filispin komentáře u knih

Hodně se toho napsalo o jedinečném, někdy až kontroverzním stylu autorky a po přečtení této sbírky musím uznat, že se dá souhlasit s jakýmkoli pohledem na věc. S Lettiparkem jsem to měl někdy docela těžké. Než jsem se stihl do většiny povídek začíst a zvyknout si na způsob vyprávění, najednou byl konec. Proto se mi nakonec líbily ty nejdelší, tam si totiž sedlo úplně všechno - atmosféra, poutavý příběh, myšlenka a pod povrchem bující emoce. Škoda, že jim autorka nedala větší průchod. Nejvíce mě bavily povídky Východ, Matka a Pár vzpomínek. Konkrétně ta poslední jmenovaná mi toho předala asi úplně nejvíc.

06.01.2024

Jsou knihy, kde se čtenářům snaží příliš nadšení cestovatelé předat myšlenku, jak je cestování absolutně nejlepší věc na světě a je to obrovská pohoda. Většinou jsou tyto zážitky navíc doplněné perfektně vymazlenými fotografiemi. Tak přesně tenhle cestopis to není (ačkoliv její grafické zpracování je mimořádné). Dominika píše úplně přesně co prožívala a alespoň trochu empatický čtenář se bojí s ní. Je to příliš ustrašené a bolestínské? Možná. Ale proč o tom psát tak strašně nadšeně, když tomu tak nebylo? Nakonec mi tento přístup dal daleko víc a jsem za to autorce vděčný. Skvělá dobrodružná kniha, doporučuji!

2 09.05.2023

"He's ordinary!" Toto je příběh milujícího otce třech dcer, který je zároveň žijící rockovou legendou. Dosud jsem Dave Grohla bral pouze jako fenomenálního muzikanta, ale tato kniha mi jej představila úplně jinak a to je její největší přednost. Není žádným překvapením, že se dočtete mnoho zajímavostí a vtipných postřehů z hudební branže od špinavých garáží po vyprodané stadiony. Kdo alespoň trochu Davea zná, toho taktéž nepřekvapí pokorné a fanouškovsky nadšené vyprávění o lidech, kteří formovali jeho hudební vkus, názor a rozvíjeli jeho dovednosti. Když ale dojde na soukromý život a především ten rodinný, nelze se ubránit údivu. To jakým způsobem Dave hovoří o svých nejbližších a zejména o svých dcerách je něco, co jsem ještě nikdy v žádné autobiografii nečetl. Je to neskutečně pravdivé, inspirativní, citlivé a dojemné. Dave Grohl je evidentně ve svém nitru krásný člověk a tato kniha je toho největším důkazem. Pusťte si ke čtení nějaké pecky od Nirvany, Foo Fighters, Scream nebo třeba Naked Raygun a nechte se unášet poutavým vyprávěním. Stojí to za to.

6 27.03.2023

Vydat knížku pro nejmladší čtenáře s hororovými příběhy je chvályhodný počin. Občas si zaslouží trochu postrašit. :) Být o hodně mladší, tak by mi obzvláště některé výjevy nedaly spát. Ale vzhledem k tomu, že patřím mezi stárnoucí mileniály a horor je mým nejoblíběnějším žánrem, mé nároky jsou trochu jinde. Střídání forem vyprávění mi nevadilo. To co bych knize vytknul je to, že většina příběhů je pouze načtrnutá a vůbec nikam nevedou. A nemyslím tím otevřené konce (ty mám u hororů rád) nebo vytvoření prostoru pro vlastní fantazii. Je to spíš o pocitu, že kdyby se takový příběh nezačal ani vyprávět, vůbec nic by se nestalo. Neviděl jsem prostě důvod, proč to bylo napsané. Z celé kolekce měly nějaké uspokojivé vyústění a skvělou strašidelnou atmosféru pouze tři povídky a to mi přijde málo. Speciální hvězdičku přidávám za parádní ilustrace, které byly často lepší než samotné příběhy. Rád jsem si to přečetl, ale pro mě už to asi není. Na příšery pod postelí si ale dám pozor i tak.

1 09.03.2023

Kdo by si nechtěl zakáchat s Emmou Watson? Po přečtení této autobiografie do skupiny káchacích společníků směle zařazuji i sympaťáka Toma Feltona. Nikdy bych netušil, že si jednou budu číst knihu grázlíka ze Zmijozelu a budu se takhle skvěle bavit. Rychle se čte, je vtipná, hodně upřímná, místy dojemná a napsaná s obrovskou pokorou. Potterheadi, neváhejte - tohle je opravdu pecka! A teď už mě omluvte, jdu se přenastavit a popovídat si s racky.

