DragonLover komentáře u knih

Poté, co nám profesorka češtiny přečetla z knihy několik ukázek, které pobavily celou třídu, jsem si řekla, že Poslední aristokratka rozhodně nesmí chybět na mém pomyslném seznamu přečtených knih. Koupě knihy v nejmenším nelituju. Jedná se o čtivé a zábavné dílo - ačkoliv se zde někteří ohrazují, že se nejedná o humor na nějaké úrovni, s čímž já, jakožto člověk, který miluje humor snad ve všech (i primitivnějších) podobám, musím nesouhlasit. Nehodlám tvrdit, že jsem při čtení padala z postele se záchvaty smíchu, ale kniha mi často vyloudila úsměv na tváři a jednou nebo dvakrát jsem se doopravdy musela uchechtnout nahlas. Bláznivý život poslední aristokratky Marie (v rodové historii v pořadí třetí) a dalších více či méně šílených obyvatelů Kostky má své kouzlo a já nemám důvod hodnotit jinak než plným počtem hvězdiček. Těším se na pokračování a češtinářce díky za tip! :D

10 11.01.2017

"Každé dítě v našem světe bude znát jeho jméno."

Když mi bylo jedenáct, mým přáním samozřejmě nebylo nic menšího, než dopis z Bradavic. Opravdu jsem doufala až do posledního dne prázdnin. Samozřejmě, že se můj dopis ztratil na cestě, to je to moje pověstný štěstí.

Od čtení Harryho Pottera mě to však nikdy neodradilo. S touhle sérií jsem prožila kus dětství a teď jsem se rozhodla vrátit se tam, kde to všechno kdysi začalo. Co na to říct. Snad jen to, že paní Rowlingová by si mohla zažádat o místo učitele jasnovidectví, neboť tady, na úplném počátku, vyslovila věštbu, která daleko přesahuje celý kouzelnický svět. Harry Potter a jeho dobrodružství jsou zkrátka legendární. A to jsme teprve na začátku...

Ps. Pokud můžete, přečtěte si někdy tuto knihu v originále. Je to zase o něco kouzelnější zážitek ;)

7 01.04.2017

Odhlédněme od toho, že kniha v jistých rysech připomíná Hunger Games, Labyrint, a tak dále, protože u tohoto žánru není nijak zvlášť prostor pro vymýšlení nového. Když už to všichni chcete srovnávat, prosím - oproti HG mi Zkouška přišla zajímavější a četla se mi lépe. Systém testování? Svým vlastním, zvráceným způsobem nádhera. Poslední fáze? Však nikdo neříkal, že se musí uchazeči navzájem pozabíjet. Hlavní hrdinka? Zatraceně chytrá, až z toho občas mrazí. Při čtení jsem se nejednou zamyslela nad tím, jak bych při testování reagovala já (načež jsem usoudila, že bych při první příležitosti skončila pod drnem). Upřímně mě zajímá, jak se to vyvine dál a pokračování netrpělivě vyhlížím. ;)

7 12.01.2017

Může mi někdo říct, proč se mi tahle kniha do ruky dostala AŽ TEĎ?

První díl jsem si zamilovala (i přes ty neustálé kecy že "je to úplně jako Hunger Games a Labyrint!"). Doufám, že tato kniha tyhle průpovídky zažene, stejně tak jako všeobecné mínění "prostřední díly trilogií nestojí za nic".

Zrada je skvělá kniha. Jak říkám, první díl jsem si zamilovala. Teď přemýšlím, kterým slovem svoji lásku ještě vystupňuji. Svět plný intrik a podrazů, který tato kniha ukazuje, mi zase jednou snížil sebevědomí ohledně mé inteligence. (O to víc hlavní hrdince fandím.) Taky super, že se konečně našla autorka, která čtenářům ukazuje, že napsat poutavou knihu pro mládež jde i bez milostných mnohoúhelníků, když umí člověk vymyslet silný příběh. Ode mě velký palec nahoru a nemůžu se dočkat dalšího dílu!

(A příště mě sakra někdo uvědomte, že vyšlo pokračování!)

6 12.03.2017

Při příležitosti probírání učiva druhé světové války přinesla do třídy naše (již bývalá) dějepisářka tuto knihu, ze které nám předčítala vybrané pasáže. Když jsem na ni pak náhodou narazila v knihovně, řekla jsem si, že tomu zkusím dát šanci. Téma druhé světové války mě vždycky jistým způsobem lákalo, proto jsem se do knihy začetla téměř okamžitě a přečetla jsem ji za pár dní. Osudy naprosto odlišných lidí, kteří vyrůstají ve stejném, a přece tolik odlišném světě, do sebe zapadají jako dílky skládačky. Krátké kapitoly mi vůbec nevadily, naopak jsem se vždycky těšila, až zase budu moct "přepnout" na jiný pohled. Líbila se mi celá kniha, ale nejvíc mě dostal asi ten konec... u takových knih je zvláštní, když vidíte, co se stalo s jejich hrdiny po mnoha letech. Prostě jeden velký palec nahoru.
Dějepisu i čtení zdar!

