Ctv komentáře u knih

Pro mě byla kniha velké zklamání. Nelíbí se mi, když se kniha uměle zvětšuje, aby mohla být dražší. Tolik zbytečně volného prostoru a stránek jsem už dlouho neviděla. Autorka (hrdinka) mi lezla na nervy, protože podle mě potřebuje spíš psychiatra, než včely. Typ ženy, která než rozkrojí citron do čaje, přemýšlí o tom čí ruce ho sklízely, jaký měl ten člověk a jeho matka a jeho babička život, kdy se vlastně poprvé začaly využívat citrony, proč a jaký má citron v čaji vlastně duchovní rozměr. Nepopírám, že nevčelař si tam najde řadu zajímavých informací, což je dobře a jsem ochotna odpustit autorce i pár chybných údajů. Rozhodně tuto knihu nevnímám jako příručku pro začínající včelaře. Na to je tam příliš málo odborných informací a vysvětlených souvislostí.

5 26.11.2019

Můj komentář obsahuje spoiler.
Buď budu muset počkat až si ta knížka v mé hlavě sedne, nebo si ji přečíst ještě jednou, ale nějak ve mě nic hlubokého nezanechala. Je mi divně, že tohle píšu u tak slavné knížky ověnčené Man Brooker cenou, chyba bude tedy na mé straně. Možná také proto, že se mi její čtení vklínilo do období, kdy jsem neměla moc chuť číst, nevím. Knížka se mi líbila do chvíle, než Pí potkal jiného trosečníka a pak ostrov ... protože jsem jí věřila. Potom už ne. Závěr pro mě nebyl nijak uchvacující v pozitivním slova smyslu, spíš mě rozčílilo, že možná vlastně celou dobu čtu něco úplně jiného, než co je v knize napsáno. Nevím, který příběh si vybrat. Líbil se mi ten první, dlouhý, o kterém je kniha. Na to, abych si vybrala ten druhý, jsem si o něm přečetla moc málo. A pokud by to měl být ten druhý, ta jsem naštvaná, že jsem musela na začátku protrpět to utrpení zvířat, které v každé knize nebo filmu strašně těžce nesu. No, na film koukat nebudu určitě.

5 02.09.2019

Není to žádné extra napětí nebo tajemno. Přesto mě tato knížka chytla a nepustila. Moc hezky napsané a především zajímavé. Mám ráda knihy, u kterých mám po přečtení jistotu, že jsem se nejenom na nějakou dobu zabavila, ale také se v něčem vzdělala. Což Profesor a šílenec perfektně splnil. Člověk by neřekl jaké peripetie provázely vznik Oxfordského slovníku (přiznejme si to na rovinu, nevěděla jsem o něm vůbec nic než jsem začala číst) a jaké osudy jsou s ním spojené.

5 29.04.2019

Tři knihy pana Hájíčka jsem četla v pořadí, ve kterém vycházely. Selský baroko (čekala jsem víc), pak Rybí krev (napravení reputace a čtení s chutí) a nyní Dešťová hůl. Kdybych nevěděla, že toto je kniha z roku 2016, řekla bych, že ji napsal na začátku své kariéry. Třeba ve dvaceti, když ještě nevěděl jak napsat dobrou knihu a o čem, nevěděl co sám se sebou. Během čtení jsem si často vzpomněla na knihu od Knausgårda Můj Boj - Smrt v rodině (kterou jsem označila v hodnocení jako odpad). Jsou si totiž hodně podobné. Spousta, ale opravdu spousta plků o nesmrtelnosti brouka. Neustálé omílání věcí, které už byly na předchozích stránkách mnohokrát napsány, neustálé filosofování o ničem. Přeskakování z vyprávění v první osobě do vyprávění v třetí osobě. Nechápu proč.
Osoba hlavního hrdiny mi nebyla symaptická snad vůbec ničím. Nebyla mi sympatická ani jeho Tereza s pomalou chůzí a rokokovým malíčkem. Snad jedině Bohuna mi nelezla na nervy. Vadil mi ale ten protiklad obou žen. Krásná, štíhlá, upravená, éterická a vzdělaná Tereza (město) a hloupá, přízemní, neupravená a přibírající Bohuna ve vaťáku a holinách s vidlemi v ruce (vesnice).
Co se týče zápletky čachrování s pozemky se autor jen sklouznul po povrchu. Příběh tam v podstatě nevidím žádný. Kniha pro mě byla 90% zbytečných plků a úvah, pouze 10% příběhu.
Kniha je v podstatě o tomto:
"Povědomé zvuky se rozléhaly prázdným ránem. Do pekárny na rohu naváželi zboží. Ozvěny jako střepiny, jako špony ze soustruhu zalétaly k jeho uším přes zavřené okno v obýváku a zvonily a rozrušovaly ztišené, utlumené vědomí. Trýznivá bdělost se ohlašovala, rozjížděla se jako miniaturní elektromotorek napájený neúnavně odněkud z vesmíru, z hlubokého tmavého nebe, které Zbyněk tušil nad jejich domem, nad tím činžákem v centru města, postaveném ještě za Rakouska-Uherska."

