Devorah komentáře u knih

Deziluze, deprese, smutek, zmatek. To je to, co na nás při čtení tohoto románu padá jako klec a svírá stále víc a víc. Autorka, nebo chcete-li Esther, je mladá žena, která neví, co si počít se svým životem. Sbírá životní zkušenosti, které jí ani tak neobohacují, jako spíš srážejí na samé dno. A pak přichází onen strašák v podobě psychické nemoci, v jejímž vleku se ocitá a není schopná se mu vymanit. Onu kontrolu nad svým životem získá teprve sebevraždou. Chce si vybrat, jak a kde zemřít, život jí nebaví, jen ve smrti vidí řešení – únik od všeho a od všech, konečné vysvobození. Moci být svobodná, konečně.
Autorka využívá ich-formu, přesto je styl velmi čtivý, poutavý, místy doslova přetéká ironií, o to víc nás ale nutí přemýšlet. Přemýšlet o tom, jaké to je, jak se cítí člověk psychicky nemocný, o tom, co to znamená ocitnout se na pomyslném okraji společnosti a o tom, že se to vlastně může stát každému z nás.

8 08.01.2019

Jedna z nejlepších knížek od Christie, ke které se opakovaně a ráda vracím. Hercule Poirot je v této knize skutečně božský, je dokonce i velmi vtipný a s Hastingsem zde představují skvěle sehraný pár. Rozvíjí se před námi příběh zločince, na kterého se zdá být v prvních chvílích krátký i světoznámý pan Poirot, který pak zaměstná své šedé buňky mozkové, odhalí vraha a vše se tak nádherně spojí v celek.

7 08.01.2019

Líbí se mi, jak je kniha rozdělena na dvě časové linie, na minulost a ještě hlubší minulost, jak jedno ovlivňuje druhé.
Je to příběh dvou žen, jejichž životy se spojily událostí, která se stala v pohnutém roce 1939 – nebyl odeslán dopis životní lásce. A od této události se odvíjí další a další……až společně s hrdinkou (Chrissie) klesáme na samotné dno, od kterého máme možnost se odrazit s další hrdinkou, a to Tinou v roce 1973. Ta poznává také, že život by mohl být lepší, kdyby se jinak rozhodla a kdyby našla odvahu se rozhodnout. A tu právě nalézá s dopisem, který našla a který jí i Chrissie změní život.
Autorka použila jednoduchý styl, který ovšem není na škodu. Příběh byl díky tomu lehce uvěřitelný a vtáhl rychle do děje. Je to zkrátka román o hledání ztraceného štěstí, kterého v životě není nikdy dost.

6 17.12.2018

Není to kniha o bezbřehé lásce, o manželství, které vydrží až na věky, o mladé chudé ženě, která potká svůj velmi dobře zajištěný idol a zůstane s ním až do smrti, je to psychothriller o naprosto bezskrupulózní mladé ambiciózní mrše, která naprosto systematicky ničí život snového bohatého páru, aniž by tu tušila, že pravda a skutečnost je naprosto jiná, než si vysnila.

Příběh je zprvu vyprávěn z pohledu Amber, ženy, která nemá nic a chce vše. Pak se ovšem v části druhé objevuje Daphne a její pohled na celý příběh, který se jeví najednou v jiném světle. Najednou nic není, jak se na počátku zdá a vše je skvěle promyšlené. Pak ovšem přijde část poslední, která mi přišla mírně přitažená za vlasy, trochu nedodělaná, konec naprosto v americkém duchu a tradá, opona padá. Nicméně i tak se jedná o skvělý psycho příběh s dobře prokreslenými charaktery, postavy rozhodně nejsou ploché a kniha dokáže čtenáře pohltit, a to je to, oč tu jde.

7 14.12.2018

Kniha měla neuvěřitelný spád, autor čtenáře napíná až k prasknutí, vždy jen tak naťukne a místo rozuzlení přijde konec kapitoly. Skvělá gradace, styl, zápletka….jen ten konec, který mírně snižuje hodnocení celé knihy. Nicméně na tu správnou severskou pesimistickou notu naladí skvěle!

3 19.11.2018

Po delší době jsem dala šanci Třeštíkové a opět to nebyl ne úplně příjemně strávený čas. Jejím postavám jsem prostě nevěřila……tu jejich naivitu, pohled na svět, stále stejné vzorce chování. Marně jsem v knize hledala nějaký hlubší smysl, nějakou pointu, která přijde a která opětovně nepřišla.
A samotný konec? To byl skoro výsměch čtenáři a přitom stačilo tak málo.
Dočetla jsem a nijak výrazně pohnutá nejsem. Dokonce bych řekla, že po přečtení jsem okamžitě zapomněla na celý umně vykonstruovaný příběh, postavy, charaktery – nebylo zde nic, co by mi na chvíli utkvělo v paměti a to je na rádoby český bestseller dost málo.

