Hathor89 komentáře u knih

Knihy o druhé světové válce, konkrétně o holocaustu patří k mým oblíbeným. Asi proto, že nikdy nepochopím brutalitu, s jakou byly likvidovány skupiny, na které se jen tak ukázalo prstem a řeklo se, že jsou vadné. Tato kniha je úžasná tím, že hlavním HRDINOU je chlapec, který válku přežil kvůli lidem, kteří byli přesvědčeni o tom, že jeho život má smysl. Kvůli obyčejným lidem, neobyčejným HRDINŮM. Rodiče. Sourozenci. A Oskar Schindler. Vždy, i ve filmu, který doporučuji, mě nejvíce dostane scéna, kdy Oskar Schindler spěchá zachránit ženy, které byly omylem poslány do Osvětimi. Ano, byl nacista. Ano, musel spolupracovat s nacisty, aby mohl prosazovat své zájmy. Ano, jeho obchody nebyly zrovna z těch férových. Ale právě to zachránilo tolik lidí, kteří by jinak skončili v táborech smrti. Takhle měli šanci přežívat, přežít a žít. Děkuji.

4 10.12.2018

Jako první jsem viděla film, několikrát, takže jsem samozřejmě v jednotlivých scénách viděla postavy ztvárněné konkrétními herci a moje fantazie měla volno. Ale stejně jsem se smála jako u filmu. Houba vymáchaná na hlavu žáka. Poslíček na kole. Milý životní nadhled vykreslení podzimu života (i když ten v knize vlastně ještě u hlavního protagonisty nenastal). Všechny známé scény doplněné o tvůrčí poznámky. Prostě typický autorský humor Mistra svého řemesla.

4 22.07.2018

Moje první kniha od tohoto autora, poznala jsem ho díky Čtenářské výzvě 2018. Myslím, že si přečtu ještě další knihy. Skvělý příběh na politickém pozadí, je k neuvěření, jak se stavěly jisté orgány k trestným činům, aby nevzbuzovaly pohoršení ve společnosti (doporučuji knihu Dítě číslo 44, která je inspirovaná skutečnými sériovými vraždami, také popíranými z politických důvodů). Skvělá hra s jazykem. Promyšlená typologie postav. Změny ve společnosti z pohledu mladého vyšetřovatele (ti lidé jsou pořád stejní, troufají si, jen když za nimi stojí skupina a jen za revoluce). Ničení stop (myšleno spisy StB). Napětí. Humor. Trochu mi vadil popis na pitevně, ale uznávám, že k takovému žánru to prostě patří (tak to skousnu). A ten konec mě dostal … i trochu zklamal, po takovém pátrání mi bylo vyšetřovatelů líto.

4 20.07.2018

Moje první kniha od autorky. Perfektní vykreslení postav. Dokonale popsané prostředí. Výborné náměty. Příjemné a nenáročné čtení. Pro mě určitě ne poslední kniha s postavou Adama Dalglieshe. Měla jsem své podezřelé ze zločinů, až na Dědictví Boxdaleových, jen jsem nebyla schopná najít motiv a patřičné důkazy, až na Úplně obyčejnou vraždu, u té jsem byla na stopě velmi rychle. Velmi se mi líbila předmluva, která vystihla povídku jako obtížný literární útvar. Autorka na malém prostoru vytvořila pěkné dílko.

4 06.04.2018

Jako první knihu, která komiksovou formou zaznamela historii, jsem četla Maus od Arta Spiegelmana. Tato česká publikace mě nadchla stejně. Příběhy bezpráví jsou úžasným projektem, díky kterému lidé naslouchají vzpomínkám těch, kteří by jinak zůstali zapomenuti. Těší mě, že se takto přibližují i „malé” dějiny „obyčejných” lidí. Komiksy jsou srozumitelné, jednoduché … a přitom předají mnoho informací, poznatky a proniknutí do citového rozpoložení aktérů dějin. Byť vzpomínky mohou být časem zkresleny, nevadí. V týdnu zajdu do ředitelny a požádám o zakoupení knihy do školní knihovny, možná i o druhou do mého dějepisného kabinetu. Z vlastní zkušenosti vím, že po takovém výkladu historie mí žáci sáhnou.

