Eidalon komentáře u knih

Kniha určitě čtivá, autor opřede příběh záhadou, která je dále podložena tajemnou bytostí Mbwuna. Z mýtické bytosti se vyklube reálná hrozba, která surově a bez výběru zabíjí lidské bytosti, nakonec s poměrně zajímavým vyústěním celé záhady v logický závěr.

Jedná se o tajemný příběh o neobjevených oblastech amazonského pralesa a tajemného kmene Kothogů a jejich Mbwunem, bytostí mezi ještěrem a člověkem, který ke své obživě potřebuje rostlinu infikovanou virem a produkující enzymy z živočišné říše. Kothové pomocí rostliny změní člena svého kmene na tvora = Mbwuna, který má sílu grizzliho, rychlost chrta a lidskou inteligenci, nadprůměrně vyvinutý čich a sluch, méně již zrak. Tento predátor je využíván kmenem Kothogů pro jejich ochranu před jinými kmeny a ostatními predátory z živočišné říše. Svého Mbwuna drží Kothové pod svojí mocí pomocí speciální rostliny, kterou pro něj pěstují po staletí. Vše funguje, než se vše poruší a lokalita je "zabrána a zničena člověkem pro své zdroje zlata a platiny".

Rozvoj a zabírání pralesů vede tedy k likvidaci této amazonské lokality - Mbwun přestane mít svůj základní zdroj potravy a náhražku nachází v lidském mozku a jeho části hypothalamu . . . tato myšlenka se vine knihou a začíná expedicí, která se nevrátí a je prokleta, bedny se vzorky se pak dostávají s expedičním materiálem do Newyorského muzea a zde se vlastně rozbíhá celý příběh, končící tragédií při vernisáži, a koncem, kde není pro bestii místa . . .

Nová droga třpyt a poznání, že poslední bestií = Mbwunem - byl člen muzea . . . to je jen třešnička na dortu, kterou Vás autor oblaží, aby dal svému příběhu logický rámec. Časově je kniha umístěna na počátek devadesátých let a tak zde nečekejte ani mobilní telefony ani rozvinuté počítače. Myšlenka genetického inženýrství pomocí zmutované rostliny, která je dána do rukou primitivního kmene, Vás vede k zamyšlení, co všechno ještě neprobádané oblasti naší Země skrývají.

Kniha napínavá, se zajímavou myšlenkou, dobře napsaná s poměrně logickým vyústěním. Vše prošpikováno záhadami, které skrývá prales po tisíciletí . . .

Pokud se pustíte do čtení, bude Vás to bavit, hororem bych ale celou knihu nenazýval, spíše bojem o přežítí na úkor největšího predátora v živočišné říši . . . samotného člověka

2 25.11.2012

Má první kniha od autorky, začal jsem první dílem a je to asi nutné k pochopení dalších knih a dílů, je tedy dobré dodržovat při čtení pořadí knih. Děj knihy popisuje několik událostí a dvě časové linie, řekl bych, že po přečtení mohu konstatovat, slušný příběh, autorka se snaží čtenáře neustále držet v napětí, logicky se vedle hlavní linie příběhu musí objevit i historie obou hlavních postav (Nateho a Madison), ale mnohdy mne přišly vložené kapitoly kolem Nateho a jeho pobytu ve vězení zbytečné a trochu brzdily celý spád knihy.
Samotný příběh je zajímavý a svým způsobem i překvapivý i když závěr dle mne není zcela jednoznačný, samotná zápletka je až příliš překombinovaná a tudíž hůře uvěřitelná. Vlastně nevíte, koho máte „litovat“ více, co je hrané a co je skutečnost. Každopádně je zde ukázána i slabá stránka společnosti ve schopnosti se postarat o děti, kde jejich rodiče zcela selhali.
Dávám knize lepší tři hvězdy. Na první přečtení to jde, ale ke knize se asi moc vracet nebudete, určitě jsem četl mnoho lepších příběhů, ale je to těžké, neustále přijít v žánru s něčím novým a neotřelým. Ale vše je i o způsobu psaní a tzv. "tahu na branku", zde má autorka ještě rezervy, ale třeba se to s dalšími knihami zlepší k dokonalosti.

1 25.03.2024

Má první zkušenost se spisovatelkou, zatím jsem od ní nic jiného nečetl a bohužel, i když jsem knihu dočetl, nelze to označit jako dobře strávený čas.
Téma únosu osmileté holčičky je umocněno skutečností, že jich bylo mnohem více, ale více, než aby Vás strhlo samotné vyšetřování, se řeší vztahové věci vyšetřovacího týmu. Brzy jsem se ztratil ve jménech a osobách, jelikož to byla první kniha ze série, odkazy na předchozí případy šly mimo mne.
Celý příběh je rozmělněný do osobních vazeb a života týmu a jejich traumat, odhalení pachatele je jaksi mimoděk náhodou a jak motiv tak především způsob realizace je hodně neuvěřitelný. Pokud bych měl uvěřit, že pachatel žil v situaci, kterou mu ovlivnilo velké trauma které si připomínal vždy po dva roky, těžko by mohl tak dlouho fungovat, aniž by byl odhalen.
Neznám jinou autorčinu tvorbu, tato knížka ale žádné veledílo není, pozadí lemuje kriminální čin, vyšetřování, ale stále máte pocit, že je to jaksi okrajové téma hlavní linii příběhu.

