Eidalon komentáře u knih

Mráz přichází z Hradu (2012) je volné pokračování knihy Mafie v Praze (vydáno 2011) a vychází v krátkém časovém sledu za touto knihou. Trochu se vkrádá myšlenka, že načasování uvedení knihy do období plné prezidentské kampaně, bylo prvoplánované, ale jak praví autor, vše je jen přetrvávající spekulace. Každopádně z této knihy bývalý prezidentský pár vychází s image velmi nelichotivou a to jak po stránce morální, tak politické a státnické; další reálná jména politiků napříč politickým spektrem nevyjímaje.

I v tomto pokračování se potkáváte s hrdiny knihy první s Markem, Dianou, Sašou Lounským, plukovníkem, důstojníkem Hruškou, policistou Radkem Staňkem. Co se oproti první knize změnilo je skutečnost, že zcela průhledné fiktivní jména hlavních politických činovníků vystupujících v Mafii v Praze ponechal autor nyní v jejich pravém znění a to zcela záměrně. To určitě svědčí o autorově osobní odvaze, zvláště s přihlédnutím k tématům v knize popisované.

Samotný příběh je však ještě prostoduší, s minimální zápletkou, než u Mafie v Praze a osobně se nemohu zbavit dojmu, že zde sloužil jen jako vata pro fakta, která zde Viewegh zcela nepokrytě rozkrývá a která se měly stát hlavním sdělením knihy. Román je plný politiků a jejich osobních vazeb, kmotrů a jejich vzájemném propojení se skutečnou mocí, intrik a nadnárodních odhalení. Vlastně se zde neustále rozkrývá kdo s kým, pro koho a za kolik a to v případech naprosto reálných a mnohdy již realizovaných. Zde není fiktivní snad jediná naznačená kauza.

A propojení oné fikce – konfrontace témat s realitou dne, kterou čteme v denním tisku, v internetových blozích, diskuzích či článcích a slyšíme ve zprávách všech televizí nebo rozhlasů je natolik zavádějící, že i poučený čtenář jen těžko rozlišuje literární fikci od reality. Vše je umocněno skutečností, že máme ony popisované aféry ještě plně v paměti, vše se odehrálo jen v krátké minulosti, kdy kniha vyšla.

Vazby známé a prokázané, vazby spekulativní - hraničící s jistotou a vazby neodhalené s indiciemi, které jasně ukazují k osobám, o kterých je lépe nemluvit nahlas. Toto téma v knize jednoznačně převažuje a je cítit, že si pan Viewegh s tímto dal značnou práci.

Není to ale překvapující, svůj odpor a jistou znechucenost proti klientelismu, korupci, protekcionismu a vůbec minulému i současnému českému establishmentu vyjadřoval veřejně či ve svých knihách - především Denících – mnohokrát. Místy pasáže z knihy "připomínají investigativní novinařinu" a knihy pana Kmenty co se třaskavosti týká, zde ale podobnost končí. A aby se vyhnul problémům, vše „ukrývá pod fikci literáta“, která ale nemůže přesvědčit nikoho, je jen „ochranou kopulí“ proti přímým útokům na Vieweghovu osobu a nutností doložit naznačená fakta. Zde ale chápu, kolikrát jsme v jasných kauzách od vrcholných představitelů moci slyšeli, víte-li, znáte-li - doložte a nic se dál neděje. Nevěříte? Zahloubejte se do problému fotovoltaika, to je snad ještě horší tunel, než privatizace.

Samotný příběh je natolik „přestřelený“, že tím je prvotní cíl - vše posunout do literátní roviny - vlastně sám sobě parodií. Děj knihy stačil Viewegh vtěsnat do tří dnů, z prezidenta Klause udělal prvního homosexuálního muže státu, z manželky konkubínu, setkáte se zde se jmény Roman Janoušek a jeho mediálně propíranou kauzou – přejel jsem Vietnamku, pochodem homosexuálů v Praze, či úsměvnou prezidentovu kleptomanii s perem, která zaplnila na čas všechny zpravodajské servery. V náznacích poznáváte denní praktiky předních medií, seznamujete se s regionálními kmotry, kteří si jdou pro svoji libru masa, vše vrcholí zneuctěním státních korunovačních klenotů a pronikání ruského vlivu na českou politickou scénu včetně okázalého otrávení Víta Bárty v závěru knihy.

Dočíst knihu mne stálo hodně sil (v té konkurenci jiných skvělých autorů) a za samotný příběh a román jako takový mohu dát jen jednu hvězdu. Co ale oceňuji, jsou právě ty informace, které, jak jsem již uvedl jsou dle mne hlavním, byť upozaděným sdělením knihy. Za to plné body, takže výsledek je průměr tzn. tři hvězdy.

Jste-li denním sledovatelem dění na politickohospodářské sféře, pak Vám přečtení knihy doporučuji, spousta střípků z mozaiky - proč ten či onen - Vám možná zapadne na správná místa. Chcete-li si přečíst poutavý příběh s vypracovanými zápletkami, vychutnat krásu slova, nebrodit se tím politickým a korupčním prostředím, který na Vás mimo jiné denně chrlí média ze všech stran, pak raději sáhněte po jiné knize. Mráz přichází z Hradu Vám za to nestojí.

A závěrem - zdravotní problémy pana Viewegha koncem loňského roku, jen pár dnů po vydání této třaskavé knihy, berte jak událost čistě náhodnou. Ale kdo ví? To je ale již pouhá spekulace!

4 11.03.2013

Medailon Krále Slunce je vlastně pokračováním první části příběhu – knihy Jeden okamžik v čase. Hned v úvodu je Vám jasné, že text obou knih vznikal jako jeden příběh, který byl posléze rozdělen do dvou knih – dílů a to až po svém dopsání a nebo během něj. Nejedná se o žádné volné pokračování, příběh přímo navazuje, jako byste dočetli jen předchozí kapitolu. Rozdělení do dvou samostatných knih se sice z pohledu na rozsáhlost textu přímo nabízela, již méně je z pohledu čtenáře pochopitelné, proč druhá kniha vyšla až čtyři roky po té. Ale ono to nějaký důvod jistě mělo a pro čtenáře je důležitější, že druhá část knihy vůbec vyšla, protože by ta první vlastně neměla vůbec smysl. Vše podstatné se odehraje až v díle druhém.

Při přečtení první části (knihy) se nic z naznačených zápletek nedozvíte – ani jedna není ukončena, při čtení druhé části bez znalosti první toho moc z děje knih zprvu nepochopíte. Je jasné, že první a druhá část patří k sobě a je nutno je číst v chronologii již naznačené.

