georgearrow komentáře u knih
Skvělá kniha, čtivá, podložená fakty. Komunistické s*ačky pana Kundery vystavené na světlo. Chvílemi otravně hodnotící (to je nejlepší, špatné, dobré atd.), ale to se dá Novákovi odpustit. Majitelem klíčů ke svému životu přes veškerou svou snahu již Kundera není. Kniha je nutnou biografií jednoho z našich (?) nejvýznamnějších spisovatelů.
Takže: knížka není dobrá. Proč: Horáková pseudointelektuálsky PO-učuje. Nejslabší je právě na svých hloubavých stránkách. Jeden či dva citáty od Juráčka, které si psali na papírky, mají větší sílu než veškeré její filosofické blouznění. Nehezká, neustále poučující přezodpovědná feministní intelektuálka, brrr. Nepamatuje si, že jednu věc v knize napsala o 50 stránek dříve, a píše ji znovu (kde jsou editoři?), a to se v knize děje několikrát! Kniha MOHLA být bez problému napsána chronologicky - to by mělo logiku, je odpovědí na Juráčkovy deníky - ale chronologická není, což ústí ve zbytečný zmatek.
Příklad jejího rozboru: Havel, Vaculík i Juráček "literaturu zneužívají", protože "ani jeden se nesnížil k tomu zabývat se psychikou žen", čímž se liší od "světových romanopisců typu Kundery"(!!!) Stačí? (Autorka pak rozebírá promiskuitu všech třech, pan Kundera byl ovšem omilostněn - viz Novákovo letošní Kundera). Další nesmysly následují. Úvahy na téma Kráska a zvíře, popř. Černý myslivec jsem neměl sílu číst.
Nejnesnesitelnější je Horáková tam, kde nám vysvětluje, že Juráček promrhal život skrze své bolestínské "refrény". Sama píše takový "refrén", i když zcela zbytný a redundantní: vždyť každý, kdo deníky od Juráčka četl, tohle přece ví, k tomu nám není třeba didaktického opakování.
Ale: knížka je zajímavá. I když nedobře napsaná (jaký rozdíl mezi ní a geniálními deníky P. Juráčka, J. Vladislava, nebo mého milovaného Zábrany), přináší mnoho podrobností z osobního života Juráčka a ostatních osobností šedesátých až osmdesátých let. Stojí za to ji číst, ale asi si ji jen jděte vypůjčit a nekupujte si to.
Skvělá kniha. Tohle ani není historie, to je opravdu thriller. A možná se proti říši budeme muset opět postavit. Takže, lidé čtěte!
Strhující kniha, která do jisté míry změnila můj názor na Mašíny. I když se mnozí snaží ji líčit jako propagandu, Novák nezamlčuje i sporné momenty z jejich životů a každý si může udělat vlastní názor.
Opět Houellebecq, geniální, vtipný, sprostý, pornografický, antiislámský, bezvýchodný, jedinečný.
Přeintelektualizovaná knížečka s několika zábavnými větami. Asi 150. francouzská kniha, v níž hlavní hrdina spisovatel řeší existenciální krizi. Bez katarze, bez ničeho.
Kniha je sice občas trochu chaotická, ale to nejdůležitější předává vcelku spolehlivě - svědectví o procesu s Eichmannem, kontext zabíjení židů v jednotlivých evropských zemích, pohled na výkon spravedlnosti v nelehké situaci setkání s bezprecedentním zločinem. Kniha stojí za přečtení!
Vynikající kniha přicházející s výkladem krize západní společnosti. Chlapi, jsme v prdeli, bohužel to platí i pro ženy. To ale v podstatě vidíme, když se podíváme na pražské bezdětné rodinky (?) vytrénovaných čtyřicátníků přemýšlejících o svém prvním in vitro experimentu. Komárek si krásně hraje s jazykem (z-babě-lost aj.), bohužel tato převážně deskriptivní kniha v sobě nenese ani špetku naděje, trochu jako Houellebecquovo "Podvolení".
Skvěle napsané memoáry, nejlepší kniha, kterou nás obdařil rok 2019. Legrace a vtipné postřehy, časově od c. a k. mocnářství do konce krásného dvacátého století. Hodnocení provinčnosti české kultury mi dost rezonovalo. Titul "Města a městečka" je dost trefný, nejde ani tak o příběhy Komárkovy rodiny (i když se i toto téma logicky objevuje), ale spíše o etnografický exkurz do různých urbánních a extraurbánních biotopů, abych použil autorovo dikce ¨:-)
Velmi přeceňovaná kniha, za pár let po ní pes neštěkne. Občas vtipné postřehy z Bruselu, ale to zbytečně otevírané nedokončené dějové linie nevynahradí.
Zábrana, Vaculík, Juráček, svatá trojice memoárové literatury (Celý život, Český snář, Deníky) se potkává s fantastickým doplněním obrazu doby, panem Bambáskem. Stojí to za to!
Koncept je fakt super. Vlastně jsem vždycky o chození takto přemýšlel, Kosek mi pomohl utříbit myšlenky. Je velká škoda, že knížka je tak na půl cesty. Čekal jsem podrobnější rozbor jednotlivých výrobků a producentů, prostě větší orientaci v nabídce trhu, zejména co se oblečení a obuvi týká. Co se týče materiálů, tak OK.
Obrovská legrace, ale úplně a totálně bezvýchodná a depresivní. Přátelé, kdo z vás to má? Jestli tedy někdo ano, tak vám doporučuju asi tak poslední odstavec. Ale asi vám nepomůže...
Příběh Kosinského je asi věrně zachycený, ale za srdce mě nechytil. Nechutnosti jsem očekával, ale to neznamená, že se mi nechutnosti budou líbit.
Knížka není hloupá! Čte se sama - už dlouho jsem něco tak dobrého nečetl. Nirvána na konci je krásná.
Skvěle napsaná biografie, která mě přiměla přečíst si Kafku znovu a jinak. Přináší též zajímavý pohled na dobu a kulturu, ve které Kafka žil. Těším se na další pokračování.
Velmi čtivá a zábavná kniha, která objasňuje některé mýty v oblasti populární parazitologie (kočky a toxoplasmóza aj.). Navíc se na strachu z parazitů dnes přiživuje množství šmejdů (je tam o tom skvělá kapitolka). Praktické informace pro každého. Must Read. "Slepice svoji intelektuální nedostatečnost vyvažuje chutným masem."
Sapkowského sága mi dělala společnost na letošní dovolené a nezklamala. Nestavím ji sice tak vysoko jako Martinovo kolekci, ale nabízí solidní fantasy svět plný napětí a zábavy. Sapkowski je velmi zábavný v humorných pasážích (trpaslíci!), které ovšem jakoby s postupem času ubývaly, stejně jako napětí při soubojích mezi Geraltem a rozličnými obludami. Ze série mě nejvíce nadchla první povídková kniha.
Poslední svazek Orvellovo esejů přináší podobnou skládačku textů jako předchozí. Že všech sálá touha po pravdě, snaha o intelektuální poctivost a usilování o sociální spravedlnost. Vzhledem k poválečnému období nad mnoha texty visí přízrak atomového Armageddonu. Kniha je čirá radost (i přes ten Armageddon, který je dnes možná blíž, než kdy jindy).
Knížka vede k zamyšlení nikoli nad válečnými operacemi, ale nad každodenním životem. Pokud jste v nějaké vedoucí funkci, přečtěte si ji a popřemýšlejte, jakými jste "vojevůdci", jak se chováte ke svým "vojákům" a jak oni za vás bojují...