ElleNora
komentáře u knih
Utrpení mladého Werthera
Johann Wolfgang Goethe
Na Wertherových dopisech mě jedna věc mrzela. Vždy psal jen o sobě. Vím, že je to kniha o něm, ale občas mě zamrzelo, že se nezajímá o přítele Viléma, který by byl jistě i v dnešní době oddaným přítelem.
Navzdory tomu mě kniha zasáhla. Přemýšlela jsem na myšlenkami v dopisech, některé byly skutečně zajímavé. Zajímalo by mě, jak to dopadlo s Lottou a Albertem, ale to už se nikdy nedozvím.
Záhada na zámku Styles
Agatha Christie
Nečekala jsem, že by autorčina prvotina mohla být takhle dobrá.
Jak jsem potkal ryby
Ota Pavel
Krásné povídky o životě a lásce k přírodě. Tu k rybaření s autorem sice nesdílím, ale jako autobiografie se mi kniha svým přístupem zalíbila.
Gump – pes, který naučil lidi žít
Filip Rožek
Krásná knížka, styl vyprávění mě samé docela sedl. Velmi mi připomínala knihy W. Bruce Camerona, které mohu jen doporučit.
Bohužel mi konec přišel trochu uspěchaný, nečekala jsem, že příběh Gumpa tak rychle skončí.
Emma
Jane Austen
Kniha mě velice příjemně překvapila. Přečetla jsem v angličtině, na což můžu být hrdá, a zároveň jsem se tak nepotýkala se špatnými překlady.
Několikrát jsem byla překvapena nesčetnými oznámeními, jež všechny nebylo možné předvídat. Pro postavy byl výsledek tím nejlepším, co se mohlo stát.
Se zaujetím jsem sledovala růst Emmy po celou dobu. A přestože je Emma často za své chování kritizována, já jsem byla schopná si ji oblíbit pro její nefalšovanost, lásku k otci a snahu své chyby napravit.
Kulička
Guy de Maupassant
Překvapivě se mi povídky četly velice dobře, mohla jsem se zamyslet nad problémy tehdejší doby a sledovat, jak někteří lidé dokáží být nespravedliví a sobečtí. Být lepší a myslet si, že jsem lepší, je něco úplně jiného.
Kanibal z Nine Elms
Robert Bryndza
Čtivé, poutavé. Autor celý příběh pojal jako druhou šanci, odvetu, což rozhodně vzbudilo můj zájem. Líbilo se mi soukromé vyšetřování Tristana a Kate, ale i dilema práce/syn. Jen závěr mě trochu zklamal, čekala jsem větší uzavření.
Obraz Doriana Graye
Oscar Wilde
Četla jsem na angličtinu do školy, ale nakonec mě kniha opravdu zaujala. Henryho názory jsem si poznamenala, jeho postava děj skutečně oživila. Co se týká Doriana, bylo skutečně vidět, že se snažil bojovat, ale občas člověk podlehne názorům ostatních a odmítá veškerou pomoc. Konec mě nezklamal, vymyšlený byl úžasně.
Poslední bitva
C. S. Lewis (p)
Poslední a nejsmutnější díl série, ke které se budu ještě ráda vracet (až dospěji, těším se na pohled jinýma očima). Možná to bylo až příliš depresivní. Pořád jsem si kladla otázku, jak se z těch loajálních Narnianů mohli stát takoví zrádci.
Jsem ráda, že se v knize objevili všichni důležití z předchozích dílů. Bylo skvělé se znovu setkat s panem Tumnusem, Rípčípem, ale i s Polly a Digorym. Zarazilo mě, a jsem z toho pořád trochu vykolejená, Zuzanino chování. Netušila jsem, proč se jich u stolu objevilo jen sedm. Pořád jsem uvažovala proč. Možná to byl i pro mě ten nejemotivnější moment z celé knihy. Každopádně byla tahle kniha plná emocí, že člověk na ni jen tak nezapomene.
O myších a lidech
John Steinbeck
Na začátku jsem musela číst dlouhá souvětí několikrát, abych pochopila, o co vůbec jde. Ale od druhé půlky už jsem se začetla a zajímalo mě jen, jak vše skončí. Konec nezklamal, ale rozhodně přinesl téma k zamyšlení.