Když jsem tedy sahal po druhé knize (druhém díle), kladl jsem si tři otázky. Jak to všechno dopadne s hlavními hrdiny a jak se rozuzlí hlavní zápletka – zisk tajemného králova medailonu, jestli autorka bude vůči své hrdince stále imunní ve vztahu, že hrdinka je z budoucna a jestli se nakonec hlavní aktérka vrátí do své doby a nebo zůstane uvězněna v čase a jiném historickém období.

Všechny otázky ale nakonec byly zodpovězeny. Způsob vyprávění děje v první osobě – ústy hlavní hrdinky Luisy – hlavně v druhé knize, kde je spousta akce, příběh dost svazuje. Druhá část – to jsou dějové „vlny“, kdy se hrdinka zamýšlí na svým osudem, prožívá jednu akci za druhou, zpočátku po boku Filipa a posléze sama za sebe. Opět se střídají stavy bezmocnosti a závislosti, houževnatého vzdoru, období, kdy se Luisa vzpamatovává z předchozího děje, aby hned po té, co se trochu oklepe, na ni osud nahrnul další úskalí a stavy beznaděje. Přesto se hrdinka postupně zoceluje fyzicky i psychicky. V příběhu nechybí akce, tajemno, láska a bezpočet soubojů, opepřeno záhadnou postavou cikánky, Černým vévodou a černou magií.

Společně s hrdiny cestujete Francií z Paříže až do oblasti jihovýchodní Francie a francouzských Alp, mnoho stovek kilometrů, dnů a týdnů. Během putování hrdinové nejdříve čelí pronásledovatelům, pak se musí dostat z města, které je pod přísnou zdravotní karanténou, tráví spolu krásné dny v alpské přírodě, jsou vlákáni do léčky a znovu se Luisa ocitá na dně, přežívá ve františkánském klášteře, pak v pastevecké rodině a nakonec je vězněna tajemným Řádem hořícího kříže.

Mnohokrát stojí na pokraji smrti, její život je stále ohrožen. Příběh dozná mnoha zvratů, doslova z hořící hranice určené čarodějnicím je Luisa vyrvána, aby se její věznitel stal vzápětí jejím společníkem. Pak se znovu cesty hlavních aktérů potkávají, jsou chvíli sousledně a opět se rozdělují a doodhalují vše podstatné. Luisa skončí v Bastile, porodí Filipovi syna a o jeho existenci, jméně a dalším osudu se dozvídá mnohem, mnohem později.

Smyslem veškerého počínání Luisy a Filipa je zisk vzácného králova medailonu a pronásledování jeho nositele – cikánského vůdce Voka, aby se medailonu dostalo co jeho jest – tajemství spojené s Králem Slunce má být uchováno, čest rodiny de Grazac obnovena. První osoba vyprávění v podání příběhu neumožňuje autorce dělat střihy v ději a přiblížit čtenáři co se děje s Filipem, jeho matkou, bratránkem či pronásledovateli, ale vše se nakonec dozvíte.

Odpověď na své otázky jsem dostal, tajemství medailonu bylo v dějinách uchováno a čtenáři prozrazeno, Luisa Filipovi naznačí dějinnou linii a tím zachrání rod de Grazac před zničením za francouzské revoluce a sama zůstane v osidlech rodinného pouta jako potomek slavného rodu. Kruh se uzavřel a příběh končí, tak trochu šťastně – nešťastně. Filip zachoval věrnost své ženě, získal dědice a prostřednictvím sdíleného tajemství z budoucna zachránil rod, jehož součástí se Luisa – Lucie po právu stává.

Nakonec se autorka s cestou v čase vypořádala zdatně a udržela logiku až do posledních řádků. Obě dvě knihy lze hodnotit mezi třemi až čtyřmi hvězdičkami, především pro svoji čtivost a určitou napínavost. Mnoho myšlenek a citací si sice z obou knih nepoznamenáte, ale své si najdou jak milovníci akce, tajuplna, historických faktů, ale hlavně romantické lásky a dobrodružného povídání včetně vykreslení krás Francie. A určitě ukápne i nějaká ta slza nad radostmi či strastmi hlavních aktérů a jisté nenaplněnosti společného pouta.

Milé, krásné a nenáročné počtení, ocení hlavně romantické duše.

4 02.03.2013

Přečetl jsem od Nesba svou čtvrtou knihu a pěkně to graduje. Spasitel je z nich asi nejlepší (Nemesis, Pentagram, Lovci hlav) ,i když všechny byly svým způsobem velmi kvalitní. Tato šestá kniha s hlavním komisařem Harrym Holeem časově navazuje na Pentagram a nakonec v závěru knihy i doodhalí něco ke knize předchozí – Pentagramu a aféře Toma Waalera, což ti, kteří Pentagram nečetli asi neocení.

Harry Hole opět bojuje na několika frontách – vyšetřuje komplikovaný zločin vraždy, který přeroste v řetězovou sérii několika dalších vražd, bojuje se svými abstinenčními alkoholickými příznaky, musí se vyrovnat s rozchodem s Ráchel a jejím synem (opět více v Pentagramu) a nakonec i s odchodem jeho ochránce a přímého nadřízeného Bjarneho Mollera – důvod jeho odchodu je dovysvětlen až v závěru knihy a má přímou vazbu na Pentagram a je taktéž překvapivě pikantní.

Jeho nový partner Halvorsen mu sedí, z Beáty Lonnové se stala ostřílená šéfka kriminalisticko-technického oddělení a nový šéf oddělení vražd a Harryho přímý nadřízený Gunnar Hagen má naopak minulost zahalenou kariérou u supertajné jednotky.

Kniha nás zavede do prostředí a hiearchie Armády spásy se svými přístupy, hodnostmi, oddanými lidmi a poměrně rozsáhlým majetkem. Způsob myšlení a vnitřního fungování této organizace je českému čtenáři vzdálena a tudíž v knize novum.

A pak běží celý děj. Zápletka je velmi propracovaná a dotažená až do skvělého vyvrcholení. Nesbo zná celý příběh předem a tudíž si se čtenářem může zahrávat, takže kdykoliv máte již pocit, že indicie a náznaky jasně ukazují na toho či onoho, dostane děj nový zvrat a náboj. A nakonec se rozuzlí způsobem zcela nečekaným, kdy se z oběti vyklube kat sebe sama a vy fandíte hlavní záporné postavě – seriovému vrahovi, aby vše dopadlo, jak má. Máte pocit, že to není možné? Přečtěte knihu a dáte mne zapravdu!

Zápletka je ale tak propracovaná, že její geniálnost až vadí – říkáte si, to by se v reálu takto prostě nemohlo stát. Seriový vrah má své mimikry a mnohdy reakce, které jsou spíše doménou kladných hrdinů. A naopak hlavní padouch je odhalen v osobě, u které byste to čekali nejméně.