1 17.10.2022

Druhý díl drsné Karikovi knihy navazující na díl první (Ve stínu mafie) popisující mocenský boj a neutěšený stav ve slovenské společnosti, především ve vládnoucích strukturách, policii a justici. Hodně to připomíná knihy, které u nás vycházely v devadesátých letech od pana Pavla Frýborta (Válka policajtů, Vekslák, Berunky atd . . .).
Karika je však ve své knize mnohem pesimističtější, neboť prorostení organizovaného zločinu s mocenskou a politickou vládnoucí vrstvou popisuje jako normální status quo slovenské společnosti. Taktéž jeho syrové otevřené popisy metod přesvědčování mučením a vražděním dotčených osob jsou až za hranou normálního vnímání světa.
Moji první knihou autora byla Trhlina a pak následovaly další, vrcholem zla je však vedle knih Ve stínu mafie I. a II. především dvojdílná kniha Na smrt, která je přehlídkou toho, jak málo stačí k tomu, aby z nás vyprchalo jakékoli lidství a stali jsme se krutými, bezcitnými monstry. Tento pocit ve vás vyvolá i Ve stínu Mafie II.
Autor navazuje na předchozí knihy, hlavní postavy jsou Vám připomenuty a to jak ty žijící, tak ty po smrti a vše je dále jen dílem naprosto zvrácených mocenských praktik bez jakékoli naděje v lepší vnímaní společnosti, která je popisovaná jako stádo chovající se dle toho, jak je s ním manipulováno.
Kniha Vás určitě povede k zamyšlení, jak dalece je popisovaný stav fixí a co je možnou realitou. Bohužel ze závěrů moc optimismu neprosakuje.
Pokud jste dostatečně odolní, přečtěte si, dovolenkové milé čtení ale od knihy nečekejte, přesto Vás kniha určitě donutí vytvořit si na ni názor, at je jakýkoli.

1 16.10.2022

Rozsahem spíše povídka čerpá z veliké slávy seriálu Akta X, napsaná panem Martinem v roce 1995. Spousta dalších epizod od nejrůznějších autorů rozšiřuje pokladnici kolem tohoto tématu, kdy v hlavní roli je opět nerozlučná dvojice Mulder a Scullyová.

Tentokrát se agenty setkáváme při řešení záhady kolem ztráty dřevorubců a všech ostatních kteří je hledali v hlubokých lesích státu Washington. Agenti se vydávají do základního tábora, kde odhalují zajímavé okolnosti a podaří se jim přijít záhadě na kloub, než však přijdou doopravdy na to, s kým mají tu čest, stanou se zajatci lesa a musejí bojovat o svým život s nejvyšším nasazením.

Povídka je napsána jen průměrným stylem, téma je sice zajímavé, i když nakonec se předložená myšlenka zas tak záhadnou nejeví a má své logické vysvětlení. Výhodou je že vše přečtete za chvilku, jinak se ale nejedná o nic převratného

Za mne něco slabé 3 hvězdy a to spíše k úctě k Mulderovi a Scullyové.

1 12.08.2019

Další velmi dobrá kniha renomovaného autora, i když se známými postavami autorových knih (Cole a Pike) se tentokrát nepotkáte. Hlavní hrdinkou příběhu je Carol Starkeyová, se kterou se ale pravidelní čtenáři Craisových knih také nepotkávají poprvé.

Carol si prošla svým peklem po prožitém traumatu na pyrotechnickém oddělení (smrt jejího přítele a sama přežila svou smrt jen náhodou) a podílí se na vyšetřování a smrti svého kolegy, který zahyne při likvidaci vyrobené domácí bomby.

Všechny stopy směřují k panu Rudému, který se proslavil, co by stavitel domácích bomb, jenž vyrábí a odpaluje dle svých zvrácených hodnot a pro své potěšení. Postupně se však směr vyšetřování stáčí jiným směrem a vše nakonec vede k překvapivému rozuzlení. Případ je vyřešen a Carol se podaří se vyrovnat i se svým traumatem a na cestě k vyrovnání potkává přítele pro další život, i když ztráty jsou velmi vysoké.

S Carol jsem se setkal již několikrát, bohužel mne chybí časová osa a tento příběh zatím nedovedu zařadit k těm ostatním. Kniha určitě zaujme, ale přesto jí něco málo chybí z jiných Craisových románů.

Za mne slabší 4 hvězdy.

1 11.08.2019

Tohoto amerického spisovatele především románů s detektivní zápletkou asi znalcům žánru netřeba představovat. První dílko vzniklo v roce 1987 a dodnes jich má autor na kontě necelou dvacítku. Známé jsou i jeho scénáře, knihy však dominují.

Tak jako jiní, stvořil Crais své hrdiny dne. Elvis Cole a Joe Pike jsou dvojka, která se doplňuje a řeší jeden případ za druhým. Pro Craisovi knihy je typické, že v knize a příběhu vždy dominuje jen jeden z nich a druhý je jeho nerozlučný parťák v pozadí. Vedle zápletky a případů, které musejí rozlousknout je pro dvojici vždy dominující čest a osobní integrita jako základní životní hodnota. Dalším hlavním ukazatelem je osamělý život s hlubokými jizvami z jejich minulosti placených žoldáků a absolventů války ve Vietnamu.

V Temnotě je v hlavní roli opět Elvis Cole, Joe Pike je zde jen vzácně, jako dobrá duše v pozadí. Komplot vražd sedmi žen se rozběhne odhalením osmé smrti, které se později stane taktéž vraždou, Elvis je nepřímo zatažen do případu, jako vyšetřovatel pracující pro svého obhájce, ale vše je to jen hra minulosti.

