Kafka: Roky rozhodování

30.04.2023

Druhý díl Stachovy monumentálně pojaté třídílné monografie o Kafkovi mapuje léta od roku 1911 do roku 1915.

Zatímco první díl byl v popisných částech spíše zaměřen na společnost přelomu 19. a 20. století, zde došlo na hluboký psychologický ponor do vztahu Kafky a Felice Bauerové, který se z valné části odkrýval v dochované korespondenci, kterou Franz Felice adresoval (cca 350 dopisů). Osobně jsem měla potíže rozsáhlý Stachův psychologický rozbor tohoto vztahu vůbec zpracovat a knihu jsem párkrát odložila, abych se k ní zase vrátila. Na někoho, jak je patrné z jiných komentářů, působily pasáže, kde je popsán Kafkův vnitřní boj mezi láskou a manželstvím a touhou po oddání se literatuře, jako ty nejsilnější. To nepopírám, nicméně mně celý ten v zásadě z větší části několikaletý korespondenční poměr přišel velmi bizarní, ony nuance mnohosti nevyřčeného ve vztahu, který nestavěl na společných prožitcích, fyzické blízkosti. Celé jsem to zkrátka nechápala; ženy v té době byly zkrátka asi vychovávány jinak. Dělalo to na mě dojem, že Kafka sice toužil pohybovat se v jakémsi intervalu normality, kam patřilo i uzavření manželství, ale nebyl toho zkrátka schopen (podobně jako např. Kierkegaard) a zatáhl do svého vnitřního deliria chimérických představ o manželství i Felice, která se tomu, pro mě nepochopitelně, podrobila. Ani mi moc nedával smysl Stachův popis, kdy na jednu stranu popisoval Kafkovu touhu písmeny, dopisy získat ženu, na druhou zas (o několik stovek stránek dále a ve třetím díle) tvrdil, že Kafka naopak vůbec nepřipisoval důležitost písmenům, ale gestům a přímému kontaktu. Nejspíše ani Kafka pořádně nevěděl, co vlastně sám chce; toužil žít v Berlíně místo v Praze, ale chtěl vytrhnout Felice z jejího života v Berlíně a přesídlit ji do Prahy, chtěl manželství, ale nechtěl v něm intimitu atd. Docela jsem si oddechla, když vztah, který začal letmým setkáním u Brodových v roce 1912 v roce 1914 skončil zrušením zasnoubení; v knize pak začal, z mého hlediska mnohem poutavější popis začátku první světové války a jejího dobového vnímání, abych zjistila (ve třetím díle), že vztah Felice a Franze ani zdaleka neskončil

Moc jsem nepochopila, proč Úvod (i ve vyznění, v jakém tam je) není vlastně na počátku v prvním díle (str. 9 až 25).

27.11.2020

Prostřední díl Kafkovy monografie je mnohem náročnější než ten první a kdybychom udělali nějakou analýzu, troufnu si říct, že o Kafkovi se v něm mluví tak celkem ve třetině. Zbytek je uvádění do dobového kontextu, jemuž v závěru vévodí první světová válka a popis situace, která k ní vedla. Zvláštní pozornost je věnována židovské komunitě, která to tehdy opravdu neměla lehké a s lehkou nadsázkou by se Roky rozhodování daly brát jako částečná kronika židovství před první světovou válkou. I proto není četba vůbec jednoduchá a příliš k tomu nepomáhá ani zvolený jazyk, který užívá hodně odborných výrazů, v nichž se autor někdy zbytečně vyžívá. Samozřejmostí je mnoho odkazů pod čarou a v poznámkovém aparátu, do něhož je nucen čtenář často nahlížet. Ocenit se ale Stach musí kvůli vskutku široké rozkročenosti a výbornému společenskému rozhledu, díky němuž je schopen Kafkovo dílo vskutku zajímavě analyzovat a ty, kteří budou číst jeho díla, donutí na ně nahlížet trochu jinak a přesvědčí o tom, že Kafka není tak depresivní autor, jak si všichni myslí. Kniha je nejsilnější právě v pasážích, kdy Kafka vnitřně bojuje mezi láskou a manželstvím a touhou po oddání se literatuře a jeho dopisy budoucímu tchánovi i nevěstě jsou fascinující jeho totální upřímností a vnitřními pochybami, jichž si byl vědom. Roky rozhodování jsou velmi dobrá kniha, které ale nejvíce škodí její široký záběr, někdy až přehnaná snaha autora rozebírat každou Kafkovu větu a také neustálé popisování toho, co by měl knižní životopis mít a v čem se ten jeho liší od ostatních. A opravdu to mrzí, protože Stach knize věnoval neuvěřitelnou práci, přečetl kvůli ní velké množství literatury, nějak ale od ní nedokázal získat odstup, čímž vytvořil bariéru mezi sebou a "běžným" čtenářem. 70 %

13.08.2019

Skvěle napsaná biografie, která mě přiměla přečíst si Kafku znovu a jinak. Přináší též zajímavý pohled na dobu a kulturu, ve které Kafka žil. Těším se na další pokračování.

