Sbohem, věci. Nový japonský minimalismus
Fumio Sasaki
https://www.databazeknih.cz/img/books/39_/399175/bmid_sbohem-veci-novy-japonsky-minimalis-Cib-399175.jpg
4
70
30
Fumio Sasaki, redaktor tokijského nakladatelství, je dnes spokojený minimalista. Ve své knize vypráví o tom, jak si našel víc času pro sebe a cítí životní vyrovnanost od té doby, co se zbavil téměř všeho svého hmotného majetku. Dříve nebyl příliš šťastný, trápily ho potíže v zaměstnání i v soukromí a dost se srovnával s jinými lidmi, kteří měli leccos, nač on se nezmohl. Pak se rozhodl pro zásadní změnu a poznal radost ze života nezatíženého věcmi. Je mnoho důvodů, proč lidé nedovedou vyhodit svoje věci. Autor poskytuje výborné rady a předkládá osvědčený postup, jak se postupně dokážeme rozloučit s mnohým, co nás zbytečně zatěžuje. Stojí to za to, vždyť souvislost mezi minimalismem, vnitřní reflexí a menším stresem je jasná a přesvědčivá!... celý text
Literatura naučná Osobní rozvoj a styl
Vydáno: 2019 , PragmaOriginální název:
Goodbye, Things. The New Japanese Minimalism , 2015
více info...
Přidat komentář
"Pokud vážně chcete něco změnit, jediný způsob, jak to udělat, je začít s tím hned teď. Ve skutečnosti žádné zítra neexistuje, není tu žádný příští týden, na který bychom se mohli těšit. Až zítřek přijde, bude dneškem. Odedneška za rok bude dnes, až to nastane. Všechno je jen v přítomném okamžiku."
Knih o minimalismu mám načtených poměrně dost a i přesto s radostí konstatuji, že tato je jedna z nejlepších - o daném tématu - kterou jsem kdy četla.
Velmi inspirativní kniha o minimalismu, autor předkládá řadu lákavých důvodů pro minimalismus a výhod z něj plynoucích. Celkově k tomu přistupuje z jiného úhlu než Maria Kondo, a vhodně ji tak doplňuje. Je škoda, že se autor napříč knihou dost opakuje, kniha by zvládl poloviční i menší rozsah.
Naučné literatury obvykle nečtu, ale tenhle kousek mě zajímal. Jak již zde bylo zmíněno, autor na můj vkus až příliš propagoval svoji oblíbenou značku a na čtenáře to pak možná působí, že se s tím rád vytahuje.
Myslela jsem si, že mě obsah knihy už tolik nenaučí, protože se sama o minimalismus zajímám nějaký ten pátek. Překvapila ale s tipy, které byli zaměřené i na psychiku a myšlení jedince a ne pouze na materiální věci. Kniha celkově byla napsaná stylem zpovědi autora a pověděl nám o tajnostech, jako kdybychom byli dlouholetý přátelé a sešli se u odpolední kávy. To je jeden z důvodů, proč si kniha ode mě zasloužila vysoké hodnocení - působí to více reálně a čtenář nemá pocit, že si čte v učebnici.
Některé oblíbené pasáže, které jsem si ve čtečce musela založit a jsou za mě důležité k zamyšlení:
"When we look at things this way, we realize that many of our wishes have actually been granted. So why don't we feel satisfied? Why do we become unhappy?"
"All these things eventually turn on us; we become slaves to our belongings, forced to spend time and energy caring for them. We lose ourselves in our possessions. Our tools become our masters."
"Holding on to things from the past is the same as clinging to an image of yourself in the past."
V první části se autor zpovídá ze svého života. Tyto pasáže mně nedaly nic kromě pocitu, že by autor místo psaní knihy měl raději navštívit psychoterapeuta. To vše je umocněno tím, že sice píše o minimalismu a o tom, jak je nutné přestat lpět na materiálních věcech, ale neustále se vychloubá tím, co si pořídil od značky Apple.
Naštěstí po zhruba 60 stranách s tímto stylem končí, takže pokud Vás nezaujme úvod, přeskočte rovnou ke kapitole "Padesát pět tipů, které vám pomůžou dát sbohem věcem". Líbila se mi konkrétnost tipů a užitečný mi přišel tak trochu jiný úhel pohledu na materiální věci, než na jaký jsme v mainstreamové společnosti zvyklí.