Cole ale cítí, že je zpochybňována jeho role v případu, dokonce je obviněn za věci, o kterých je přesvědčen, že se neudály tak, jak jsou prezentovány. Vstupuje do vyšetřování rozkrývá jednu pravdu za druhou.
Kniha má spád a i přes svůj menší rozsah vede k překvapujícím zvratům a odhalením. Závěr je temný, stejně jak život hlavního viníka. Tentokrát se ale za postavou vraha neskrývá beznadějná existence, takže si správně kladete otázku, proč se děje zrovna takto. A to se v příběhu stává otevřenou otázkou předloženou čtenáři k přemýšlení . .

Opět pěkná práce, za mne 4 hvězdy.

1 28.07.2019

Představovat tohoto autora bestsellerů z lékařského prostředí anebo se zápletkou s medicínou související je znalcům asi zbytečné. První kniha vznikla v roce 1972 a poslední (Šarlatáni) se připravuje k českému vydání. Mezi tím je okolo 35 knih, mnohé z nich byly zfilmovány.

Měl jsem to potěšení si velkou většinu z nich přečíst (nejsme si zcela jist, ale řekl bych, že asi všechny) a pamatuji si dobu, kdy začaly jeho romány vycházet i u nás (po roce 1990) a vždy jsem se těšil na další přírůstek. Cook stále píše a tvoří, byť je mu již 78 let (2018).

Nicméně věk se zastavit nedá, jeho nejlepší dílka již asi byla napsána. K těm posledním se řadí Pojistka smrti (2011) a Nano (2012), dvě knihy, které jsou samostatnými příběhy, ale které spojuje posloupná časová osa a stejní hlavní hrdinové.

Pokud můžete dodržte si linii četby v časové ose tzn. jako první čtěte Pojistku smrti a pak až Nano. V mém případě tomu bylo naopak, tak jen rada těm, kteří se na četbu teprve chystají.

V románu Pojistka smrti se autor vydal do světa „pěstování lidský orgánů“ z tzv. vlastní kmenových buněk přijímatele. Myšlenka, která není až tak od věci, neboť kmenová buňka ve svém prvotním stavu je vlastně buňka, které ještě není přiřazeno „co z ní bude“. Její získávání z lidských embryí je zatím komplikované, autor zde předkládá vizi, že buňky budoucího přijímatele orgánu se přetvoří v kmenové a následně přetvoří do podoby, která je třeba (nová ledvina, slinivka atd.).

Vskutku vizionářská myšlenka, na které je celý román postaven. Tento objev v praxi by znamenal prodloužení lidského života a to se nehodí některým bankéřům a podnikatelům, kteří na lidské smrti mají postaven svůj byznys.

Rozbíhá se tak děj, kde se v několika rovinách odvíjí dramatické okamžiky vše nakonec ústící do konce, který je lehce předvídatelný. První část knihy je vcelku zajímavá, v druhé části a v závěru se ale opět autor utápí v situacích, které již nikam nic neposouvají. Peníze a touha po moci vyhrávají, nicméně spravedlnost se nakonec dostaví.

Dle mne trošku lepší, než NANO, ale musím konstatovat, že pan Cook napsal lepší knihy, ale číst se to dá, za mne ale jen průměr za tři hvězdy.

1 10.11.2018

Richard K. Morgan (1965) je britský autor science fiction, který má za sebou dobrodružný život a dnes je spisovatelem z povolání. Proslavil se právě svou trilogií ze světa 25. století, kdy lidstvo dosáhlo nesmrtelnosti a klíčem k ní se stal kortikální čip zasazený do mozkového centra.

V (ne)daleké budoucnosti lidstvo objeví převratnou mimozemskou technologii. S její pomocí lze veškeré informace z lidského vědomí nahrát na přenosný harddisk velikosti a tvaru nablýskané Disco sušenky. Ten se dá pak implantací do krční páteře přenést do jakéhokoliv těla. Lidstvo de facto porazilo smrt, žádná utopie se ale nekoná, protože mamon pořád vládne světem.

Altered Carbon (2002), která v roce 2005 vyšla pod názvem Půjčovna masa natolik zaujala, že se stala předlohou stejnojmenného seriálu, který ale ke svému zrození neměl vůbec jednoduchou cestu. Práva na natočení zakoupila Warner Bros. již v roce 2002, ale zpracovat předlohu plnou násilí, drog a sexu nakonec nezrealizovalo a projekt se za celou dekádu nepodařilo natočit. Po uvolněných právech na zfilmování doslova skočila Laeta Kalogridis a výsledek stojí skutečně za to.

A právě tento seriál mne „přinutil“ sáhnout i po knižní předloze, abych zjistil, že věci „nejsou tak jednoduché jak se tváří“. Seriál totiž zhodnocuje celou trilogii, což kniha Půjčovna masa představuje jen první část. Další dvě knihy Broken Angels a Woken Furies jsem nečetl, a tak mohu jen spekulovat. Seriál ale kopíruje první knihu jen v základní dějové lince a pak přidává obrazy, které v první knize již nejsou.

Jestli je na seriálu něco, čemu se nedá naprosto nic vytknout, je to jeho vizuální stránka. Pocit levných studiových kulis rozhodně nehrozí. Temné, špinavé, přelidněné Bay City pokryté barevnými neony a všudypřítomnou reklamou, vysoko nad oblaky se tyčící světlé věže nejbohatší smetánky, výlety do virtuálního světa i na cizí planety. To všechno působí naprosto opravdově, ihned vás to vtáhne a už nepustí.

Obé, kniha i seriál Vás přinutí být neustále v pohotovosti, drobné detaily do sebe zapadají až po mnoho meziakcích, řada postav skutečných se prolíná s postavami v jiných tělech a do toho zasahuje vyspělá umělá inteligence, no nic pro čtenáře červené knihovny či ty, kteří čtou jednu knihu půl roku, v postavách a ději se brzy ztratíte. Seriál je dle mne skvělé cyperpunkové dílko, to že jej zastřešil Netflix, mluví samo za sebe.

