etranger
komentáře u knih
Legenda o řece
Anatolij Vasiljevič Kuzněcov
Legenda o řece je něco mezi budovatelským a bildungs románem. Postavy jsou zhusta sorelácké šablony, hlavní hrdina řeší své zrání v rádoby normální době. Krotké poukazování na nešvary plánovaného hospodářství připomíná Mňačkovy Opožděné reportáže. Tohle všechno by Legendu odsoudilo do polic knihobudek, odkud by pak putovala po řádném odležení rovnou do modrého kontejneru. Ovšem je tu úžasný autorův styl, jednoduchý a průzračný a úderný až to zvoní, s dobrými dialogy a vtipem. Je smutné jak evidentně velmi nadaný autor běsní v příliš malé kleci toho o čem a jak se mohlo psát.
Stařeček Pagáč vyprávjajú
Zdeněk Galuška
Málokterá kniha, kterou jsem za život přečetl mě donutila se hlasitě smát téměř na každé stránce. Snád je to tím, ze Galuška mají stejně jako stařeček pusénku věčího kalibru.
Vlčí štěstí
Paolo Cognetti
Další kniha o touze žít v horách už zavání rutinérstvím, aby také ne. Příběh, jak píšou i jiní níže v čtenáři nijak hlubokou brázdu nevyorá a je nově okořeněn větší dávkou klimatické tísně, než bylo v předchozích knihách obvyklé. Alpy, Himaláje, vysokohorská turistika, tyhle rekvizity známe, i ten sentiment, který je s tím vším spojený, co je nového je to, že se vedle vlčího štěstí (i to už bylo ve všech předchozích Cognettiho knihách) a na jeho místě, objevuje motiv stromu, který je tam, kam dopadlo jeho semeno, musí si zde zvyknout, jinak nebude šťastný a své problémy musí řešit na místě. Asi už bylo dost lehkonohého přebíhání mezi velehorami.
Tommyknockeři
Stephen King
Mnohomluvná kniha Stephena Kinga mi asi navždy utkví v paměti svými psychedelickými pasážemi s útoky zvlčilých výdejních automatů, proto hodnotím nad to, co by si kniha skutečně zasloužila, protože zejména pasáže Gardových avantýr byly vysloveně nudné. Kdysi jsem četl, že King je mistrem kombinace hororu a společenského románu. V Tommyknockerech vykreslení středostavovského prostředí téměř chybí, nebo skřípe.
Chlapec za klíčovou dírkou
Stephen Giles
Nepravděpodobný příběh Samuela Claye mi připomněl Vlak dětství a naděje Věry Sládkové, které se taky povedlo vyvolat v čtenáři pocit, že se na hrdiny díváme přes vypouklé zrcadlo, což je dáno zřejmě snahou předvést neobvyklou, vyšinutou situaci očima dítěte. Vrátím li se k Chlapci za klíčovou dírkou tak se domnívám, že se autor zasekl na vytváření ponuré atmosféry a představování dětské bezmoci až zapomněl na příběh a že by ho měl nějak uvěřitelně zakončit.
Brouk Pytlík
Ondřej Sekora
Docela lituji, že mě tahle kniha v dětskví minula. Z knih, které jsem od autora přečetl (Ferda Mravenec, Mravenci se nedají) je tato nejucelenější, nerozpadá se na jednotlivé epizody a taky je suverénně nejvtipnější. "Pak se posadil na vršek větvičky a čekal, až se začne dělat pavučina. Něco se v něm skutečně dělo... Nakonec se to v něm začalo s úžasnou silou všechno trhat , válet, myslil, že se rozsype. "Teď, teď jdou nitě" zasténal, rozpřáhl se do vzduchu a skočil..." Geniální je rovněž scéna pohřbu jak vystřižená z filmu nové vlny 60. let.
Koruna z čarodřeva – Svazek 1
Tad Williams (p)
Mám z první části první knihy Posledního krále Východního Ardu rozpačité dojmy. Jako by těch 440 stran byla jen dlouhatánská první kapitola, kde se seznamujeme s prostředím a odkazy na minulé děje. Bombastické výroky z předsádky jsem nejdřív bral jako vyslovený podvod, než jsem si uvědomil, že se vztahují k předchozí sérii Srdce ztraceného. Autor se tak mocně rozmáchl perem, že některé postavy působí ploše, šablonovitě a zejména u linky prince následníka si nejsem jistý k čemu většina jeho příhod sloužila (děj knihy ani vývoj postavy to nebyly), což zejména platí o trolích eskapádách.
Hodnotím s rezervou a po další četbě ještě hodnocení úvodního svazku upravím.
