etranger komentáře u knih

Celkem povedený devadesátkový thriller zasazený do neurčitého fantasy světa rozepjatého od raného novověku do dvacátého století. Děj je vyprávěn svižně a je přímo nabitý krkolomnými zvraty, oscilováním mezi naprostou zkázou a naprostou, pouze v knize uvěřitelnou záchranou, odtud přirovnání k oblíbenému žánru devadesátých let. Autorka má nepochybné nadání páchat New York Times bestsellery. Jedinou výtkou, která mě vedla snížit o bod hodnocení bylo mechanicky se opakující schéma nakousnutí nějakého tajemství na konci jedné kapitoly, přičemž v další kapitole si nás vypravěč veme decentně stranou a sdělí nám nějaký ten podstatný střípek minulosti. Pěkné, ale pokračovat ve čtení série nebudu, protože je na světě spousta jiných knih, které na mě čekají.

2 03.03.2022

Oheň a krev je další "neplnohodnotnou" knihou ze světa Ledu a ohně. Kombinace jakože kroniky a moderního převyprávění není zrovna šťastná, protože výsledný text není ani jedno ani druhé, je to něco mezi, takže ve výsledku téměř zbytečný počin. Ze záplavy jmen a koster nejrůznějších příběhů jen málo co utkví v paměti a to z prostého důvodu: proč by taky mělo? Některé motivy se opakují z Písně: např. obrovský mlčenlivý člen královské gardy mladého Aegona III., vzpoura náboženských fanatiků. V samém závěru mi vytanul na mysl de Funes, když Aegon říká: "Mou politikou budou plná břicha a tančící medvědi." Prostě "moje politika ve třech bodech..." Místo tahání peněz z fanoušků by měl Martin dopsat Vichry zimy, které nám už leta slibuje.

6 22.02.2022

Les mytág patří ke knihám, které jsou na databázi brutálně nadhodnocené. Čím by si tahle kniha měla vysloužit přes 80%? Všechno v ní je víceméně statické a bez života, popisy i dialogy, to vše jsou jenom takové střepy smetené na jednu hromadu a nasypané do pytle s nápisem Jungiánské harampádí proceděné skrz EZO TV: když Jagad zvolá "propadnete mi všichni do jednoho... na mé zavolání přijdete nebo nepřijdete, podle toho jak se věci budou mít." tak nevím jestli se mám smát, nebo mrštit knížkou do nejbližšího rohu.
Dočetl jsem to s největším sebezapřením. Zřejmě na tom neměl vinu jenom autor, ale i překladatel.

3 22.02.2022

Skandálně nekorektní politická satyra? Skandálně nevtipná spíš. Na spočítání dobrých hlodů stačí prsty jedné ruky. Obětování kozla? Prostě postmoderní, překombinovaný canc. Škoda.
P.S. Andrej karikování sebe sama zvládá líp a originálněji.

1 16.02.2022

Nic zásadního se nekonalo. Nic převratného jsme nezjistili, snad jen, že v čele pirátské strany je člověk z generace prvních kapitalistických dětí a z toho plynou i zásadní omezení. Moderní myšlení naráží na limity - hlavně nebýt moc levicovej; takže ve výsledku se Bartoš shodne se strýkem Andrejem - dobro je jen otázkou správné technologie. Kontroverze se nekonají, pomineme li tedy rovinu účesu.

2 15.02.2022

Nejvýstížnějším popisem pro tento díl série je: ještě více toho samého. Co v Konci léta perfektně fungovalo (mimojiné i proto, že to bylo nové) začalo v Podzimním případu drhnout a v Zimním ohni už je to vysloveně otravné: balancování u jedné z postav, jestli je tím, čím je, nebo jestlo to je celé naopak (zde skrytá kamarádka z dětství), stále stejné rekvizity např. cigarety Princ atd. Na Jarní oběť už se proto moc netěším.

2 15.02.2022

"V Čechách zuří zase jednou zvláštní občanská válka, ve které místo tanků vyjíždějí fekální vozy."
Jak povědomě zní dnes tahle slova Pavla Kohouta z ledna 1977. Kalendárium Prvních sto dnů Charty 77 je natolik dobrou knihou, že stačí k usvědčení ze lži všechny ty, kteří vidí dnešek "jako ještě horší, než to, co bylo za komunistů". Zvolený formát knihy je naplno využit v prvních zhruba dvou třetinách, kdy poskytuje plastický pohled na představované události. Dech však autorům došel v rozhodující fázi, tedy okolo 300. stránky, kdy nás zahlcují nekonečnými citacemi z estébáckých protokolů a je zde poskrovnu jak obrazového doprovodu, tak vzpomínek chartistů, což je zarážející zejména v případě smrti a pohřbu Jana Patočky.