Bohužel, zbytek knížky už za nijak kvalitní nepovažuji. Nejprve autor v dalších patnácti tipech víceméně rekapituluje, co již bylo řečeno, a aby toho nebylo málo, závěrečná část knihy pokračuje - pro změnu - zpovědí autora, tentokrát na téma "O co je můj život nyní lepší, když jsem minimalistou."
Asi nemusím zmiňovat, že nejužitečnější mi přišla třetí kapitola a zbytek bych s radostí vynechala.
Skvělá kniha! Není moje první (a asi ani poslední ;) o minimalismu, ale rozhodně bezvadně zapadá do mozaiky. A je v ní (oproti jiným) bezkonkurenčně největší počet otázek/zdůvodnění/návodů, proč se věcí zbavit, pokud vám to opravdu nejde, máte výmluvy nebo pochybnosti. Konkrétně 55 tipů, které vám pomůžou dát věcem Sbohem a pak ještě 15 dalších tipů. Tak komplexní seznam jsem v jiné knize nenašla. Vřele doporučuji :)
Knížku jsem dostala v době, kdy jsem už byla dobré tři roky na cestě minimalismu. Přesto mi tahle kniha pomohla změnit náhled na mnoho věcí, kterých jsem nebyla schopná se zbavit. Na někoho je to možná radikální, ale každý si musí najít svůj způsob.
Z části je kniha osobní zpovědí autora. Na můj vkus zde často propaguje jistou značku. Některé tipy jsou trochu nadbytečně pojaty neminimalisticky. Text se však četl velmi lehce a příjemně. Nejzajímavější pro mě byla autorova cesta k jinému stylu života.
Fumio Sasaki je na mě příliš radikální, nehodlám se vzdávat věcí, které mi dělají radost, nebo těch, které používám sice méně často, ale za to pravidelně. V tomto se víc ztotožňuji s knihou Marie Kondo. Sasaki mi ale v jistém smyslu otevřel oči. Vlastnictví věcí je opravdu přeceňované a zbytečně poutá naši pozornost na úkor důležitějších věcí, například vztahů s lidmi. A pokud jsme schopni si to uvědomit a změnit své chování, může být náš život rázem o mnoho šťastnější.
Z opatrnosti a názorů jiných lidí jsem si knihu zapůjčila v knihovně a teď toho kapánek lituji. Poskytla mi totiž mnoho zajímavých podnětů k tomu, abych se zbavila některých dalších věcí v naší domácnosti. A po návratu z dovolené se mi stalo něco nesmírně zajímavého, co se mi moc líbilo a myslím, že je to i díky tomu, že jsem si vzala autorova slova k srdci. Jedna minimalistická youtuberka zmiňovala, že se jí nelíbilo Sasakiho protěžování značkových věcí. Ano, bylo tam cosi zmíněno, ovšem já si tyto informace odfiltrovala a stále si myslím, že mi kniha hodně dala, přestože sbohem všem svým věcem rozhodně nedám. :-)
Jedna z nejlepších knih o minimalismu, co jsem četla. Velice mne zaujal autorův názor, že je každého věc, zda žije minimalisticky či ne. Většinou se v těchto oblastech příliš tolerance nevidí. Také se mi líbilo filozofické hledisko a celkově zevrubné praktické pojednání o minimalistickém životním stylu.
Po přečtení této knihy mě napadalo - chudák kluk. Teorie - abych nemusel uklízet, raději nebudu mít nic - mi není tak úplně blízká. A mít doma holé stěny a spát na zemi na matraci (protože postel k minimalismu nepatří a je to přežitek) tak to taky ne. Ale některé myšlenky je dají použít i v našem prostředí. Pro mě je ale tato kniha minimalistické utras - pro mě tedy opravdu ne. Ale oceňuji krásné zpracování a fotky před a po.
Z četby jsem měla trochu strach, protože to rozhodně není první kniha, kterou o tomto tématu čtu (úklid, vyhazování věcí a minimalismus). Ale je opravdu čtivá(leč nesnažte se přečíst ji celou za jeden den-akorát se vám to znechutí a stejně ji budete muset odložit), svým obsahem i místy obohacující (byť místy trochu nestydatě používá myšlenky Marie Kondo s tím, že uvede pouze její jméno a víc nic (knihu či dokonce číslo stránky v její knize, kde se myšlenka či tip rozebírá).
Trochu mi otevřel oči, neb jsem měla za to (asi kvůli vcelku skromné Marie Kondo a velikosti bytů /asi i domů/ v Japonsku obecně), že Japonci moc neshromažďují a nemají potřebu se vytahovat před svými sousedy či kamarády. Současně netuším proč (snad mezi řádky) jsem vycítila, že autor žije sám a nemá ani manželku, ani přítelkyni (a to jsem úvod ke knize četla později-to spíš jen pro informaci).
