galadrielin komentáře u knih

Kámen mudrců jsem dostala k Vánocům před 17 lety, tehdy mi bylo 12 let. Ofrňovala jsem se nad ním, protože jsem přeci byla už skoro dospělá a vadilo mi, že mi mamka dává dětskou knížku o nějakém přiblblém kouzelníkovi. Dodnes jsem ráda, že ten můj dospívající mozeček zíval nudou a nakonec po Harrym sáhl (když už nebylo co jiného číst). A páni! Tak strašně mě to vtáhlo, tak hrozně jsem chtěla svůj vlastní dopis z Bradavic! A vlastně dodnes chci. :) S Harrym jsem opravdu vyrůstala, netrpělivě čekala na každé vydání dalšího dílu. Je to moje srdeční záležitost, tím světem jsem uchvácena dodnes, i když už jsou všechny knížky dávno umazané, očtené. Čas od času si najdu chvilku a čtu všechny díly znovu. A pokaždé, skutečně pokaždé, mě to zase pohltí.

Když nic jiného, znám minimálně 2 lidi, kteří díky Harrymu začali číst knihy. A to je přece skvělé!

Klobouk dolů! Musí být extrémně těžké vést takové rozhovory a nesoudit (všichni se přeci vidíme v lepším světle). Osobně se mi nejhůř četl poslední rozhovor, to byl ale možná účel. Jak může někdo, kdo v tom žil, kdo přišel o to nejcennější v důsledku jednání režimu, stále hájit lži?
Všichni víme, že život v KLDR je hrozný, ale dokud neznáme jednotlivé příběhy, není to osobní, zas tak nás to netrápí. Když si ale představíme konkrétní osoby, jen těžko to dostáváme z hlavy.

15 09.12.2021

Velmi příjemné překvapení na poli české literatury! Zaslouží si minimálně stejně takovou pozornost, jako knihy od jiných českých autorů a autorek, které jsou nám neustále podsouvány jako prvotřídní bestsellery. Hana ale žádnou berličku v podobě přemrštěného marketingu nepotřebuje - je to kniha sama o sobě skvělá! Krásná čeština, krásný příběh, citlivě podaný, bez neuvěřitelných zápletek... Ano, to jsem vlastně chtěla říct - Hana je naprosto uvěřitelná a přitom ne banální a plytká. Za mě palec nahoru.

14 14.09.2017

Karin Lednická nám zatím představila "jen" 3 knihy. Ale už první díl Šikmého kostela dokázal zaujmout širokou veřejnost i literární kritiky. Osobně se velmi těším na další díl, a bylo mi jasné, že když si dlouhou chvíli zkrátím Životicemi, nebude to šlápnutí vedle.

Přiznám se, že o životických událostech jsem nikdy neslyšela. Forma, kterou autorka zvolila, tedy první část kapitoly vyprávěná z pohledu některého z obyvatel Životic, a druhá část uvedení faktů, které autorka vypátrala v dostupných zdrojích, se mi velmi zamlouvala. Snad i díky tomu se čte kniha rychle, žádná suchá data, ale vše uvedeno i z pohledu zainteresovaných osob. Osobně bych klidně uvítala větší rozsah díla, a to kvůli množství postav, se kterými se setkáme vždy jen letmo, aniž bychom si k nim stihli vypěstovat bližší pouto. Na druhou stranu mi je jasné, že to bychom si pak na další díl Šikmého kostela počkali o dost víc.

Pokud vás zajímá historie naší země, neuděláte s Životicemi chybu. Autorce díky, nenásilně mi doplnila zase další kus skládačky do mých dějepisných vědomostí. Kéž by všichni uměli historii podávat s takovou lehkostí.

Já mám Kinga hodně ráda, určitě se to odráží na nekritičnosti mých hodnocení. Ale! Tohle je jedna z jeho top knížek. Vážně. Trochu horor, trochu ne (hlavní hrdinka Trisha by patrně nesouhlasila). Je v tom lese něco? Není? A může malá holka přežít sama v lese? Četla jsem bez dechu a děsila se konce, protože vím, co King svým postavám provádí. Doporučuju, jedno z autorových kratších děl a přitom podle mě nabité napětím.