Altered Carbon je dobrá detektivka u které se budete bavit i namáhat mozkové závity. A určitě vás donutí přemýšlet i o otázkách lidství, i když u nich mohl jít příběh více do hloubky.

Půjčovna masa je kniha, kterou ocení především fanoušci SCIFI i ti, kteří vidí budoucnost lidstva spíše v negativních a dle mne "reálných barvách". Musím ale přiznat, že kniha bez seriálu by mne asi nikdy tolik neupoutala, neb seriál ji daleko předčí.

Doporučuji všem, kteří jsou naladěni na tuto vlnu. A nejlepší postup – zhlédněte seriál – přečtete knihu a pak se k seriálu vraťte ještě jednou. A nakonec přečtěte další dvě knihy trilogie. Teprve pak se Vám vše naprosto otevře a vyjasní a to i to, co jste se marně snažili pochopit ze seriálu. Za knihu lepší nadstandard, za seriál ale velký palec nahoru.

1 08.05.2018

Známý autor, známá témata. Za posledních 25 let jsem přečetl téměř všechny jeho knihy a musím říci, že i když mne již témata splývají, vím, že jsem si vždy dobře bavil. Cook je plodný autor, který začal psát v sedmdesátých letech minulého století a jeho knihy celkem stručně charakterizuje citace z mnoha nejrůznějších recenzí autorových děl.

. . . Píše převážně romány z lékařského prostřední (výjimku tvoří Sfinga z roku 1979). Některá z jeho děl jsou nadčasová, převážně však dost přesně popisuje prostředí současné medicíny. I když se tedy jeho díla v mnoha případech stávají sci-fi, reálně zapadají do současného světa a jsou kritikou přijímána velmi příznivě . . .

Mutace je román napsaný v roce 1989, kde Cook předpověděl velkou budoucnost molekulární genetice a biotechnologiím a předpověděl odhalení genomu, jehož pochopení a využití v knize posunul o několik řádů dále.

I když se situace popisovaná v románu v době zrodu knihy jevila jako velké SCIFI, je dnešní realita především „ve šlechtění“ základních potravinových zdrojů již trvalou realitou a je jen otázkou času a etiky, kdy se může zrodit „geniální jedinec“, kterého si Cook ve své knize vytvořil v postavě VJ.

A druhé straně Cook jasně předpovídá, jak citlivé téma to je a jak se podobné zásahy nemusí lidem vyplatit. Ale to je již téma hojně využívané nejrůznějšími autory především v oblasti virů, bakterií a jiných biologických hrozeb zatím snad stále přísně kontrolovaných jen v laboratorních podmínkách.

Vrátil jsem se ke knize po téměř 25 letech a kniha mne stále bavila. Dávám čtyři hvězdy.

1 30.04.2018

Již třináctý příběh agenta Jasona Bournea (čtrnáctý se na nás již v českém překladu chystá – The Bourne Initiative), jedenáctý z pera Erica van Lustbadera, který tak veleúspěšně pokračuje v sérii, kterou pan Ludlum začal v roce 1980 Agentem bez minulosti.

Zde se „patří jen konstatovat“ - proč ukončit sérii nezničitelného agenta jen proto, že pan autor již 17 let nežije. Nakonec stále je na přebalu uveden jako spoluautor, i když jeho zásluhy na dílku jsou pouze v tom, že hlavní postavu kdysi stvořil.

Knihy Roberta Ludluma jsou a byly dějově velmi bohaté. Příběhy výborně promyšlené, plné akce a napětí. Osobně Ludluma řadím mezi špičku tvůrců špionážních románů. Bourneovská serie od pana Lustbadera je dle mne kvalitativně nesrovnatelná, přesto lze ale konstatovat, že i tyto knihy jsou dostatečně čtivé.

Kniha Bourneův rébus to jen podtrhuje. Příběh odehrávající se téměř v současných reáliích má komplikovanou zápletku v podobě tajemné šifry, kde není zřejmé nejen to, co obsahuje, ale ani téma, k němuž směřuje. Jinak je ale osa příběhu velmi prostá, za to akcí se to jen hemží.

V krátkém časovém úseku zemře tolik politiků, generálů, agentů a nejrůznějších přisluhovačů, že je ani nestačíte počítat. Hned jste v Moskvě, na Kypru, v Káhiře, anebo ve válečné zóně Islámského státu.

Padouši umírají, jen Bourne a Sára vždy zázračně vybruslí z jakékoli šlamastiky. Bourne se hojí neuvěřitelnou rychlostí a svou nezměrnou silou ducha dokáže přehlížet i zranění, jež by většinu populace vyřadila z provozu na celé dny, ne-li týdny.

Zato děj se díky tomu daří udržet v patřičné dynamice, plný strhujícího napětí a akce.

Co je pozitivní je skutečnost, že se autor tentokrát vyhnul rozsáhlým technickým popisům zbraní a dějová linie je rozdělena mezi více postav, stejně tak textu pomohly kratší kapitoly, což činí lepší orientaci v textu.

Dějově bych vyzvedl přiblížení ruské mentality, problematiky Islámského státu a jeho financování a jednotlivé vazby radikálů na pozadí mocností, ochotných pro své zájmy podpořit jakoukoli špatnost. Střet západního a islámského světa je zde opět na pořadu dne, stejně tak i kult jednoho vládce.

Kniha se určitě čte dobře, nic méně je to jen další nastavované pokračování úspěšného hrdiny zasazeného do dnešního světa.