V knize nejsou postavy, které by si někdo hned zamiloval. Hlavně George mi zpočátku přišel až moc panovačný, ale jsem ráda, že se vše vysvětlilo.
Rozhodně mi jedno přečtení stačilo.
Muž bez psa
Håkan Nesser
Nová série a Hakan Nesser mě nezklamal. Není to úplně detektivka, čtenář částečně celou dobu ví, co se stalo. Ale styl psaní mi velmi sedí, stejně jako v sérii Van Veeterena.
Opatství Northanger
Jane Austen
Liší se od jiných autorčiných knih převážně tím, že zde mi ani tolik nezáleželo na hlavním páru a kdy bude Catherine vyznána láska. Mnohem víc jsem se zajímala o její přítelkyně, Isabellu a slečnu Tilneyovou. Hlavní hrdinka v průběhu knihy dospívá, začíná být obezřetnější co se přátel týče a konečně se naučí, že její laskavosti a přátelství nemůžou být všichni hodni.
Nízký tlak
Sandra Brown
Typická Sandra Brown, věděla jsem, že mě kniha nezklame. Milostná a detektivní zápletka s překvapivým koncem, ale asi to není pro každého.
Krysař
Viktor Dyk
Se čtením jsem u této knihy měla mírné problémy. Ke knize se možná za pár let vrátím a uvidím, jestli ji o trochu více pochopím.
Červený a černý
Stendhal (p)
Příběh plný nevěry, manipulace a honby za vyšším společenským postavením. Některé části se četly vysloveně samo, ale bohužel se střídaly s těmi, které se příliš vlekly. Styl psaní je po vzoru francouzského realismu velice otevřený a upřímný, plný vnitřních monologů, víme tedy, co si postavy myslí. Právě proto mě asi kniha zaujala - působí velice silně, přestože s postavami člověk nesoucítí.
Chrám Matky Boží v Paříži
Victor Hugo
Obrovský příběh dotýkající se mnoha témat. Všechny postavy od Esmeraldy po Gringoira byly vykresleny dokonale, lišily se od sebe tak moc, jak to jen jde. Quasimodo, který je tak obětavý, ale ohyzdný zároveň, dále arcijáhen, jehož zájem se přesunul od vzdělání k intenzivnímu chtíči, nebo právě Gringoire, jenž se naučil oceňovat jednoduché věci a v jeho srdci stále zůstalo místo pro kozičku. Je pak k podivu, že Esmeralda nikdy nezjistila Phoebovi úmysly, očekávala jsem jejich setkání, ale marně. Litovat nyní můžeme Fleur de Lys, jež se bude muset s Phoebem potýkat ještě dlouho.
Moc se mi líbil příběh Kytičky a Myší díry, přestože bylo od začátku jasné, jak to tehdy bylo. Oceňuju také spád děje ke konci knihy, to se očekávat nedalo.
Vytkla bych jen některé dlouhé kapitoly, které vlastně jen popisovaly architekturu a vývoj Paříže. Přišlo mi to poněkud zdlouhavé, dějová linka mi byla mnohem bližší.
Matka
Karel Čapek
Mé první setkání s Čapkem a překvapilo mě, jak se mi hra líbila. Pro mě to byl emotivní příběh matky, která se nechce vzdát svých dětí a vypustit je do světa, kde se můžou zranit, dokonce zemřít. Ale chránit je donekonečna nemůže - synové chtějí prožít život po svém.
Zmizení Sáry Lindertové
Kateřina Šardická
Tak konečně jsem si knihu přečetla. Ze začátku mě celá záhada kolem zmizení hodně zaujala, užívala jsem si známé slovní spojení a věty autorky, kterou si pamatuju ještě jako amatérskou pisatelku fan-fikce na Harryho Pottera. Po čase bylo pátrání trochu opakující, nějakou dobu mi přišlo, že se nikam neposouváme.
Naštěstí to konec vylepšil. Moc se mi líbilo odhalení dosud nepoznané stránky Klaudie a zápletka s Alicí. Trochu mě zmátl podivný vztah Klaudie s Oliverem, ale doufám, že dokáží být dobrými přáteli sobě navzájem. Každopádně gratuluju autorce k vytvoření skvělého případu a napětí, které bylo výjimečné.