Příběh má ale logiku, šťávu a postupně graduje a vy musíte číst dál a dál. Zapomeňte na to, že je děj předvídatelný a pokud se Vám to zdá, pak je to Nesbo, který vám předkládá tyto slepé uličky a to zcela záměrně, což ale zpětně právě bere realitu věci, pokud se nad celým příběhem zpětně zamyslíte. Cítíte v tom totiž právě onu účelovost, která by se v reálu asi nekonala.

Každopádně je to ale skvělá detektivka z dnešní reality, propracovaná a zcela vás pohltí. Nezbývá, než dát hodnocení nejvyšší.

4 18.12.2012

Přehlídka dnů vyplněná dovolenými, přátelskými obědy, množstvím vypitého vína, něco málo kocovin a manželských hrátek, čí hrátek sám se sebou (přiznává to jako chlap, ale je to nutné?, nejspíše má vyzkoušeno, že to působí), autorských čtení a tvůrčího psaní. A taky přehlídka přečtených či nedočtených knížek. Pár slov o přátelích, nepřátelích, politicích, svých dětech, manželce, která k biomanželce tvoří reálnou předlohu, nakladatelích a honorářích. Prostě přehlídka všedních dnů prodávaného spisovatele. A pravda, taky pár myšlenek, které stojí za zapsání si do deníčku mouder dne, ikdyž je otázkou, čí moudro to je. Ale moudro je nakonec moudrem, ať je jeho autor kdokoliv a má především omoudřit druhé.

Poučné, porovnám-li se svým denním režimem boje o práci, mzdu a přežití v dnešní době krize, do které nás zavlekla doba bez vlastního přičinění. Asi bych uměl napsat podobnou přehlídku svých denních prožitků. Koho by ale zajímalo, že jsem na dovolené nikde letos nebyl, do sauny a fitka nechodím, neb nemám čas a nakonec ani peníze nazbyt, zaměstnavatel mne ždímá až na dřeň, neb snižování nákladů je nutné a tak práci pro tři dělá jeden - já, zatím co na trhu práce ostatní marně hledají uplatnění.

Denní stress, vytloukání klínu klínem a denní řešení problémů, které měly být dávno vyřešeny, kdyby se neřešily problémy, které měly být vyřešeny ještě dříve. Přesčasy, práce o víkendu - samozřejmě v pracovní smlouvě ošetřeno - bez příplatků a desetihodinová pracovní doba je nepřímo nutností. Pracovní kolektiv záměrně rozeštváván proti sobě, kamerový monitoring zcela běžný. Nelíbí se ti, můžeš jít. Vše řídí nezdolné mládí, povrchnost a práce na 20 ti projektech zároveň s myšlenkou - hlavně tam něco odevzdej, ať se dodrží termín, že je to blbost, vím, oni to vrátí a my to pak doděláme = předěláme = odevzdáme další paskvil. Využít příležitosti - to je to hlavní - něco dotáhnout do konce - to je to poslední. To je dnešní generace mladých managerů devadesátých let.

Ale ke knize.
Jako sonda do života člověka "za vodou", který umě využil společenské poptávky - po otevřeném slovu, sexu a politice v době, kdy to v naší literatuře nebylo běžné, je to dost vypovídající. Těžko říci jestli závidět, litovat a nebo se jen usmát, jak rozdílné jsou naše životy = život na vyšší noze versus život na vesnici, kde Praha je daleko a nebe vysoko. Každopádně znám hodně lidí, které podobná kniha dost "nasere" !

A přijde mne, že pan Viewegh si řekl, proč nevydat svůj monitoring dne - vždyť jak sám praví, sám by si hrozně rád přečetl denní režim svého oblíbeného autora. A na druhou stranu, zase se něco vydá, prodá a na konto přibývají honoráře - vždyť pár let staré Volvo je třeba vyměnit za lepší model.

Kolik dát hvězdiček? Za sebe tři. Zase jsem se dozvěděl, jak hloupý jsem byl, když jsem neprivatizoval, netuneloval, nebral úvěry s cílem je nikdy nesplatit, nedělal politiku a nekupoval nemovitosti či pozemky za peníze jiných, ale jen chodil do práce a věřil, že bude líp.

Že to není o knize? Přátelé, je to ze života a ta kniha je taky ze života. Akorát ze života horních desetitisíc. Nicméně do nich se pan Viewegh dostal vlastním přičiněním a poctivým psaním, budiž mu to přičteno k dobru, na rozdíl od jiných, kteří jen brali.

Takže pokud se chcete dozvědět, jak se žije s kontem milionáře, čtete!

4 24.11.2012

Druhá kniha s hlavní postavou Coltera Shawa (CS), lovce odměn, ale především muže činu, který spojuje důvtip, inteligenci, zkušenosti a praktické i teoretické znalosti, jak žít a přežít v divočině a v situacích, které jsou vždy na hraně mezi životem a smrtí, takový trochu další Chuck Norris, vždy pevně odhodlán bojovat za slabé, proti zlu a vždy vyhrávat jakoby mimochodem.

Kniha navazuje nepřímo na první knihu (Hra na nikdy, recenzi jsem připojil s trochu podrobnějším popisem hlavní postavy), když se CS rozhodne přijmout další zakázku a svůj příběh obestírající tajemno kolem úmrtí jeho otce odsouvá na druhou kolej.

Rozbíhá se další příběh, kdy důvod přijmou CS další úkol je přehlušen dalším, větším příběhem. Zakázku CS vyřídí bryskně, ale při jejím plnění narazí na tajemnou sektu, která zřejmě těží ze zoufalství jedinců, kterým život připravil tvrdé překážky a dovede tyto jedince využívat ke svému prospěchu a především ku prospěchu muže, který celou sektu řídí a manipuluje se všemi metodou vymývání mozků.

CS se infiltruje do komunity a rozkrývá jedno tajemství za druhým, následuje pak odhalení a rychlý spád děje, který nakonec končí každému jeho spravedlivý díl. CS se přesouvá na rodinné sídlo a vydá se posunout svůj vlastní příběh.

Kniha končí, vedle poutavého čtení Vás nutí zamyslet se, jak snadno jsou lidé manipulativní, pokud se obchoduje s jejich nadějí. Neboť naděje umírá poslední . . . a vzdát se jí je vždy to nejtěžší. CS vykoná další dobro pro pár pomýlených a jedeme dále . . . Oproti první knize dávám o stupeň menší hodnocení.

3 03.04.2023

(SPOILER) Knihy pana Deavera mne vždy bavily, každou novou tedy očekávám s napětím, neb ty vydané mám již načteny. Nová série s dalším hlavním hrdinou Colterem Shawem začíná právě touto první knihou Hra na nikdy a pokračuje dále, v roce 2022 je to kniha druhá - Komunita truchlících a na světě je i kniha třetí (2021) - Poslední důkaz. Pan Deaver má za sebou přes 45 knih sestavených v celé řadě sérií a pár z nich je i samostatných, tato série patří k těm nejnovějším.

