Caa komentáře u knih

Rozjezd je pomalý, psaný reportážním stylem, ale celkem věrohodně ilustruje, jak by se asi vláda a jednotlivé instituce chovaly, kdyby musely z ničeho nic řešit oživlé mrtvé. Zhruba v polovině knihy se děj zcela posune do osobní roviny jednotlivých postav, nabírá neuvěřitelné tempo a doslova hýří nápady. Zjevení, Vřesoviště, Rybář, podoba Smrti, utopenec. Nemohla jsem se odtrhnout.

4 11.11.2019

První dvě třetiny knihy mě bavily i přesto, že mi Rachel byla dost nesympatická a štvalo mě její nelogické chování. Pak už to bohužel za moc nestálo a pointa příběhu mě vyloženě zklamala.

4 30.11.2017

Kniha obsahuje předmluvu Stephena Kinga, která vyzrazuje nejen zápletku ale i rozuzlení příběhu. Bohužel jsem to netušila a zkazila si jí čtenářský zážitek. Doporučuji číst ji až po příběhu.

4 24.02.2017

"Když se na světě objeví opravdový génius, pozná se podle toho znamení, že se všichni hlupci proti němu spolčí."

4 16.02.2017

Moc se mi líbila první část o českých stopách v Americe i poslední část o kulturních odlišnostech tamějšího života. Prostřední část o Trumpově cestě k moci jsem nebyla schopná přečíst, politice neholduji a k americkému babišovi mám odpor, přeskočila jsem ji. Ale i tak mě kniha velmi obohatila a doporučuji ji každému, kdo si chce udělat představu o fungování společnosti v USA.

3 18.09.2023

Sakra... zase jsem si pořádně nepřečetla anotaci a přehlédla žánrovou kategorii "Pro ženy", které se snažím vyhýbat. Ale nebylo to až tak zlé, pominu-li jistou naivitu, tak mě vlastně štvala jen nedostatečná psychologie postav a to, jak všichni dokonale vypadali. Příběhově to bylo celkem povedené, i když místy trochu překombinované.

3 26.01.2022

Fumio Sasaki je na mě příliš radikální, nehodlám se vzdávat věcí, které mi dělají radost, nebo těch, které používám sice méně často, ale za to pravidelně. V tomto se víc ztotožňuji s knihou Marie Kondo. Sasaki mi ale v jistém smyslu otevřel oči. Vlastnictví věcí je opravdu přeceňované a zbytečně poutá naši pozornost na úkor důležitějších věcí, například vztahů s lidmi. A pokud jsme schopni si to uvědomit a změnit své chování, může být náš život rázem o mnoho šťastnější.

3 22.07.2021

Očividně je to série spíše pro méně náročné mladší čtenáře, kteří se lépe ztotožní s mladou hrdinkou. Nicméně svět nížin a sklenařských měst je nápaditý a autorka si pěkně pohrála s vymýšlením nových slov pro věci a osoby, které se v něm nacházejí. Přesto mám pár výhrad. Vývoj vztahu Ilan k pětadvacítce a jejímu kapitánovi je nepochopitelně chaotický a navíc se Ilan skoro nikdy nechová přiměřeně tomu, co si údajně myslí/cítí. Pár nedomyšlenosti se najde jak v podružných zápletkách, tak i v hlavním příběhu. No a do třetice mě hodně štvaly podivné obraty (chvíli co chvíli) a stylistické chyby (kopce poseté ohněmi), které bohužel unikly korekturám. Přesto jsem se na třetí díl celkem těšila, ovšem jen do té doby, než jsem zjistila, že série má být pětidílná. Tolik času tomu dávat nechci, takže další díly už číst nebudu.

3 09.03.2021

"Aby získal lepší představu o lidech, začal Mike číst kromě odborných publikací a učebnic i krásnou literaturu a různé vymyšlené příběhy. Kromě toho, že získal určitý cit pro lidské konání, se Mike přiznal, že některé z jeho dobrých nápadů ho napadly právě při četbě těchto "ne zcela pravdivých údajů", jak jim říkával. Nápad, jak ukrýt katapult, dostal při četbě Edgara Alana Poea." ... "Nakonec jsme k jeho ukrytí použili metodu Ztraceného dopisu."

3 21.12.2020

Konečně autorka vsadila na to, co jí jde nejlíp, totiž na vymýšlení ženských životních příběhů a jejich proplétání do fungujícího celku. Kniha je čtivá a i když ne vše je do detailu vysvětleno a mnohé příběhy zůstávají více či méně otevřené, bavila mě. Je pravda, že postav je hodně a pokud čtete pomaleji, orientace v nich je stále težší a těžší, ale to se dá vyřešit jejich seznamem na papíru. Konec mě sice naštval, ale méně než konec Osm, takže za mě zatím nejlepší Třeštíková.

