grimik komentáře u knih

Lukáš Boček, Veronika Opatřilová a nyní Hynek Čapka. Já nestačím zírat, jak rychle do světa té nejlepší české literatury v mém pomyslném žebříčku, pronikají nová jména se svými, víceméně prvotinami. Neviditelné kořeny mne hladily po srdci. Každá jedna dějová linka byla zajímavá a nešlo se od ní odtrhnout. Navíc to koření v podobě postav známých jmen a skutečných reálií.
Nakolik jsou mi Zlín a jeho historie vzdáleny, s knihou jsem navázal velmi úzké souznění.
Jedna z TOP knih co stojí za přečtení.

Jen vzhledem k tomu, že jsem si knihu vybral do čtenářské výzvy 2024 - téma knihy s více než 2 perspektivami vyprávění, a to na základě jejího umístění v žebříčku k tomuto tématu, bych polemizoval o tom co je to perspektiva, protože zde moc situací vyprávěných z více perspektiv nebylo. Pouze více dějových linek vzájemně propojených.

68 13.03.2024

Opět, jako vždy u paní Mornštajnové, postavy bez šance na to, zažít byť jen špetku štěstí. Kniha plná beznaděje, kniha, které strohé, realisticky popisné psaní autorky přidává na tísnivosti.
Nemohu se ubránit srovnání se Zahradou mrtvých duší od Lukáše Bočka, ačkoliv jde o úplně nesrovnatelné knihy a pojítkem je tu pouze motiv, nemohu v žádném případě říct, že by Les v domě se svou úplně jinou formou zaostával, ale Lukášova kniha je pro mne nedotknutelná niterní hvězda a pro mě přeci jen někde jinde. Nejde o lehké téma, fascinuje mne a líbí se mi (a zároveň nelíbí) styl psaní Aleny Mornštajnové, to, jak dokáže na dvou stránkách popsat děj několika dní, týdnů, měsíců i let, aniž byste měli pocit nedostatečnosti sdělení, informací, děje...a Les v domě je zkrátka skvělý. Těžký . Kéž by to všechno skončilo už v polovině knihy jinak. :(((

A snad jen jednu výtku ode mne kniha schytá, a to, že hrozně plýtvá místem. Větší font, větší odsazení řádků, obří okraje kolem textu, doslova desítky úplně prázdných stran. Kniha tak navozuje pocit mnohem většího rozsahu než jaký ve skutečnosti má.

51 18.05.2023

Od první stránky naprosto bezútěšná atmosféra knihy, podtržená jemným, až ladným stylem vyprávění. . Strhující a jedním dechem přečtené, leč smutek by se zde dal krájet. Perfektní. Jedna z nejkrásnějších knih, co jsem četl.

34 27.12.2019

Paní Mornštajnová mě nezklamala. Píše tuze krásným jazykem, nádherné, leč skrz naskrz teskné příběhy. Tiché roky jsou poutavý, silný příběh jedné rodiny o dvou liniích, dvou generací, které končí střetem v současnosti. Děj se odehrává zejména v hlavách, pocitech a myšlenkách hlavních postav, je plný nevyřčených slov a marnosti. Vlastně nevíte, koho Vám má být líto víc. Dlouho jsme se rozhodoval, zda 4 nebo 5, pro 4 byl konec, který mě zanechal v situaci, kdy jsem byl lačný ve čtení pokračovat a dočkat se alespoň něčeho hezkého, po mnoha desetiletích v životech hlavních představitelů. Pro 5 určitá blízkost životních peripetií. Co zvítězilo je zřejmé. Opravdu pěkná kniha.