Velké zklamání.

5 06.01.2019

Během první kapitoly jsem si říkala, že to vzdám, nějak blbě se mi to četlo, prostě nic moc. Potom u druhé kapitoly mě knížka chytla a začala bavit. Ale .... já mám ráda na beletrii příběh. Začátek, děj, konec. V Bábovkách nemám vlastně možnost s žádnou z hrdinek prožít její příběh pořádně a celý, což mi vadilo. Potom mi ale došlo, že ta část, která byla popsána a to, jak byla popsána, mi vlastně stačí.
Měla jsem potřebu chápat souvislosti, vztahy a propojení mezi hrdinkami a bylo toho tolik, že jsem se v tom brzy ztrácela. Musela jsem si na papír namalovat pavouka se jmény, abych se orientovala :-). Takže méně je někdy více, řekla bych.
Skoro na každé hrdince jsem si našla něco, s čím se dokážu ztotožnit nebo co dokážu pochopit, některé jsem nesnášela ... takže určitě ve mě paní Třeštíková dokázala vzbudit emoce.
Hodně mi vadilo přeskakování v čase v rámci jednotlivých příběhů. Bylo to takové chaotické.
Hodně mi vadila ta reklama na IKEA v prvním příběhu. Možná i proto jsem knížku málem odložila.
Můj závěr: zajímavé, čtivé, k zamyšlení, emotivní. Věci zpravidla nejsou takové, jaké se na první pohled zdají být. Nemám ráda blbé konce a tahle knížka ho má. Není to nic, co bych musela vlastnit, ale v knihovně si ráda další knihy od Radky Třeštíkové půjčím.

5 08.12.2018

Mě Zdena Frýbová nikdy nezklame. Ať už jde o humorné knihy s psem v hlavní roli, nebo o romány s detektivní zápletkou.

5 10.10.2017

Jak zmínila níže Vivetkav - kniha popisuje realitu let devadesátých. Já pevně věřím, že dnes už jsme v řešení případů domácího násilí někde jinde. Věřím, doufám. Protože příběh Gabriely, Gáby, byl příšerný. Je děsivé pomyšlení, že něco podobného se některým ženám děje a že z toho pro ně není úniku. Téma dle mého velice silné a dobré. Což je umocněno faktem, že inspirací pro osud Gáby byly reálné příběhy skutečných žen.
Co se týče zpracování příběhu, kdy nám je osud hlavní hrdinky podáván formou zápisků z jejího deníku, jsem také spokojená. Kniha se mi četla dobře a slupla jsem ji za jeden den.
Na závěr autorka přidává popisy toho, jak daný příběh vnímaly další postavy příběhu - matka, syn, dcery, kamarádka. Jediné, co by možná knize dalo lepší drajv, by bylo, kdyby pohledy těchto postav na dané situace byly čtenáři dávkovány postupně v průběhu knihy. Ne až na konci.
Každopádně za mě velmi dobrá kniha a doporučuji k přečtení. Další díla autorky mě už názvem nelákají, ale tato byla skvělá. Věřím tedy, že pokud čtenáře zaujmou témata, budou se i další knihy líbit.

4 29.03.2024

Pokud bych měla hodnotit styl psaní autorky a čtivost, tak bych určitě dala víc, než jen dvě hvězdičky. Paní Formanová umí pracovat se slovem a text mě netahal za uši. Četlo se příjemně.
Pokud bych měla hodnotit obsah, tak musím zůstat u těch dvou hvězdiček. Oceňuji, že autorka projevila značnou míru sebereflexe, když na několika místech uznala, že její mládí, kdy se chovala jako lehká rumová pralinka, nebylo tak úplně něco, na co by mohla být hrdá. Také chtělo odvahu něco takového vydat veřejně, protože spousta lidí ji považuje za zlatokopku. Já samozřejmě nevím, ale bohužel její životní příběh tak vyznívá. Gottem se nechala řadu let vydržovat a mezi tím prostě jen lila a pařila. Potom jako by to vykompenzovala tím, že se v Americe musela otáčet, když se živila úklidem domů, ale ani tam se nezamilovala do místního údržbáře ze střední třídy, ale do Miloše Formana.