Colter Shaw (CS) je nový Deaverův hlavní aktér příběhů, který nastupuje do akce tam, kde policie končí a na vyřešení případu je od třetí strany zpravidla vypsána odměna za objasnění, nalezení atd. Sám autor knih ale hned v první knize připouští, že je to spíše doplňková činnost CS, co se týká příjmů, ale hlavní činnost, ve které CS může uplatnit své znalosti a zkušenosti.

Všemi třemi zatím vydanými knihami, se vine příběh rodiny CS, jeho otce Astona, bratra Rusella a sestry Dorion společně s matkou a vše je zahaleno do roušky velkého neznáma, za kterými můžete tušit odhalení, které není žádoucí pro nikoho nepovolaného, a kde hlavní roli sehrál otec CS. Deaver v této linii čtenáři objasňuje postavu CS od dětství až po současnost a logicky zapracovává, proč je CS takový, jaký je a při každé příležitosti se k záhadě rodiny Shawových vrací, neb to je hnací motor CS v jeho počínání.

A pak nastupují jednotlivé příběhy, které CS řeší. Hra na nikdy nastoluje dvě časové linie, začíná v čase současném, velmi dramatickou situací, do které se vždy postupně vracíte a posunete se vždy o kus dál, souběžně běží příběh v čase o pár dnů zpět, kdy jsou objasňovány jednotlivé kroky, které nakonec na závěr knihy končí v čase současném. Zdánlivě nesourodé únosy jednotlivých osob CS velmi rychle propojuje, odhaluje jejich pozadí a vynáší svou hypotézu, která se v průběhu knihy několikrát otočí kolem své vlastní osy, aby vyústění příběhu bylo naprosto nepředvídatelné.

V ději se máte možnost seznámit se skrytým potenciálem počítačových her v oblasti zábavy a vydělávání peněz, setkáte se zde i s určitou vizí dalšího vývoje, jsou nastíněny možnosti, jak přes obrovský potenciál hráčů PC her můžete ovlivňovat rozhodování a chování lidí, kteří patří k těm, jenž únik do PC světa a AI umožňuje to, co jim je v reálném světe odepřeno. Příběh se může zdát až příliš komplikovaný, ale za tou komplikovaností cítím především snahu trochu zmást čtenáře, aby předvídatelnost děje byla co nejvíce oslabena.

Ale jinak je příběh v řadě ohledů již hodně podobný dnešní realitě, kde v současné době existující virtuální svět Metaversum, kde si kupujete pozemky a žijete své virtuální životy atd. o který se snaží hlavní světoví poskytovatelé služeb ve světě PC jako svoji metu pro léta příští, a tato podoba je až děsivě věrná.

Bůh ochraňuj realitu . . .

A jen dodatek přidaný za pár měsíců později (05_23) co se nyní děje kolem AI je až hrozivě děsivé . . . především pro budoucnost, neboť se vám do myslí plně vkrádá Skynet a důsledky předpovězené v roce 1984 ve vizi zvané Terminátor . . .

3 03.04.2023

V této knize autor opět pokračuje v nastaveném stylu, stejná doba, prostředí, tentokrát ale dvojici hlavních hrdinů Elvise Cola a Joea Pikeho v románu nehledejte. Pokud jste se v jiných knihách setkali s novými hrdiny příběhů policisty Scotta a jeho fenky Maggie, tak právě v této knize se dočkáte jejich „zrození“

Dozvíte se, co vedlo Scotta k tomu, že se stal psovodem a jak se Maggie dostala do řad policejních psů. Jejich příběhy se potkávají a celá kniha se odehrává na pomezí vyrovnávání se traumat z minula, k čemuž napomůže i skutečnost, že se Scott snaží vyřešit svůj případ, kdy se připlete do přestřelky a on a jeho parťačka se tak stanou obětí místa a hodiny zcela jiného činu, který ale zcela zásadně změní jejich životy.

Scott tak hledá cestu ke své nové roli u policie v roli psovoda a objevuje Maggie, stává se z nich nerozlučná dvojice. Autor Vás pak provede Scottovým příběhem, který se stále snaží odhalit, proč musela jeho parťačka zemřít a on sám změnit své plány v kariéře u policie.

Složitý příběh se postupně rozplétá až do překvapivého rozuzlení. Dramatický závěr přivede dvojici znovu až na pokraj smrti, ale společný osud je navždy spojí spolu.

Příběh předkládá novou dvojici hrdinů do autorových knih, ale jinak je to dle mne jen mírně nadprůměrné čtení.

3 24.08.2019

Postavu pan Krause mám spojenou s jeho drobnými rolemi ve filmu a pak nejrůznějšími „kauzami“ s ním spojenými, a především s jeho moderátorskými pořady. Nejsem pravidelným divákem těchto pořadů a spíše narážím na epizody s tím anebo oním hostem, když něco hledám na netu o tom či onom.

Zde plně vyznívá jeho moderátorská pohotovost i schopnost nenechat upadnout rozhovor do klišé či nudy a jen málokterý host je mu rovnocenným partnerem, který s ním při rozhovorech drží tzv. krok.

Z řady pořadů, které moderoval znám jen ty poslední, jeho divadelní, filmové či knižní počiny šly takříkajíc mimo mne. Na knihu mne upozornilo jeho vystoupení v pořadu Host Lucie Výborné, knihu jsem si půjčil a s chutí přečetl.

Překvapilo mne, jakou zajímavou minulost na poli podnikatelském, rodinném i divadelně televizním pan Kraus má. Určitě pro mne nejpřínosnější jsou jeho postřehy se zákulisního TV dění a praktik zde působících, stejně tak politická snaha zpeněžit jeho popularitu.

Ani jedno mne nepřekvapilo, neboť patřím k lidem, kteří si o férovosti tohoto světa a upřímnosti politiků či jiných mocných nedělají žádné iluze. Je to především obchod a boj o peníze, moc a vliv, ať již za „bojujícím“ stojí podnikatel, novinář, politik či celebrita.

Nelze jim to asi vyčítat, na druhé straně obzvlášť tam, kde se osoby „schovávají“ za požadavky svých voličů, posluchačů atd. jejichž zájmy jakože hájí (aby uhájili především svůj píseček), mne tato tvrzení zdvihají ze židle.

S panem Krausem se mírně neshodnu jen v tom, že nesouhlasím s názorem, že když se mne počínání toho či onoho nelíbí, aniž by zasahoval do mého života a dění, nechává mne to v klidu (ono známé – nehas, co tě nepálí). Na druhou stranu mne přijde, že Honza Kraus je příkladem muže, který celý život bojuje právě proti těmto nešvarům. Je to svým způsobem originál člověka jak v osobní životě, tak na poli jeho práce.