32 09.07.2020

Fascinující, jemné, něžné, snové, poetické a zároveň velmi smutné, pohnuté a dojemné...tato kniha si plně zaslouží své ocenění, a protože jsem si zkusil i úryvek z audio verze, jsem přesvědčen, že v audio podobě ani zdaleka nedokáže vyznít tak, jak poctivě přečtená. Číst, je prostě číst. Jde o opravdu silně emocionální a brilantně napsaný příběh, dokonalou mozaiku mnoha lidských osudů, které se v průběhu příběhu navzájem třeba jen letmo dotknou, ale dotknou. Vykreslení postav, prostředí, popisy jevů kolem jsou až hmatatelně skutečné. Chutě, vůně, barvy, doteky, to vše je zde popisováno tak, že je to pro čtenáře živé, skutečné a silně dojímavé snad jen ze své podstaty, s jakou silou dokázal autor tyto vjemy přiblížit čtenáři. Zvláštní, že ještě asi tak do sté stránky jsem se nemohl do knihy nějak zvlášť začíst a zamilovat se do ní, ale záhy mě děj začal pohlcovat a doslova brnkal na mé emoce, až jsem si musel dávat pauzy abych zahnal slzy, jež byly na krajíčku a draly se ven s každým Mariiným "papa". I tak jsem celou knihu, vyjma toho vrtošivého úvodu, přečetl za jediný den a následně se k začátku knihy znovu vrátil, abych si ho konečně užil tak, jak jsem to napoprvé nedokázal. Může se zdát podivné, parafrázovat ve spojení s touto knihou jednu českou komedii, ale musím říct, že autor, jakoby se s každou větou doslova mazlil.
Kniha mi zlomila srdce, je to nejkrásnější kniha, jakou jsem kdy četl, je poezií mezi prózou, je skutečným Mořem plamenů mezi drahokamy a měla by být klenotem knihovny každého čtenáře a snad i povinnou školní četbou.

31 27.12.2019

Houževnaté čtení. Kniha, která má mnoho pozitiv a jen pár, navíc lehce přejditelných vad na kráse. Kateřina Tučková rozhodně psát umí a Bílá voda patří k nejlepším knihám českých autorek/autorů za rok 2022. Hlavní postava, Lena, postupně odkrývá téma ženských řeholních řádů v éře komoušského zločiného teroru v Československu a to formou čtení deníku, kronik, úředních dokumentů a dopisní korespondence. To dodává knize na autentičnosti, ale zároveň přepisy těchto (fiktivních) listin, zabírají nemalou část celé knihy. Vzhledem k celkovému rozsahu se zde nachází část, někde mezi čtyřstou a pětistou stranou, kdy alespoň pro mne děj poněkud ztrácí vítr z plachet, jelikož jde o období ne až tak plné dramatických událostí, zato však plné o to delších a ne tak záživných úředních listin. Poté se však příběh mohutně nadechne k pořádného konci.
I když Tučková do knihy umě naroubovala řadu, pro knihu prospěšných úprav, ohnutí reálií i vyloženě fikcí, stále jde o hodně detailní a komplexní pohled do výše zmíněné problematiky řeholí a církve obecně za komunismu.
Kromě zmíněné části, kdy kniha poněkud ztratí dech je jediným dalším minusem snad jen poněkud vykalkulovaný příběh Leny, který nás, jako nosná kostra knihou provází, a ono "úplně náhodné" nebo prabídně motivované setkání tří postav v tak zapadlé díře, aby se nakonec ukázalo, jak moc k sobě náleží.
Neberu to však za podstatnou vadu na tak rozsáhlém a podle mého i informačně přínosném díle.

29 19.12.2022

Přiznám se, že české autory příliš nečtu. Na pomyslném trůnu pro mě seděla Alena Mornštajnová a knihy od jiných jsem nevyhledával, a když už se mi něco dostalo do ruky, nebyla to nikdy kniha, co by mě opravdu oslovila. O knize Šikmý kostel jsem četl již pár měsíců před tím než jsem se k ní dostal. Zaujala mě tématem, který je velmi blízký mému srdci a tím je "hledání ztraceného času" v mém okolí. A pak se to stalo. Už když jsem knihu poprvé držel a proletěl očima pár vět, málem jsem ji začal číst přímo v obchodě. Jazyk, jakým ji Karin Lednická napsala, je pro mě jak lžíce medu pro medvídka Pú. Kniha je napsána tak čtivým a chytlavým jazykem, až je to neuvěřitelné. Postavy jsou nádherné, plně vyprofilované, přirozeně motivované. Při popisu míst, prostředí, osudů postav i příběhu, se člověkem nesou silné pocity, melancholie, tíživost doby, nostalgie. Paní Lednická tak krásně vycítila, kdy už je zbytečné se dál babrat v určitém čase a prostě přeskočí o roky, aby kniha opět chytla dech a plné obrátky, protože najednou jsou věci prostě jinak a člověk vstřebává co a jak. U této knihy snad nelze, aby přestala bavit. Jak začnete číst, nedá se již přestat, je to krásná kniha, jsem velmi rád, že jsem si ji přečetl a těším se na další díl. Po přečtení jsem musel dlouhý čas věnovat načítání reálií a z dostupných zdrojů prohlížení míst, ve kterých se děj odehrává a lituji, že ten kraj vůbec neznám. Za mě tedy klobouk dolů, paní Lednická, toto se Vám povedlo.

