Forest66 komentáře u knih
Je mi záhadou, jak mohl stejný autor, který napsal případy Lincolna Rhyma a Kathryn Danceové napsat sérii o Rune. Ale to, co z něho vypadlo tentokrát, to jsem si nedovedl ani představit. Tak povrchní a iracionální škvár, bez špetky napětí a plný nesmyslů jsem už dlouho nečetl. Kdybych nechával knihy nedočtené, tohle by rozhodně byla jedna z nich
Po Vraždách s monogramem, které nesplnili ani nízká očekávání, jsem tomu chtěl dát ještě šanci. Neuměl jsem si představit, že by to mohlo být ještě horší, ale v tomto ohledu mě autorka překvapit dokázala. Motivu, který si na konci vycucala z prstu snad nemohla uvěřit ani ona sama
Občas Poirota docela vystihla, občas ne. Příběh a psychologie postav bohužel stojí za starou bačkoru. Překombinovaný děj, nepravděpodobný vývoj událostí a jednání osob, to všechno je tam bohužel na denním pořádku. I tak se tam ale našlo pár zajímavých momentů.
Už je to pár let, co jsme měli možnost se s Lacey potkat, ale to čekání stálo za to. Knížka je výborně napsaná a četla se snad sama Je to něco trochu jiného, než předchozí díly a rozhodně za mě nejtemnější díl ze všech. Nejvíc mě na tom děsí skutečnost, že si umím představit, že se něco takového opravdu stane
Od Ztichlého domu se mi tahle líbila asi nejvíc :) Velmi čtivá knížka s dobře vykreslenými charaktery, se správně namixovaným poměrem zajímavosti, originality i uvěřitelnosti. Každý má nějakého toho kostlivce ve skříni, každý má své lepší a horší stránky a Blackhurst z toho zvládla namíchat vynikající knihu.
Skvělá čtivá knížka, na kterou jsme od autorky zvyklí. Je ovšem pravda, že jsem během čtení cítil už určitý stereotyp a menší napětí a podle komentářu nejen já. Možná vysoká laťka, možná předchozí díl notně vybočující z řady a možná je třeba se zase trochu posunout z vyjetých kolejí, jak naznačuje i poslední kapitola
Hodně zajímavý díl. Hodně odlišný. A možná zatím nejděsivější ze všech
Rozhodně dobré a důstojné zakončení trilogie. Na múj vkus trochu moc neuzavřených osobních příběhů, ale třeba se Zahn do Chaosu ještě někdy vrátí
Čtvrtá opice byla výborná, tak proč to nenechal být a celé to zničil tímhle paskvilem? Nic z toho, co napsal v šestém dítěti nedává smysl. Popírá Čtvrtou opici i zdraví rozum a všechny události a jednání většiny osob jsou zcela iracionální. Chtěl jsem nechst 1 hvězdičku za Neshe a Poola, díky kterým se to dalo aspoň dočíst, ale ne, nejde to
Docela dobré pokračování. Nebylo to tak originální, jako první díl - konec konců, je to pokračování téhož příběhu - ale pořád napínavé a zábavné. Bohužel konec to strašně zabil :( A to tak, že nemám ani moc chuť, číst závěrečný díl (ale samozřejmě, že si ho přečtu)
Ne úplně marné, ale ani nijak zvlášť originální ani napínavé. Jedna ze slabších Deaverových serií
Velmi zajímavý příběh. Už se těším na další díl a větší kousek ze světa FR :)
Oproti prvnímu dílu už to nebylo ono, ale i přes celkem nezáživný začátek jsem se nakonec začetl. Nebylo to vtipné, spíš bych řekl jednoduché a milé.
Zajímavý příběh. Hlavně se mi ale líbilo vykreslení postav, které mi přijdou mimořádně věrné. Oproti první knize se v tomto ohledu autor zlepšil hrozně moc
Můžu říct, že mě pachatel opět pěkně překvapil :) Ale jak řekl Sherlock Holmes: Vyloučíte-li vše nemožné, to co zůstane, byť sebenepravděpodobnější, musí být pravda
Rozhodně jedna z těch lepších knížek, které v poledních letech vyšly. Jen je škoda, že mezi vydáním 1. a 2. dílu uplynulo tolik času, protože to hodně navazuje
Jedna z těch knížek, co se četla tak nějak sama :-) užil jsem si příběh i atmosféru a bylo tam dost zvrátú, které jsem nečekal a potěšili mě. Trochu bych vytkl, že v některých bodech se moc opakují věci použité už u prvního dílu, ale chápu, že když to mělo úzpěch poprve, vyzkouší to znovu. Ale já bych spíš radši nějaký progres
Označení historický román je tu spíš klamavou reklamou. Historického tam bylo asi tolik, že v Anglii svého času vládla královna Alžběta.
Příběh sám byl docela dobře vymyšlený. Bohužel se ale vleče jak smrad. Autor ho sice dokázal vymyslet, ale prodat ho nedokázal.
Bylo tam pár zajímavých myšlenek, ale většinu času se autor věnoval konstatování zjevného, opakování se a protiřečení. Taky tam bylo pár vyloženě nesmyslů, ale těch nebylo moc. Jako největší přínos pro time-management považuji, že jsem poslouchal audioknihu, místo abych to četl :)
A určitě Chapel Croft neleží v Midsomeru? :) Knížka se mi moc líbila, i přes dlouhý a pomalý rozjezd. Když porovnám Kříďáka, Jámu (tu radši nečtěte) a Upálené, vůbec bych nepoznal, že to píše všechno stejná autorka, jak jsou ty knížky každá úplně jiná.