houston komentáře u knih
Petra Soukupová tentokrát silně mimo formu. Kdo zabil Snížka mi přijde jen jako určitý literární experiment bez jasně určeného cílového publika. Indiferentní podivná věc bez chuti. Je mi to moc líto, Petru Soukupovou mám velice rád, ale vše nasvědčuje tomu, že se již autorsky vyčerpala.
Jedním slovem nářez. A více slovy? Fakt hustej nářez - bez okolních nesmyslných slovíček. Kotleta mě vážně baví a těším se na jeho další díla.
Nudná přechytralá póza mladého alternativce. Ke čtení to moc není, ale mít Ziburu v knihovně je určitě povinnost každého hipstera. Ovšem o literatuře nemůže být řeč, a to ani o té oddychové.
Po dlouhé době se na pultech českých knihkupectví objevila opravdu povedená fantastická antologie. Jsem nadšený. V sestavě sedmnácti povídek v podstatě není žádný slabý kus, editoři se vážně vyznamenali. Vyloženě vyzdvihnout si zaslouží několik textíků. V první řadě Kyšův alias Kotletův Dos grojse genereraj. Jedná se o zábavné dílo s typickou dynamikou a narací, u kterého se nelze nudit a pro které Kotletu miluju. Dále velmi povedený Šenk se svým Dýmem nad Mnichovem a skvěle černohumorný Vaněk s Digimengelem. Stančík tentokrát ne úplně dle mého gusta, totéž Schink. Celkově je Ve stínu Říše bravurní nakladatelský počin, který má díky zajímavé volbě autorů šanci oslovit celé široké spektrum čtenářů. Tuhle knížku rozhodně doporučuji všem, kterým je blízká česká nejen fantastická literární scéna.
Dokonalý psychologický román Jilemnického rodáka. V případě této knihy doporučuji přečíst i autorův doslov. Má větší sdělení, než se může zdát.
Toto není literatura, nýbrž propagační artikl ve formě knihy. Skutečný autor není Andrej Babiš ale Marek Prchal, Babišova česká úplatná obdoba Josefa Goebbelse. Text obsahuje části vykradených článků mnoha různých jiných osobností, mimo jiné například Vojtěcha Koteckého. Navzdory tomuto jde zřejmě o nejprodávanější českou knihu roku 2017. Smutné.
Radka Třeštíková jistě psát umí, její povídky jsou však vychtěné, neprožité a prázdné. Mám z nich dojem, jako kdyby je psal někdo, kdo se jen tupě drží stereotypních literárních šablon, aniž by byl kdy schopen se z nich vymanit. Postavy působí jako namalovaní panáci, s nimiž nemá čtenář šanci se ztotožnit. Příběhy jsou banální a čpí "komediální emancipací." Ale možná je to jinak. Možná jsem jen špatná cílová skupina, no.
Kniha, kterou když čtete během svého dospívání, tak vás jistě rozesměje. S rostoucím věkem čtenáře však začne vynikat její bezútěšná a existenciální stránka. Rozhodně patří do zlatého fondu světové literatury.
Skvělá kniha. Člověk občas ztrácí přehled, o jaký jde vlastně žánr - Historický román? Detektivní thriller? Fantasty? Magický realismus? Hlavní hrdina inspektor Durman je sympaťák, kterého nelze nemilovat. Kromě toho, že se neustále cpe, souloží, diskutuje se slavnými osobnostmi Prahy poloviny devatenáctého století, tak sem tam i vyšetřuje sériového vraha zaměřujícího se na pošťáky. Stančík kombinuje své (nejen) znalosti historika s fenomenálním vypravěčským talentem, na výstupu stojí kniha, která si svou magnesii opravdu zasloužila.
Je jasné, že dřív nebo později muselo nějakého českého nakladatele napadnout, že "kniha" o youtuberech by mohla mít u levé poloviny gaussovy křivky normálního rozdělení inteligence celkem úspěch, a že by se na ní dalo něco málo trhnout. Tak proč ji nevydat, že? Výsledkem je zcela přirozeně absolutní katastrofa, kterou - s prominutím - vlastně ani nelze považovat za literaturu. Je to snad ještě na horší úrovni než kuchařky Ládi Hrušky. A ty dialogy... panebože, panebože...
Nejznámější dětská kniha pro dospělé, kterou jsme nejspíš četli úplně všichni. Dětské čtenáře rozesmutní, znejistí je, vyděsí. Pro ně zkrátka určena není (snad ani autor ji tak nezamýšlel). Dospělého ovšem uchvátí. Jde o dokonalou šablonou světa, lidství a všech jeho stránek, navíc napsanou s ohromným citem a smyslem pro jazykovou estetiku.
Knihu dělá zajímavou pouze a jenom věk její autorky a rovněž "paoliniovská" kampaň, která ji doprovází . Z textu jsem zklamán. Příběh je přesně takový, jako kdyby ho napsala třináctiletá dívka: Jde víceméně o nesoudržný komprimát různých populárních literárních děl, nad kterým může žasnout jenom opravdu velmi mladý čtenář. Psychologie postav je prakticky nulová, nešťastně zvolená ich forma znemožňuje hlubší ponoření se do děje, který je často chaotický a nedomyšlený. za sebe opravdu nemohu dát víc než dvacet procent.
Knihu Trojka jsem dočetl jen s největším sebezapřením a nyní se cítím znásilněn. Příběh je vesměs velice banální, popisuje sexuální radovánky tří lidí - muže a ženy. Úroveň textu odpovídá úrovni amatérských pornografických povídek z per upocených starších pánů, kteří se pohybují po nejmenovaných českých pornopovídkových serverech. Tato věc považuji za svou osobní ztrátu času. Brak.
55 007 znaků včetně mezer? Ano, takhle nějak vypadá moderní (ne)poezie. Je to překvapivé, hravé, plné překvapení a inteligentních kliček. Rozhodně mnohem lepší, než nadhodnocované texty J. Těsnohlídka Juniora, s nímž bývá z nepochopitelných důvodů Ondřej Budeus často srovnáván.
Úžasně podivný epos Boženy Správcové mě dokonale pohltil. Provlékl mne svými křivolakými útrobami plnými náznaků, vtipu a nejednoznačnosti. Po dočtení jsem se na okamžik cítil někým jiným. Doporučuji.
Tato sbírka poezie je mi blízká svou imaginativní spontánností a syrovou symbolikou. Málokdy mě něco takto silně osloví. Doporučuji.
Výborné! Těšil jsem se na překlad a konečně se vyskytl a já si ho mohl vychutnat. Vynikající materiál, který si bez zbytečných slov zaslouží 5*!
Nezajímavý a nudný slint mladého českého autora. Nucená poetičnost číší z každé ze třinácti povídek. Nedějovost, nudnost, prázdnota a zoufalství, zmíněné nedořečení není nic jiného, než autorská bezradnost a neschopnost vytvořit celistvou narativní strukturu.
Krásná věc. Smutná, temná a pravdivá. Další z mých srdcovek.