Fontak komentáře u knih

Zhltnul jsem to na dvě otevření. Já mám rád ty knihy, kde je nějaký děj, něco se tam děje a byť jen ve dvou větách je tam napsáno něco v čem nemáte jasno a čekáte na to, až se to dozvíte. Příklad z této knihy:
"Promiň Hano, kdybych jen mohla..."
A Hana odpoví: "Ale mohla jsi! Mohla!"
A už to ve mně hlodalo.. Sakra o čem to mluví? Co ta paní mohla udělat a neudělala to?? To se dozvíte až na konci knihy samozřejmě. Ale udržuje vás to v napětí. Opravdu jedna z nejlepších knih co jsem kdy četl. Zanechala ve mně hluboký dojem a děkuji Aleně Mornštajnové. Je to prostě super.

25 23.09.2019

Věci, které mě nerozbrečí:
Návštěva zubaře, hrozící válečný konflikt mezi USA a Severní Koreou, výčitky od šéfa v práci, nedostatek peněz, rozchod s dívkou, smrt kolegy, shledání se s někým po letech odloučení.. a tak dále.

Věci, které mě rozbrečí:
"Už je to šest let co odešel s beránkem."...a tak dále.

20 28.09.2019

Perfektní pohádky. Miloval jsem to a miluji dodnes. Je to vážně skvělé. Čarovné.

17 29.08.2019

Nerad opouštím Salinaské údolí. Ty postavy mi přirostly k srdci (ano, svým způsobem i Kate). Biblický příběh Kaina a Ábela platí stále a v každé době. Ale vždycky je tu ono slovo - Timšel.

15 11.11.2021

Ano, ano a ještě jednou ano. Je evidentní, že horory nemusí být plné krve, aby z nich měl člověk sevřené půlky. Je to prostě naprostá klasika, ze které dokáže kousíček odrecitovat snad každý Čech. Když jsem byl malý a zlobil jsem, občas mě rodiče postrašili Polednicí. A to byste koukali, jak to na mě platilo. A když jsem zlobil večer, postrašili mě zase Večernicí :)) Líbil se mi film z roku 2000 v režii F. A. Brabce.

14 29.08.2019

Je vůbec třeba něco psát k této knize? Naprostá dokonalost, čistota přírody i ducha. Nevím co víc říct. 100%

13 14.08.2019

Krátká knížka. Měl jsem si přečtenou za cca 2 hodiny. Tento komentář píšu zhruba půl hodiny po dočtení a ještě mám hubu dokořán....

12 16.11.2020

Nemůžu jinak. Je to skvělé. Výborné jsou i filmy s T.Brzkovou či J.Kurandovou v hlavních rolích. Povinná četba mi to nezprotivila. Je to národní poklad.

12 31.08.2019

Právě jsem dočetl Slepou mapu. Po vynikající Haně (kterou jsem po dočtení musel začít číst znovu) bylo tohle jiné. Přehršel postav. A navíc-a to je ještě horší-se neustále někdo někam stěhuje. Bydlí v jednom městě, pak se přestěhují do jiného města, bydlí všichni spolu, pak se dva trhnou a jdou bydlet jinam, pak se jeden z těch dvou zase vrátí tam kde byl předtím atd. Takže na konci už jsem absolutně netušil kdo, kde, s kým bydlí, a od koho a kdy a kam a proč se tam vlastně přistěhoval. A když už jsou všichni jakž takž usazení, tak si zase začnou měnit byty se sousedy. Ale možná jsem trouba já. Možná právě proto se ta kniha jmenuje Slepá mapa, aby čtenář neměl tušení, kdo kde je.
Několik věcí se mi zdálo vyloženě přitažených za vlasy. Například když jde Boženka s Hansem do lékárny v Německu. Vejdou tam, pan lékárník si chvilku povídá s Hansem, a už se s ním domlouvá na tom, jak po něm lékárnu převezme. Takhle rychlou dohodu s úplně cizím člověkem bych chtěl někdy vidět v praxi :)
Snížit počet postav na polovinu, počet stěhování a bytů na třetinu a byl by to plný počet hvězd. Takhle bohužel musím na hvězdách ubrat já, když autorka neubrala na bytech a stěhování. Vám, kdož se chystáte knihu teprve číst, navrhuji, abyste si dělali poznámky kdo, kde, s kým je. Jinak se v tom nevyznáte. A když, tak horko těžko.

11 04.01.2020

Jako milovník Oty Pavla a veškerého rybářského dění nemůžu ani hodnotit jinak. Souboj s velkou rybou, naděje, která umírá poslední a tenoučká knížka. Cca 100 stran. Význam díla? Musíme bojovat, i když je boj možná předem prohraný.