Dávám 3,5 hvězdy.

1 10.03.2018

Krev na sněhu – Půlnoční slunce (Krev na sněhu II). Trochu jiný Nesbo, nebo jiný styl, jakoby autor trochu zromantičtěl.

Zatím co v prvním díle nechá hlavního hrdinu konat a snít až do smutného konce, ve druhém je hlavní postava vsazena do nového života. Dva muži, kteří mají společného jmenovatele, své zaměstnání, své šéfy, svůj osud a přesto každý úplně jiný. A taky to, že jim autor vložil jejich vyprávění do první osoby, jejich pohledem, což je vždy velmi působivé.

Ulf, jak se sám hrdina označil pro svoji novou identitu, prchá před Rybářem, neboť nedovedl plnit jeho příkazy a navíc si s sebou vzal peníze, které mu nepatřily. Postupně se dozvídáte, jaké motivace ho k tomu vedly a zjišťujete, že jeho život je vlastně výsledek náhodných příčin.

Prožijete s ním pár dnů na útěku a během nich proniknete do osudů a charakteru postav, stejně tak jako do složitého života na hlubokém severu, kde civilizace zasahuje jen okrajově.

Příběh je přímočarý, bez velkých zvratů, veletočů či složitých zápletek, na které jsme u autora již zvyklí.
Hlavní hrdina není žádný superman, a jak sám Nesbo napsal, dobrý člověk přesto, že se zachytil v osidlech organizovaného zločinu.

I druhý díl knihy, který je přeci jen trochu delší není žádná nová pecka, jedná se ale o další příjemné počtení.
Dal jsem-li prvnímu dílu lepší 3 hvězdy, tak na tomto hodnocení zůstávám o něco výše - takže 4.

1 04.02.2018

Krev na sněhu – Půlnoční slunce (Krev na sněhu II). Trochu jiný Nesbo, nebo jiný styl, tak nevím je to záměr, anebo to vyhrabali z pozůstalosti odumřelých šuplíků.

Každopádně příběh je přímočarý, bez velkých zvratů, veletočů či složitých zápletek, na které jsme u autora již zvyklí. Hlavní hrdina není žádný superman, nakonec Nesbo ho představil hned na úvod knihy, která má jen něco přes sto stran, a konec je příběh až netypicky uzavřený, i když má svoji poetiku.

Na druhé straně je to příběh člověka, kterému osud rozdal špatné karty hned při jeho narození, a špatný list mu chodil dále. Povídání děje v první osobě, ústy hlavního hrdiny, jeho osud jenom umocňuje, a tak máte možnost nahlédnout do duše „likvidátora“, který bez mrknutí oka odpraví své soky a přitom složitě přemýšlí o osudu jejich rodin.

Příběh hlavního hrdiny Vás však uchopí a Vy se stáváte jeho „fanouškem“ i když jeho počínání lze jen odsoudit. Postupně vnikáte do jeho světa, do jeho myšlení a svým způsobem ho chápete. Postava, na kterou „její práce“ jaksi zbyla, žijící v hluboké samotě, a přitom toužící po normálním životě. Až naivně lidsky důvěřivý v oblastech vztahů, profesionál jen ve své erudici, nakonec zůstává ve svém světě i se svým pracně vytvořeným sdělením sám . . .

Žádná nová pecka, příjemné počtení, svým rozsahem netradičně krátké. Pro mne lepší 3 hvězdy.

PS – Pokud začnete, tak jako já, nejdříve druhým dílem – Půlnoční slunce, a hned v úvodu jste pochopili, že se jedná o druhý díl, kde hlavní hrdina, na útěku, na Vás mluví v první osobě a proto si vytvoříte závěr, že se musíte vrátit nejdříve k dílu prvnímu, abyste se o hlavní postavě dověděli více, jste správně, ikdyž . . .

1 28.01.2018

Třetí díl, původně trilogie, ale dnes víme, že ke knihám byl autorem napsán hned dvakrát prequel, takže vlastně co číst jako první knihu? Já začal popořádku, jak bylo napsáno, takže Labyrint Útěk (2014) jako první autorův počin této série a doporučuji pořadí dodržet i všem Vám, kteří se rozhodnete dílka přečíst.

Hned na úvod je třeba říci, že čtení popořadě, alespoň prvních třech dílů (Spáleniště – Zkouška - 2014, Vražedná léčba – 2015) je nutností, všechny tři knihy vyšly i jako jedna kniha, což je logické a nejspíše bylo i takto autorem myšleno.

Jestli v době psaní příběhu myslel již na dodatečný preguel jedna a dvě (Rozkaz Zabít a Kód Horečky) k trilogii, lze jen dohadovat, ale prostor si v trilogii určitě nechal a to „na obě strany“, neboť co bylo před i po strhujícím příběhu trilogie má hodně otevřených variant.

Dashner v žánru není žádným nováčkem, má za sebou celou řadu jiných knih napsaných dříve před sérií Labyrint, nic méně, já se s ním setkal poprvé právě v této dystopii – nebo přesněji řečeno příběhu odehrávajícího se někde v budoucnosti, kde lidstvo skomírá na základě přírodní katastrofy ze stran své mateřské hvězdy a zároveň čelí produktu své nabubřelosti v podobě viru, který byl vyvinut pro jiné účely a který se nakonec pro lidstvo stal osudným.

Přes všechny snahy o nové pojetí zničení planety Země a boj se situací ze strany přeživších, příběh svou hlavní myšlenkou sklouzává do zaběhnutých klišé podobných knih jiných autorů, nicméně první kniha – Labyrint útěk má zajímavý námět a čtenář dlouho tápe, o co vlastně jde.