Ferda Mravenec
Ondřej Sekora
Další Sekorova knížka zařazená do našeho večerního čtení. Myslím, že Ferda patří k dětským knihám, které budou i dál oblíbené, protože nevyčpěly, netrčí z nich zastaralý didaktismus. Ferda Mravenec sice není knížka s kdovíjakým příběhem, jedná se spíš o sérii mikropříběhů volně spojených hlavní postavou, ale vzhledem k určení pro nejmenší jde zřejmě o šťastně zvolenou formu.
Nespavost
Stephen King
Bylo to mé druhé čtení, ale po tolika letech, že celkem se dá říci, že to bylo zase jak poprvé. Nespavost je přecpaná odkazy, na jiná Kingova díla (spoustu jsem toho už jen tušil, protože je to přeci jen pár let, co jsem kingovky četl soustavně), ale i na Pána prstenů. Ten není jen prostě zmíněn, ale autor si vypůjčil i řadu témat - téměř nadpřirozeného "postrkovače" děje, prsten, který se ztratí a objeví ho nepravděpodobný tvor atd. King mísí "vysoké" duchovno s nejobyčejnější realitou, v tom byl vždy nepřekonatelný, jen to devadesátkové duchovno, aury, čakry a podobné harampádí už dnes není tak zajímavé, jak se v postkomunistické době jevilo. Celek je jen dobrý, za víc než tři nestojí.
Chomutovská uličnice
Jaroslav Pachner
Velmi dobře zpracovaná historie územního vývoje Chomutova, která bude jistě dlouho základním stavebním kamenem seminárek chomutovských středoškoláků. Působivý je i obrazový doprovod uspořádaný tak, že jsem poprvé získal kokrétní představu, jak vypadal střed města před socialistickou výstavbou. Mírný nesoulad je mezi názvem, kdy bychom čekali ryze toponomastické pojednání a obsahem, protože územní vývoj města zabírá větší část publikace, než kapitoly o vývoji názvů ulic. Přesto se jedná na lokální (obzvláště chomutovské) poměry o kvalitní knihu.
Mravenci se nedají
Ondřej Sekora
Opět jsem na knihu sáhnul po letech na přání mého syna, abychom měli večerní čtení. Jiné příběhy Ferdy Mravence jsem neměl nijak zvlášť rád, u této knihy musím uznat, že mě bavila skoro stejně jako v mém dětství. Vybudování mraveniště z ničeho jako nedobytné pevnosti, velký obávaný nepřítel, letecký útok, prostě paráda. Jen ty budovatelsko nadšenecké tóny už lety vyčpěly.
Hobit (aneb Cesta tam a zase zpátky)
J. R. R. Tolkien
Klasický příběh, kde jsou hlavní hrdinové postrkováni vpřed nadpřirozenou postavou, která se průběžně ztrácí a zase objevuje. Tolkien v Hobitovi na malém počtu stran vykouzlil překvapivě hutný obraz fantastického světa s horami a rovinami obydlenými prapodivnými stvořeními. Jen dvě věci bych vytknul: 1. trpaslíci vyrážejí na cestu proč, sednout si u hory a pak teprve vymyslet co budou dělat, pokusí se jen ukrást co se dá, nebo jdou vyhnat draka z hory pryč?; 2. Postava Barda se objeví z ničeho na samém konci knihy bez jakékoliv souvislosti s výpravou.
Jarní oběť
Anders de la Motte
Anders de la Motte přichystal v Jarní oběti čtenářům příjemné překvapení a zakončil sérii ročních období tak jak ji začal - bez zbytečností, s propracovanou psychologií, prostě stvořil knihu, kterou je radost číst. Kvůli dvěma předcházejícím knihám série jsem Jarní oběť otevíral se skepsí a začínal číst s nechutí, páč jsem čekal opakování téhož, co se nám dostalo dříve. Naštěstí po překombinovaném Podzimním případu a naprázdno jedoucím stroji Zimního ohně de la Motte opustil mnohokrát použité rekvizity (cigarety Prince, hraní si s identitou jedné z postav apod.) vypnul generátor napětí a napsal příběh. S ohledem na čtenáský proži/požitek dávám plný počet.
Boj o ostrov
Arthur Ransome
Skvělá kniha pro děti/o dětech, kde se vlastně nic moc nemuselo stát, aby to přeci jen bylo dokonalé léto na pustém ostrově, s kapitánem Flintem, papouškem a domorodci. Kdo někdy kdysi také jako Roger nebyl plachetnicí, která křižuje proti větru k mamince, protože plachta je přeci jenom plachta? O takovéhle prosté a přeci napínavé dobrodružství jsou dnešní děti ochuzené ustrašenými rodiči a koupenou, profesionály organizovanou zábavou.