13 20.03.2023

Vůbec mě nelákalo číst román o vývoji komunismu v Číně. A jsem ráda, že jsem to přesto nakonec udělala. Osudy Divokých labutí jsou k neuvěření, s úžasem vás nutí číst dál a dál. A zrovna když si říkáte, že už to nemůže být horší (navzdory chabým znalostem ze světových dějin), zas a znovu vás komunisti přesvědčí o tom, že může a bude. Jak už tu bylo řečeno, doporučuji ke čtení všem, kteří s komunistickým hnutím, a to v jakékoliv zemi, sympatizují.

13 23.08.2022

Málokdy čtu autobiografie. Možná bych to ale měla přehodnotit, protože Tom Felton a jeho vyprávění o dospívání během natáčení Harryho Pottera bylo neskutečně zábavné! Sleduju Toma už poměrně dlouho, a působí jako velký sympaťák. Jako téměř každý z nás prošel telecím obdobím, kdy se Dracovi podobal nejen díky odbaveným vlasům a dělal Zmijozelu čest. Tady chci ovšem podotknout, že z celého vyprávění čiší pohoda (až na závěrečnou část, kdy Tom popisuje boj se svými démony) a je vyloženě vtipné. Kniha o klukovi, který měl velké štěstí na roli a díkybohu za to! Jeho Draco je skvělý, stejně jako tahle kniha.

12 03.03.2023

Milá databáze,

mám následující problém - když jdu na párty, mladí miliardáři tam o mě ani nezavadí pohledem. Limuzínou se domů musím dopravit taky sama. Můj kluk mi tuhle donesl balíček ovázaný stuhou z ručně tkaného hedvábí. Bylo jasné, že uvnitř je něco mimořádného, a taky že ano - Monet!! Jaké bylo mé zklamání, když jsem zjistila, že jde jen o pouhý plakát, nikoliv originál. Když jdu po koupeli z koupelny, zahalena jen do svého na míru šitého župánku, nepoklekne mi k nohám a nenabízí milion dolarů. Znamená to snad, že mě dost nemiluje? Co dělám špatně?

Aneb nemůžu tomu dát "odpad", protože jsem se u čtení královsky bavila. Bohužel ale na místech, která byla myšlena naprosto vážně. Nic proti erotickým románům, ale toto už bylo vážně trochu moc.

12 02.03.2015

Úchvatně napsané, Želary jako by byly na dosah ruky. Jednotlivé příběhy se propojují zcela nenuceně, a čtenář najednou vidí, že pohledy jednotlivých postav na stejné situace se dost rozchází, přitom každá želarská postavička je přesvědčena o té své pravdě. Mrzí mě jen dvě věci, že Lucka Vojničová má prostor v každé povídce, ale svoji vlastní se pyšnit nemůže, a že paní Legátová už nikdy nic nenapíše.

Za mě rozhodně kniha, kterou stojí za to si přečíst. A zase se k ní vracet.

11 02.09.2015

Marťanská kronika je považována za stěžejní dílo sci-fi literatury. A právem. Jde o soubor povídek o Marsu, jeho obyvatelích a nekonečné touze Pozemšťanů Mars kolonizovat. Přestože povídky vznikaly už v 50. letech 20. století, neubírá jim to na aktuálnosti. Lidská povaha je, zdá se, v určitých ohledech neměnná. Mars naši pozornost přitahuje neustále - byl tam v minulosti život? Nebo snad stále je? Mohl by být Mars planetou B, kdyby se na Zemi schylovalo ke katastrofě? Bradbury předkládá vlastní verzi, jak by to mohlo dopadnout, kdyby lidstvo uspělo a dokázalo Mars osídlit. A smát se u toho nebudete. Vše doplňuje geniálním vykreslením Marťanů, bytostí nepopiratelně inteligentějších, než jsou lidé, nadto nadaných telepatickými schopnostmi.