30.07.2018

Přesně jak píšou na obálce: čiré potěšení. Možnost sledovat krok za krokem Kafkovy pochyby, touhy, obavy, zoufalství. Skvělé kapitoly věnované velké válce, poprvé se dozvídám mj. o vlně židovské migrace a reakci na ni. Dech beroucí je dočítat se o absolutním nároku, který podle všeho Kafka na své dílo měl. "...dojem ohromující dokonalosti, již Kafkovy texty stále znova vyvolávají, pochází především z formálních kvalit, z takřka vysoké specifické hutnosti, z důrazu na smysl, který zábavná, pouze požitkářsky znovuprožívaná četba ani na okamžik nepřipustí. Odtud plyne patrně také nápadná polarizace mez nadšením a odmítnutím, kterou Kafkovo dílo vyvolává mezi mladšími, nezkušenými čtenáři. Neboť komu se neodhalí vizionářský, snový moment těchto textů, bude mu připadat vypravěčovo nasazení ,křečovité'.
Tak radikální, až na hranice přirozeného jazyka dovedená hutnost, které se už i na hrací ploše básně dosáhne jen velmi zřídka, musí samozřejmě v otevřeném románovém horizontu vést k nedozírným technickým potížím. Vyžaduje trvale se zvyšující pozornost, protože je třeba udržet, odvinout, provázat stále víc vláken. A čím jsou tato propojení hustší, tím víc se pokračující psaní románu stává řemeslným úkolem, jehož zvládnutí vyžaduje stále preciznější nápady a zároveň stále neoblomnější patronaci věcně posuzujícího vědomí. (…) Je to okamžik, kdy technická náročnost hrozí zadusit tvořivost, jedná se o tvůrčí krizi v pravém slova smyslu. Až do tohoto bodu se Kafka ostal víckrát, za něj však nikdy. Co se týče ,kreativity' jeho psaní, mohli bychom se spokojit s následujícím tvrzením: Tady měla své hranice. Z pohledu literatury je však toto ztroskotání tragické, v přesném smyslu slova. Poněvadž to znamená, že obě velké vůdčí ideje slovesného umění, BEZPROSTŘEDNĚ VNUKNUTÝ VÝRAZ A DOKONALE PROMYŠLENÝ VÝRAZ, jsou navzájem neslučitelné a nemohou dlouhodobě obstát vedle sebe. Jedná se o póly. Obou lze dosáhnout. Ne však, jak se Kafka domníval, při jedné a té samé expedici." (286-287)

Vedle poznání a motivaci k hlubší četbě vzbuzuje i sebereflexi: jak nakládám se svým časem, se svými možnostmi, co dávám životu a světu?

21.05.2018

Na prvním dílu mi bylo sympatické, že Reiner Stach podal monumentální úvod ke Kafkově životopisu stylem, který vykresluje Kafkova raná léta s kontextem doby konce 19. století, konfrontuje jeho životní osudy s reáliemi, prostředím, institucemi a podobně. To jsem považoval za mimořádně zajímavé. Jak ale Kafka stárne a jeho osobnost vyzrává, začal jsem mít dojem, že Reiner Stach propadl umanuté potřebě doslova každé slovo v Kafkově deníku či jiné písemnosti sáhodlouze interpretovat a vyvozovat z něj obšírné psychologické souvislosti. Taková četba pro mě byla nudná a přišla mi i poměrně nepodstatná. Dospěl jsem k názoru, že jakkoliv zajímavé je Kafkovo dílo, jeho život zdaleka tak pozoruhodný nebyl a je to dost možná dobrý důvod k tomu (jak se Reiner Stach s údivem v úvodu ke knize vyjadřuje), že se doposud nikdo příliš nenamáhal Kafkův životopis zpracovat dostatečně zevrubně.