Kniha pro mne byla příjemným počtením s určitou mírou především poznání a nahlédnutí do zákulisní kuchyně mediálních praktik.
Za mne 4 hvězdy.

3 09.02.2019

Další z příběhů zasazených do soudních síní rozšířil autor svou kolekci knih z tohoto prostředí a zároveň nepřímo navazuje na svou prvotinu . . . a je čas zabíjet, kterou v roce 1989 otevřel svou skvělou spisovatelskou dráhu.

Mezi knihami uplynulo 25 let, hlavní hrdinové však zestárli jen o 5 let a hlavní roli obhájce opět zaujal známý z první knihy, advokát Jake Brigance.

Hlavní motivem románu je spor o závěť zámožného Setha Hubbarda, který zcela neočekávaně mění svou poslední vůli a svůj majetek odkazuje své hospodyni, když se rozhodl zcela z dědictví vynechat svoji rodinu a svůj život zakončit sebevraždou. Příběh je o to pikantnější, že Seth je běloch a jeho hospodyně černoška, a to v okrese na jihu USA, kde stále v myslích i po 100 letech převládá skryté rasové pnutí mezi bílým a černými z dob otrokářské minulosti.

Rozbíhá se před Vámi příběh a boj o velký majetek, rozkrývá se neblahá minulost i nešvary maloměsta, právnické triky a právničina je zde předkládána opět jako obraz amerického soudnictví s hlavním motem – v soudní síni nejde o spravedlnost, ale o vítězství.

Nechce se až věřit, jak může být rozhodnutí o věcech zcela zásadních v rukou manipulovatelné poroty, kde šikovný právník může zcela zásadě překroutit spravedlnost na cíle zcela jiné. Ano, v pozadí je vždy boj o moc, peníze a slávu, kdy účastníci sporu nakonec mnohdy přijdou o předmět sporu, neboť si je rozeberou právníci na svých palmáre.

Předložený příběh prochází mnoha zvraty a teprve ten poslední zcela rozhodne. John Grisham je skvělým vypravěčem o čemž přesvědčil v celé řadě svých dalších knih, Platanová alej není výjimkou.

3 25.08.2018

Knihy pana Berryho mne nikdy nezklamaly, sice jsem od něj nečetl nikdy žádnou vyslovenou pecku, ale styl psaní a dějová linka je na vysoké úrovni. Autor má za sebou knihy spadající do serie Cotton Malone a samostatné romány. Kolumbova záhada se řadí právě k nim.

Příběh je napsán poutavě a zároveň v mnohých ohledech i poučně – přiznám se, že mne pasáže kolem historie judaismu a historie Jamajky donutily nahlédnout do příslušných pomocných materiálů, ke cti autora slouží poměrně dlouhá závěrečná pasáž ke knize kde objasňuje, co je historicky doloženo a co si do příběhu doplnil sám.

Pro Čechy má kniha i své vlastní kouzlo, neboť část příběhu se odehrává v Praze, včetně historických reálií. Dozvíte se mnohé o Jamajce a její historii a ihned zatoužíte tento ostrov navštívit, dozvíte se o Kolumbových objevech a nakonec i kolem dlouholetých dějin židovského národa a symbolech jejich víry. Zajímavé bylo vidět i památky Prahy, jak je známe, z pohledu autora textu.

Na ploše tří rovin se před Vámi rozestře příběh o pokladu, který je nakonec pokladem především ve své symbolické rovině. Autor postupně rozplétá příběh Toma Sagana – investigativního novináře, který se dostal na úplné dno, aby se vrátil zpět, Zachariáše Simona, jehož vize si neklade žádné morální zábrany a příběh Béne Roweho, starousedlíka na Jamajce, který se hrdě hlásí k tradici svých předků, ale jinak jsou jeho metody a život ryze současný.

Otevřený konec podtrhuje i motto knihy – Kdo byl Kryštof Kolumbus ? - . . . kým si přejete, aby byl?

Za mne 4 hvězdy, knihu si vemte na prázdniny či dovolenou, myslím že pobaví a zvídavější i poučí.

3 19.07.2018

Tentokrát na dvojici Cole – Pike musí čtenář zapomenout, hlavní postavou je Jeff Talley v příběhu náčelník policie v Bristo Caminu, ale dřív hlavní vyjednávač losangeleského týmu SWAT a pak souhra náhod, která tři zlodějíčky při pokusu o vykradení obchodu změní ve vrahy. Na útěku se ukryjí v domě, kde si jako rukojmí vezmou chlapce, dívku a jejich otce a tím rozběhnout případ, který se z prvního pohledu jeví jako sice složitý, ale běžný případ vyjednávání mezi policií a zločinci.

To by ale onen dům nesměla obývat rodina Waltera Smithe, který po rouškou ctihodného občana dělá hlavního účetního organizovaného zločinu. V domě, který je obklíčen policií a kde je zřejmé, že se zlodějíčci musí dříve nebo později vzdát policii, se nachází materiály usvědčující hlavní „mafiány“ z jejich konání.

A tak do příběhu vstupují nové zájmy, nové faktory, kdy je jasné, že vyhraje ten, kdo se zlomí jako poslední.

Autor Vás vtáhne do děje, střídá vyprávěcí roviny, příběh graduje, vše v rozmezí 24 hodin jednoho dne. Situace se přelévá a neustále mění a když se zdá, že Talley definitivně prohrál dochází k poslednímu velkému zvratu.

Řekl bych, že příběh dvojitého únosu je jedním z nejnapínavějších, jaké pro čtenáře Robert Crais stvořil. Právem byla kniha úspěšně zfilmována s Brucem Wilisem v hlavní roli v roce 2005.

Za mne 4 hvězdy a to ty lepší.

3 20.03.2018

Od autora toho moc načteno nemám, a tak objevuji kouzlo dvojice Elvis Cole – Joe Pike vlastně až v této knize. Jelikož se jedná o 14 knihu (2011) ze série 18 již vydaných příběhů, mám kde brát, i když ne vždy jsou hlavními protagonisty knih Pike či Cole.

Své role si v knihách předávají – jednou je ústřední postavou Joe Pike, jindy je to Cole. Vždy jde ale o spolupráci na stejném případu. Kniha mne zaujala a autor přesvědčil, že umí . . .

Je jasné, že jsem „objevil“ dalšího z řady skvělých spisovatelů v žánru – dobrý detektivní román s přesahem mnohem větším, než jen klasická detektivka.
Hlídka je v první části posazena jako náhodný sled událostí a příčin, kterých se Joe zúčastní tak jaksi mimochodem, ale hned první kapitola Vám naznačí, že zde vše má mnohem hlubší pozadí.