29 24.05.2020

Překrásný příběh o lásce, odvaze, odhodlání, vůli, přijetí a odpuštění. O tom, že nic není černobílé. O obrovském zmaru, který vnese do života něco tak strašného, jako je bezohledná, slepá válka. Ačkoliv hlavním tématem je zde osud sester Mauriacových, kniha je velice dobře popisná i v oblasti vyjádření atmosféry života běžného obyvatelstva ve válečné Francii, francouzského odboje, rozdělení Francie atp. Finále je pak jasně slzotvorné. Slavík tak patří jednoznačně mezi moje TOPky. Vadila mi akorát značná míra chyb a překlepů v knize, což jde ale na vrub vydavateli.

29 03.03.2020

Nejsugestivnější výpověď ze zákopů Velké války, jakou si lze představit. Plná myšlenek a slov, které je třeba si stále připomínat. Úžasné literární dílo.

28 03.11.2022

Stejně jako před rokem Hana a před půl rokem Tiché roky, i Slepá mapa mě doslova nadchla. Nádherné čtení. A musím říct, že ač autorky prvotina, považuji ji ze všech třech i za nejhezčí.

27 28.12.2020

Obdivuhodné v mnoha aspektech. Od Mornštajnové bych nikdy nečekal umístění jejích společenských románů do prostředí alternativní (čti fiktivní) historie. A musím říct, že to bylo fantastické, i když jako vždy po dočtení knihy od Mornštajnové, jí nemohu odpustit, že nedopřeje žádné z postav ani minimum štěstí. Každopádně Listopád je skvěle napsaný, tesklivý, a fiktivní polistopadová budoucnost naší země je velmi věrohodná a pravděpodobná. Kniha má v tomto minimum hluchých míst. Listopád je kniha, kterou by si měl přečíst každý, kdo se narodil až do nové doby a také každý, kdo se dnes obrací k naší totalitní minulost se slzou v oku a přáním, abychom se do této žalostné a ******** doby vrátili. Ačkoliv kniha možná trochu pyká za svou originalitu a různé přijetí nabízené fikce, já ji řadím mezi knihami od A.M. na pozici nejvyšší, což už jsem tvrdil u Slepé mapy, ale musel jsem to opět přehodnotit. Skvělá autorka, skvělé čtení.

25 07.09.2021

Nemůžu jinak. :) Tyto rozhovory snad nemohou být nezajímavé. A to i přesto, že většina zmíněných případů mi není neznámá a již jsem o nich slyšel/čerpal informace dříve. Seriály jsem neviděl, jelikož takové pořady spíš nekonzumuji.
Nachystané mám další dva díly, pány Beneše a Hecla.

21 12.09.2023

Ani nějak nemám potřebu, komentovat po všech stránkách téměř dokonalé dílo. Dvojka, zdá se mi jazykově i dějově ještě vymazlenějším pokračováním prvního dílu. Snad jen drobný detail. Cca od stránky 400, bylo to s příchodem kapitoly Wojtek, se změnil styl autorčina psaní. A to tak, že to doslova upoutá pozornost a nejsem sám, kdo si toho všiml. Změní se slovoskladba, sloh, styl, snad i poměr vyprávění a přímé řeči, a těžko říct, čím to je. Není to jen jistou změnou mentality a projevu postav, které se v čase uplynulých několika desetiletí vyvíjí a jsem rád, že i to je v knize věrohodně zachyceno. Je to něčím na straně autorky. Jakoby dospěla do období let válečných, které již vnímá jinak. Jakoby životem za monarchie a první republiky sama žila spolu s postavami, ale najednou jde jen o z venčí popisovaný souhrn událostí, které se jí z Těšínska podařilo z oné doby sesbírat a mimoděk tam zapasovat i své postavy. Přesto skvělé, jen by mě zajímala odpověď paní Lednické, kdybych se jí na toto zeptal. :)

21 04.04.2021

Příjemná, komorní detektivka bez překotné akce, chaosu, potoků krve a úplně vyšinutého záporáka, zato však plná víceméně sympatických postav, tradičního vyšetřování a odehrávající se v pěkném, venkovském prostředí. Celé to tak nějak plyne, čte se to strašně rychle a nejsou zde nudné pasáže, napětí a chuť číst dál jsou konstantní od začátku do konce. Přesto je to takové nějak obyčejné.