1 13.02.2022

Hodnotím čtyřmi spíš z nostalgických důvodů, jinak by si Underground na chomutovsku zasloužil spíš tři hvězdy. Chybí mi alespoň podtitul, že publikace je primárně o komunitě na Nové Vísce, chybí obsah a seznam použité literatury. Hojný fotografický doprovod je z většiny bez popisků, nebo (na začátku knihy) jsou fotografie očíslovány na přeskáčku. Pochválit jde grafickou stránku a celkem plastický popis nejen života v samotné Vísce ale i toho, co předcházelo a co následovalo, což je u tak efemerního jevu (komunita existovala sotva dva roky) naprosto nezbytné. Závěrem lze říci, že Underground na chomutovsku je především doprovodnou brožurou k výstavě, ale jako odborná publikace silně pokulhává.

11.02.2022

Další z mých restů, který jsem měl na nočním stolku několik let a ve výsledku moje děti z něj měly větší radost než já, takže jsem "zlatou knížku" neustále hledal po bytě. Towlesovi se podařilo poskládat 470 stran textu v němž je hodně dobrého řemesla, ale skoro žádné umění. Příběh je utlachanou slátaninou, které by prospělo zkrácení minimálně o polovinu. Zajímavé je, že Gentleman v Moskvě je vlastně žalostný pokus o dadaistický román (hodněkrát jsem si při četbě vzpomněl na Julia Jurenita od Erenburga), žalostný proto, že není v ničem nový, překvapivý, neříká nic o přítomnosti ani o minulosti, není kontroverzní a ve výsledku je jen sladkobolnou selankou očištěnou od jakékoliv kontroverze. Obzvlášť úsměvný je Rostov a jeho hra na zaměstnání.

5 10.02.2022

Poněkud překvapive kniha představuje sociální stát jako přežilou formu. Po přečtení musím souhlasit, ale co na jeho místo? Zatím, co tuhle otázku nemáme zodpovězenou, tak kolem nás vzniká ne sociální stát, ale přímo socialismus pro bohaté.

09.02.2022

Zajímavý vhled do problematiky práce s delikventy, mnohé z toho, co je popisováno autorem jako běžná praxe na západ od našich hranic k nám dodnes nedorazilo.

09.02.2022

Serotonin jsem četl dlouho, odkládal ho a zase se k němu vracel a po dočtení jsem se musel dlouho rozhodovat, zda dát tři nebo čtyři hvězdy. Jak píše kolega níže, kniha obsahuje tolik překlepů, kolik by tak "renomované" nakladatelství nemělo ve svých knihách v žádném případě připustit.
Houellebecq před námi narýsoval další sžíravou kritiku vedenou přes optiku dnešních čtyřicátníků, nebo spíš už padesátníků. Opět se dozvídáme, že se svět jaksi vymknul z kloubů, ale v této, více než v ostatních autorových knihách a dnes více než kdy dříve, si najednou, po všech sexuálně zemědělských tirádách, uvědomíme, že se díváme na svět bez budoucnosti. Kritiků současnosti máme všude dost a až moc máme i jejich konzervativních názorů, kde se to nakonec hemží rusy, tradicemi a národy a jejich receptem není nic než minulost, která mimochodem asi nebyla tak suprácká, protože z ní vznikla současnost. Tohle je ve výsledku ta největší výtka, která mě vedla k tomu snížit hodnocení.

2 31.01.2022

Definitivně skončila 60. léta s jejich optimismem a nadějí, dozářila i disco koule 70. let. Hrdina Zářivých světel se pohybuje na pokraji yuppisackého světa posedlého úspěchem, konzumem a odkázaného na drogy a antidepresiva. Úžasné jsou naprosto ploché popisy toho, co se kolem hrdiny odehrává, vše je totálně bezvýznamné, což podtrhuje du forma vyprávění. Kniha nepostrádá vtip (Cvok umačkal babičku před zraky srabů). Srovnání snesou Světla velkoměsta s raným Houellebecqem, nejvíc asi s Rozšířením bitevního pole, ovšem bez francouzova konzervativního balastu. Občas se autor až příliš nechal strhnout kladením slov vedle sebe, že vyplodil několik enigmatických přirovnání: "potopí se s výsměšným šplouchnutím, připomínajícím zvuk, jaký vydává přerostlý pstruh, když vyplivne háček titěrné, načančané mušky." Naštěstí takového slovního odpadu ve Světlech moc není, nicméně tohle a mizivý vztah k současnosti (podobné věci chrlí spousta dalších současných autorů) mě vedly k ubrání jedné hvězdy.