10 31.08.2019

Autor chtěl asi šokovat, ale trochu to přehnal. Nemyslím popisem násilných scén, nýbrž jejich kvantitou. Násilné a drsné scény jsou v podstatě na každé stránce, takže během prvních padesáti stránek jste opravdu šokováni, během dalších třiceti stránek už si na to zvykáte a od takové stránky 100 už se vesměs jen nudíte. Čtenář nebude šokován, když mu bude násilí předkládáno pořád a dokola, protože si na to prostě časem zvykne. Chlapec prochází vesnicemi a potkává idiota za idiotem. Když přijmu fakt, že se i v polovině 20.století chovali lidé jako ve středověku, nemůžu přijmout fakt, že se tak chovali všichni. To je opravdu jeden neandrtálec za druhým. Až ke konci potká pár "normálních" lidí. Hodnotím knihu, nikoliv film (který jsem stejně neviděl).

8 28.01.2020

Japonská literatura mě začíná bavit čím dál tím víc. Tohle byla pěkná exkurze po Japonsku, mnoho (ale opravdu mnoho!) vypitých lahví saké, spousta jídla. Jen ten konec jsem jaksi úplně nepochopil.

7 15.03.2021

Čtvero ročních období na vesnici popisováno malým chlapcem. Krása. To je přesně ten případ knihy, kdy jdete do obchodu, dáte za ní bezmalá 200 Kč, za hodinku máte přečteno, protože je to knížečka útloučká a přesto vůbec těch peněz nelitujete.

Na borůvkách

Jen ostružiny rozhrnu
a překročím pár stínů,
už spěchám cestou po drnu
do stráně na mýtinu.

Převislé větve rozplétám,
cesty jsou zotvírány.
A zas vás všechny najdu tam
už nad plnými džbány.

Život nás hodil na pospas
bez výbavy a věna.
Poznávám tváře, ale čas
už setřel mi z nich jména.

Však přece jenom zůstaly
tu věta, tu pár slůvek
a pod chvojí se usmály
rty černé od borůvek.

Madlenko, co jsi dělala?
ptám se hned nedočkavý.
To je ta, jež se usmála.
Cůpky má kolem hlavy.

Sbíral jsem s vámi jahody,
teď výčitkám se bráním.
Spadl mi lístek do vody,
do světa šel jsem za ním.

7 13.03.2021

Super počin... Společný odchod do země Sedmihradské je velmi silným momentem....

7 29.08.2019

Perfektní. Vtipné. Smutné. 100%

7 14.08.2019

Parádní knížka. Moc mě bavila a čtení jsem si užíval.

6 29.08.2019

Je to skvělé. V mnohém se s Holdenem naprosto ztotožňuji. Je sice pravda, že mi slovo "Vážně" už lezlo na nervy a nechápu, proč ho tam autor tolikrát cpal, ale jako kniha je to super. Je to o ničem. Nic se tam neděje...a přesto to má takovou hloubku. A vrtá mi hlavou, kam se ksakru podějí v zimě labutě z jezírka :)

6 29.08.2019

No jo no... To se tak holt někdy stává, že člověk neví co má říct nebo (v tomto mém případě) napsat. Tak napíšu jen - Pane Karafiáte, děkuji.

5 21.05.2021

Stejně jako Barbora v komentáři pode mnou i já jsem si knížku koupil na základě recenzí a zase jsem naletěl (kdy já už se poučím??).
Neuvěřitelně nudné tlachání starého pána, který pořád dokola opakuje ty samé věty a přitom nahlas čte průvodce po Rakousku-Uhersku. Dotčeno s velkým sebezapřením. Jedna hvězda je za obálku, ta druhá za jakoukoli část knihy, kdy Winterberg nemluví. Bych ho tím průvodcem musel praštit po hlavě, hlavně ať už zmlkne.

4 11.03.2023

Mé první setkání s Murakamim a setkání to nebylo příjemné. Dospělý muž si po léta v sobě nese křivdu, kterou mu způsobili kamarádi, když ho vyhodili z party aniž by mu sdělili důvod. Nevím no, skoro dvacet let dumat nad tím, proč mě někdo kdysi dávno vyloučil z party. Tssss, ani bych se na to nevys***
Pokud by mě parta vyloučila, bez sdělení důvodu a přitom já bych věděl, že jsem nic špatného neprovedl a svědomí mám čisté, tak by mi ti lidé opravdu nestáli za to, abych se kvůli nim roky trápil. Já jsem nic špatného neudělal, svědomí mám čisté a vy mě přesto vyloučíte z party bez toho, aniž byste mi sdělili důvod či se jen zeptali na můj názor?? No tak to jděte do hajz**. To tedy opravdu nejste kamarádi.
U popisu jeho homosexuálního snu se mi obrátil žaludek a musel jsem knížku na chvíli odložit. Nechutný.
Ještě Murakamimu šanci dám. Ale jestli jsou všechny jeho knihy jako tahle, tak to potěš koště.

4 25.02.2021