Hakl54 komentáře u knih
Nejdřív mě kniha moc nebavila, čekala jsem nějaký příběh. Pak mě postřehy ze života začaly zajímat a nakonec jsem se bavila jak jsme si podobné.
Mě osobně nepřipadá román jako parodie na červenou knihovnu, ale spíš pohled na ženy, které pro lásku k muži dokážou překonat sama sebe a obětovat pro to své sny a pohodlí.
Styl pana Párala je jedinečný i po tolika letech. Knihu jsem poprvé četla cca před 40 lety, splněna čtenářská výzva 2022 - autor je o 22 let starší než já.
Opravdu spíš deníček mladé dívky. Nezáživné dny o ničem se střídaly se zajímavými, kterých bohužel nebylo moc. Celá rodina vylíčena příliš ideálně.
Dobré, rychlé počtení ve sváteční dny. Hodně vtipných myšlenek.
Celkem dobrý příběh, co mě ale vyloženě nesedělo-sny. Nejraději bych je přeskakovala, ale nedalo mi to. Místo snů by snad byly lepší vzpomínky na nepříliš vydařený vztah s matkou.
Výborně zpracovaný životní příběh jedné učitelky a její rodiny.
Knihy od paní Mlynářové si začínají být podobné a občas mi připadá, že jsem příhodu již někdy četla. Jako nadšenou turistku mě pouze zajímá popis jejich cest a zajímavých míst.
Nevím proč v nadpisu bylo slovo harašení, když v knize žádné harašení nebylo.
Oddychové čtení, které mě vrátilo do mých mladých let, která autorka popsala velice věrohodně. Ostatně je můj ročník.
Knížka se mi moc nelíbila, Boris mě byl krajně nesympatický. Pouze oceňuji, jak zdařile autorky popsala život z pohledu muže.
Hezký, jednoduchý příběh o každodenním životě s jeho radostmi i starostmi. Clark se mi zdál až moc ideální, ale vlastně takového muže bychom si my ženy přály.
Krásné a milé čtení, z kterého vyzařuje klid a pohoda.
Do poloviny dobré čtení, pak s každou kapitolou šla úroveň dolů. A ten konec, ach jo, to už bylo na mě moc přitažené za vlasy a naivní.
Nádherné vylíčení sepětí neandrtálců s přírodou a jejich života. Příběh současné ženy se mi nelíbil a zdál se mi nadbytečný. Žádný společný osud jsem v tom neviděla.
Pěkné počtení. Pouze mě trochu vadilo vykreslení 70 let. Jako by byli všichni negativně naladěni, ale i přes nelehkou dobu vlády komunistů a normalizaci se lidé družili a snažili si život ulehčit.
Velice zajímavý příběh, který se skutečně udál. Zcela to mění pohled na lidi v kómatu.
Měla by to být povinná četba pro lékaře a sestry v nemocnicích.
Do poloviny dobré, pak to bylo pro mě moc zdlouhavé. Láska na dálku se mnohdy zcela liší od té každodenní, kdy partneři spolu začnou bydlet společně, ale proč jim v tom bránit? Inu byrokracie je mocná.
Objeveno a přečteno díky čtenářské výzvě. Jinak bych asi nečetla, ale nakonec to nebylo až tak špatné. Dokonce jsem se pobavila.