11 28.02.2023

Spinelliho Stargirl je jeden z mých nejmilejších příběhů. Je oslavou dospívání, kamarádství, lásky, porozumění, a především individualismu a nekomformity. Víc než příběh je to spíše životní filozofie schovaná do líbivého, poetického a inspirativního vyprávění. Pokud toto přijmete, může se stát, že se tato kniha stane jednou z těch, ke kterým se rádi budete vracet. Každý by měl někdy potkat svoji Stargirl. A ještě lépe se jí stát. Nikdy totiž není pozdě.

4 28.02.2023

Tuhle knihu nenapsala Lauren Graham, ale Lorelai Gilmore. Pokud si tohle rychlé a mile roztěkané vyprávění chcete užít, je velmi důležité tento fakt přijmout. Herečka se tehdy v této roli našla, odezvdala jí vše ze své osobnosti a po přečtení této knihy nelze tomu nevěřit. Ona prostě Lorelai je a vždycky bude. Chaotický styl vyprávění je tedy to poslední co bych krizitoval. Naopak - bylo to velice osvěžující, humorné a bezprostřední a kolikrát mě bavilo hádat, jestli se autorka k původní myšlence vrátí či ne. Prostě typická, rozevlátá Lorelai u hrnku nejlepší kávy na světě v Lukově bistru. Vzpomínek z natáčení legendárního seriálu tu, pravda, dle očekávání mnoho nenajdete, ale když už se tak stane, je to velice milé a dojemné.

3 03.11.2022

Velmi upřímná kniha. Aby taky ne, když jde o deníkové zápisky. Četlo se to velice příjemně, ačkoli paradoxně ta deníková forma byla občas na škodu. Některé myšlenky se v knize objeví klidně i pětkrát, což má trochu (ale opravdu jen trochu) tendenci otravovat. Na druhou stranu to působí velice autenticky a čtenáři nepolíbeného touto úzkostnou poruchou dokáže přiblížit volný proud myšlenek typického panikáře. Pokládájí se zde i hloubavé otázky směrem k tomu, kdo už má s úzkostnými poruchami bohaté zkušenosti. Kniha má moc pěknou obálku a všeříkající ilustrace. Chtěl bych také poděkovat za těch pár stránek, kde jsem na každém řádku viděl sebe tak, až to hezké nebylo. A to se mi líbilo asi nejvíc. Profesionální (a v kontextu zároveň chladný) pohled psychiatričky v doslovu mi dal za pravdu, že podobná autentická kniha tu chyběla. Vydat tyhle zápisky byla velká odvaha a věřím, že to autorce dodalo ještě větší sílu bojovat. Nějaká panika si totiž na nás jen tak nepřijde!

2 19.10.2022

Když jsem si poprvé četl anotaci, tak jsem okamžitě věděl, že mi tato kniha sedne. Chbosky totiž ke mně prostřednictvím hlavního hrdiny hovořil podobným, ne-li stejným jazykem. Pár vět a bylo v nich všechno. Těšil jsem se tedy na okamžik, až knihu otevřu a konečně se začtu. Charlieho příběh nezklamal. Ať mi nikdo netvrdí, že toto není alespoň z části autobiografické dílo. Z každého řádku jsem cítil, jak autor své psaní silně prožívá a chce své myšlenky předat těm, kteří umí naslouchat. Toto rozhodně není obyčejný příběh o problémech v dospívání. Tohle je krásná pocta všem outsiderům, kteří (zatím) stojí v koutě, pozorují svět kolem sebe a své pocity dávají najevo pouze skrze různé druhy umění a vlastní mixtapy. Cítil jsem se nekonečně, díky.

8 07.10.2022

Hlásím se do klubu hudebních fanoušků (čti bláznů), ke kterým patřil i Miro Žbirka. Fantastické čtení. Honza Vedral zde vykonal perfektní práci. Kniha je napsána s respektem, obdivem a obrovským zápalem pro věc, díky čemuž se čte úplně sama. Příbeh je to doslova "hollywoodský" - o to lepší je, že se opravdu stal. A my, kteří jsme tvorbu Žbirky v dobách jeho největší slávy aktivně poslouchali, jsme jej prožívali společně s ním. Byla to jízda. Díky, Meky, za všechny ty úžasné písně a vůbec za to, že jste byl.

