gossipavlina komentáře u knih

Hvězdičky žádné nedávám, neb jsem na rozpacích. Knížka mě zasáhla nesmírnou silou. Je krásně napsaná, emotivně, čtivě. Styl autorky mě oslovil. Za to bych určitě dala těch hvězd třeba i šest. Ale jak můžu pěti hvězdami hodnotit knížku, jejíž příběh mě tak znechutil? Jak můžu dát pět hvězd příběhu, v němž dítě zažije největší zradu v životě od člověka, jemuž bezmezně věřil? Protože komu jinému může dítě věřit, než své matce. Nadto, když jsem se dočetla, že příběh je inspirován skutečnými událostmi.
Autorka vystihla naprosto věrně pocity dětí, povahu matky a babičky. Z knížky na mě opravdu sálalo vše: střídaly se láska, nenávist, bezmoc, naděje, zoufalství, odvaha, strach. Knížka je plná lidských emocí. Nebudu soudit matku dětí, vyrostla v prostředí, ve kterém vyrostla, plném hrozeb o peklu a zatracení, pod vlivem své bigotní, omezené matky a tyranského, egoistického otce. Své rodiče si nevybrala a také to na ní zanechalo své následky. Ale to ji v žádném případě neomlouvá z toho, jak se zachovala ke svým dětem, sobecky, bezohledně, bezcitně, macešsky. V závěru knížky jsem byla v šoku, i když se dalo čekat vysvětlení, proč děti zvrací a chřadnou. Naprosto chápu, proč po přečtení někdo nemohl pět let jíst koblihy posypané cukrem. Kdo vydrží a dočte knihu do konce, pochopí. Ale naprosto jsem byla v omráčená z toho, kdo jim ty koblihy ,,s cukrem" posílal.
Jsem ráda, že jsem knížku dočetla, ale nikomu dál si vůbec netroufnu ji doporučit.
Další díl si po zamyšlení určitě přečtu, minimálně proto, abych věděla, jak se dětem daří dál, a jak zvládly život na svobodě.
Rozhodně na tuhle knížku jen tak nezapomenu. Usídlila se mi v duši na hodně dlouhou dobu.

Přede mnou už bylo asi vše „řečeno". Hutnost knihy předurčuje už téma samotné. Pro mě je paní Mornštajnová objev roku. Na její příběh o Haně, Míře, Rose a celé jejich rodině jen tak nezapomenu.
Tleskám takovému počinu z pera české autorky a jsem ráda, že jsem se nakonec odhodlala k jejímu přečtení.
Doporučuji!

19 16.05.2017

Cituji z obalu knížky: ,,Román inspirovaný skutečným osudem vily Tugendhat, který zaujme od první věty. "
Pod tuhle větu se můžu s čistým svědomím podepsat a ještě bych dodala: ,,a nepustí až do věty poslední". Opravdu nádherné čtení. Jsem nadšená a vřele doporučuji.
V průběhu čtení jsem se ocitla v době Liesel Landauer, seděla jsem s ní na terase a pila kávu. Žila s její rodinou.
Příběh mě naprosto pohltil. Včetně závěru, který mě dojal k slzám.
Pokud se někdy ocitnu v Brně, návštěvu vily určitě nevynechám. Při čtení jsem několikrát vilou alespoň virtuálně procházela. Což cítím jako velmi pozitivní doplnění čtení.

19 14.09.2014

Během čtení jsem brala do ruky kapesník 3x, poprvé na začátku mi tekly slzy smíchy, podruhé uprostřed při jedné malé smutné události, a pak na konci dojetím nad závěrečným proslovem ředitele Zadecka.
Mottem naší rodiny se od té doby stalo: být laskavý víc než je třeba.
Velice mile napsaný příběh o integraci a socializaci mladého dorostence, který neměl to štěstí a do vínku mi bylo naděleno fyzické postižení obličeje . Nenápadně a nenásilně předestřený příběh o tom, že by člověk neměl být hluchý a slepý k lidem, kteří se narodili s nějakým hedndicepem. Jsou to lidé se srdcem a city a také tak chtějí být vnímáni. Je třeba jim podat pomocnou ruku a ukázat, že jsou jedněmi z nás.
Takových knížek víc, prosím.
Jak jsem ji doporučovala kde komu, tak teď už ji budu doporučovat úplně každému.

18 25.06.2014

Tenhle příběh budu mít v hlavě hodně dlouho. A to z mnoha důvodů. Jedním z nich je úžasný a detailně popsaný život fauny a flóry v bažině. A dalším je život holčičky, později ženy. Být jiný se prostě neodpouští, v žádné formě života. Kay neměla život vůbec jednoduchý, rodinné prostředí, sociální vyloučení, s tím spojená neznalost komunikace. I přesto si své místo našla a ukázala všem ostatním, že rozhodně není žádný póvl.
Jsem nadšená, čtení mi přinášelo potěšení , všem doporučuji!