Z jednoduchého siláckého přepadení malého obchůdku s pozadím výpalného se vyklube temný příběh a Joe se k tomu namotá čistě náhodou a co čert (žena) nechtěl, zahledí se do krásné Dru, ze které se ale později vyklube úplně jiná žena, která nakonec upřednostní peníze před vztahem a to se jí stane osudným.

Zdánlivě jednoduchý příběh se rozvíjí do zlověstného přesahu, kde hlavní roli hraje organizovaný zločin a zkorumpovaní policisté a pak dvojice Pike, Cole.
Oběma protagonistům se podaří dosáhnout svého cíle jako první i když s nečekaným (čekaným) koncem (mohlo to snad dopadnout jinak?).

Slušná práce za lepší 4 hvězdy, dát víc mne brání jen neznalost dalších autorových knih a jejich srovnání. Mohu jen doporučit jak knihu, tak autora, pokud jste vyznavači žánru, který presentuje.

3 18.02.2018

Knihy pana Deavera asi fanouškům žánru netřeba představovat, 37 titulů rozdělených do 7 skupin z nichž největší tvoří příběhy Lincolna Rhyma, jsem měl čest za těch 18 let přečíst v plném obsazení, přičemž tu poslední – Poslední hodina právě dorážím.

Většinu těch knih vlastním a rád se k nim čas od času vracím. Prázdné křeslo jsem četl poprvé někdy kolem roku 2002 a když jsem narazil na audio knihu, rozhodl jsem se si knihu znovu připomenout.

Deaver je mistr obratů a zápletek a Prázdné křeslo je ukázkou jeho mistrovství. I když je kniha z jeho spíše prvotní tvorby, je to podle mne brilantní dílo, které řadím k jeho nejlepším. Zdánlivě jednoduchý případ Hmyzouna, 16ti letého chlapce, ke kterému se Lincoln a Amélie s věrným ošetřovatelem Tomem dostanou jaksi mimochodem se postupně rozvíjí v neuvěřitelný příběh s koncem zcela nečekaným a s přesahem běžné detektivky, neboť pointa kniha má širší záběr.

Lincoln a Amélie a celý policejní sbor ve fiktivním městu Tanner´s Corner je zmítán událostmi, děj se neustále vyvíjí a když si myslíte, že máte jasno, opět je vše jinak. Střídají se obrazy nejrůznějších situací ,kdy se dějová linie posouvá vpřed „očima“ mnoha postav, mezi kterými autor umně přepíná a postupně navazuje.

Ještě v poslední kapitole Vám autor zamotá hlavu posledním zvratem, ale nakonec je vše objasněno a vysvětleno. Skvělá práce, za mne plný počet hvězdiček.

PS – knihu vlastním, četl jsem ji a když jsem poslouchal její audio podobu, nestačil jsem se divit. Ikdyž jsem si naivně myslel, že má-li kniha 15 – 18 hodin poslechu je jedno, jak dlouho trvá, právě audio podoba Prázdného křesla mne vyvedla z omylu.

Režisér či kdo, knihu zkrátil cca o 15% - asi se musel vejít do nějaké stopáže, se s tím moc nepáral a tak Vám poslech chvílemi přijde nějaký divný, řady věcí zůstávají nedořešeny, nevysvětleny, ocitnete se v nějakém obraze a máte pocit, že Vám chybí data a nebo že je autor mírně zapomnětlivý.

Opak je pravdou, necitlivé zásahy a zkrácení děje o řadu situací z Vás dělají někoho, kdo asi zapomněl předchozí děj anebo za nesourodost děje soudíte autora, který je v tom ale opravdu nevinně.

Zde jen mohu složit poklonu genialitě pana Deavera, z této knížky nelze vystřihnout vůbec nic, vše má své místo, důvod, návaznost. A na druhou stranu, jaký má význam dělat audio slepenec z krásné knížky a tím ji degradovat o dva stupně níže - nedovedu pochopit a nebo naopak, to je tlak komerce tak silný?

A především čemu pak věřit, kdybych neměl originál knihy, neuvěřím, že je to možné . . . ale je, když Vás za pár let budou chtít vystřihnout z reality všedního dne ani nemrknete a předloží Vám co budou chtít schovaní za značkou renomovaného spisovatele s tím, že ví, že nikdo nebude prověřovat to, co autor skutečně napsal.

Již věřím panu Grygarovi, když tvrdí, že si nikdy nemyslel, že bude v roce 2018 muset tvrdě obhajovat názor, že je Země kulatá a ne, jak ji propagují na sociálních sítích některé náctileté komunity. Obzvlášť mne mrazí, když se třicetiletí rodiče netají názorem, že není třeba děti učit číst psát a počítat, vždyť technika a technologie to za ně vyřeší . . . a pak Vám do mailu napíší . . . Nevým jestli nabýdka bude cool . . . Bůh ochraňuj naši Zem . . . ( a to se autor těchto pěti slov honosí dvěma vysokoškolskými tituly)

3 23.01.2018

Michael Connelly a jeho detektiv Harry Bosch a pak již 29 skvělých knížek. Mám tohoto autora rád a Harry, to je můj oblíbený hrdina. Jak šel čas Harry stárne, lidé kolem něj se mění, ale on zůstává jako maják v bahně neřesti a zločinu, které rozplétá svým osobitým způsobem.

Odvrácená strana konce Vás zavede opět do L.A. a předloží Vám dva souběžně běžící příběhy, jejichž ústředním hrdinou je Harry. Opět poznáváte Harry jako neústupného, tvrdohlavého a inteligentního detektiva, který je pověřen zvláštním úkolem od jednoho z nejbohatších lidech v zemi. Zároveň je společně se svojí kolegyní na stopě Sklenáře – psychopata, který znásilňuje ženy v jejich rajónu.

Velmi dobře napsaná detektivka, kterou nezbývá než si opět vychutnat a užít. Do pěti hvězdiček chybí jen kousek, ale nakonec je dávám.

3 04.12.2017

Druhá kniha pana Jonassona, kterou jsem v krátkém sledu četl po Stoletém staříkovi a opět byl v napětí a očekávání . . . nic méně, Analfabetka mne trochu zklamala, možná proto, že to očekávání bylo příliš vysoké.

Ale popořádku. Analfabetka je druhou autorovou knihou a hned v úvodu mohu říci následovné. To co mne v první knize celkem uchvátilo a okouzlilo, onen situační humor, nadsázka a nadhled a bral jsem jako velmi originální se v druhé knize ukázalo jako autorův rukopis a styl psaní, Analfabetka je až šablonovitě stejná, což se může některým líbit, ale mne to trochu zaskočilo.