4 01.04.2018

Jedním slovem: Páni! Moje první kniha od autorky, i když jsem měla už dlouho v plánu něco si od ní přečíst, a určitě ne poslední. Vraždy v neúprosném rytmu naivní dětské rýmovačky neměly chybu a knihu jsem přelouskala za dva dny. Možná jsem čekala trochu jiný jazyk od světově uznávané spisovatelky, připadal mi příliš jednoduchý, ale to neubralo na spádu děje a napětí, když oběti bojovaly se svým vlastním svědomím. Zápletka knihy byla naprosto dokonale promyšlená, madam Christie byla opravdu MISTRYNÍ SVÉHO ŘEMESLA a nechala čtenáře v napětí až do samého konce. Scotland Yardu skutečně zamotala hlavu. Sice jsem podezřívala vraha dlouho, nezdálo se mi, jak mluvil, jak vystupoval, ale … (pro zájemce z řad čtenářů nebudu prozrazovat, co mě svedlo ze správné stopy) … konec mě úplně pohltil.

4 03.03.2018

Po Chlapci v pruhovaném pyžamu se jednalo o druhou knihu od tohoto autora, která se mi dostala do rukou a stejně jako ta první mě nezklamala. Příběh vyprávěný pohledem dítěte a dospívajícího chlapce rychle plyne a člověka zasáhne. Líbilo se mi zasazení historických reálií a postav do jinak fiktivního příběhu … plánování konečného řešení, Hitlerovy vztahy, dvorní filmařka, ovládání mládeže, antisemitismus a v neposlední řadě problematika anglického trůnu. Především byla skvěle vykreslena proměna hlavního – nechce se mi moc použít tohoto výrazu – hrdiny, malý bezbranný chlapec, oddaný fanatik, zbabělec, který – jako všichni jemu podobní – popírá vlastní viny tvrzením, že nic neviděl, neslyšel, nechápal … Musím říct, že jsem mu přála špatný konec a spravedlivý trest, i když dlouhý život s vinou by jím mohl být sám o sobě. Možná se jedná o fikci, ale příběh je uvěřitelný svou podstatou. Je děsivé, jak jednoduše lze ovládnout lidi. Bohužel se takové podobné příběhy děly, dějí a budou dít. Líbil se mi otevřený konec. Kdo ví, jak by s dávným přátelstvím z dětství naložil dospělý Žid, který ztratil za války matku a vyslechne takovou zpověď …

4 06.01.2018

Velmi zajímavý soubor povídek, které pohladí na duši, rozesmutní, okouzlí, naplní člověka láskou, pokorou a odhodláním, doplněný pěknými ilustracemi. Příjemné a jednoduché čtení, i když chvíli mi trvalo se začíst. Samozřejmě se mi některé povídky líbily více, jiné méně, ale jako celek velmi povedená kniha. Takový český Dekameron. František Kubka krásně a obšírně popisoval lidi, jejich vlastnosti, tradice, zvyky a krajinu, českou i exotickou.

„ … Vyrovnal jste se s tím, že vás v patnácti … „ Knihu jsem četla už podruhé kvůli zájmu o problematiku vyrovnání s minulostí a teprve teď mě zaskočilo, že hlavní protagonistka vlastně svého předčítače zneužívala, prvně mě to, nevím proč, tolik nezaujalo. Ale tato kniha je přínosná kvůli něčemu jinému, přináší mnoho otázek k zamyšlení. Je možné vyrovnat se s nepříjemnou minulostí lidí, které milujeme? A co teprve ta generace, která onu dobu nezažila? Má vůbec právo odsuzovat lidi k hanbě za něco, co si nevyzkoušela na vlastní kůži? Má přistoupit na teorii o kolektivní vině, nebo sledovat individualní míru provinění? Je vůbec možné takové závažné činy odpustit? Je možné soudit ty, kteří byli pasivní a o politiku se nezajímali (jako většina lidí dnes)? … Všichni by si měli položit stejnou otázku, kterou Hanna položila soudci: „A co byste dělal vy?“ Ale nikdo si nemůže odpovědět, protože to nezjistí, dokud to nezažije … Většina lidí jednala na základě rozkazu, s kterým třeba i nesouhlasili, ze strachu, neuposlechnutí se trestalo … Možná se dotknu spousty lidí, ale nevím, proč s takovou vervou nestíháme zločince z doby socialismu, když se o to pokusíme, také dochází ke střetu generací.