10 12.11.2018

(SPOILER) K této knize jsem se opětovně vrátila a stále mne bavila, a to autorovým stylem psaní, myšlenkami a také neuvěřitelnou proměnou hlavní hrdinky.
Na scénu se opět vrací náš antihrdina dr. Hannibal, který si tentokrát k ukojení svého labužnických chuťových buněk vybral renesanční Florencii. Ta je zde popsána naprosto skvěle, leckterý průvodce by se mohl od Harrise v tomto směru učit. Děj příjemně plyne, postavy se začínají měnit, transformovat v něco, čím netušily, že kdy mohou být. A to je přesně případ dr. Hannibala a agentky Starlingové. On nás několikrát provede svými temnými zákoutími, svou minulostí, která ho tolik ovlivnila, zanalyzuje psychický stav agentky Starlingové do nejmenších podrobností a ona nás na oplátku nechá nahlédnout do její duše, do myšlenek, které se jí stále více a více vtírají do hlavy a nesou jméno Hannibal. Jejich osudy, nebo chcete-li životy se začínají více, či méně prolínat až se ve strhujícím „labužnickém“ konci protnou úplně – možná i definitivně.
Závěr knihy se opravdu nese v doslova dekadentním stylu, který z dr. Lectera učinil symbol přitažlivého netvora, kterému podlehne i Clarice Starlingová.

8 31.10.2018

Opět jsem se k této knize vrátila, opět skvělá. Christie měla prostě dar…. dar na psaní, na zachycení charakterů, na poutavé vyprávění a dokonce i sem tam na špetku břitkého anglického humoru, který do této knihy několikrát vpašovala. Zápletka je skvělá, ovšem Hercule Poirot je excelentní. Už jen kvůli němu si stojí za to tuto knihu přečíst!

6 24.09.2018

Kniha, v níž hlavní roli hraje brněnská vila Tugendhat, funkcionalistický skvost, který je zahrnut mezi památky UNESCO.
Simon Mawer sice román označuje za fikci, nicméně ve vile Landauer poznáváme vilu Tugendhat, v osobě architekta Rainera von Abta zase slavného Miese van der Rohe, některá jiná slavná jména zůstala nepozměněna, např. Bohuslav Martinů, Vítězslava Kaprálová.
Dá se říci, že unikátnost románu spočívá v tom, že stěžejní věci se odehrávají ve vile, týkají se tohoto funkcionalistického klenotu, vytváří se zde přátelství, lásky, nevěry, utváří, ale i deformují charaktery. Román je rozdělen do několika kapitol, které pojednávají o určitých věcech, tématech, osudech, ty ale spojuje v jedno jako dějová linka Skleněný pokoj – der Glasraum. Hlavní místnost ve vile a její onyxová stěna, kde se odvíjí příběhy hrdinů, dějová linka se zde sbíhá a zákonitě paprskovitě dělí. Vila Tugendhat zde vystupuje jako němý a chladný svědek, který tolik viděl a tolik toho ovlivnil svou strohostí. Dvacátá léta vystřídala léta třicátá a ta sebou přinesla mnoho stínů, které pronikly do Skleněného pokoje. Na řadu tak přichází zkouška charakteru a první lži. Viktor a Liesel jsou tak donuceni se svými dětmi opustit svůj dům, zatímco Vila Tugendhat je tak ponechána svému hořkému osudu.
Jako velké mínus hodnotím příběh samotný, ten je pak mírně řečeno plochý. V hlavní roli se neustále objevuje sexuální život manželů Landauerových, jejich mimomanželské styky (Viktor a Kata souloží ve strohé vile), je načrtnuta i lesbická láska paní Landauerové (opět zde hraje prim der Glasraum) s její nejlepší přítelkyní Hanou. A to je možná ta jediná postava z celé knihy, která stojí za zmínku. Hana Hanáková, blízká přítelkyně Liesel je zdaleka tou nejživočišnější a nejzajímavější postavou z celé knihy. Je inteligentní, pohotová, živočišná, porušuje společenská tabu, je bez zábran a předsudků, nebojí se projevit své pocity, taková je tato femme fatale. Je to zkrátka postava, o které si čtenář rád přečte, není statická, její charakter se vyvíjí, je vláčena událostmi a přesto bojuje. Bojuje sama se sebou, s nepřízní osudu a přesto pokaždé, co je sražena na kolena se s noblesou a hrdostí sobě vlastní postaví opět na nohy.
Kniha je v podstatě takovou sondou do života jedné rodiny, kterou ovlivnily nepříznivé okolnosti. Je to román o komplikovaných mezilidských vztazích, které se zpočátku zdají až příliš jednoduché. Jako jednohubka výtečné, ovšem jako hlavnímu chodu tomu hodně chybí a hodně přebývá.