Stejné absurdní situace, stejné prvky (hlavní hrdina (nka) je opět geniální analfabet, který se řídí selským rozumem a svým vysokým IQ a dostává se do neskutečných životních situací se kterými se vypořádává až neuvěřitelně, opět je zde skupinka aktérů kolem hlavního hrdiny na neustálém útěku, opět je ústřední myšlenkou atomová bomba, která hýbe dějem, opět ve hře státníci na nejvyšší úrovni a opět dvě linie příběhu, které se ale v knize tentokrát střetávají mnohem dříve). No jakoby autor vykrádal sám sebe a to hned v druhé knize, což je jistě brzo a škoda . . .

Ne, že by se to četlo špatně, ale příběh otce Holgerů a jeho ženy a pak jejich života, to je mnohdy nastavovaná kaše (do okamžiku narození Holgerů), kterou jsem byl nucen hodně rychle projít, chvílemi již nudila. Tato linie příběhu ze začátku byla zbytečně rozvláčná, pak se to trochu zlepšilo, ale za půlkou knihy zase příběhu „spadl řemen“. Roky běží, hrdinové stárnou a nic nového se již neděje, nepočítáte-li shořené peníze a majetek, či zmařené studium, také těch zázračných výpočtů ubylo, jen atomová bomba stále leží na provizorní paletě či korbě náklaďáku a přežije téměř vše, stejně jak Holger 1. Jeho pád z vrtulníku do vystlané stodoly je přece jen trochu moc . . .

Ale za tou pomyslnou ¾ knihy to opět nabralo grády a závěr je zase plně v duchu autorova humoru a glos.

Nakonec dávám 4 hvězdy, mohu doporučit, pokud budete číst před Staříkem, pak se Vám bude moje hodnocení možná zdát až příliš tvrdé, ale je to tak . . .

3 24.01.2017

Peter May je dnes již můj velmi oblíbený autor. Mám za sebou jeho 12 knih v rozmezí necelých dvou let, každý další autorský počin očekávám v napětí. Je až k nevíře, kde se jeho knihy, tak skvělé, toulaly až do posledních 5 let zpět.

Peter má za sebou již 24 knih, první z nich byla napsaná již v roce 1978 (The Reporter). Na druhé straně mají čeští vydavatelé stále kde brát, neboť zdaleka ne všechny byly zatím přeloženy a vydány.

Umrlčí cesta je román spadající do tzv. samostatných děl. Tedy mimo Akta Enzo či čínské Thrillery a nebo Ostrovní trilogii. S tou má však Umrlčí cesta společné prostředí – ostrov Harris.

Kniha začíná, na scénu přichází hlavní hrdina, autor ho ale hned staví do nezávidění hodné role. Téma, kdy se hlavní hrdina, vyplavený mořem se ztrátou paměti nedovede rozpomenout na to, kde je a kým je, je již tak trochu vyčpělé, nic méně funguje.

Jste vtahováni do děje, kniha má ale pomalejší rozběh zabalený do mýtů a samoty, ale s dávkou napětí a tajemna.

Pak vstupuje na scénu druhá linie příběhu a v polovině to dostane ty správné grády, čtete a nemůžete přestat. Potenciál románu je hodně vysoko a slibuje famózní závěr, možností jak se děj může vyvíjet a kam dospět je spousta.

Ty se ale nakonec bohužel nenaplní. V tom nejlepším se vše ubere nejkratší a nejsnazší cestou, záveř je dle mne již příliš jednoduchý, zkratkovitý. Tajemno zmizí, na několika stránkách vás vede pan May k závěru až příliš jednoduchému.

Škoda, potenciál příběhu měl mnohem navíc. Ještě za polovinou knihy jsem byl rozhodlý dát lepší čtyři hvězdy, nakonec končím na třech.

Kniha se mne přesto líbila, bohužel si ale neudržela nastavenou kvalitu. Pomalý začátek se stupňuje a slibuje mnohé, pak ale rychlý pád do konce příběhu. Vše je vysvětleno, objasněno, kniha končí k Vaší spokojenosti, ale . . .

Myšlenka a příběh měl mnohem navíc . . . dávám 3 hvězdy

3 20.12.2016

Kniha by snesla podtitulek . . . dokonalý zločin dneska již neexistuje, sebelepší scénář vždy ovlivní náhoda, lidský faktor, nesprávné načasování . . . .

Peter Swanson, americký spisovatel, je pro mne opět novým autorem. Jeho zatím tři knihy, které vydal, jsem doposud neznal. Na Zabití je knihou prostřední, napsanou v roce 2014 a posléze vydanou a patřičně oceněnou, český překlad včetně audio knihy je i na českém trhu (2016) zajímavým příspěvkem nové vlny psychologických thrillerů, které se nyní dostávají do módy ( Zmizelá a další ).

Swanson sám je velkým obdivovatelem Alfréda Hitchcocka a Na zabití připomíná Cizince ve vlaku, s nímž má Swansonův příběh mnoho společného.

Autor využívá sílu vyprávění příběhu v první osobě a celá kniha je vlastně jeden příběh viděný „očima“ hlavních protagonistů, mezi kterými Swanson „přepíná“ dle potřeby a vyvíjejícího se děje (Ted, Lily, Miranda atd.), kde hlavní roli hraje Lily. Stávající příběh je ozvláštněn výletem do minulosti, v nichž sledujeme osudy mladé Lily a její pouť, za tím, kým je teď.

Odvíjí se před Vámi krátký časový úsek nabitý událostmi a doplněný odskoky z minulosti hlavní hrdinky Lily. O zvraty není nouze a ve vyprávění Vás autor drží v napětí až do samého závěru. Situace viděné očima různých protagonistů se sice opakují a trochu „brzdí spád děje“ - především v poslední třetině knihy, ale nakonec každý úhel pohledu přináší vždy něco nového a posouvá čtenáře neustále kupředu.

Způsob podání děje je tak trochu jiný, nezvyklý a tím pádem zajímavý. I když čtenář má celý příběh pod kontrolou a v každé chvíli ví, kdo je kdo a co se děje, drží Vás u knihy stejný pocit jako i jiných thrillerů – jak to nakonec vše dopadne.

A když se zdá, že vše je jasné a vývoj předvídatelně ukončen, přichází poslední překvapení, které je nevyhnutelně konečné . . .

Pro mne byla kniha příjemným překvapením, tak trochu jiná, dávám 4 hvězdy a uvidíme, co autor přinese ve své další tvorbě. Dle mne určitě lepší, než Zmizelá, ale k úplné dokonalosti ještě cosi chybí. Přesto, dle mne, dobře investovaný čas, kniha zaujme, pobaví a možná přinutí i k přemýšlení, kde se všechen onen pohled na život tak zásadně mění . . .