4 31.07.2017

Alternativní historie není mým koníčkem. „Co by se stalo, kdyby“ … mi vždy připadá jako zdržování od prostých faktů, které chci vnímat tak, jak byly (i když se jejich pojetí měnilo s vývojem společnosti). Tato kniha mě pobavila, vyděsila a donutila přemýšlet. Média jsou nebezpečným nástrojem zdravých lidí, natož pak fanatiků. Když čtenář vezme do ruky tuto knihu, je dobré znát alespoň základní fakta o nacismu, druhé světové válce, Adolfu Hitlerovi i současném dění na německé politické scéně. Bez tohoto povědomí mohou některé pasáže vyznívat bezduše, s ním je to krutá satira. Podle mne kniha nezlehčuje to, co se událo za života Adolfa Hitlera, a nedělá z Vůdce vtipnou karikaturu, ale poukazuje na to, že i v dnešním světě by měl člověk s jeho rétorikou co říct a mohl by být nebezpečím pro společnost. První polovina knihy mě bavila více než druhá. Ale líbil se mi otevřený konec, který napodoboval počátky moci Adolfa Hitlera, kdy napsal knihu, a pak …

4 04.06.2017

Úžasná knížka o životě ve varšavském ghettu a ukrývaného židovského pianisty, který ztratil všechny své blízké a našel řadu lidí, kteří riskovali vlastní životy, aby mu pomohli. Úspornost jazyka „nespisovatele“ Władysława Szpilmana dodala příběhu nový obzor. Ačkoliv byly vzpomínky psány ihned po skončení druhé světové války, popisované události vyznívají jakoby s odstupem, bez nenávisti. Vynikající je také doslov, který osvětlí stručně řadu faktů, které se týkají holokaustu a osudu Władysława Szpilmana. I v tak hrozné době se našli Němci, kteří odsuzovali národní politiku a byli znechuceni násilím páchaným na okupovaných státech. Ani postava Wilma Hosenfelda by neměla být zapomenuta.

4 18.05.2017

Při čtení jsem se bavila. Kniha plná neuvěřitelných příhod. Svérázný humor. Geniální nápad zúročit významné události a osobnosti 20. století … a navíc poznat Alana, experta na výbušniny, který ovlivnil vše okolo sebe. Rozhodně nedoporučuji film, který hodnotím jako příšerný … jedno zhlédnutí mi stačilo (a bylo těžké dokoukat až do konce), kniha je mnohem zábavnější.

4 14.02.2017

Po Deníku Anne Frankové jsem sáhla z nutné potřeby poznat knihu, o které mnozí mluví. Četla jsem spoustu knih o holokaustu ... a mnohé z nich mi připadají zajímavější. Přesto dávám plných pět hvězdiček, protože nesmíme zapomínat na to, co se stalo. Anne Franková popsala vlastní předčasné dospívání v „zadním domě“ (ovšem neustálé záporné hodnocení ostatních mi vadilo … všichni to tam měli těžké a na malém prostoru se museli navzájem snést, což určitě muselo vést k problémům) a ukázala, že žili lidé, kteří chtěli jiným nezištně pomoci. Anne Franková chtěla být slavnou, škoda že se tak stalo touto cestou. Holokaust vzal světu mnoho nadějných dětí.