5 17.09.2018

Jedná se o historický román ze starověkého Říma, z doby jeho morálního i hmotného úpadku, kdy v zemi vládla demokracie a volili se konzulové.
Způsob, jakým Loukotková popisuje starověký Řím je fenomenální. Pod rukama tak čtenáři na stránkách knihy ožívají klikaté uličky obývané spodinou, stejně tak i vznešené a povýšené Forum Romanum, po kterém kráčejí všichni, kteří něco znamenají.
Spisovatelka opět dokázala skvěle popsat dané historické období a vytvořit tak zajímavé hlavní postavy, jejichž osud není moc příznivý.

5 05.09.2018

Knihu jsem četla na dovolené a možná i to se lehce promítlo do jejího celkového hodnocení. Příběh se čte lehce, svižně ubíhá a autorskému duu nelze upřít talent pro poutavé vyprávění. Spisovatelky tu rozehrály představení á la hra na schovávanou, ve kterém bylo těžké určit, kdo jakou má roli. Manipulovaly jak hlavními hrdinkami, tak i čtenářem, kterého mátly a vytvářely tak další z mnoha iluzí.
Zkrátka a dobře, i když má příběh pár slabin a neskutečně plochých míst, i přesto se jedná o celkem dobře vypilovaný příběh, který je plný všemožných zvratů a napětí.

7 03.09.2018

Říká se, že druhý díl bývá obvykle o něco horší, než díl první, ovšem v případě Faji to rozhodně neplatí. Autorka si i s touto knihou drží stále skvěle nastavenou úroveň.
Faja neztrácí čas a pokračuje tam, kde skončil Naslouchač. Znovu se setkáváme s Ilan, která už na svět kolem sebe nekouká jen dětskýma očima, pomalu a jistě se z ní totiž stává dospívající dívka. A ta tvoří společně s pětadvacítkou opět dokonalý celek. Co se týče pětadvacítky, ta zde dostává mnohem více prostoru, než v knize první, což se ukáže jako dobrý tah. Jejich charaktery jsou skvěle propracovány, z anonymních jmen se stávají muži z masa a kostí, lidé s minulostí, kteří mají své útrapy a bolesti.
Hypermoderní svět nabývá na síle, Nížiny a jeho obyvatelé dostávají více prostoru, podíváme se pod pokličku historie sklenařů, nepřátelé již nejsou jen abstraktními pojmy. Ovšem, kdo je vlastně tím nepřítelem stále s určitostí říct nemůžeme.
A mě nezbývá nic jiného, než se poslušně zařadit do fronty čtenářů čekající na (snad) poslední díl.

16 28.08.2018

Slavný román odehrávající se v tajuplném prostředí vřesovišť nám pomalu odhaluje osudy nevlídných a mnohdy drsných lidí, kteří žijí v této krajině.
Tato kniha rozhodně není nabitá akcí a napětím, o to více si tak autorka pohrála s popisy nálad a charakterů hlavních hrdinů. Poznáváme tak od dětských let osudy Kateřiny, sirotka Heathcliffa a Hindleyho. Autorka před námi rozprostírá jejich problémy, bolesti, trápení, ba přímo utrpení, šťastné i bolestné chvíle. Ačkoliv je to dílo sice romantické, tak např. Heathcliff působí mírně démonickým dojmem, rozhodně zde není idealizován. Naopak jeho ženské protějšky jsou tu zobrazeny jako dominantnější a morálně konzistentnější.
Prostě silný příběh o lásce a přátelství, které trvalo navěky.

9 27.08.2018

Anotace této knihy zní skvěle, skutečnost už tak skvělá není. Tempo je vesměs pomalé, osoby i děj v knize lehce předvídatelné, plytké. Hlavní hrdinka je arogantní, nepříjemná dáma, která nevzbuzuje ve čtenářích ani špetku zájmu, natož třeba soucitu.
Námět sám o sobě je zajímavý, nicméně zpracování již pokulhává a konečný závěr knihu srazil o několik příček níž.