20 19.01.2023

Hezky a citlivě napsaná kniha. Četla se sama. Ale je taková plochá, jednoduchá, i krušné chvíle romantizující. A měl jsem potíž s tím, že mnohé postavy jednaly často hodně zvláštně, aniž by jejich jednání bylo jakkoliv odůvodněno. Pro potřeby knihy, která patří spíše do kategorie "červená knihovna" pro nenáročné čtenáře než do poválečného dramatu, je to ale asi dostačující.

20 22.12.2022

I tento díl je skvělý, možná ještě o kapánek lepší než díl první. V něčem lepší, v něčem možná horší, ale to jsou drobnosti. Tentokrát jsem pachatele vytušil o pár desítek stránek později než v prvním díle, ale ve Stvůře to byla prakticky jistota, zde opravdu jen tušení, i když jsem, k údivu nad svým vlastním úsudkem, celkem přesně trefil i motiv. Byl to však jen nepodložený kalkul mé hlavy, autorka k tomu snad žádnou stopu neposkytla. I u druhého dílu tak musím ocenit, jak dobrou detektivku Kristýna Trpková napsala.
Ve výsledku i se zde zmiňovaným koncem jsem tak nějak v pohodě, stejně jako s poměrem vyšetřování a osobních životů ústřední dvojce. Zde mi trochu vadí, že mi vývoj charakterů přijde neprirozený a to jak u Laury, tak hlavně u Adama. Jistě, lidé se mění, ale psychologicky by měl mít vývoj osobnosti vystopovatelnou kontinuitu. Adam je ale bez nějakých vážnějších podnětů poněkud jiný člověk než v prvním díle (přijde mi to tak). U Laury je osobnostní přerod vice odůvodnitelný okolnostmi, které jsou v knize líčeny. No, tak aspoň špetka kritiky, ale fakt jen špetička. :)

EDIT: a tak jo, dám 5 i detektivce.

19 12.09.2023

Čas od času se mezi knihami objeví Kniha. Ta Kniha. Teď zrovna se to stalo téměř přesně po roce od chvíle, kdy mě zasáhla jiná (Světla, která nevidíme) a ani v tomto případě jsem to nečekal. Má nevysoká očekávání však byla zašlapána v prachu uliček Barcelonských, kam jsem byl vtažen a za ruku veden samotným Laínem Coubertem, nucen vše prožít s ním až do poslední strany, po níž jsem podvědomě sahal po další, která však již nepřišla.
Magická kniha přináší magický zážitek z jejího čtení, zůstane v srdci a neustále s Vámi je i poté, co ji odložíte.
Kniha o knihách, o lásce, o lidských nitrech a bolesti, která nikdy nepřebolí.
To všechno je Stín větru, a vůbec není potřeba se odvolávat na její povrchní kvality, jako je skvělý sloh, brilantní skladba vět a výběr slov, maximální čtivost, schopnost udržet přehlednost v ději i přes velký počet postav a jejich prolínání dějovými linkami Juliána a Daniela. To, že Zafón tohle všechno umí je již naprosto jasné, ale tím, že umí knize vdechnout duši, tím je výjimečný a pro mě je to teprve druhá kniha, která se dostala na metu nejvyšší, do mého srdce.

Famózní! A rovnou říkám, že díky detailům
knihy i kolem knihy - playlistu ke čtení na Spotify, hloubce stále dost tabuizovaného tématu, který je, bohužel součástí naší společnosti, do jaké kniha proniká, ilustracím i celkové grafické podobě, a perfektní práci s postavami a jejich charaktery a nitry, mám i týdny po přečtení stále pocit absolutní výjimečnosti této knihy a až kultu knihy. Doslova ji do rukou beru s citem a respektem. Hodně mě oslovila a pan Boček....klobouček, asi nejdokonalejší prvotina, co jsem kdy měl tu čest číst.