4 11.02.2017

Při výběru knih ze seznamu povinné četby jsem tuto vynechala … a asi jsem udělala dobře. Nejsem si jistá, že by mě zaujaly filosofické pasáže, asi bych je četla jen z povinnosti. Teď mohu s klidným svědomím (i když co je vlastně svědomí) napsat, že se jednalo vskutku o nadčasové dílo. Některé myšlenky jsem musela přečíst víckrát, aby mi neunikl jejich význam, ale takto stráveného času nelituji. Kniha mi dala hodně námětů k přemýšlení, a když ji přečtu znovu, objeví se další.

4 20.11.2016

Dárek, který mě potěšil.
Rozhodně nejlepší částí knihy je vyprávění Minky, ghetto, koncentrační tábor, smrt blízkých … Emotivně vybarvené téma holokaustu, které patří k mým oblíbeným (nutí mě přemýšlet na tím, jak se cítili pronásledovaní lidé, jaký byl život v tehdejších letech … a jak si nemohu stěžovat, protože můj život je skvělý). Paralela s příběhem, který psala Minka, se mi také líbila. Jodi Picoultová otevřela (mimo jiné) knihou a postavou Sage diskuzi, která rozděluje společnost. Má cenu hledat a stíhat nacistické zločince po tolika letech (co si na nich vezmeme, můžeme jim odpustit)? Jasně říkám ano, vyhledávat a stíhat. Nechci, aby další generace viděly, že jsme je nechali bez povšimnutí jít. Ale i příběhy těchto lidí stojí za povšimnutí, proto se mi líbilo vyprávění Josefa.

4 06.11.2016

Naprosto originální komiks. Autor ukázal, že i takový žánr může vyprávět o tak závažném tématu, jakým je holokaust. Nikdy nepochopím, jak se něco takového mohlo dít, jak mohli ostatní jen přihlížet … a jak to přeživším ovlivnilo celý zbytek života. Knihu jsem přečetla jedním dechem, který mi braly syrové popisy lágrů a geniální pojetí lidí jako zvířat. Je děsivé, že existují lidé, kteří holokaust popírají.

4 05.11.2016

Moje první kniha od Terryho Pratchetta … a s chutí sáhnu po další. Zcela mě pohltil fantastický a promyšlený svět Zeměplochy, vykreslení Středu a Okraje, kouzel … a především skvělé jazykové hry a vtip. Mrakoplaš, Dvoukvítek, Zavazadlo, Smrť, draci (pokud na ně věříte), naprosto originální.

4 04.11.2016

Úchvatný příběh člověka, který hledá vlastní identitu, vyznává svobodu a „jehož domovem je cesta.“ Jestli byl blázen, nebo dobrodruh musí každý posoudit sám. Při čtení měl místy můj obdiv (hned bych sbalila batoh a vyrazila mimo civilizaci), místy jsem ho odsuzovala jako nezodpovědného člověka (na několikatýdenní putování, třeba do Santiaga de Compostela, vždy vyrazím s plánem, mí blízcí vědí, kde jsem – prostě nedokážu hodit všechno za hlavu, zbavit se prostředků a jít, kam mě nohy ponesou). Kniha se nedá srovnávat s filmem, který neumožní pochopit podstatu příběhu.

4 15.10.2016

„Nejtemnější místa v pekle jsou vyhrazena těm, kdo si v časech mravní krize zachovávají neutralitu.“ I kdyby nic jiného ... alespoň tento citát mě nutí k zamyšlení. Dan Brown má bravurní schopnost využít slavné dílo k převyprávění vlastního dobrodružného příběhu. Jeho knihy beru jako odpočinkové čtení, už jen kvůli velmi podobným námětům, i když mě lákají poznávat italské památky.

4 12.09.2016

Úžasný a silný příběh, který ve mně zanechal mnoho pocitů a stále mě nutí přemýšlet. Hra s pravopisnými chybami a deníkové záznamy - přesně to dodalo příběhu o ČLOVĚKU neocenitelný význam.

4 09.07.2016