3 20.11.2016

Od autora moje druhá kniha (Ostrov Antrax byla první), ta první se líbila a tak, když jsem na knihu narazil, neváhal jsem.

Problematika terorismu v USA spojená s tragickými událostmi je propírána vždy ruku v ruce s konspiračními teoriemi. Atentát na Kennedyho, útok na Dvojčata v New Yorku, let TWA 800 a další, vedle oficiálního vyšetřování se vždy objevují temné teorie, které jsou mnohdy až na hranici science fiction a nebo záměrně odvádějí pozornost od samotného problému.

A právě na nejasných závěrech vyšetřování kolem skutečného činu - zřícení letadla společnosti TWA ze dne 17.07.1996 postavil pan DeMille svůj příběh. Hlavním hrdinou je externí vyšetřovatel FBI John Corey (autorův hrdina z řad policie a posléze FBI, kterého obsadil do série 6 knih), který se společně se svojí manželkou Kate vydá po stopách uzavřeného vyšetřování letu TWA 800.

DeMille se opírá o reálie případu i verze vyšetřování, což příběhu dává velkou sounáležitost se skutečností a uvěřitelnost, takže si čtenář skoro nevšimne, kde se příběh odkloní a stává se fixí. I když fiktivního je zde jen velmi málo, snad pouze další osa pohledu na tragédii, kterou kniha dokončuje v naprosto překvapivý závěr. Před Vámi se rozbíhá příběh o události, o které
si může čtenář najít řadu informací a autor s těmito verzemi pracuje a pasuje je na svůj příběh.

Dvojice hlavních hrdinů i náhodných svědků jsou sice postavy fiktivní, ale na zcela reálném pozadí. Velmi jsem čekal, jak svůj příběh pan DeMille ukončí (když závěry skutečného vyšetřování jsou známy??) a závěr mne zcela překvapil. Autor spojil dva tragické prvky, aby ukončil první a otevřel druhý se zcela otevřeným koncem, kde dále může pracovat již jen čtenářova představivost. Na rozdíl od jiných hodnotitelů přede mnou mne rozuzlení příběhu přijde přímo geniální, klidně se to totiž takto mohlo stát a poslední věta románu pak dává celému závěru zcela nový pohled (který přiživuje další konspirační teorie, tentokrát již o jiné události).

Poměrně rozsáhlé dílko jsem přečetl v pár dnech, kniha mne pobavila, poučila a závěrem zcela nadchla. Jestli jsem byl nachystaný dát 4 hvězdy, tak za ten závěr dávám nakonec plné ohodnocení.

Vzrušující thriller, který mohu jen doporučit . . . ne náhodou končí s datem 11.09.2001, hodin 11,15, severní věž. Mám ještě velmi silně v paměti . . .

3 14.08.2016

Na další knihu pana Olsena s oddělením Q jsem se vskutku těšil. Marco nebyl vysloveně špatný, ale předchozí Složce 64 se ani nepřiblížil a tak jsem čekal, jak to bude s dalším příběhem, kde hlavní roli hraje Carl Mørck, Rose, Asad a nově i Gordon – Nesmírný.

Šestý případ oddělení Q, opět 17 let stará záležitost, k jejímuž vyšetřování je oddělení Q donuceno okolnostmi. Vtaženi takříkajíc přímo do děje se Carl a jeho kolegové stávají součástí příběhu, který se zdá být na první pohled jasný.

Autor v knize opět rozbíhá dějově a časově dva příběhy, které se mají střetnout v závěru knihy.

Na začátku je podmět vskutku dramatický a jak se později ukáže, jeho role je jen doplňující. Na téměř šesti stech stranách se opět ponoříme do děje, který překračuje klasické detektivní nastavení a předkládá čtenáři další fenomén doby – nejrůznější alternativní přístupy k životu a meze, kam pod vírou své pravdy se dá až zajít.

Proti týmu oddělení Q stojí zkušený protivník a dobrý manipulátor, který až do poslední chvíle brání a chrání svou pravdu, svůj úhel pohledu na život a svět a to takříkajíc za každou cenu.

Zdánlivě jasný případ dopravní nehody odhalí mnohá tajemství a poklidně plynoucí děj a vyšetřování, kde před necelou půlkou knihy již čtenář tuší kam vítr vane, nabere v poslední čtvrtině nebývalý spád, který doslova smete vše ze stolu.

Olsen poodhalí další tajemství Asada či Rose a nakonec „boží mlýny“ semelou vše. Případ je objasněn, tajemství rozkryta, jen jaksi není koho soudit . . .

Přesto bych řekl, že první část knihy plyne až moc poklidně a může vás odradit, závěr je naopak strhující, pro mne něco mezi 3,5 - 3,7 - nakonec tedy dávám 4 hvězdy, ale jen pro ten závěr knihy . . .

3 21.02.2016

Prvotinu Jiřího Březiny jsem si půjčil, když mne jeho druhá kniha – Promlčení, celkem mile překvapila. Taktéž nálepka nejlepšího českého detektivního románu roku nalákala a tak jsem v krátkém sledu přečetl i tuto knihu.

Na Kopci je román, kde hlavního hrdinu Milana zanese téma diplomové práce do českého pohraničí, kde se rozhodne v rámci diplomky „prozkoumat“ známé poutní místo a především události kolem jeho vytvoření – Výtoňské zjevení anděla. A jelikož Milan se chce stát novinářem, okolnosti zjevení se rozhodne prozkoumat i z pohledu novináře hledajícího vysvětlení pro své čtenáře.

Z celkem jasné náboženské problematiky se posléze stane postupně detektivní zápletka, která se pomocí jejich hlavních hrdinů postupně rozplétá, až do celkového rozřešení.

Kniha má zajímavé téma i vývoj, napínavé pasáže, nutící Vás číst dál a dál. Děj se odvíjí ve vlnách, kdy akce a napínavost je nahrazena textem skoro až nudným, což je jistě škoda. Menší stopáž a proškrtání těchto míst by knize jistě pomohla.

Pozorný čtenář již před půlkou tuší kam vše směřuje, po dvou třetinách knihy je děj již zcela předvídatelný. Přesto mne kniha zaujala, způsob psaní a vtažení do děje je velmi povedený, jen škoda řady míst, která by nemusela v knize vůbec být a na děj by to nemělo žádný vliv.

V celku ale knihu hodnotím spíše pozitivně, na prvotinu vydařené. Až autor najde ty správné proporce, určitě se máme na co v budoucnu těšit.

Dal bych čtyři hvězdičky, vše ale sráží přece jenom závěr knihy, kde celé řešení kauzy je hodně naivní a amatérské a tudíž málo přesvědčivé a uvěřitelné . . .

3 03.01.2016