Hakl54 komentáře u knih
Ženy, které se nechají vláčet tyranem mě rozčilovaly. Nemohu pochopit, že se nedokážou vzepřít ? Ale, když se nad tím zamyslím, asi to tak bohužel je. Na vině jsou především matky, které nic nevidí a nebo nechtějí vidět. Takových knih bylo a bude napsáno ještě hodně a tato nevybočila z průměru.
Čekala jsem hezký vánoční příběh a ten jsem zde nenašla. První povídka byla celkem dobrá, ta druhá o ztřeštěných puberťácích mě spíš vytáčela a ta poslední byla o ničem. Sice jsem na tento druh četby asi již dost stará, ale pochybuji, že se to líbí mladé generaci ? nebo se mýlím ?
Přemýšlela jsem, jakou knihu vyberu do čtenářské výzvy a najednou na půdě na mě vykoukla tato útlá knížečka mého dětství. Jako by tam na mě čekala a chtěla se mi připomenout. Krásný příběh a hezké obrázky. Hned jsem si ji přečetla a připravila pro své vnuky.
Překombinovaná rychlokvaška pro nenáročné čtení. Zbytečně moc osob o jejichž dalších osudech se dovídáte telegraficky během příběhu.
Děj mě příliš neoslovil a příběh se zdlouhavě táhl. I kostlivec ve skříni nebyl až tak děsivý.
Povídky se sice odehrávají v zajímavé a nelehké době, ale historická fakta zde moc nehledejte. Osobnosti převážně bilancují svůj život, přístup k náboženství a fanatismus.
Občas trochu zdlouhavé.
Kniha, kdy přestáváte uklízet a vařit, děláte pouze nezbytné úkony a čtete a čtete a je vám líto, že je konec.
Byla jsem mile překvapena, že kniha byla jiná než u Aristokratek. Ty mě moc nesedí. Příběh trochu neskutečný, ale žít na tajemném zámku k tomu vybízí.
Za mírným humorem se skrývají hluboké myšlenky a kritický pohled na dnešní svět, kde si musí čestní lidé bránit své místo.
Zajímavý námět, napínavé až do konce, místy zdlouhavé, dala bych víc prostoru pro Raveho a Jerema.
Nevtipnější kniha ? Vždyť je to psychologické drama, při kterém vám mrazí.
Je těžké pochopit ruského člověka.
Krásné povídky psané bohatým jazykem, které vás přimějí zamyslet se nad propojením některých postav.
Příjemné, trochu smutné čtení. Cesta do Francie s Dede mi moc nesedla, jinak celkově dobré.
Na mě trochu rozvláčné a spousta věcí nedořešených.
Přestože je knížka tlustá, její čtení jsem si užívala a šetřila, aby mi to vydrželo pěkně dlouho. Škoda, že je již tetralogie konec.
Cestopisy od paní Mlynářové znám, a tak jsem věděla co očekávat. Ráda jsem se s ní opět toulala.
Knížka se mi dobře četla, ale tak nějak to bylo o ničem. Nakousnuté osudy 4 žen, žádná řešení, žádný posun a divný závěr.
Kniha se dobře a lehce čte, ale ani zdaleka nedosahuje úroveň Vondruškových epopejí, Přemyslů a Křišťálového klíče.