Moje hodnocení je ještě zřejmě ovlivněno tím, že fakt nemám ráda Gotta. Po přečtení této knihy se tento pocit ještě umocnil.

Myslím, že nejlépe to vyjádřila Chesterton a já parafrázuji: z života Martiny Formanové si nesednu za zadel, nic zajímavého kromě vztahů se slavnými muži z mého pohledu nedokázala a jsou k dispozici knihy o mnohem zajímavějších lidech. Za mě celou knihu totálně zabila koncem ze kterého vyznívá, že jen děti dávají životu ženy smysl a toto klišé mám ráda ještě méně, než Karla Gotta.

4 25.10.2023

Opravdu překvapivé a zajímavé vyústění příběhu. Až na konci zjistíte, kdo je vrah, budete opravdu překvapeni, protože tohle vás během čtení opravdu nenapadlo. Když už víte, tak si říkáte "no jo, však tohle mě mohlo trknout". Mě to tedy netrklo.
Co mi na příběhu vadilo bylo neustálé omílání šikany Dalily spolužáky a vlastně celým okolím. Kdesi v textu je zmíněno, že nosí velikost L, takže nic hrozného. Přitom šikanózní hysterie vyznívá, jako by slečna měla XXXL velikost. Přišlo mi to divné na Ameriku, kde je tolik lidí opravdu obézních. Oproti tomu také kritika místní královny plastických operací. Autorka zřejmě chtěla kromě detektivního příběhu napsat knihu s morálním poselstvím a vzkázat čtenářům, aby si podobných věcí všímali? Nás, co jsme v pubertě hltali Brandu a Brandona z Beverly Hills 90210 a žili dosud v přesvědčení, že američtí mladí studenti jsou jen zaoceánskou verzí našeho Mirka Dušína, tolik nenávisti k lidské jinakosti určitě překvapilo :-).

4 21.09.2023

Za mě jedna ze slabších knih autorky. Nejméně uvěřitelná. Nedělám si iluze o síle bulváru ale velice pochybuji, že by v Americe stepovali novináři před domem rodičů každý rok v době výročí ztracení jejich dcery po dobu 15 let. Ročně se v USA pohřešuje kolem milionu dětí, takže to by novináři nedělali nic jiného.
Dále naprosto nesnesitelná postava Michelle. Neskutečný fracek bez jakéhokoliv respektu k matce. Matka, která se své dceři neustále omlouvá snad i za to, že dýchá. Celkově příběh a zápletka, které v základu mohly být dobré, vyznívají hystericky a pateticky.
Na druhou stranu rozuzlení příběhu bylo překvapivé a napínavé, to se Joy Fieldingové nedá upřít, to ona umí.

4 21.09.2023

Velmi zajímavý knižní počin. Z anotace jsem nepochopila, že se nejedná o románové zpracování příběhu rodiny, ale nakonec jsem z toho vůbec nebyla zklamaná.
Toto je jedna z knih, které čtete s opravdovým zájmem jako lidský příběh, ale zároveň se dozvídáte zajímavé informace z historie. V tomto případě z historie země (zemí), které pro většinu lidí nejsou předmětem zájmu a ani ve škole nás o tom mnoho neučili.
Velice mne bavilo dozvídat se o tom, jak měli nastavené hodnoty Číňané na přelomu 19. a 20. století a v první polovině 20. století. Co za neuvěřitelné útrapy si lidé v této části světa museli prožít ... se svými velmi omezenými znalostmi historie těchto zemí jsem byla šokována tím, co za strasti prožívali Číňané v minulosti a nepochybuji, že každá část světa má to své temno zasuté někde v minulosti. Jsem ráda, že jsem se díky této knize dozvěděla mnoho zajímavého.

4 03.07.2023

Jak jsem celkem s chutí přečetla dva první díly, tak tento mě zklamal. K Ingrid jsem si tady vůbec nedokázala najít cestu. Její zabejčené putování s malým dítětem nijak neobdivuji, naopak.
Vlastně mě nebavilo na knize téměř nic - zřejmě jsem nebyla naladěna na tu severskou jednoduchost vyprávění a mentalitu lidí. Měla jsem dojem, že Ingrid cestou potkávala jen samé lidi s poruchou autistického spektra, kteří vůbec nedokázali komunikovat.