1 16.01.2022

Chaloupky jsou knihou o sudetech, která má (asi) přinést smířlivější pohled na česko německé soužití a na vysídlení Němců, než jaký leta představoval hlavně Řezáčův Nástup. Stejně jako mnozí jiní jsem se začetl a vydržel číst hlavně proto, že jsem také sudeťák a ne kvůli kvalitě románu.
Co pochválit? Je toho poměrně málo, několik obrazů horské přírody a života tamních obyvatel.
Jak už zmínil v komentáři Iwaeu kdesi níže, dojem z četby je asi takový, že postavy tu jsou jenom kvůli dějinám, aby si to ty naše děcka dovedly představit. Jazyk chudičkých dialogů si autor zřejmě v zájmu co největší autenticity nastudoval v dobové literatuře, která byla lidu nejblíže, takže se místy neubráníme srovnání s romány z Večerů pod lampou (např. Rita komicky deklamuje: "Já nezdolně věřím, že nakonec všemu navzdory prožiju své štěstí.").
Z historického hlediska je problematické tvrdit, že národnostní problémy soužití Čechů a Němců se objevily až po první světové válce a souvisejí hlavně s hospodářskou krizí. Snaha o urputnou spravedlivost vedla autora do slepých uliček, jako když nejdřív popisuje všeobecný odpor němců vůči českým sousedům a následně se nás snaží přesvědčit, že viníci byli jen někteří - str. 280: "Ti, kdo to všechno způsobili, jsou pryč nebo mrtví. A ti, kteří nikomu neublížili, musejí jít."
A nakonec trocha nechtěné komiky: v epilogu se dozvíme o Pavlu Grossovi, který přišel ve válce o nohu, jednu dost podstatnou informaci: "Staří Grossivi brzy zemřeli a Pavel byl nadosmrti chromý." ztratili jsme tak veškerou naději, že by mu okončetina v denacifikovaném světě opět dorostla.
Zkrátka Chaloupky jsou knihou, která nic podstatného nepřináší, žádný nový neotřelý pohled na něco tak vyšinutého , jakobyl život v sudetech od první světové války dál.

8 04.01.2022

Kdysi jsem tuto knihu dostal jako vánoční dárek. Zajímavé je se k takovým knihám po letech vrátit a číst je znovu a jiným (dospělým) pohledem. Jen málo z těchto příběhů tematicky souvisí s vánocemi a ilustrace jen málo korespondují se sociálními/socialistickými tóny tohohle vánočního zvonku. Hezké jen hezké příběhy které většinou neuvíznou v paměti.

11.12.2021

Jako dítě bych hodnotil samozřejmě pětkou. Dnes už nemůžu nepřihlédnout k tomu, že děj je víceméně chudý, postavy schématické a neživotné. Navíc prezentované názory na výchovu, ctnosti a ženy - "Jsem už taková, děťátka" opakovala "Je to v mé povaze, že musím pořád plést, spravovat a vařit!" V tom se opravdu projevovala jako žena. - svědčí o tom, že se tyto knihy pomalu odebírají do polic klasiky, kterou už čte jen málokdo.

2 11.12.2021

Kniha s nádhernými ilustracemi, která mě jako dítě uchvátila. Avšak co na hodnocení přidávají ilustrace, to ubírá barbarsky pokrácený text původní předlohy, kdy se nezřídka dozvídáme o věcech, které byly z textu vypuštěny, např. k Petrovi a Wendy na skálu přilítne drak, který byl evidentně v původním textu již zmíněn.

1 09.12.2020

I přes výběr zvučných jmen českých básníků 20. století je větší část výboru víceméně nezajímavá (z hlediska něčeho, co by se dalo nazvat prožitkem z básně) a jen ukazuje, jak rychle vybledává angažovaná poezie.

24.11.2020

Text Jany Novozámské patří v našem prostředí k nemnoha monografiím zabývajícím se tématem existencialismu a žel bohu je zatížena "zkušeností komunismu" stejně jako kdysi První a druhý sešit o existencialismu. Myšlenky v knize lze redukovat na dualismus zlý Sartre versus hodný Camus, důvody k tomuto rozdělení jsou nasnadě - jde hlavně o Sartrovu koketerii s marxismem. Místy proto Novozámská opouští oblast odborné literatury a sklouzává k pamfletu, kdy sebemenší Sartrův hřích je vyzvenut k jeho diabolisaci, kdežto Camusovy nedostatky jsou vždy omluvitelné.

17.11.2020

Předkládaná antologie je svého druhu velice pozoruhodný počin. Je zajímavé zjistit, jak vypadala braková literatura v době první republiky a protektorátu a že se stereotypičností a schematičností zas tolik nelišila od současného braku. Nejpozoruhodnější část knihy tvoří charkteristiky vybraných knih a jejich autorů, čímž se dostáváme ke slabině Eskadry obětovaných - tj. předkládané rodokapsy už jsou tak vyčpělé, že nezajímají už nikoho, krom odborníků a pár milovníků obskurního čtení, zkrátka stačilo by publikovat již zmíněné interpretace - ty jsou vynikající.
(přiložení reprintu Rodokapsu je zajímavé ozvláštnění, ale silně trpí zmenšením z formátu A3 na A5 - ani člověku bez brýlí se nečte zrovna pohodlně)

16.11.2020