Marťanská kronika daleko víc než o Marťanech ale vypovídá o nás - lidech. O našich kladných a záporných stránkách. O smyslu pro spravedlnost, o chamtivosti, o touze po lásce, po majetku, po nezapomenutelnosti. O touze být svobodný. A o naději.

Nenechte se zmást, pokud jste kroniku nečetli a nejste právě fanouškem sci-fi, i tak se může zařadit mezi vaše oblíbené kousky.

10 05.09.2023

Hned na začátek - česká próza je podle mě dost opomíjená scéna. Nepřestává mě překvapovat, kolik kvalitních autorů tu máme! A rozhodně nemám na mysli ty nejprofláklejší! Ano, ty mají nejvíce pozornosti, nejlepší propagaci a tím pádem i nejvíc čtenářů. Ale vyplatí se sáhnout i po knize od autorů méně známých. V tomto případě jasnou záruku poskytuje i Magnesia litera od čtenářů!

Až na ten konec dobrý. Už jen ten název je zajímavý! A nepravdivý. Protože tady to bylo dobrý celý. I ten konec. Příběh vypráví 3 vypravěči - malá holka Luna, její děda a redaktorka černé kroniky místních novin. Každý mají svůj styl (a autor je dokázal skvěle odlišit). Luna je trochu divná. Děda dost sprostej a dost na ženský. A redaktorka se plácá v osobní krizi tak mocně, že mě z toho mrazí (jsme totiž ve stejném věku). Děda se snaží Lunu vychovávat, Luna dává na dědu pozor, aby jí moc brzo neumřel. Jak do toho zapadá redaktorka? Jako prdel na hrnec. Pardon. Těžko se prozrazuje víc, protože bych tím vyzradila hodně vtipných situací. Vážně, smála jsem se nahlas, naprosto bravurně vyeskalované situace! To vše na pozadí dávné návštěvy Valentiny Těreškovové, první ženy ve vesmíru.

Doporučuju k přečtení asi úplně všem, pokud nejste citliví na sprostá slova a popis sexuálních situací všeho druhu. Bavila jsem se královsky, přečteno raz dva. Jo a prosím vás, ta obálka ve tmě svítí, a je to úplná nádhera!

10 02.03.2023

Rozmanitost hodnocení této knihy možná svědčí o tom, že každého z nás děsí jiné věci. Já jsem se nenudila ani minutu, hltala jsem každou další stránku a představovala si tu ukrutnou zimu, se kterou se posádky musely potýkat. Že je kniha dlouhá? Já nevím, mně to tedy strašně uteklo. Doporučuju číst v zimních měsících, budete mít ještě lepší zážitek. ;-)

10 18.07.2017

Takovou depku jsem nečekala, naprosto mě zaskočila absence postav, se kterými bych mohla sympatizovat. Dočetla jsem se, že Heath Ledger byl pojmenován po Heathcliffovi, z toho mi zůstává rozum stát, proč mu to rodiče udělali? Heathcliffa bych praštila lopatou už v první čtvrtině knihy, poroplesknout by ale potřebovali tak nějak všichni.

Nicméně, četlo se to dobře, ne příjemně, ale dobře.

10 03.05.2017

"Ty mi půjčuješ knížku o Kennedym?" ptala jsem se pochybovačně svého taťky. Nechápala jsem, co ho k tomu vede, o vraždu Kennedyho jsem se nikdy nijak zvlášť nezajímala. Kinga mám ráda, ale zrovna jsem na něj neměla náladu.

