Dela111 komentáře u knih

Zápletka tohoto velkolepého historického románu stojí na přátelství dvou chlapců a na tom, jak je změnil nacismus. Děj začíná v roce 1928 v Ružomberoku, pokračuje hospodářskou krizí v Evropě i Americe, druhou světovou válkou a v roce 1945 se pomyslný kruh uzavírá opět v Ružomberoku.
Autorovi se povedlo výborně vykreslit jak psychologii jednotlivých postav, tak atmosféru každé situace. Praktiky mafie v Americe vylíčil ve vší syrové hrůze. Z historického hlediska popsal vynikajícím způsobem jak hospodářská krize a nespokojenost obyvatel v 30. létech minulého století v Německu pomohla k moci Hitlerovi, který sliboval prosperitu, pořádek a politiku založenou na vyšších, vznešených ideálech... Snad v žádném jiném románu (nemyslím literaturu faktu) jsem nečetla tak věrně a podrobně popsaný celkový chod koncentračního tábora.
Na smrt je drama, které vedle historických reálií nastoluje témata lásky, přátelství, nenávisti, touhy po moci, touhy po nových začátcích a silně tu vyniká téma viny.
Jak už tu mnohokrát padlo, kniha obsahuje spoustu mimořádně drastických scén, takže není pro slabší povahy. Za mě je takové zpracování v pořádku. Líčit praktiky mafie a především zrůdnosti koncentračních táborů jako limonádu nebo je učesávat do lehčí formy je nesmyslné a mně to vždy připadalo jako urážka lidí, kteří tyto hrůzy zažili. S jistotou to bylo mnohem horší než tato kniha...
Vynikající román, skvělé zpracování, jednoznačně si zaslouží nejvyšší hodnocení.

78 09.05.2020

Slavík je působivý román zachycující snad nejtěžší období v dějinách Evropy. Více než na celé národy se zaměřuje na utrpení jednotlivce, především žen.
Je to příběh dvou sester, zdánlivě povahově odlišných, ale hrdinství má různou podobu, některé jen není vidět na první pohled. V jedné dějové lince je popsáno nekonečné strádání žen, jejich každodenní boj s nedostatkem jídla, oblečení, v zimě s mrazem. Druhá dějová linka je o odboji francouzských žen za války. Oceňuji, jak autorka vykreslila otce hlavních hrdinek Juliena. Málokdy si uvědomíme, jak neuvěřitelně krutý byl osud k lidem, kteří zažili obě světové války v plné síle...
Ani v tomto příběhu nechybí láska, která právě v těch nejtěžších dobách je mnohem silnější a bývá oporou. Tady je ve všech podobách - milenecká, manželská, mateřská a nechybí ani láska k vlasti.
Konec knihy je dojemný, ale nepůsobí lacině. Stejně jako většina čtenářů jsem se neubránila slzám. Slavík je jedna z knih, které si zaslouží velké doporučení, byla by škoda ji pominout a nepřečíst.

78 08.03.2020

Celeste Ng je výborná vypravěčka, toto se čte jedním dechem. Příběh, který má několik silných námětů, se odehrává v 90. letech minulého století v americkém maloměstě obydleném střední třídou, která se úporně drží starých zásad pocházejících z doby, kdy se místní komunita zakládala.
Jedním z námětů mnohovrstevnatého příběhu je mateřství a je probrané ze všech úhlů, je o obětech, které nutně vyžaduje, je i o touze po dítěti, o neplodnosti, o adopci a náhradním mateřství, ale je i o nechtěných dětech a interrupci. Dalším z námětů jsou problémy asijských imigrantů v Americe. Problematika rodinných vztahů je výborně vykreslená na dvou odlišných světech, ve kterých žijí hlavní hrdinky Mia a Elena.
Tato pozoruhodná kniha přináší směs palčivých morálních dilemat, které autorka zvládla zpracovat skutečně bravurně, tohle bude dlouho doznívat...
Příběh si doporučení nepochybně zaslouží.