Caesarův trůn
Steven Saylor
Vzhledem k hezky načrtnutému obrazu Říma v době Caesarovy vraždy jsem chvíli uvažoval o třech hvězdách, ale vzhledem k tomu, že pouze tohle román nedělá, že se jedná o knihu slepenou ze dvou nesourodých částí, tak jsem hodnocení snížil. Tahle kniha je jako kino, kde na plátně běží příběh posledních dnů Julia Caesara a v hledišti se špitá cosi o Cinnovi až nakonec se nás autor snaží přesvědčit, že to, co se odehrálo v hledišti bylo důležitější, než co jsme viděli na plátně. Rozpačité je i pátrání antického detektiva, které se spíš než rozplétáním záhady dá popsat jako náhodným "oxidováním" na různých místech. Doteď mi není jasný ani vztah názvu k obsahu knihy. Zkrátka Caesarův trůn je jednoduchou črtou podepřenou jakýmsi strohým detektivním námětem.
Spartakus: Smrtí boj nekončí
Jarmila Loukotková
Pokud bych Smrtí boj nekončí hodnotil jen jako knihu o boji za svobodu proti tyranii, pak bych dal o hvězdu víc, ale vzhledem k tomu, že se má jednat o historický román z antiky, tak nemohu jinak než za tři. Až příliš je za tématem otrocké vzpoury proti římské republice vidět odpor odbojářů proti nacistickému Německu. Na mě antika ze stránek této knihy nedýchla, bohužel.
Do poslední kapky
Mary Challans Renault
"Žil ve zlobě a nenávisti... Připomínal prašivé psisko, které celá léta žilo z odpadků a svinstva na tržišti a nyní se hněvivě ježí při pohledu na smečku vlků." (a jak by se Hyperbolos teprve poměl v době sociálních sítí)
Za to, že se Do poslední kapky dotýká svým tématem současnosti, že tedy není jen umně napsaným historickým artefaktem jsem se přiklonil spíše ke čtyřem hvězdám, ačkoliv jsem chvílemi chtěl dát jen tři. Proč jsem pochyboval byl fakt, že krásný Alexiás není ani zdaleka tak zajímavý, jako doba v níž žil, proto se zdá, že hlavním hrdinou jsou spíš Athény a ty jsou podány znamenitě. Proto je pochopitelné, že čtenáři bez hlubších zájmů o antiku přijde Do poslední kapky jako nudná kniha (jak se ukazuje v mnoha komentářích níže). Přesto, vzhledem k podání křehkosti a nesamozřejmosti demokracie a bezmoci racionality vůči předsudkům a zaostalosti, které naopak překypují samozřejmostí a jistotou jde o román, který by rozhodně neměl zapadnout.
- navíc příběh Alkibiada, jako politika, kterému u jeho příznivců projde téměř jakýkoli zločin ukazuje problém demokratického zřízení, který se dodnes nepodařilo odstranit.
Periklovo Řecko
Jan Bouzek
Po letech jsem sehnal obě "antické" knihy Obrazů ze života doby, Periklovo řecko i Řím Marca Aurelia. Zjistil jsem, že i více jak třicet roků po vydání je Periklovo Řecko velmi dobrou knihou a nemá asi dodnes srovnatelnou konkurenci, protože autorům se podařilo perfektně skloubit odbornou literaturu s historickým bedekrem. Nabízí se otázka, zda v dnešní době by se stále jednalo o populárně naučnou publikaci, protože autoři předpokládají u čtenáře dost vysokou znalost antické mytologie, historie atd. Jediným velkým editorským pochybením je na začátku knihy dost častá záměna Areopagu jako Areova kopce za Aeropag, tedy Větrnou hůrku.
Přibližování dřeva
Daniel Hradecký
Básně, které nejsou jen kladením slovíček vedle sebe, nejsou jen odkazy na odkazy, které jsou zcela původními odkazy, jak je dnes v poezii velmi časté. Silné výpovědi a snesitelné množství slovních hříček. Úžasný výlet "polocestami".
Půl krále
Joe Abercrombie
Z Půlkrále mám rozpačitý dojem. Některé věci mě nadchly - pěkně naznačený fikční svět a některé hodně zklamaly - děj osekaný na překotně se valící dějovou linku, honem honem jen aby se nám čtenář nedej bože nezačal nudit. Několik zřídkavých zvolnění, kdy se Jarvi zamýšlí pak překvapí a působí skoro nepatřičně. Půl krále je také půl young adult literatura, někdy i mnohem víc než půl, zvláště v topornosti intrik, podivné ne-pomsty, absenci sexuality a platonickém toužení hlavního hrdiny.