To všechno se ale hezky rychle změnilo, Georgův příběh mě naprosto pohltil. A milión a jedna odbočka od hlavní linie příběhu tomu dává ten správný šmrnc (například odkazy na To mě vyloženě potěšily). Čtivé od první do poslední věty, od posledních kapitol se jednoduše nešlo odtrhnout. Nenechte se odradit počtem stránek, stojí to za to! :)

10 06.02.2017

Já se opět musím omluvit za svou nekritičnost. Již tradičně jsem si libovala v pozvolném tempu a pomalém navozování hrůzné atmosféry. Ne hororové, ale hrůzné. Představte si, že jste geniální a k tomu se vám občas náhodou podaří pohnout nějakým předmětem. Máte plány, vyhlídky na skvělou budoucnost, je vám 12 let. A jednou v noci vás z vašeho domu unesou. Probudíte se v pokoji, který vypadá nachlup jako ten váš. Jenže nejste doma, ale v Ústavu. V Ústavu, kde bydlí i další děti, unesené stejně jako vy a nadány telepatickými nebo telekinetickými schopnostmi. Neexistuje cesta ven. Podrobují vás pokusům, vyšetřením, jste pro ně důležití, ale zachází s vámi jak s kusem hadru. A čas od času se nějaké dítě musí přestěhovat do zadní poloviny Ústavu, ze které se už zřejmě nikdy nedostane. Co byste dělali? Tolik k ději.

Dechberoucí a hrůzostrašné. Ústav jako instituce je dílem Kingových představ, ale ruku na srdce - není tak těžké si představit, že by někde něco podobného mohlo stát, mohlo probíhat. Děti unášené a zneužívané v rámci vyššího dobra, personál Ústavu s chováním dozorců v koncentračních táborech (na což ostatně King sám naráží). Kam až je lidstvo v touze po míru ochotné zajít? Co lze ještě tolerovat a co už ne? A co se stane, když se rozhodnete spojit síly proti zaběhnutému systému?

9 19.05.2023

Je to čtivé, autorka to prostě umí. Téma bolestivé, nechceme si moc připouštět, že se takové věci dějí. Jenže dějí, nejen v knihách a ne tak málo, jak bychom si třeba mysleli. Ale - za mě tomu něco chybí, nemůžu si pomoct. Těsně před Lesem jsem četla autorčiny Tiché roky a ty se mnou rezonují daleko víc. Možná je to hlavní hrdinkou, která trpěla, ale sama nechává trpět i jiné. Skutečně nevím.

9 03.05.2023

Nová Soukupová nepřekvapila. Ale pozor! Je to myšleno absolutně v dobrém! U téhle (mé nejoblíbenější české autorky) jsme si už zvykli na lehce strohý styl a žádnou přímou řeč. Co mě ale vždy naprosto připoutá ke knize, je obyčejný příběh obyčejné rodiny, neříkejte, že se v ději nepoznáváte! A jak těžce se to přijímá z pozice nezaujaté třetí strany! Poznáte se ve Veronice, svou rodinu vidíte v její rodině a je to dechberoucí. Soukupová to tak umí! Jako by koukala k vám domů, když probíhá rodinná oslava.

9 26.01.2023

Měla jsem se mít na pozoru, když mi Alchymistu vehementně doporučovali ti, kteří knihu nevezmou do ruky za celý rok. Anotace mě ale zaujala, tak jsem to zkusila. A zklamala se. Možná, kdybych tu knihu četla o 10 let dřív, možná, kdybych nebyla založením spíše pesimista, možná, kdyby nebyla hlavní myšlenka knihy jasná už od začátku. Je mi líto, za mě je to jedna z nejpřeceňovanějších knih vůbec. Pokud někomu ukázala cestu, tak fajn, mě jen naučila vyhýbat se jejímu autorovi. Což je možná škoda, třeba napsal i nějakou dobrou knihu.

Srdeční záležitost, která nikdy nezklame. Žádná jiná kniha mě nedokáže takhle rozesmát. A filmové zpracování je mimořádně povedené - scénka Milouše rozkládajícího zahradní lehátko je pro mě zaručeným spouštěčem slz smíchu. :)

9 14.07.2017

Tahle kniha neměla nikdy vzniknout. Budu předstírat, že vůbec neexistuje.

9 10.02.2017