76 30.01.2023

O životické tragédii se už téměř neví. Karin Lednická v této knize námět zpracovala jako literaturu faktu s beletristickými prvky a vykreslila autentický obraz celé události. Jsou přidány i fotografie a dobové dokumenty. Je to silné svědectví o nacistickém masakru v Životicích, jeho podstatě a následcích.
Celkově hodnotím kladně, ale do plného počtu hvězdiček mi něco málo chybí, navíc mi tak úplně nesedla neobvyklá forma - střídání literatury faktu s beletrií.
Samozřejmě k přečtení doporučím, málokde je o Životicích něco napsáno, v tomto směru je kniha velkým přínosem.

76 28.03.2022

Obálka a název této knihy sice připomínají příběh pro náctileté dívky, ale ten tu rozhodně nenajdeme. Michael Robotham přichází s novou sérií a vypadá to, že bude stejně vynikající jako ta předchozí. Hlavní hrdina Cyrus je profesí opět psycholog (dokonce je žák Josepha O´Loughlina) a je sympaťák po všech stránkách. Druhá ústřední postava Evie se také povedla. Pro Cyruse to ještě bude oříšek k rozlousknutí, protože v sobě nosí hromadu traumat z dětství.

Příběh je promyšlený, neobyčejně poutavý s vynikajícím rozuzlením, které nepostrádá logiku ani překvapení. První polovinu knihy bych sice hodnotila 4*, tam mi chybělo o kapku víc napětí a zvratů, ale druhá polovina toto všechno bohatě vynahradí. Ke konci napětí vyletí tak vzhůru, že čtenář zapomíná dýchat, závěr je skutečně hodně vygradovaný.
Pro příznivce psychologických thrillerů je toto luxusní počtení.

76 24.01.2021

Rodinná tragédie rozpitvaná až na dřeň, přesně tak, jak to Viktorie Hanišová umí, podle mě snad nejlépe z našich spisovatelek. Všechna tajemství rodiny jsou však odhalována postupně, zpočátku je vše zamlžené, nic není jasné hned. Tady se nedá čekat sluníčkový příběh, tohle je brilantně napsané rodinné drama.
V textu není vyznačena přímá řeč, ale vůbec to nevadí, na rozdíl od jiných knih si toho tady téměř nevšimnete, ona tam svým způsobem je. Navíc autorka píše krásným literárním stylem a slovo poutavost tady dostává nový silnější význam.

První část knihy je napsaná z pohledu nejmladšího člena rodiny, malého Tea. Je o jeho zvláštním dětství, o netradiční výchově, které se mu od matky dostává. Je to nic neskrývající vhled do dětské duše, do toho, jak Teo vidí svoji rodinu, do všech jeho trápení. Největší záhadou, kterou by rád rozluštil, je pro něj, kam jezdí tatínek každou neděli odpoledne. Ani jeden z rodičů mu to nechce říct.
Druhá část je z pohledu matky, především jde o vylíčení jejího neradostného dětství a toho, jak ji poznamenalo.
V poslední části bilancuje svůj život otec rodiny. Zároveň se tady celý příběh uzavírá.
Odhalení tajemství této rodiny a rozuzlení je překvapivé, tahle kniha určitě stojí za přečtení.

Celé vyprávění čtenáře strhne. Je to silný, emočně náročný příběh o tragédiích i touhách jedné rodiny, o vzájemném míjení, útěcích i sbližování, o nepochopení, mlčení, ale i o touze začít znovu.
Čtenářům silných lidských příběhů vřele doporučuji.

75 29.10.2022

Petra Dvořáková má lidskou povahu perfektně přečtenou. Vykreslení charakterů a chování lidiček jedné typické vesničky někde na Vysočině zvládla famózně. Se všemi postavami se seznámíme prostřednictvím několika volně provázaných příběhů.
Lidské vlastnosti jsou sice stejné ať už lidé žijí ve městě nebo na vesnici, ale jeden rozdíl tu je - na dědině si lidé takříkajíc "vidí až do talíře" a těžko se něco schová... Autorka zachytila snad všechny charaktery - jsou tu lidé pracovití i líní, čestní i podvodník, povahy klidné a laskavé, ale i výbušné, závistivé a hamižné, jsme svědky vesnické zábavy, zabíjaček, ale i sporů a dávné nevraživosti a nemůžou chybět ani milostné pletky. Celý obraz dotváří použité nářečí.
Petra Dvořáková zachytila život takový jaký je, s jeho klady i zápory, od veselého dětství až k těžkému a bolestnému stáří a napsala to moc dobře.