Hlavními hrdiny jsou teenageři a pro ně je nejspíše kniha i psána jako hlavní cílový segment. Další dva díly jsou jen nadstavením akčního pokračování, kde hrdinové jdou z jedné ošemetné situace do druhé, aniž by se děj někam podstatně rozvíjel.

Tento postup autor v knihách „legalizuje“ jako testování vybraných jedinců pro něco, co je čeká dál, a nebere si žádné servítky.

Spočinutí v „ráji“ těch, co nakonec všechny útrapy přestojí je sice hezký happy end, ale již se moc nedozvíte, kam byli vlastně teleportováni a co se stalo se Zemí jako takovou.

Pro mě je trilogie akčním dobrodružstvím mladých lidí s podtextem scifi prvků a „tajemného“ vývoje lidstva po „katastrofě“, která ale moc logiky v sobě nemá. Ale čte se to dobře a jako zábava je to dost dobré. Být teenagerem, určitě si zde najdu své hrdiny a zcela se s nimi ztotožním.

Proto na sebe nedalo ani dlouhé čekání zfilmování prvních dvou knih, aby se knižní podobě vtiskly tváře hrdinů. (jen ti rmutové jsou cosi jiní, i když taky dobré).

Dávám dílku jako celku lepší tři hvězdy (první díl za 4, další dva díly za 3) a další dvě pokračování si určitě přečtu taky.

PS: Pro ty, co nemají dystopické vize moc v lásce doporučuji Verneovy Dva roky prázdnin (podobná parta, podobné problémy, logičtější vývoj i když té akčnosti tam není tolik)

1 13.11.2017

První díl, původně trilogie, ale dnes víme, že ke knihám byl autorem napsán hned dvakrát prequel, takže vlastně co číst jako první knihu? Já začal popořádku, jak bylo napsáno, takže Labyrint Útěk (2014) jako první autorův počin této série a doporučuji pořadí dodržet i všem Vám, kteří se rozhodnete dílka přečíst.

Hned na úvod je třeba říci, že čtení popořadě, alespoň prvních třech dílů (Spáleniště – Zkouška - 2014, Vražedná léčba – 2015) je nutností, všechny tři knihy vyšly i jako jedna kniha, což je logické a nejspíše bylo i takto autorem myšleno.

Jestli v době psaní příběhu myslel již na dodatečný preguel jedna a dvě (Rozkaz Zabít a Kód Horečky) k trilogii, lze jen dohadovat, ale prostor si v trilogii určitě nechal a to „na obě strany“, neboť co bylo před i po strhujícím příběhu trilogie má hodně otevřených variant.

Dashner v žánru není žádným nováčkem, má za sebou celou řadu jiných knih napsaných dříve před sérií Labyrint, nic méně, já se s ním setkal poprvé právě v této dystopii.

Přes všechny snahy o nové pojetí zničení planety Země a boj se situací ze strany přeživších, příběh svou hlavní myšlenkou sklouzává do zaběhnutých klišé podobných knih jiných autorů, nicméně první kniha – Labyrint útěk má zajímavý námět a čtenář dlouho tápe, o co vlastně jde.

Hlavními hrdiny jsou teenageři a pro ně je nejspíše kniha i psána jako hlavní cílový segment. Další dva díly jsou jen nadstavením akčního pokračování, kde hrdinové jdou z jedné ošemetné situace do druhé, aniž by se děj někam podstatně rozvíjel.

Pro mě je trilogie akčním dobrodružstvím mladých lidí s podtextem scifi prvků a „tajemného“ vývoje lidstva po „katastrofě“, která ale moc logiky v sobě nemá. Ale čte se to dobře a jako zábava je to dost dobré. Být teenagerem, určitě si zde najdu své hrdiny a zcela se s nimi ztotožním.

Proto na sebe nedalo ani dlouhé čekání zfilmování prvních dvou knih, aby se knižní podobě vtiskly tváře hrdinů. (jen ti rmutové jsou cosi jiní, i když taky dobré).

Dávám dílku jako celku lepší tři hvězdy (první díl za 4, další dva díly za 3) a další dvě pokračování si určitě přečtu taky.

PS: Pro ty, co nemají dystopické vize moc v lásce doporučuji Verneovy Dva roky prázdnin (podobná parta, podobné problémy, logičtější vývoj i když té akčnosti tam není tolik)

1 13.11.2017

Michael Connelly patří k mým oblíbeným autorům a jeho dílko, byť čítá přes třicítku knih, mám načteno do poslední řádky. Užil jsem si nejdelší sérii s Harrym Boschem a losageleskou policií, s Harryho nevlastním bratrem advokátem Mickey Hallerem a pozadím americké justice, ale i Jacka McEvoye či Terryho McCaleba.

Všem jeho knihám je vlastní prostředí losangeleského zločinu, dobrý příběh, čtivost, mnohačetné zápletky a několikeré zvraty v rámci popisovaného příběhu. Jeho knihy nejsou předvídatelné a proto pro milovníky detektivního žánru tolik zajímavé.

Mickey Haller je velmi schopný právník, který ale jako advokát trestního práva stojí na straně „zatčených a obviněných“ a hledáním chybiček a kliček ve vyšetřování se snaží tyto své klienty osvobodit bez rozdílu jejich účasti viny. Tím si vysloužil nevraživost a ne-popularitu jak u samotných policistů, tak i u kolegů právníků – státních zástupců, kteří naopak stojí vždy na straně obžaloby, ale především u své bývalé ženy (státní zástupkyně) a dcery, která ho za jeho postoje obviňuje nejvíce.