2 26.07.2018

Urbanův Hastrman se nám představuje v jiném světle, než jsme doposud zvyklí, např. z dětství v podobě pohádek.
Kniha je rozdělena do dvou částí, v té první, která je zasazena do 19. století silně převládá lidový aspekt, část druhá se pak odehrává v současnosti a dominuje v ní ekologické téma.
Skvěle vylíčena je zde proměna hlavní postavy, a to Hastrmana. Na jednu stranu velmi a silně miluje svou osudovou ženu, v jádru je však stále týmž "temným" Hastrmanem, kterým býval.
Jako lahůdku hodnotím první polovinu knihy, jedná se o zajímavý rozbor lidových obyčejů, plus k tomu nádherné a skoro dojímavé popisy krajiny 19.století.

9 24.07.2018

Opět klasická Agatha Christie, opět 5 hvězdiček. Ocitáme se na anglickém venkově,
kde obyvatelé jednoho poklidného městečka začínají dostávat jeden anonymní dopis za druhým. Otázkou tak zůstává, kdo tyto anonymy odesílá? A jak nám může být jasné, u dopisů to nezůstane a objevuje se i mrtvola. A postupně jsou tak před nás kladeny falešné stopy, které ale čtenáře na závěr díky slečně Marplové dovedou až k pachateli.
Jak již bývá autorčiným zvykem, slečna Marplová je tu opět ve výtečné kondici a další hlavní postavy jí skvěle sekundují.

8 24.07.2018

Vánoce sice bývají svátky klidu, míru a pohody, nikoliv však pro hlavní hrdiny
této knihy. A jak už to u Agathy Christie bývá zvykem, stane se zločin
a na scénu vstupuje belgický detektiv Hercule Poirot, který vše vyřeší s nadhledem a diskrétností.
Dostává se nám tedy opět všeho, zločinu, vášní, které bobtnají pod povrchem a skvěle propracovaných charakterů hlavních hrdinů.

6 11.07.2018

Tato fantasy (sci-fi) četba pocházející z pera české autorky nás zavádí do fantastického světa, ve kterém sledujeme osudy mladé Ilan, která má sice vzácný dar, ale zákony ji nutí skrývat, kým opravdu je a jakou mocí disponuje.
Na straně jedné se před námi otevírá úchvatně super moderní svět, na straně druhé pak civilizace z temných dob středověku, kdy i vlastnění obyčejné svíčky byl neskutečný majetek. Kontrast těchto dvou civilizací je fascinující.
Autorka píše lehce, výpravně, díky tomu dějová linka neuvěřitelně rychle ubíhá, a to hladce, bez zbytečných oklik. Bravo!

10 30.05.2018

S touto knihou to vypadalo na výborně strávený čas. Nabízela nejen detektivní zápletku, ale jako bonus navíc i umělecké prostředí v nádherném francouzském Giverny. Ovšem místo slibovaného popisu se mi dostalo naprosto nezáživného vyprávění - vyprávění bez ladu a skladu, kde se hlavní hrdinové potkávají, míjejí, jejich život plyne nudně, stejně jako celý děj této knihy. Po týdnu čtení, kdy jsem nebyla schopna se začíst, kdy nuda dosáhla vrcholu, jsem knihu prolistovala, abych zjistila, oč v ní jde. Opravdu ne, nelze doporučit. Snad jen pouze v případě, že hledáte knihu, u které vás přemůže spánek, to vám tato kniha stoprocentně zaručí.

4 28.05.2018

Napsat pokračování Jirotkova románu Saturnin vyžadovalo velkou dávku odvahy a i určité drzosti, jak prohlásil Miroslav Macek, který na poli literárním není rozhodně žádným nováčkem.
Zatímco jeho překlad Poeova Havrana se dá považovat za opravdový skvost a lahůdku, tak Saturnin se vrací nám svým obsahem připomíná navrch luxusní dort, jehož těžká tuková náplň nám ovšem bude ještě hodně dlouho ležet v žaludku.
Macek se sice prokáže jako zdatný imitátor Jirotkova archaizujícího jazyka a stylu, nicméně se velmi rychle prokáže, že vypravěčská (ne)obratnost by lépe sedla povídce, nikoliv románu, kterému zcela chybí ústřední téma i příběh, jelikož autorovi nejspíše schází fantazie, což je pro tento příběh tragické.
Macek sice dokázal navázat na svého předchůdce, ale již nic nového nevymyslel, zůstal tak u pouhého vršení rádoby humorných scének, a to většinou stokrát omletých, obehraných, recyklovaných.
Není to žádné veledílo, nejspíše se z něj nestane stejná legenda jako z díla původního, nicméně i tak v ní lze najít pár vtipných momentů, které osloví nejednoho čtenáře.

5 16.05.2018