75 20.05.2021

Opět vynikající, příběhy této série se čtou jedním dechem. Mimo hlavního vyšetřovaného zločinu je tu jako vždy ještě jeden další a Kim se svým neúnavným tahem na branku vede tým k jejich vyřešení.
Závěr je výborně vygradovaný a nechybí mimořádně velké emoce. Vlastně celý tento díl je emotivní víc než obvykle, z pochopitelných důvodů je v pozadí stále smutek, ale pomalu se blýská na lepší časy :-).
Zatím mne nezklamal žádný díl a i tady mám v hodnocení jasno.

75 15.06.2020

Angele Marsons se nejen daří udržet laťku této série vysoko, ona ji občas posune ještě výš, jako právě v tomto díle.
Internátní školy a jejich kluby jsou vděčný námět a autorka ho šikovně použila k vybudování zápletky. Celý děj je svižný, poutavý, dobře promyšlený. Závěr je skutečně strhující.
Vždy se těším na další díl, ale tentokrát ho budu přímo netrpělivě očekávat a jistě nebudu sama.
Jako tradičně nejvyšší hodnocení i s doporučením :-)

75 07.01.2020

Kniha napsaná mimořádně krásným poetickým stylem, spolu s úchvatnými popisy přírody je to nevšední čtenářský zážitek. Tady si zaslouží ocenění i výborný překlad. Na mne však tato kniha působila celá hodně smutně.
Hlavní hrdinka příběhu se musí vypořádat se ztrátou lásky i rodiny, několikrát ji opouští odhodlání jít dál, postupně musí přijít k poznání, že síla se skládá z malých vítězství, že po každém pádu se musí zvednout a udělat další krok a další a že vše potřebuje čas. A nakonec musí pochopit i to, co znamená být jako řeka...
Krásný styl, kterým je příběh napsaný, hodnotím 5*, ale znovu tuto knihu číst nebudu, leda bych někdy zatoužila po depresi. Je to velmi emotivně napsané, často srdceryvně a pro mne to byla dějem jedna z nejsmutnějších knih. Z toho důvodu ji za sebe nedokážu ani upřímně doporučit k přečtení.

74 11.09.2023

Toto je koncentrát zmaru a beznaděje...
Země je zničená jakousi blíže neupřesněnou katastrofou, která vyvrhla hromady popela, jenž zatemnil slunce a pokryl zemi. Zmizely rostliny a chybí zvířata, lidstvo téměř vymřelo. Pro pár přeživších se smyslem života stalo hledání jídla, konzervovaných zásob z doby před katastrofou. V této situaci sledujeme cestu otce se synem, kteří chtějí utéct před zimou na jih k moři.
Ke zvýraznění ponuré atmosféry autor zvolil velmi úsporný styl, popisy jsou stručné, dialogů je poskrovnu, děj se nijak zásadně neposouvá. Přesto (nebo možná právě proto) myšlenky tohoto díla působí velmi naléhavě - hrůza z takové globální katastrofy, solidarita a kontrast dobra a zla, zachování lidství, které však může člověka stát život, příbuzenská pouta a rodičovská zodpovědnost a další.
Za mě toto zpracování sice není na plný počet hvězdiček, ale četby určitě nelituji a k přečtení doporučím.

74 09.03.2023

Román Zahrada je rozsahem čtení na jedno odpoledne, ale jak je u knih Petry Dvořákové obvyklé, obsahuje silný příběh. Mimo nosný námět, který nepřekvapí jen čtenáře, ale v jistou chvíli i hlavního hrdinu, se kniha dotýká témat jako jsou odcizení, pocity osamělosti, vyhoření, návrat ke svým kořenům, touha a snaha začít znovu.