1 28.09.2022

Každý, kdo alespoň chvíli stál na divadelních prknech nebo osobně zná člověka, který oplývá hereckým umem (a samozřejmě - je tak trochu "mimoň"), ten se v tom najde a díky vtipnému nahlédnutí do zákulisí se dost dobře pobaví. A není důvod těm jednotlivým historkám nevěřit. Ne, že bych měl tolik zkušeností, ale pár hereckých kolektivů jsem měl tu čest za oponou zažít a musím Vám potvrdit, že to víceméně takhle opravdu chodí. O to víc je to vtipnější. Vůbec se nedivím, že byl tento kdysi stejnojmenný blog tak hojně navštěvován a oceňován. Krásně se to čte i v knížní podobě. :)

7 22.01.2022

Nejsympatičtější cestopis, který jsem dosud četl. Dominiku a její dobrodružné cesty sleduji skrze různé platformy již dlouho, ale k opravdové knize jsem se dostal až nyní a jsem naprosto nadšen. Autorka má neskutečný cit pro vyprávění a její upřímný ostrovtip mi na mnoha místech pořádně rozvibroval bránici. Nelze také přehlédnout perfektně zpracovaný vizuál a ilustrace - byla to radost pohledět. U některých knih se mi stává, že se těším, až je konečně dočtu a pustím se do něčeho jiného. Tady jsem si přál, aby cestování s Dominikou po Japonsku jen tak neskončilo. Zážitek, který si dám kdykoli znovu. Arigato!

5 09.08.2021

Místo snění je vysněná kniha pro fanoušky. Pro opravdové fanoušky, nikoli odborné znalce filmového a výtvarného umění, kteří lační po každé nové faktické informaci. Je to ještě příjemnější a zábavnější výlet do nespoutaného kreativního myšlení než ve "Velké rybě". Kniha je zajímavá především svým konceptem - to o čem se bude v následujících řádcích vyprávět je nastíněno z pohledu autorky a editorky, která poté dává prostor Lynchovým vzpomínkám, které proudí všemi směry a je na vás, která verze se Vám bude zdát přínosnější a pravdivější. To co sám mistr vypráví nemusí byt vždycky tak, jak se ve skutečnosti událo - koneckonců to známe všichni - na něco úplně zapomeneme, špatné vzpomínky se ubíhajícími léty vytratí, rozmělní nebo se transforumují do něčeho zvláštně sentimentálního a to je případ, který můžeme vidět v tomto memoáru. Za mě to rozhodně není něco, čemu bych ubíral zbytečně body. Právě v tomto směru je to velice zajímavé, inspirativní a fascinující. No a v poslední řadě také nesmím zapomenout na to, že kniha velice dobře vypadá. V knihovně ji rozhodně jen tak nepřehlédnete.

2 28.05.2021

Ještě nikdy jsem nečetl takto parádní monolog. No vskutku - celý příběh sledujeme pouze z pozice vypravěče a vůbec to není nudné! Záleží samozřejmě na tom, zda se dokážeme do příběhu vcítit a prožít si jej na vlastní kůži. S tím jsem problém neměl, atmosféru tato kniha má výbornou. Stoprocentní požitek ze čtení mi pouze kazily nekonečné popisy toho co vidíme nebo spíše nevidíme. Konec je ovšem famózní, po tom všem co jsem jako čtenář zažil, jsem jej vůbec nečekal. Tmu je opravdu těžké neporovnávat s perfektní Trhlinou, nicméně ji Vám doporučuji a autorovi tímto skromným příspěvkem vzkazuji - dobrá práce!

10 28.05.2021

Relight my fire! Hele, nejsem žádný příznivec fantasy a podobných žánrů. Nečekal jsem, že Dominika bude směřovat právě do těchto zákoutí, nicméně dobře jsem se pobavil! Kniha se příjemně četla, bylo to takové pěkně snové a to mám rád. Vzpomněl jsem si u toho na jednoho mého kamaráda, který také napsal nějakou tu knížku a pár básnických sbírek. Jeho první literární dílo, přestože se mi opravdu líbilo a bavilo mě, mělo podobný nešvar jako tuhle Dominika. Autor do svého příběhu příliš nadšeně vkládal své nerdské vědomosti, až to začalo být trochu otravné. Možná za to oba pánové nemohou, třeba se jedná o klasickou chybu prvních románů, ale nejsem v tomto oboru erudovaný. Třeba bych nakonec udělal to samé a kniha by byla jedním velikým eklektickým odkazem na kulturu. Pan Konáš mě jako hudební novinář velice baví, mám rád jeho práci a jako autor prózy mě po tomto příjemném zážitku také začíná zajímat. Moc pěkný příběh se zajímavým koncem, po kterém jsem měl velmi dobrou náladu. Což se o takovém kamenném chrliči říci nedá.