Některé myšlenky jsou hodně plytké(mám vypsaná čísla stran i odstavců a svoje poznámky k tomu a nikdy jsem toho nenapsala víc, než u této knihy-a to jsem o cca 10 let mladší plus obvykle tolik názorových neshod s autory knih nemívám/tak max. 1/10 toho, co nyní), jakoby je autor pouze od někud přebíral a vůbec se nad nimi nezamýšlel.
Několikrát omílaný příběh o knihách, CD a DVD, kdy si autor protiřečí (napřed měl vše jen proto, aby se “blýsknul” před okolím, jak je znalý/na filmy koukal, aby mohl před kamarády “frajeřit”, že ten či onen film viděl a knihy buď jen rozečetl nebo ani to ne a v jedné z dalších kapitol tvrdí, jak knihy miloval a bylo těžké se jich zbavit, tak to tůdle...Ať si tedy usmyslí, co chce psát a na co si chce “hrát”/píši proto, že o sobě tvrdí, že se snažil před lidmi “předvádět”, jak je literárně znalý/skrze knihovničku/ a je to.). Je to asi nad míru recenze(a následující není součást hodnocení), ale mi jsou takoví lidé krajně nesympatičtí (musím za každou cenu všem ukázat, jak jsem skvělý a znalý). Nicméně autor asi ušel dlouhou cestu po svém období změny z maximalismu na minimalismus a třeba bychom si ty názorové nejednotnosti doladili(japonsky ale neumím, ale tak jazykovou stránku nechme stranou).
Snad jen pár postřehů: a) Kniha je dobrá pro všechny blázny co neustále nakupují a hromadí věci, sbírají a obklopují se krámy, kterých si za život ani pořádně neužijí - neustále mění telefony, oblečení atp. b) Nejsem si úplně jist, zda žít na 20 metrech čtverečních je úplně optimální stav. c) Publikace hodně vypovídá o stavu kapitalismu v Japonsku - řada lidí nemá na nájmy ani na koupi bytu a stěhují se do menších prostor. d) Autor žije dle mého až příliš extrémním způsobem života.
Myšlenka zajímavá, hezky napsána a vysvětlena, ovšem měla jsem pocit ze se stále dokola opakuje Kniha mohla být minimálně poloviční. Ve 3/4 jsem přestala číst.
Pořád to samé dokola. Pokud jde o knihy o minimalismu, tak jsou jako Miss Korea, jakmile jste viděli jednu, viděli jste všechny. Taky mě docela odrazoval ten důraz, jaký autor klade na značkové věci. Chvílemi jsem si připadala podobně, jako když projíždím e-shop.
Jediné plus jsou snad fotky.
Čteno v AJ.
Kniha není jen o nelítostném vyhazování majetku ale má přesah z motivaček o štěstí, vděčnosti a vědomí přítomného okamžiku.
,,Jedině vděčnost dokáže překonat zevšednění.''
Nehledě na fakt (zde již komentovaný), že autor má pár dobrých myšlenek, ale ty se opakují dokola a jsou platné kulturnímu prostření Sasakiho, musím uznat, že kniha mne inspirovala směrem blíže k minimalismu.
Mít v knihovně místo, knihu bych si nechal, ale... :-)
Je to náhled, jak vypadá život minimalisty. Jak se zbavit věcí, lépe popisuje M. Kondo. Autor na ni v knize sám poukazuje. Fumio Sasaki má pravdu v tom, že vlastnit méně znamená mít více času. A že ke štěstí nevedou kvalitní předměty, vede k němu kvalitně trávený čas.
Štítky knihy
Japonsko japonská literatura minimalismus
Sbohem, věci. Nový japonský minimalismusKniha Sbohem, věci. Nový japonský minimalismus je v
| Právě čtených | 4x |
| Přečtených | 95x |
| Čtenářské výzvě | 14x |
| Doporučených | 2x |
| Knihotéce | 38x |
| Chystám se číst | 67x |
| Chci si koupit | 23x |
| dalších seznamech | 2x |
Minimalistické, inspirativní a poučné, vskutku. Pro mě osobně ale vyhnané do extrému, který určitě nechci aplikovat a to nejde jen o věci jako takové. Sám toho tolik nemám, ale určitě to ještě zredukuji :) Některé myšlenky se dost opakují.