Hlavní hrdina opouští kněžskou dráhu, připadá si unavený a znechucený, jak z poslouchání stížností lidí, tak z církve samotné. Vrátí se do rodného domu a začne se věnovat zpustlé zahradě svého dědečka. Jak poznává sousedy, opouští jej i pocity osamělosti. Při hledání se v novém životě si o sobě uvědomí nepříjemnou skutečnost, něco, co nelze jen tak přijmout. S tímto poznáním přicházejí další velké problémy...

Autorce se opět podařilo skvěle uchopit závažný problém a ukázat ho z jiné strany, než bývá v takových případech v knihách obvyklé.
Za mě doporučení.

74 10.10.2022

Nádhera... Eowyn Ivey je úžasná vypravěčka.
Manželský pár zklamaný z nenaplněné touhy po dítěti přichází z pohodlné civilizace žít a farmařit na Aljašku. Vždyť kde jinde než v drsné zemi se dá lépe zapomenout na bolest duše... S příchodem zimy, s prvními padajícími vločkami, se objeví malá holčička se zlatými vlásky a modrýma očima a začne je navštěvovat... Zní to jako pohádka pro dospělé a přesně tak to na mne působilo.
Přidanou hodnotou je zde prostředí - nebezpečná a zároveň krásná Aljaška. Většina děje se odehrává v zimě, takže tu působí i kouzlo zasněžené divočiny. Příběh je z počátku minulého století, není tedy rušený telefonem, internetem a dalšími "výdobytky moderní civilizace", ovšem o to tvrdší život hlavní hrdinové mají.

Je to podmanivé, úchvatné, kouzelné... Je to jeden z těch příběhů, které většinu čtenářů potěší, příběh, na který se nezapomíná. Moc jsem si to užila, tento až poetický láskyplný příběh ráda doporučuji.
Jen k naprosto výjimečným knihám se vracím, tuto k takovým řadím :-).

74 12.04.2022

V této knize se hlavní hrdinka ve vypjatých situacích soustředí na dech, autorka slovo dech použila v názvu a já mohu říct, že jsem knihu, obrazně řečeno, četla jedním dechem. Motivem románu je tragický osud českých Židů, ale není to román jen o holokaustu. Je i o přátelství, lásce, žárlivosti, nenávisti a zradě.

Stejně jako v Němcích i tady jde o silný příběh s ženskou hlavní postavou. Zuzana je dcerou Žida, majitele prosperujícího cukrovaru. Děj se odehrává na pozadí bouřlivých událostí první poloviny 20. století, takže hodně lze předvídat, ale to na čtivosti a kvalitě románu neubírá.

Toto strohé, syrové a výstižné vyprávění o jednom životě, který začíná jako pohádka se spoustou lásky a pokračuje v tom nejkrutějším období dějin, se zadře pod kůži. Já hodnotím Zuzanin dech z těch nejznámějších knih této autorky jako jednoznačně nejlepší.

74 18.05.2021

Této knize jsem se dlouho vyhýbala, bála jsem se, že na mě bude příliš srdceryvná a celou ji probrečím. Teď jsem moc ráda, že jsem se do ní pustila. Měla jsem sice občas v očích slzy, ale také jsem se mockrát usmívala.

Příběh je podaný tak, jako bychom četli myšlenky štěněte, které nemělo zrovna šťastný životní start. Je to příběh o naději a hledání svého místa, příběh o psí věrnosti a bezpodmínečné lásce k člověku. Je to něco, co se dá nazvat zvířecí moudrostí, která by mnoha lidem mohla otevřít oči.

V případě této knihy vřele doporučuji audioknihu. Přednes pana Trojana je vynikající, jedinečným způsobem umocňuje zážitek z příběhu. Určitě i on přispěl k mému nejvyššímu hodnocení.

Toto je povinná četba pro všechny, kteří máme ty naše čtyřnohé kamarády v srdci :-). Navíc koupí knihy přispějeme na potřebný projekt.

74 13.04.2021

S trochou nadsázky by se dalo říct, že pokud má tato sbírka povídek dodat dosud nerozhodnutým budoucím sebevrahům silnější motiv a pomoci jim tak učinit ten poslední krok, jistě svůj účel splní ;-). Lepší ale bude brát tyto povídky jako varování, něco jako léčbu šokem :-).