Kniha Bohové viny (označení 12 porotců, kteří nakonec stanoví verdikt obžalovaného) patří do řady s Mickeym Hallerem, je proto třeba počítat, že se dostanete do mašinerie amerického práva a převážná část děje se odehraje v soudní síni. Pátá kniha v sérii s Mickeym si udržuje vyšší nadstandard, ale tentokrát zůstává ze předchozími knihami trochu v závěsu.

Mickey se ujímá obhajoby člověka, který byl obviněn z vraždy jeho bývalé klientky, prostitutky Glorie Daytonové. S tou pojí Hallera nejen vztah profesionální, když ji obhajoval, ale i emocionální. Mickey věřil, že se mu podařilo šikovným manévrem dostat svou klientku z osidel vězení, ale především ze spárů jejího „zaměstnání“.

Ve svém novém případu ale zjišťuje, že tenkrát bylo všechno jinak, byl zneužit a manipulován a to stejnými lidmi, kteří se snaží i nyní navléci zločin na jeho nového klienta. Mickey je brzy plně přesvědčen o klientově nevinně a to ho žene ještě více kupředu. Konečně může dokázat, že se obhajoba nemusí snažit osvobodit jen vinné, ale i nevinné.

Postupně se svým týmem rozkrývá nitky starého i nového případu, získává důkazy a pro dosažení výsledku se spojí i s mužem, kterého kdysi poslal do vězení. A to vše jen proto, aby odhalil nekalé praktiky federálních agentů a lidí, kteří mají stát především na straně práva společně s verdiktem pro jeho klienta - nevinen.

Příběh graduje a závěr je opět překvapivý. Stane se Mickey vítězem či poraženým? Ale je-li jedno či druhé skutečným vítězstvím či porážkou, to si již musíte přečíst sami.

Knize dávám 3 hvězdy a doporučuji všem, kteří máte rádi dobrý příběh a přitom Vás nenudí se hrabat mezi soudními rozhodnutími. I já spíše preferuji akci v terénu, kterou u Connellyho představuje Harry Bosch, ale dané 3 hvězdy jsou opravdu silné.

1 13.11.2016

Čínské thrillery Petera Maye objevuji až po té, co jsem objevil autora v jeho trilogii z ostrova Lewis. Celkem šest příběhů napsaných v rozmezí 1999 – 2004 autor napsal 10 let před svojí ostrovní trilogií a na knihách je to znát.

Ohnivý muž je prvním dílem z čínské anabáze, a mohu jen potvrdit, že i když číst knihy v časové sledu (šest kousků) je asi výhodnější, pokud to nedodržíte, zas tak moc se neděje. Sám jsem začal dílem třetím, nyní tedy díl první a již mám k dispozici díl druhý (Čtvrtá oběť), prostě tak, jak jsou knihy k mání.

V první díle se však více dozvíte o hlavních aktérech celého souboru a to detektivovi Li Jenovi a americké patoložce Margaret Campbellové. Jejich setkání a spolupráce zprvu nebyla nijak šťastnými, ale postupně se vše obrací.

Celá čínská anabáze je přímočařejší, autor zde vedle děje dává v kontrast střet dvou kultur, zvyků a názorů na život, předkládá čtenáři něco z orientálního pohledu na zločin a život v Číně. Tímto světem Vás autor provádí s lehkostí a jemně servíruje řadu poznatků dvou rozdílných kultur.

Dozvíte se o traumatu Margaret, o jejím rozhodnutí odjet do Číny, dozvíte se hlavní charakterové rysy protipólu v podobě čínského detektiva Li Jena.

Nosnou linkou příběhu je souběžné vyšetřování tří vražd, které Li Jen dostane za úkol hned první den do svého nástupu do nové funkce. Zdánlivě nesouvisející vraždy se propojí, aby se vzápětí rozešly, děj se rozvíjí a přelévá, konec knihy je dramatický a vlastně velmi otevřený a neukončený a dost nadsazeně až přitažený za vlasy. Osudy hlavní hrdinů dost nejasné, i když že vše dopadlo, jak mělo nakonec ukazují další díly seriálové četby.

Mám za sebou dvě knihy, autor v nich propírá dva světové fenomény, které se opakovaně objevují v knihách či filmech – prodej lidských orgánů či geneticky upravované potraviny.
Dílka nejsou nijak vycizelovaná, ale čtou se velmi lehce a dobře, že May umí, je jasné již v této fázi jeho tvorby. Kvalit ostrovní trilogie knihy nedosahují, ale i tak za mne velmi slušné tři hvězdy.

Petr May se stal rychle mým oblíbeným autorem, a tak se postupně chystám na celou jeho tvorbu. A kterou knihu z jeho zatím 24 vydaných si ještě přečíst? Peter mne zatím nezklamal, myslím, že neděláte špatně, sáhnete-li po kterékoli knize. Ale vývoj je zde znát, proto bych volil začít knihami z pozdější doby, ty jsou zárukou autorovy vyzrálosti a oproštění se chyb rané tvorby.

1 03.07.2016

Čínské thrillery Petera Maye objevuji až po té, co jsem objevil autora v jeho trilogii z ostrova Lewis. Celkem šest příběhů napsaných v rozmezí 1999 – 2004 autor napsal 10 let před svojí ostrovní trilogií a na knihách je to znát.

Sál smrti je třetím dílem z čínské anabáze, kniha byla dostupná a tak jsem po ni sáhl´, i když bych možná měl číst v časovém sledu. Ale nakonec se zdá, že mne skok přímo na třetí díl zas tak moc neobral o historii předchozích dvou.