1 20.01.2021

Já vím. Ono by se to asi nemělo psát, ale prostě si nemohu pomoci. Tohle byla zatím ta nejlepší autobiografická kniha, jakou jsem kdy četl. Tak a je to venku. Přestože mě zpočátku odrazovala její délka (nejsem zase tak vášnivý čtenář a proto mi tlustější knížky nahání strach), začetl jsem se okamžitě a nemohl přestat. Kdybych nemusel chodit do práce, školy a zařizovat ještě další povinnosti, asi bych se od ní neodrthl. Tak moc dobře je napsaná. Phil Collins nám touto knihou vzkazuje, že "ještě žije". Ale po tomto majstrštyku bude žít navěky. Dokázal to svojí neustálou skladatelskou potencí a charakteristickým zpěvem, ale tentokrát i písmeny. Obdivuhodné. Pochválit musím i překlad - je skvělý a vysvětlující poznámky jsou velice dobrý nápad. Chci víc!

5 12.08.2018

Je to kniha hlavně pro nás, kteří se narodili v devadesátkách. To je jasný. V první části je všechno tak dokonale popsané, až se tají dech. Chtělo by se říci, že se jedná o generační výpověď. Může být, ale poté co se posune příběh posune do období, kdy hlavní hrdina prožívá dost divokou pubertu, ta generační výpověď začne trochu skřípat. Najednou ten, koho jste měli rádi a prožívali s ním ty krásné okamžiky dětství na konci století, začne být nesnesitelně otravný a vlastně Vás přestává zajímat. Vlastně strašně srát, proč to nenapsat. Chápu, že být puberťákem je někdy fakt peklo, ale takhle rozehranému příběhu to věčné chlastání, hulení, fetování a dementní chování fakt neprospívá. Strašná škoda. Musím ale uznat, že to bylo velice čtivé a na některých místech opravdu zábavné. Zajímavý byl nápad s barevnými a jinými přezdívkami kamarádů a kamarádek. Nakonec jsem rád, že ten příběh skončil tak, jak skončil.

4 22.04.2018

Určitě by se nenašel nikdo, kdo by neviděl alespoň jeden z jeho nejvýznamnějších filmů. A pokud by tomu tak přeci bylo, po vyslovení jména Jamese Camerona by se i u toho největšího kulturního zabedněnce objevilo nepatrné přikývnutí hlavou. Proč tedy brát do ruky tuto knihu, když o něm to nejpodstatnější víme a mnohdy nám to k životu bohatě stačí? Proboha, je to přece James Cameron! Renesanční člověk, který světu přinesl novátorské a propracované filmy, které vždy využívaly nových technologických postupů nejen pro svou potřebu ohromit diváky, ale zároveň tyto postupy mnohdy vytvořené jím samotným, dokázaly posunout hranice i ve vědecké oblasti. Cesta tohoto „krále světa“, ať už profesní nebo osobní, je nesmírně poutavá, zábavná a pro nás obyčejné smrtelníky těžko uvěřitelná. A to je možná ten důvod, proč si tento životopis přečíst. I když se s režisérem třeba nikdy ve svém životě nesetkáte, může Vás skrze řádky této knihy inspirovat a vyburcovat k mimořádným výkonům. Protože někdy se prostě vyplatí riskovat.

1 13.03.2018

Škoda, že je to vlastně všechno na jedno brdo. Protože jinak je putování hlavního hrdiny fantasticky zábavné. Mám moc rád Bukowskiho styl psaní. Moc se tu nezdržujte, sedněte si do vyhřátého křesla, nalijte si whisky, nebo si kupte ve večerce nějakou flašku vína a nechte se bavit. Příběh neřešte, není tam. Stejně by byl k hovnu.

2 19.09.2017

Na tuto knihu se nedá jen tak zapomenout. Hlavně proto, jak nabarveně a bez ohledu na nebohého čtenáře útočí všemi přímočarými prostředky tak, aby se jednotlivé scény nadobro zaryly do mozku - to kdyby se náhodou čtenář rozhodl ke knížce už nikdy nevrátit. A věřím, že mnoho lidí to tak má. Název odkazuje na metaforu, která mi přišla naprosto geniální a přitom tak tíživá. Vývoj hlavního hrdiny byl pro mě velice překvapivý a nikterak radostný. Není to jednoduché čtení, možná spoustu čtenářů svým stylem odradí už od začátku, nebo v určitých pasážích (krutý osud Blbé Ludmily), ale troufám si napsat, že by Nabarvené ptáče mělo být zařazeno do povinné školní četby. Brutální, nadčasové, skvěle napsané jedinečné dílo.

4 19.09.2017