iceVS
komentáře u knih
Bílá Voda
Kateřina Tučková
Moje ztracené hodiny a dny a autorčiny roky...
Prvních 400 stran mě nebavilo vůbec, rozvláčná pojednání o každém nádechu a výdechu. Poté začala mít kniha jakýs takýs děj, ale nadšení z mé strany se prostě nekonalo. Knize by vůbec neuškodilo dramatické zeštíhlení.
Chápu, že je to zřejmě životní dílo a respektuji ohromné množství práce a sběru dat, ale spíš z toho cítím trochu megalomanii a opojení každým slovem.
Nepotřebuju si hrát na rádoby pseudointelektuála, abych dokázala říct, zda si mi něco líbí či nelíbí. A taky mám dostatečný klid na duši, abych to klidně řekla :-)
Listopád
Alena Mornštajnová
Přečetla jsem na jeden zátah.
Ale vlastně nemám jasno. V člověku zůstane mrazivý pocit i úleva, že to tak nedopadlo. Ale zároveň i určitá nejistá pachuť, že je celý děj až příliš orwellovsky nadsazený, přehnaný. A již zmíněná statičnost... podle mě si lidé zvyknou na všechno a prvotně chtějí žít svůj život, usmát se, radovat se i z mála - tady ani slunce nikdy nezasvítilo, protože by narušilo potřebnou ponurost.
Rozmohl se nám tu takový nešvar... Současné české autorky jedou na vlně "čím větší tragédie, tím víc to lidé chtějí"... Viz Lednická, Poncarová. Asi už jsem fakt přesycená.
1984
George Orwell (p)
Nepředpokládala jsem, že je to tak neuvěřitelná kniha. Mám doslova husí kůži. A v hlavě se mi mísí odpor, smutek, beznaděj, deprese, znechucení, strach…
Po prvních stránkách 1984 se mi vybavila moje zamilovaná kniha Zpěv drozda. Je to vlastně velmi podobný příběh. A v podstatě se mi zdá, že kruh se uzavřel, protože podle mého obě knihy úzce spojuje nejen děj, ale i věta „Z lesa sem zaznívá jenom zpěv drozda“… Přestože v druhé knize se jednalo o větu z filmu, stejně mám pocit, že Walter Tewis se musel inspirovat zde.
Pro mě je Zpěv drozda ta absolutně nej nej nej kniha, ale musím se přiznat, že 1984 jí šlape na paty.
Smrt je mým řemeslem
Robert Merle
Dokonalá kniha. Jedna z mála, kdy musíte chápat a litovat lidskou zrůdu, protože jste se dozvěděli, jaké měl dětství; co ho dovedlo k tomu být takový, jaký je... Přečteno pětkrát a jistě ne naposled.
Prázdniny v Evropě
Ladislav Zibura
Pět hvězdiček za Ládíka.
Pět hvězdiček za ilustrace.
Pět hvězdiček za mapky.
Pět hvězdiček za nápad s vysvětlivkami a jejich perfektní grafické odlišení. Běžně čtu knihy s mobilem v ruce a informace dohledávám, tady jsem nemusela.
Asi je patrné, že se mi kniha líbila :-)
Ze života knihomolky
Debbie Tung (p)
Já dokážu jen lakonicky říct "mám ráda knihy".
Ale jsem okouzlena, kolik variant se pod jedinou větou může skrývat a jak vtipně a výstižně to autorka dokázala světu sdělit. Ve většině případů jsem v knize viděla sebe, své kolegyně, svoji rodinu, naše čtenáře...
Opravdu bezvadná knížka :-)
Rybí krev
Jiří Hájíček
Jednoznačně nejlepší kniha z celé trilogie. Líbí se mi autorův styl. Některé věci jen naznačí, třeba i zpětně, jiné nechává nevyřčené, ve stylu "čtenáři, domysli si sám, je to na tobě".
Ještě si vybavuji reportáže v televizních zprávách o protestech proti Temelínu, rázem to dostalo nějaký hlubší smysl.
Nevím, jaký pocit mají jiní čtenáři, ale mě dostává ta generační blízkost. Po letech letoucích jsem se zase ocitla v důvěrně známém světě, který už neexistuje. Netuším, jak tyhle reálie a chování postav posuzují například třicátníci.
Tahle knížka byla vlastně jako čokoláda. Člověku to prostě nedá, dokud je co :-)
Josef Mareš - Moje případy z 1. oddělení
Martin Moravec
Nejsem ani čtenář ani divák detektivek. Tedy s výjimkou 87. revíru :-)
Takže v podstatě nejspíš ani cílovka téhle knihy. O to víc jsem příjemně překvapena vysokou úrovní knihy. Příjemnou (citlivou, vtipnou, poučnou, vysvětlující...) formou jsem získala spoustu informací, a i když se to nezdá, tak ze všemožných oborů.
A ta skvělá čeština... Tleskám oběma autorům.
A jako bonus mě opanoval pocit, že si nutně musím přečíst básnickou sbírku kamaráda pana Mareše :-)
15 roků lásky
Patrik Hartl
Jsem holt jiná věková kategorie...
Prvních sto stran jsem byla nadšená. Neotřelá zápletka, postav (na rozdíl od předchozí knihy) tak akorát, fakt to vypadalo náramně slibně. Jenže...
Patrik Hartl zfotrovatěl...