Každopádně je Sál smrti něco jiného. Kniha je přímočařejší, více detektivní, méně románu o životě, kde je detektivní zápletka jen okrajová příběhu – tak příznačné pro trilogii z ostrova Lewis. Je to zajímavé srovnání, jak autor postupně „dozrává“, neb ostrovní trilogie je prostě skvělá.

Sál smrti se mne ale také velmi líbil, od četby jsem jen nerad odcházel a knihu zvládl za pár dnů, byť mnoho času na četbu nezbývá. Určitě postupně zvládnu všechny díly, neb Peter May se stává mým oblíbeným autorem.

A ke knize samotné? Ústředními postavami jsou Margaret Cambellová a Li Jen, americká patoložka a čínský detektiv a dále Šanghaj a rozdílné kultury západního a východního světa. Tímto světem Vás autor provádí s lehkostí a jemně servíruje řadu poznatků dvou rozdílných kultur. A to vše s nosnou linkou temného příběhu a vyšetřování brutálních vražď mladých žen, které zdánlivě nic nespojuje . . .

Nakonec je ale vysvětlení vcelku prosté, tématicky nic nového, i když autor čtenáře zaváděním jiných indícií trochu šponuje do neznámého tajemna. Kniha končí, hlavní hrdinové se posouvají pošramoceni na duchu i těle dále, všechny mini příběhy knihy jsou ukončeny. Do tří čtvrtin jste celkem napnuti, pak se to celé rozběhne do rychlého konce s pouhým konstatováním, že zisk, peníze a následná moc je motivace, která nezná slitování a nezastaví se před ničím.

Slušná práce, za mne 4 hvězdy – na ostrovní trilogii to nemá, ale jinak velmi dobré čtení. Když si procházím dílo Petera Maye tak lituji, že jsem ho objevil teprve nedávno. Mohu jen a jen doporučit.

A kterou knihu z jeho zatím 24 vydaných si ještě přečíst? Peter mne zatím nezklamal, myslím, že neděláte špatně, sáhnete-li po kterékoli knize. Ale vývoj je zde znát, proto bych volil začít knihami z pozdější doby, ty jsou zárukou autorovy vyzrálosti a oproštění se chyb rané tvorby.

1 05.06.2016

Další z mnoha románů známé americké spisovatelky s vyhraněným stylem a rukopisem, ve kterém se nijak neodlišuje ani v tomto dílku.

Pamatuji si přesně, jaká změna v četbě to byla, když se po roce 1990 objevily její romány na knižním trhu. Dílka plná sexu, drog, násilí a popisování lidské společnosti z té horší stránky, to bylo něco jiného, než číst cenzurou uhlazená a a jen prolustrovaná dílka socialistické éry.

Collinsová převážnou část svých knih orientuje do bohémského prostředí herců, zpěváků a vůbec té lepší společnosti, to prostě bylo úplně něco jiného. Neříkám, že jsem přečetl úplně všechno, ale podstatnou část ano, hlavně v devadesátých letech minulého století.

Kudlanky nějak unikly mé pozornosti a tak jsem dočetl až nyní. Kniha není textově nijak rozsáhlá, tématicky ji plně vystihuje krátká anonce v úvodu. Nic víc a nic méně.

Pomsta žen mužům typicky ženským způsobem, která se ukáže jen jako gesto. Jedno odstraněné zlo je ihned nahrazeno novým.

Kudlanky není nic světoborného, Collinsová píše spíše oddechovky, ale musím říci, že jsem od ní četl mnohem lepší knihy.

Prostě čtení někde k vodě na jedno odpoledne, nejlépe na dovolené.

1 03.04.2016

Detektivní thriller novozélandského autora Paula Cleaveho byl pro mne příjemným překvapením. Pro mne nový autor, který mne přesvědčil, že umí psát poutavě až sugestivně a věřím, že vedle Čističe a Jezerního hřbitova se dočkáme dalších knih – jeho styl mne trochu připomínal Kinga a jeho hororové pojetí mnohých knih.

Samotný děj s hlavním hrdinou bývalým detektivem Theodorem Tateem je umocněn vyprávěním v první osobě a autor rozehrává ponurý příběh plný zvrácenosti, ze které mrazí.

Banální exhumace na rozsáhlém hřbitově se promění v noční můru hlavního hrdiny, který Vám rozkrývá své nitro a svůj pád až na dno způsobený životní tragédií, která zcela obrátí osud kdysi skvělého detektiva z oddělení vražd. Muž, který přišel řízením osudu o vše jemu drahé se najednou musí vypořádat i s pocitem nedodělané práce, která „nese své ovoce“ v podobě množství nevinných obětí.

Děj se rozbíhá, přibývá řada odhalení, Theodor se dostává do situace, kdy se stává hlavním podezřelým, kdy se dostává na druhý břeh. Z policisty je muž schopný všeho a zcela po právu je v úzkém hledáčku svých bývalých kolegů.

Tate se ale s buldočí neústupností rozhodne vzít svůj osud do vlastních rukou a dosáhnout svého, ať to stojí cokoli. A odhalení jsou stejně nečekaná jako mrazivá.

Cena poznání je vysoká, přesto se nakonec rozuzlení příběhu dočkáte. Kniha končí, jak skončí ale jeho hlavní hrdina, to nechává autor již na fantazii čtenáře. Tak trochu otevřený konec dává prostor pro další osudy, i když je Theodorova pozice s posledními řádky knihy hodně nejistá.

Musím říci, že toto dílko je zase něco jiného, ale podle mne velmi vydařené. Opět jsem se těšil na každou další minutu strávenou s příběhem pana Cleaveho.

Mohu jen doporučit, za mne velmi kvalitní 4 hvězdy.

1 31.03.2016