17 04.04.2021

Bylo to takové lidské vyprávění o těžkém životě hornického kraje. Super!

13 06.09.2020

Z počátku jsem nevěděla, jak příběh uchopit. Čekala jsem víc detektivku. Dostala jsem spíš psychologicky laděný, emotivní román s detektivním příběhem v pozadí. A brrr, s větrem a nehostinností ostrova, které na mě z knihy téměř doslova foukaly.
Knížka se mi celkově líbila. Je čtivá, styl autora se mi líbil. Prolínání dvou časových rovin mi nevadilo, a ani mě to nijak nerušilo. Ale asi mě víc zaujala ta historická linka.
Další díly určitě budu číst.
Těším se, Fine, zase na brzkou shledanou. :-)

12 30.04.2015

Byla jsem mile překvapena, že si autorka zachovala stejnou úroveň, jako u prvního dílu. A za to jí vlastně gratuluji. A moc paní Lednické děkuji za tento literární počin.
Knížka byla skvělá!

11 03.03.2021

Páni, tak to byla hodně silná káva. Na začátku jsem i přemýšlela, jestli jsem já natolik silná, abych vydržela až do konce. :-/
Pro mě to je kniha roku. Kniha, na kterou jen tak nezapomenu.

11 10.04.2017

Písmenkový koncert z pera Lisy See.
Parádní čtení, krásný příběh o přátelství a zajímavý pohled na život v Číně v 19.století. Takové množství zvyklostí a rituálů dodržovali, že snad ani neměli čas na normální život.
Určitě doporučuji k přečtení.

11 05.03.2015

Tady hvězdiček alespoň sedm prosím.
Jodi Picoultová je fakt Paní spisovatelka, její knížky prostě můžu kdykoliv a kdekoliv. Zase mě dostala. Až na kolena.
Nechci hodnotit příběh sám o sobě, protože k tomu nemám slov. Ale jinak i přes ty hrůzy, které Minka (babička Sage) popisuje, se knížka krásně čte. A mám radost, že pravda a láska vítězí. A že i Sage na to přišla, že ji někdo může mít rád takovou, jaká je. A protože Jodi Picoultová patří mezi moje oblíbené spisovatelky, odpustím jí i ten předvídatelný, americky přeslazený konec.

11 06.02.2015

Uff, konečně jsem ji dočetla. Na knihu roku bych ji já určitě nenominovala.
Mojí chybou bylo, že jsem k ní přistupovala jako k detektivce. A chybou autora bylo, že konstruoval, konstruoval až překonstruoval. Zbytečně překombinované. Kdyby se držel jen příběhu Saracéna a cesty Poutníka, byl by to fajn thriller. Kniha by byla kratší, ušetřil by se papír a můj čas.
Ani se mi moc nezdála touha zalíbit se americkému čtenáři, zahrát na jeho citlivou strunu, snaha stát se bestsellerem za každou cenu.
Ale v každém případě téma hodně aktuální.

11 11.01.2015

Četla jsem na doporučení. Samotnou by mě to asi nenapadlo po ní sáhnout. A děkuji za doporučení. Nádherná kniha plná krásných vyznání. Při čtení mi před očima vybíhaly dopisy mého dědy, který psal babičce dopisy v podobném duchu. Njn, telefony nebyly, SMSky se nepsaly, tak tyto důkazy začínající lásky si můžeme v rodině číst dodnes.
Ale zpátky ke knize. Brala jsem ji do ruky a moc jsem od ní neočekávala. Jak jsem byla překvapená, jak mě vtáhla do děje. Já osobně jsem byla napnutá až do konce, jak to dopadne. Zadržovala jsem při čtení dech. Fascinoval mě sloh, jakým byly dopisy napsané. Je to moc milé čtení, doporučuji dalším.

11 24.05.2014

Vzala jsem ty díly obrácené, ale vůbec to nevadilo.
Česká autorka, důmyslně vymyšlený případ, důsledná a skoro až geniální vyšetřovatelka, i když podle zvyku trochu divná. Rušily mě dialogy soukromého rázu mezi Laurou a Adamem, a především mi nešlo přes nos Adamovo chování, výbuchy vzteku atd. A některé pasáže mi přišly takové školácké.
Jinak si myslím, že slečna Kristýna je velice nadějná a že se potřebuje akorát vypsat.
Takže, milá Kristýno, prosím piště, Já se moc těším na Vaše nové knihy, stává se ze mě Vaše věrná čtenářka.