17 29.04.2023

(SPOILER) Co se zprvu jeví jako generační příběh party mladých lidí, žijících život někdy naivně lehkovážný, jindy intelektuální, někdy bezcílný, jindy ustaraný, se rychle mění v silně emocionální drama. které si rozhodně nebere servítky. Autorka se s nesmírnou komplexností věnuje charakterům postav. Vykresluje je do takové hloubky, že už po nějakých 200 stranách jsem měl pocit, jako bych hlavní postavy znal mnohem více než by bylo za pár dnů čtení možné. Jako bych s nimi opravdu dlouhá léta žil a poznával je. Každý den, kdy jsem šel pokračovat ve čtení, jako bych šel číst o někom, koho dobře znám a projevovalo se to i při čtení, kdy jsem dopředu znal reakci postav na probíhající situace. Nicméně příběh se točí zejména kolem Judea. Postupné nahlížení pod křehkou skořápku Judeovi osobnosti, na jeho, životem se zmítající a na cáry roztrhanou duši, mi způsobovalo mé vlastní vnitřní bolení. Hluboké bolení z pocitu marnosti, vnitřní potřebě mu pomoct a směřovat děj tak, jak by se podle mě samotného hodilo, aby byl pozitivně ovlivněn vývoj. Opravdu silné! Bohužel, kniha má pro mne i pár slabých stránek. Nejvíce ze všeho mi vadila až absurdní míra stále stejného, monotématického utrpení, kterým si Jude musel ve svém životě projít. Retrospektivní pohledy do jeho života vypadaly, jakoby byl svět kompletně plný jen pedofilních homosexuálů. Sehnat jich po maloměstských motelech, kudy byl několik let vláčen, doslova několik tisíc. Sehnat je opravdu na denní bázi několik let, to je trochu přestřelené, i když si nedělám o zvrhlosti ve společnosti žádné iluze. Stejný nášup zneužívání však musel dostat i před tím, od prakticky všech v klášteře, poté od většiny vychovatelů a následně ještě potkávat doslova zástupy pedofilních homosexuálů za volanty kamionů. Opravdu ke zlomení těla i mysli nestačí méně? Opravdu se nenašel jeden jediný trýznitel, který by měl aspoň potřebu jiného typu trýznění a teroru? Tohle bylo na knize, bohužel, jednoznačně přestřelené, nevěrohodné a naprosto to ve mě anulovalo veškeré emoce z těchto děsných prožitků. Jsou to ty nejdrastičtější části knihy a přitom bez náležitého efektu. K tomu, aby se člověk vnitřně úplně zhroutil, stačí zlomek toho, čím si Jude musel projít.
Jen drobně mi pak vadilo, zejména na začátku knihy, hraní si s různými časy a formami vyprávění a záměrné neodhalování totožnosti osoby, jejímž pohledem byla ta která kapitola vyprávěna. Později, kdy jsem postavy znal do hloubky to nevadilo a nebylo ani nutné osobu jmenovat, jelikož bylo zřejmé z chování a jednání, kým že pohledem jest právě čtená kapitola vyprávěna.
Ze všeho nejméně, ale přesto, jsem se pak pozastavoval nad zvláštní sociální bublinou v níž se kniha a její hrdinové pohybují, kde byl téměř každý gay a pokud ne on sám, pak měl alespoň příbuzného, který byl. Je to vlastně jedno, nevadí mi to, jen to působilo až normativním společenským stavem a prostě mírně nerealisticky. Není to nic důležitého, ale mozek na to občas upozornil.
I když jsem o tom dlouze přemýšlel, zda to, co mi na Malém životu vadilo, by mělo mít vliv na výsledné hodnocení, nakonec jsem usoudil, že rozhodně ne. Sice se rozcházím s autorkou v názoru na míru bolesti, kterou na Juda musela seslat, aby náležitě odůvodnila jeho rozpadlou osobnost, rozhodně jí nebylo třeba až nesmyslně tolik, ale Malý život mě zasáhl maximální silou. Přesně tak, jak čtenáře zasáhnout měl a ještě pár dní po dočtení ve mně ta bolest zůstane. Možná i víc než pár dní. Bolest za Judyho, za jeho duši navždy roztrhanou jinými lidskými bytostmi.

17 20.10.2022

Komentář píšu bohužel s větším odstupem, už nejsem tak plný emocí. Kniha je krásná, jazyk je překrásný, úplně čtenáře omámí svou bohatostí a slohem. První část knihy, z té jsem měl pocit doslova pohádky a kdybych jí v tu chvíli měl hodnotit, dal bych jí snad 6 hvězd, jak moc mě brala za srdce a jak jsem hltal větu za větou. Druhá část, tam to bylo ještě stále za 5. Poté ale přišlo vystřízlivění a uvědomění si, že jde o vážné téma ze života povolžských Němců a ne snovou fantazii. Byl jsem vytržen z pohádky a vržen do Ruské politiky a tak se mi třetí část spíš nelíbila, než jsem uvykl skutečnému výrazu románu a opět začal oceňovat kvalit knihy. Rozhodně skvělá kniha, možná jedna z nejlepších a moc se těším na Zulejku.

17 07.09.2021