4 25.12.2022

Knížku hodnotím celkově spíš pozitivně, přečetla jsem ji během jednoho víkendu a ty dva dny mi to trvalo jenom proto, že jsem měla spoustu jiné práce. Knížečka je to malá, útlá, ale příběh je zajímavý a i rozuzlení onoho tajemství má něco do sebe.
Snad i vzhledem ke svému věku jsem se ze začátku domnívala, že hlavní hrdina bude cca čtyřicátník. Překvapilo mě, že se jednalo o šestadvacetiletého mladíka. Nějak mi s jeho věkem neladilo dohromady jeho uvažování, myšlenky a to, jak strašně ho v osmnácti sejmula smrt jeho přítelkyně. Zdevastovalo ho to na řadu let a to mi u vztahu postpubertálního mladíka nepřišlo moc reálné. I když možná právě naopak proto ten vztah a jeho konec tak prožíval. Nevím. Na mě tam těch rozervaných osudových vzpomínek bylo už moc, připadala jsem si chvílemi jako bych četla nějakého klasického ruského autora.
Ale když jsme se v ději vrátili do reality a řešili problémy s otcem či ono avizované tajemství, tak to bylo celkem fajn čtení.
Kdybych se mohla autora na něco zeptat tak by mě zajímalo, proč sebevrahovi stojícímu na okraji mostu vložil do ruky právě Svijany? :-)

4 16.10.2022

Čtenářsky velmi vděčné téma u kterého by člověk asi opravdu musel být spisovatel bez špetky talentu, aby z toho nevytáhl zajímavý příběh.
Pokud znáte osudy Lídy a Zorky, tak vás v obsahu celkem nic nepřekvapí. Známé skutečnosti jsou popsány hezky, knížka tak nějak poklidně plyne, autorka tam samozřejmě vnáší své domněnky a představy o tom, co si postavy myslely, jak uvažovaly a co dělaly. Možná mohl být vztah mezi sestrami propracován víc do hloubky, víc psychologicky .... tady byl v podstatě jen naznačen pár rozhovory mezi sestrami.
Prostě fajn pohodové čtení na cesty do vlaku.

4 06.04.2022

Prázdniny v Česku bavily a pobavily, některé komentáře nebo poznámky byly hodně vtipné a trefné. Určitě pro mě kniha byla zdrojem řady informací jak o místopise, tak o historii. Mám dojem, že většina negativních hodnocení je spíš spojená s nesplněným očekáváním, které do toho čtenáři vložili.
Knížka pro mě byla trochu chaotická, nějaký řád jsem v tom hledala marně. Ale mělo by mi to vadit? Asi ne. Méně známých destinací tam určitě bylo dost a hodně se jich dá použít jako tip na výlet. Řada historek byla spojena s lidmi, se kterými by se normální člověk nesetkal nebo by se k nim nedostal na takové zajímavé popovídání. Což je na jednu stranu skvělé, protože třeba kapitán Konkolski mě zaujal hodně. Ale také se na to můžete dívat tak, že zrovna tuhle kapitolu těžko někdo může brát jako tip na výlet a může ji považovat za zbytečnou. Nebo se na to můžete dívat jako uživatel los, který už považuje Ladislava za prodejného kašpárka.

Jediné, co já bych knize opravdu vytkla, je mnou nenáviděné nafukování počtu stran. Hergot, knihy jsou už tak dost drahé, tak proč je takto uměle dělat ještě dražšími? Obrázky jsou sice hezké, ale že bych z knihy o obsahu 354 stran musela mít 104 stran malůvek, to bych opravdu nemusela. Asi bych to ještě skousla kdyby to byly fotografie popisovaných míst, přesto i tak by mi jich bohatě stačila polovina. Méně je někdy více.
A zase je to o individuálním vkusu. To, co mě do budoucna od koupě knih Ladislava Zibury odradilo, třeba uživatel jadran hodnotí jako velké plus.
Princ Ládík pro mě už teď bude spíš cestovatel, u něhož dám přednost návštěvě přednášky před koupí knihy.