Číst následujících čtyři sta stran o tom, jak rozmazlené holčičky ještě na základce šišlají, jak nezvládají běžné učivo ZŠ, ale jinak jsou úúúúplně geniální, to fakt ocení leda maminky a babičky. To vše proložené kňouráním jak se to nedá zvládnout a příležitostným pošukáváním. A aby to vypadalo nablejskaně, tak vyšperkováno známými jmény českého šoubyzu. A vylepšeno o Rádio Impuls a Vivien... Jak já byla ráda, že jsem to dočetla.
A asi by měl autora někdo vyvést z omylu - téměř není většího antierotična než taťulda s dětičkama :-D
Myšlenky za volantem
Marek Eben
Ani jsem neměla v úmyslu číst, prostě si mě ta kniha sama vybrala.
Tak jsme šly do parku, jedna hemisféra házela psovi míček a odháněla mravence, druhá se zabývala Markovými myšlenkami.
A nečekaně - bavila jsem se...
Bylo to milé, na úrovni, vtipné i moudré - no jako Marek sám.
A náramně jsem se bavila v okamžiku, kdy autor sám sebe napráskal, že sdílí lože i se svým psem. Jak mu rozumím... :-)
Vyhoďme ho z kola ven
Ken Kesey
Tady není co hodnotit, je to dokonalost sama, jen se, tak jako druzí, neubráním srovnání knihy a filmu.
Film je pro mě tak dokonale děsivý, že jsem paralyzovaná jak králík, vítězí nade mnou stejně jako Velká sestra nad pacienty. Dokoukala jsem ho jednou jedinkrát a viděla spoustu začátků... Nedávám tu bezmoc.
Kniha je proti tomu čajíček. Byť silný, tak únosný. Poutavý, podmaňující, ale nemá ty grády. I když je jako říční vír, chytne a nechce pustit. Je to jedna z nejpůsobivějších knih, které znám.
Dívka ve vlaku
Paula Hawkins
Nenápadité, od první třetiny bylo jasno... knihu jsem přečetla s velkým sebezapřením, všichni ji tak chválili... ale prostě věčně opilou, obtloustlou a zanedbanou blbku nezkousnu
Ohníčky všude kolem
Celeste Ng
Smekám.
Absolutně chytlavý příběh. Ohníčky :-D
Bylo v tom asi úplně všechno. Veškeré emoce zhuštěné do jedné knihy. Až se mi po pár dnech pročistí hlava, najdu odvahu i na zbývající knihu této autorky.
Gott: Československý příběh
Pavel Klusák
Příběh muže, který pochopil, jak se dělá sláva.
Myslím, že jakákoliv moje slova nepředčí tuhle větičku, kterou jsem našla v anotaci :-)
Inspektor s velkým ptákem
František Niedl
Výborný, výborný, výborný...
Jen jsem se půlku knížky bála, aby tam ten papoušek fakt byl :-D
Inspektor Prevít
František Niedl
Detektivky moc nečtu, ale tuhle mi doporučovalo už tolik lidí, že jsem nakonec podlehla.
A nelituju, Prevít je boží a už mám rozečtený další díl.
A detektivka to moc není, spíš příběh podivína, co je shodou okolností policajtem :-)
Prázdniny v Česku
Ladislav Zibura
Tenhle kluk prostě umí a s každou knihou je lepší a lepší...
Kdysi jsem se pokusila udělit Ládíkovi těch hvězdiček víc než je možný příděl a tohle cukání mám i dnes. Spojení s Tomski&Polanski byl geniální tah, ty ilustrace jsou fantastické. A v knize samotné je spoustu zajímavostí, ať už geografických, tak i historických, nemluvě o těch vtipných věcech, fakt by mě třeba nenapadlo tak skvělé zdůvodnění, proč se říká "být na šrot". Ať už je to pravda či nikoliv.
Tenhle pročtený víkend rozhodně za ztracený nepovažuju. Naopak, z knihy jsem absolutně nadšená.
R.U.R.
Karel Čapek
Přečteno už nejmíň po tisící... Dobrá, tak tedy s jistotou každých pět let... takže po tisící :-)
Čapka miluju pro tu jeho neodvratitelnou osudovost. Ale tady se nejspíš spletl, lidstvo ke zkáze nepotřebuje roboty, zvládne to s přehledem samo.
Z lásky k Praze
Gene Deitch
Tak toto je pro mě jednoznačně kniha roku. Laskavé vyprávění, pohled z druhé strany na Československo před revolucí i na republiku a její národ po revoluci. Autor má Čechy zcela určitě rád, jeho názor na nás jako na národ je velmi lichotivý. A přestože patřím do střední generace, je pro mě fascinující, jak Gene Deitch dokonale popsal věci, které nás před revolucí obklopovaly, které nám přišly naprosto normální a běžné a vůbec jsme si neuvědomovali jejich absurditu. A jen cizince by napadlo je zdokumentovat. Je krásné a dojímavé, jak autor opěvuje svoji ženu, je posilující přečíst si, že občas ještě stojí za lásku bojovat a věřit v ní. Je moc milé chvíli vidět náš svět z pohledu někoho z druhé strany. Bylo milé přečíst si jeho úvahy o té době a i pár dobových vtípků. Znala jsem jeho jméno z doby, kdy děti sjížděly Toma a Jerryho. To jméno bylo něčím zvláštní a nenapadlo mě, že jeho nositel žije zde. Znala jsem jméno jeho ženy z titulků animovaných filmů už jako malá - a nenapadlo mě dát si je dohromady. A přijde mi fascinující a úžasně skromné to, že ač má kniha téměř 350 stran, autor se téměř nepochlubí svými úspěchy, v podstatě je tato kniha skutečně jen vyznáním lásky... K Praze, k zemi, k lidem, kteří ji obývají, a hlavně k manželce Zdeně... Krása a děkuji.