V poslední době mám povídky čím dál tím raději a tato sbírka je extra třída, ale možná nebude úplně pro každého. S tématem sebevraždy je temná, je to taková jedna velká beznaděj, úzkost a strach, ale zároveň každá povídka donutí k zamyšlení a často právě nad tím, čemu se rádi vyhýbáme.
Každá povídka je trochu jiná, ale všechny jsou vynikající, žádná se nedá odložit před dočtením. On tomu také hodně napomáhá skvostný bohatý literární styl paní Hanišové, který mám moc ráda.

74 06.10.2020

Tato série je tak oblíbená, že autorka si může dovolit zápletku, jejíž rozuzlení je co do uvěřitelnosti tak akorát na hraně. Ovšem jako vždy je děj poutavý, má svižné tempo a když se k tomu připočítá oblíbený tým vyšetřovatelů, je to detektivní počtení, které baví.
Nepravděpodobnou detektivní zápletku tady vyvažují humorné situace, přičemž ty nejlepší jsou založené na chybějících sociálních dovednostech Kim, k níž nedostatek taktu a naprostá upřímnost prostě patří. Nejen tento díl, ale celá série je napsaná s lehkostí a vtipem a je to její velký bonus.
Při hodnocení této série už dávno nejsem objektivní, a proto dávám 5* ;-).

73 17.04.2023

Opět jsem při čtení Aristokratky slzela smíchy, místy se mi díky tomu text rozpíjel a chvíli trvalo, než se mi podařilo znovu zaostřit... :-)
Marie si musí vybrat hned ze dvou nápadníků a není to lehké rozhodování. Jasno má jen její otec, rozhodující jsou samozřejmě peníze :-). Láska má v tomto díle vůbec výsadní postavení, ale hlavně je tu opět obrovská nálož komických situací, vtipných dialogů a hlášek. Bláznivé příhody, které se i tentokrát dějí celému osazenstvu Kostky, jsou plné situačního humoru, ironie a nadsázky.
Tahle série, všechny její úžasné originální postavy, to celé je geniálně vymyšlené a napsané. Díky za to!
6* ;-)

73 15.10.2022

Tyhle detektivní zápletky ve stylu Agathy Christie mám moc ráda. Příběh má úžasnou atmosféru - uzavřený prostor odříznutý od okolního světa díky sněhové bouři, mrzne až praští, kolem hotelu je mimo závějí i led, silné poryvy větru ulamují větve, nejde elektřina, mobily nemají signál a postupně klekají baterky a samozřejmě v lampách dochází petrolej... No paráda! ;-)
Vyděšení lidé bývají nepředvídatelní a nebezpeční, takže jak přibývá mrtvých, strach a vzájemná nevraživost vzrůstá, emoce se vyostřují a podezření padá postupně téměř na všechny...
Příběh se čte velmi lehce, děj je svižný a nápaditý. Kdo má podobné knihy načtené, asi si vše tipne správně jako já, ale vůbec mi to nevadilo.
Za mě autorka tento formát detektivky s thrillerovými prvky zvládla velmi dobře, bavilo mě to.
Hodnocení 90 %.

73 07.09.2019

Kytice je nejznámější sbírka básní na motivy lidových pohádek a pověstí, většina z nich má hororový děj a často končí smrtí.
Je tu neuvěřitelných 170 let, ačkoli ta nejstarší vydání nebyla tak souborná jako dnes. Tato sbírka je bezpochyby nadčasový klenot české literatury.
Zařazení Kytice do povinné školní četby však byla chyba. Verše jsou plné tajemna, mystiky a poučení, kterým děti nemohou ještě rozumět, určitě ne všemu a mnohdy je básně spíše děsí. Autor se inspiroval v žánru balad a ta strašidelná atmosféra z knihy přímo sálá. Dětští čtenáři tedy sbírku ještě neocení, ale v dospělosti si ji vychutná už téměř každý. Je to skvost.

72 22.12.2023