4 18.02.2022

Tohle není jen kuchařka, tohle je příběh. Kniha, kterou si můžete číst večer pod lampou, pobavit se u ní a jako benefit z ní druhý den něco dobrého uvařit. Jen je třeba počítat s tím, že si při čtení poslintáte košili :-). O grafickém zpracování knihy, papíře a nádherných fotkách vůbec nemluvím. Kdybych nemusela mít doma žádnou jinou kuchařku, tak tuhle (a samozřejmě také Oheň a dým) rozhodně ano.
Hugo je prostě kuchařský bůh.

4 12.11.2021

Ne, že by to nebylo příjemné čtení, ale čekala jsem víc. I přes spletité zamotance mezilidských vztahů se vlastně v celé knize nic moc nedělo. Spojení přes vodu mi přislo takové trošku násilné a nedávalo mi pro děj knihy vůbec žádný význam. Kdyby tam nebylo, vůbec nic by se nestalo. Zaujala spíš druhá polovina, kde se vztahy začaly trošku hýbat. Na to, jak byla celá kniha taková klidná, pozvolná (nabízí se přirovnání ke stojaté vodě), tak konec byl hodně rychlý, useknutý, nedořečený.

4 08.07.2021

Kniha mě zaujala krásnou obálkou, názvem i anotací. Postava pojídačky hříchů je velmi slibná a tajemná. Nikdy jsem dosud o podobné "službě" nečetla a pokud existovala, pak tyto ženy neměly jednoduchý úděl.
Příběh je hezkou ukázkou toho, jak jsou církve a víry v bohy (a hlavně Boha) postavené na vyděšení lidí, strachu, citovém vydírání a touhou skrze tyto pocity manipulovat davy. Dokážu si představit krásný historický film a osudech pojídačky hříchů, ale její příběh by musel být trošku víc rozpracovaný a uvěřitelný. To, jak snadno se May dostávala do hradu k blízkosti královny; jakým způsobem si dávala dvě a dvě dohromady když jí samy od sebe na mysl vyplouvaly různé indicie; jak nakonec bylo všechno zamotané a komplikované (královna, matka, nevlastní matka, nevlastní dcera, pravé dítě, nepravé dítě) ... to všechno mi v příběhu trošku kulhalo. I tak ale to bylo fajn nenáročné čtení.
Pomíjím občas nesmyslnou skladbu vět a nějakou tu hrubku.

4 28.04.2021

Příběh rodiny, která je poznamenaná problémy matky, jejíž psychická porucha má (zřejmě) kořeny v hlubší historii rodiny. Každý člen rodiny se se svérázností Lorelei vyrovnává po svém a každý jí je nějakým způsobem poznamenaný. Lorelei na jednu stranu litujete, protože v jádru je to krásná a milá bytost, na druhou stranu jí zákonitě musíte dávat za vinu to, co kvůli její jinakosti a neochotě s psychickou poruchou něco dělat vychovala z vlastních dětí.
Knížka se četla dobře, musíte číst dál protože jste zvědaví, co shnilého zase z rodinné historie vyplave na povrch. Trochu mi začalo časem lézt na nervy, že objasňování důvodů "proč" jsou věci, tak jak jsou, trvalo tak dlouho a zabralo tak velkou část knihy a na druhou stranu některé věci (jako ta mezi Meg a Beth) byla najednou odpuštěna tak rychle, jako mávnutím kouzelného proutku.

4 26.12.2020

Za mě po delší době zase jedna kniha, které bych ráda dala více, než povolených 5 hvězdiček.
Kniha je psaná formou krátkých kapitol, které vypadají, jako byste četli v deníkovém záznamu jednotlivých postav. Matka Věra, která má problém s alkoholem. Babička Eva, syn Honza a dcera Jarka - ti všichni mají problém s Věřiným alkoholem.
Neuvěřitelně, ale opravdu neuvěřitelně působivá kniha. Hrubý, syrový, děsivý příběh rodiny. Vlastně to není ani tak příběh rodiny, jako jednotlivé příběhy jejích členů. Každý z nich se na stejnou věc dívá svým pohledem, každý ji vnímá po svém.
Každý člen rodiny je poznamenaný - a každý z nich do takové míry, jakou jim určuje jejich charakter. Je řada věcí, za které je litujete, ale také řada věcí, za které byste jim jednu vrazili. Citové vydírání, závislost nejen na alkoholu, ale i na pozornosti a ostatních, neschopnost vymanit se z vlivu rodiny .... prostě je to opravdu síla. Pokud se vám líbily Úsměvy smutných mužů od Formánka a měli jste pocit, že jste četli opravdu silnou knihu o alkoholismu, tak tohle vás dostane ještě mnohem víc.

4 24.12.2020