3 14.07.2019

Pěkný námět, bohužel zpracování trochu pokulhává. Autorka se nesoustředí na detaily, které si často odporují. Nebo to byl záměr, který měl vykreslit psychopatické myšlení hlavní postavy? Každopádně mě ty nelogické maličkosti rušily. Hlavní postava byla roztříštěná a nekonzistentní a konec celkem předvídatelný. Navíc je závěr knihy nuceně prodlužovaný a napětí uměle stupňované až do nebeských výšin, což na mě působilo poněkud amatérsky. Méně je někdy více.

3 04.12.2017

Velmi nápadité fantasy založené na scifi základech. Hlavní zápletka trochu připomíná Almuric od Howarda, ačkoliv Grzedowiczův hrdina Vuko Drakainnen do světa v jiné galaxii neprchá, ale letí na záchrannou misi.
Ve světě, kde se schyluje k válce bohů a magie se s lidmi ani trochu nemazlí, Vuko přežívá jen díky svým hightech vylepšeným smyslům a především díky Čítači, který má zabudovaný v mozku. Ten v případě ohrožení produkuje do jeho krevního řečistě hyperadrenalin, který mu umožňuje reagovat s nelidskou rychlostí a přesností.
Nad podobné knihy příběh vyniká rozmanitostí a detailní propracovaností jiného světa, jeho obyvatelé a zvířata jsou pozemským pouze podobná a magií stvořená krvelačná monstra nejsou podobná vůbec ničemu. Jednotlivé dílčí zápletky jsou velmi originální a rozuzlení jsou předem neodhadnutelná a přesto velmi logická.

3 09.05.2017

Před osmnácti lety jsem četla výběr Bradburyho povídek, z nichž jedna nebo dvě byly o Ellitových. Vyprávění o podivné rodině, která není ani živá ani mrtvá a která se schází v tajemném Domě, aby společně oslavila Halloween, mi natolik učarovalo, že jsem si o této rodině chtěla přečíst víc. Bohužel nebylo co, protože kniha Z prachu zrození v té době u nás ještě nebyla vydána. Ta myšlenka se mi ale čas od času sama připomněla, až jsem si knihu konečně našla a přečetla. Nezklamala mě ani v nejmenším. Jde o poetické vyprávění o strašidlech, upírech, mumiích a dalších tvorech, kteří žijí v těsné blízkosti lidí. Ke svému životu potřebují, aby na ně lidé věřili a báli se jich, ale nesmí věřit a bát se moc, protože pak by se chtěli svému strachu postavit a přišli by Dům a všechny jeho obyvatele zničit.

3 18.04.2017

Lagercrantz odvedl dobrou řemeslnou práci. Kniha je stejně čtivá jako předchozí tři díly a výměna autora je prakticky neznatelná. Pár drobných výtek ale mám.
Zlo a dobro jsou vykresleny hodně černobíle a působí proto poněkud schématicky. Rušivé je také určité superhrdinství postav, které jsou až moc výjimečné a dělají neskutečné a bohužel i neuvěřitelné věci (myslím hlavně Lisbeth, Augusta a Thanatos). Na jednu knihu je těch "extraordinary persons" prostě moc.

3 23.02.2017

První případ mě dost nebavil, na druhý jsem se ještě nepřemluvila, takže zatím odsunuji do záložky Nedočteno s tím, že to snad ještě dočtu.

Film se mi moc líbil, proto jsem se rozhodla sáhnout i po knize. Bohužel to pro mě bylo velmi obtížné čtení. Myšlenkovým pochodům Elieho jsem nedokázala porozumět.
Kniha mě ničím nepobouřila, i když mě celkem překvapilo, jak moc je nemravná.

2 12.10.2021

Knihu jsem četla, abych si zavzpomínala na svou pubertu, kdy jsem Lanczovou hltala. Dle očekávání mi po dvaceti letech přišla naivní a předvídatelná. Dále mi neseděla až příliš drzá a neomalená hlavní hrdinka. A co jako měl znamenat ten konec?
Nicméně našla jsem minimálně dvě věci, které mi dala do života a to Kainarovu báseň Jan miluje Lenku a poučku jaké štěstí je, že se každé holce líbí trochu jiní kluci.

Zaskočil mě formát vzájemně provázaných povídek, takže jsem se do čtení musela trochu nutit, ale jsem ráda, že jsem vytrvala. Kniha je čtivým a zábavným úvodem do severské mytologie, který osloví i mladší čtenáře.

2 04.02.2020

Četlo se to pěkně, bavila mě rozmanitost námětů i pražský místopis. Neoslovila mě pouze povídka od Chaima Cigana.

2 19.11.2019

Moc pěkně se to četlo, člověk se nemohl odtrhnout. Velkým zklamáním však pro mě bylo, že pachatel byl odhalen "jen tak mezi řečí". Nenadchly mě ani dílčí závěry jednotlivých příběhů a otevřený konec.

2 03.10.2018