6 11.01.2017

Knihu jsem měla v rukou už asi před rokem, ale tenkrát jsem ji odložila myslím po prvních dvou stránkách. Tentokrát jsem ji přečetla celou za pár hodin - budiž jí tedy připsáno k dobru, že je čtivá a má spád, ale to je tak všechno. Ačkoliv myšlenka Selekce není špatná, je žalostně nedotažená. Jediné postavy, které máme šanci prozkoumat, jsou hlavní hrdinka a princ, zatímco ostatní mi tam přijdou spíš do počtu, prostě aby se neřeklo. Děj taky není nějak závratný, vlastně se neděje téměř nic a vy zjišťujete, že se prokousáváte dvěma sty stránek slovní vaty. Doufala jsem, že alespoň rebelové vnesou do příběhu trochu akce, ale místo pohledu na nějakou pořádnou rvačku nás zavřou do krytu a bojte se. Na zabití času nejspíš fajn, ale jestli hledáte něco, co alespoň zavání příběhem, tak ve svém pátrání ještě chvíli pokračujte.

5 23.01.2017

Jeden z nejlepších příběhů, které se mi dostaly pod ruku. Zezačátku jsem měla problém se začíst, ale potom mě Wade zavedl do světa, kde je možné cokoliv a já jen hltala příběh stránku po stránce v napětí, co se stane dál. (btw. to, že osmdesátky byly cool, jsem věděla, ale že až takhle?)

Film (taktéž splněno) se od knihy docela dost liší, takže to je jako prožít dva různé příběhy zároveň, ale víte co? Tentokrát mi to ani tak nevadilo.

Přečteno v originále a ničeho nelituju. :)

4 07.04.2018

Přečteno v rámci povinné četby. Hledat v tom básnické figury teď nebudu, důležitý je pro mě ten dojem a pocity, které to ve mně zanechalo. A po téhle stránce Havran boduje.

Zkoušela jsem několik českých překladů, ale originál je zkrátka nejkrásnější :)

4 30.10.2017

Tak přemýšlím, kolik těch svazků s Flanaganovým jménem na hřbetě už doma mám? Dvacet? Nebo je "teprv" devatenáct? To je jedno. Podstatné je to, že ani po takové hoře knih mě příběhy z jeho světa nepřestávají bavit a jsem schopná kvůli nim okamžitě vypráznit peněženku, jen co je vidím na pultech knihkupectví.

Docela dlouho jsem odkládala psaní tohohle komentáře, protože jsem si potřebovala ujasnit, jaký dojem ve mě tato kniha vyvolala. Jako obvykle jsem nedočkavě hltala příběh, až jsem si občas musela vytyčit maximální limit přečtených stran na den, abych jako obvykle nemusela knihu odložit po jednom večeru.

A líbilo se mi to; příběh, postavy, prostředí, všechno. Ale chybělo mi tam něco, co by mě donutilo vstát z postele, chodit v kruzích po pokoji a říkat si "no do háje". Zkrátka a dobře, chyběl mi tam nějakej ten wow efekt. Chápu, že po dvaceti knihách to je těžký úkol, ale já věřím tomu, že na to Flanagan pořád má. Tak třeba příště.

4 12.03.2017

Největší problém Prokletého dítěte je zkrátka to, že to ani omylem není Harry Potter. Forma dramatu mi nevadila, příběh si mě získával hlavně cestováním časem a názornou ukázkou efektu motýlích křídel, aneb jak by to vypadalo, kdyby se něco stalo jinak. Co mě však vyloženě zklamalo byla nápadná podobnost s tuctovou fanfikcí, kterých se za poslední roky objevuje čím dál víc - a bojím se, že Prokleté dítě autorky těchto hrůz jenom motivuje v dalším psaní. Přitom téma Voldyho dcery nebo přátelství synů dávných rivalů Pottera a Malfoye je originální zhruba stejně jako šutr na chodníku.

4 17.01.2017

Připadám si, že křivdím prvnímu dílu, který jsem ohodnotila stejně, jako druhý - nižší hodnocení tu však není, tak co už já s tím. Sama jsem se tomu divila, ale poté, co na scénu nastoupila smečka takzvaných vlkodlaků, jsem vlastně ještě s láskou vzpomínala na zubatá třpytivá sněžítka, které ze záhadných důvodů autorka označuje za upíry. Bella jakožto hlavní hrdinka nesympatická, ufňukaná, a vlastně, měli ji poslat domů a bylo by hotovo. Aspoň by tím skončilo utrpení nevinných čtenářů. Takhle jsem měla chuť vzít si ji za vzor a v důsledku čtení tohoto "veledíla" skočit z útesu.

PS. Po krátkém uvažování jsem dospěla k názoru, že lepší bude z útesu hodit tu knihu.