10 29.12.2022

Z nějakého důvodu, který neumím dost dobře vysvětlit, jsem se sérii napsané rukou R.G. (K.R.) bránila. Nicméně jsem opět z nevysvětlitelného důvodu po ní sáhla a jsem nadšena. Ne že by mě vymyšlená zápletka až tak ohromila, jako spíš se mi líbil styl psaní. A to velmi.
Baví mě slovíčkaření. baví mě když se autor nebojí používat rozvitá souvětí, Mě tím rozhodně nezahltí.
Bavil mě i Cormoran Strike a jeho asistentka Robin.
Takže se opravdu těším, moc těším, na další díly.

10 19.07.2016

Idealistický Harry - ty jsi mi dal. Pro nás, kdo zažil komunismus a heslo: Proletáři všech zemí, spojte se! a víme, co to znamená, je jednání Harryho naprosto nepochopitelné. Ježíš, kolikrát jsem chtěla během čtení na něj zařvat, co si myslí, co čeká, že to takhle prostě není.
A co vše je člověk ochotný obětovat pro svoje ideály.
A co na to horkokrevná Gina? Ta se tak moc snažila být Američankou a byla tak zamilovaná! Ale byla silná a vždy si dokázala poradit. Ale každý má někde stopku a své limity. A to i Gina.
Kdo jste četl Taťánu a Alexandra, je skoro povinnost si toto přečíst. Je to příběh Alexandrových rodičů.
A Paní spisovatelka? Ta je prostě úžasná. Začátek byl trochu vlažnější, ale jinak umí. Příběh vtáhne do děje, srdce vám buší, ruce se potí a radíte Gině, co má dělat. Chvilku jí závidíte, nakonec je vám jí líto. Harryho nesnášíte, za jeho životní postoj, defacto to byl pokrytec.
Určitě doporučuji přečíst! Já jsem byla spokojená,

10 31.12.2015

Po přečtení prvních několika stránek jsem chtěla knihu odložit. Ale ne proto, že by se špatně četla. Naopak, styl mi sedl a četla se velmi dobře. Ale spíš proto, že mě osudy hl.postav začaly naplňovat smutkem. Je to příběh především o ztrátách. Ztrátách těch nejbližších a ztrátě své domoviny, své historie, pocitu bezpečí. A neřeším kdo, komu a jak hodně. Je to čtení neradostné, srdce naplňující neveselým pocitem.
Ale knížka mne zaujala osudem ztraceného, uneseného, dítěte. Chtěla jsem vědět, jak to nakonec dopadne, a zda se s ním jeho příbuzní ještě někdy setkají. Na to jsem si musela počkat skoro do konce.
I kdyby byla jen polovina z toho všeho pravda, jsem z toho velice smutná. Knížka je napsaná velice emotivně, autorka má dar vtáhnout vás do děje. Příběh mi několikrát vehnal slzy do očí.
No, musím si teď naordinovat na další čtení nějakou pozitivní, milou knížku.
Nedoporučuji číst citlivým duším nebo pokud máte zrovna špatnou náladu.

10 02.04.2015

Než začnete číst, tak se ubezpečte, že máte dost volného času v kuse. Protože děj je velice chytlavý a špatně se od knížky odchází. Ještě, že byl včera svátek a nemusela jsem do práce. Do knížky jsem se tak ponořila, že jsem ji přečetla za jediný den.
Od poloviny jsem sice už tušila, jak to asi dopadne, ale vůbec mi to nevadilo. Děj má spád, dobře vykonstruovaná zápletka, Doporučuji k přečtení.

10 29.10.2014

Co tajemného a hrozivého skrývá Dorothy Smithamová, matka Laurel?
Přečtěte si tuhle zajímavou knížku a dozvíte se to. A určitě dočíst až na poslední stránku. Nic nevynechat. Některé věci se daly v průběhu čtení předvídat, ale celkové vysvětlení a odkrytí všech tajných komůrek Dorothy pro mě bylo velmi překvapující.
Styl autorky mi opravdu sedl, děj tak hezky plyne, není to žádný trhák, u kterého by mi bušilo srdce nervozitou. Ale přesto jsem byla nucena stále číst. Povahy a pocity postav a nálady okamžiku vykresleny velmi věrohodně.
Knížka jako stvořená pro líné letní odpoledne nebo na dovolenou. Je to takový lehounce romantický, napínavý příběh. Prodchnutý láskou k rodině. Moc se mi líbil vztah dětí Dorothy.
No zkrátka, knížka se mi opravdu líbila. A to moc.

10 25.08.2014

Jestli se to dá říct o detektivce, tak tahle byla moc roztomilá.
Úplně normální detektivka s normálním vrahem. Snad jen ten kriminalista je tak trochu na hlavu. :)
Celé to tak příjemně plynulo, moc se mi kniha líbila.

9 21.08.2022