Přidávám se do klubu "čekala jsem od toho něco jiného", zároveň však musím říct, že jsem spokojená. U původní trilogie mi přišlo, že se kvalita jednotlivých knih postupně zhoršuje; proto (a také z dalších důvodů) byl pro mě Rozkaz zabít příjemným překvapením. Postavy mi byly sympatické (až jsem u mnohých z nich litovala jejich osudu) a příběh... inu, příběh také nebyl špatný. Co mi vadilo bylo v podstatě opakování jisté situace (alespoň mě to tak přišlo) a občas jsem se v ději ztrácela, takže jsem se musela vrátit o pár řádků výš a přečíst si daný odstavec znovu. Možná to není vina knihy a je to jen můj problém, nevím. Nicméně čtení jsem si užila, přečtené stránky a následně i kapitoly rychle narůstaly, a opravdu se mi líbilo i provázání s původní trilogií. Zároveň mě kniha donutila se zase jednou zamyslet nad jistými věcmi. Co jsem se dočetla na internetu, chystá se další pokračování. Tak už aby tu bylo. :D

4 11.01.2017

Univerzita výjimečných je výjimečná knižní série, Cia je výjimečná hlavní hrdinka a já cítím zcela nevýjimečný pocit prázdnoty, který zpravidla po dočtení závěru trilogie nastává. Jak už jsem někde psala, miluju tuto sérii a autorky si mimo jiné vážím proto, že je schopna vystavět velice slušný young adult příběh bez milostných mnohoúhelníků a podobných prvků. A ještě jedna, důležitější věc, která tolik vtahuje do děje - její postavy jsou uvěřitelné (protože, jak se nakonec ukáže, nic (a nikdo) není černobílé). Našla se jedna nebo dvě věci, které mi jako čtenáři přišly poněkud zbytečné/nelogické, ale nebylo to nic tak zásadního, aby to narušilo můj skvělý dojem. Kniha je čtivá, má svoje překvapivé momenty, probouzí emoce a nutí přemýšlet. Co víc si přát?

3 17.09.2017

A stejnak mi po dočtení posledního dílu nejvíc bude chybět lady Di :(

3 25.02.2017

Jako samostatná kniha poněkud slabší, ale když to berete jako pokračování prvního dílu, nebudete zas tak zklamaní. I když Poslední aristokratce fandím víc, než té ve varu, pořád mě kniha dokázala pobavit. Jako odpočinkové čtení pro chvíle, kdy nemáte co dělat, ideální. Jsem zvědavá na třetí díl.

3 21.01.2017

Možná, že kdyby nám to nebylo nuceno jako povinná četba, někdy bych se k Malému princi dostala sama a snad měla i ze čtení příjemný zážitek. Asi jsem ještě nedospěla do fáze, kdy člověk (z mně zatím neznámých důvodů) vidí v tomhle díle krásný a pohádkový příběh, za kterým se skrývá něco víc. Zamyslela jsem se, to ano, je to hezky napsané, ale nemůžu říct, že bych si čtení nějak zvlášť užívala.

3 11.01.2017

Že Tvajlajt (či jak se to vlastně píše) sága je z nějakého, pro mě nepochopitelného, důvodu mezi lidmi mého věku populární, to už vím. 76% hodnocení mě však přinejmenším zaráží. Dovolím si tvrdit, že jsem četla už pár špatných knih a Stmívání (ostatně jako další pokračování této ságy) mezi nimi dominuje. Nerealistické (teď nemluvím o tom, že se jedná o fantasy), umělé, neuvěřitelné a bez prominutí strašné. Knihou jsem se prokousala jen proto, že jsem to sama sobě dala za výzvu (ostatně jako u dalších dílů). Ne že bych si to někdy chtěla zopakovat.

PS. Pokud si někdo myslí, že Tvajlajt filmy jsou hrozné, vězte, že knihy jsou horší.

Skvělá kniha o (už ne tak) skvělém světě. Zaklínače jsem si v poslední době oblíbila a tato kniha mě utvrzuje v mém názoru. Příběh a děj jsou zde upozaděny popisem postav a poznávání jejich charakteru, ale vzhledem k tomu, že se jedna více méně o úvod, tak to beru. Několikrát jsem se dokonce nad některými situacemi nahlas zasmála (což se mi nestává často). Co mě ale vyloženě nebavilo byly dlouhé a nudné debaty o politické situaci; méně je někdy více, abych tak řekla. Jinak ale super kniha a těším se na další díl!

2 11.09.2017

Prvních sto, dvě stě stran jsem si říkala, proč se vůbec snažím touhle knihou prokousat. Ale potom události nabraly rychlý spád a všechny moje pochybnosti byly pryč. A když do sebe začaly jednotlivé dílky skládačky zapadat... takhle - kniha je geniální, jen musíte vydržet.

2 09.08.2017

Myšlenka této knihy je tak nádherná, že ani nemám slov. Při čtení některých částí jsem měla dokonce slzy na krajíčku. Lidi, pokud snad ještě hledáte nějaký důvod, proč milovat psy, tady máte tu nejkrásnější odpověď.

2 12.03.2017