borupet komentáře u knih
Knihy Simona Mawera mám ráda. Mendelův trpaslík mě hodně "zasáhl", tak moc, že jsem při plánované návštěvě Brna navštívila Mendelovo muzeum a vstřebávala jeho atmosféru. Tak moc, že jsem si objednala učebnici genetiky, abych si osvěžila znalosti získané na vysoké škole. Genetika mě vždycky hodně bavila a tím pádem i Mawerova kniha. Ovšem moc dobře si uvědomuji, že pro člověka, který nemá o genetice alespoň základní znalosti, patrně bude nezáživná a bude působit příliš odborně.
Prolínající se dvě dějové linky, zakladatele genetiky Gregora Mendela a jeho vzdáleného příbuzného Benedicta Lamberta, se příjemně nerušeně doplňovaly. Je pravda, že v knize autor hojně připomínal nedoceněnost Mendelova objevu, ale mně to nijak nevadilo, spíše mě fascinovalo, jak dokonale si autor nastudoval danou problematiku.
V komentářích je hodně diskutovaná všudypřítomná Benova sexualita, ani ta mě neiritovala, dovedu si představit, že pro člověka jako on má velkou důležitost. Naopak, sonda do jeho duše, popisy chování, těch nejniternějších myšlenek.... Bylo to upřímné, otevřené a pro mě uvěřitelné.
Použití moravských reálií bylo, stejně jako u Skleněného pokoje, třešničkou na dortu.
Jediná výtka. Nemám ráda otevřené konce. Proto hvězda dolů.
Nezavrhuji, ale těžko hodnotit. Nevím, co tím autorka chtěla vyjádřit. Šokovat? Některé pasáže byly zajímavé, ale jako celek.... Pro mě neuchopitelné.
Samotný příběh a hlavní dějová linka zajímavá. Ale zpracování velice zvláštní, jakoby odbyté, jednoduché věty, slova, úvahy, strohé popisy. Nepropracované, nerozvedené, jakoby autorka chtěla knihu rychle mít napsanou. Prostě žádný literární zážitek. Zklamání.
Autorku jsem objevila díky Zuzanině dechu, ale tím byla laťka nastavena hodně vysoko. Bohužel knihy Doupě ani Němci této pomyslné laťky nedosáhly. Zpočátku se příběh odvíjel zajímavě, ale postupně jsem zabředávala do úseků, které jsem nemohla "uchopit" a v domění, že jsem něco někde dříve přehlédla, jsem se neustále vracela. Pak jsem pochopila, že taková je celá kniha, spousta postav a jejich krátkých vstupů, u kterých jsem nepochopila, jakým způsobem ovlivnily hlavní dějovou linku. Nabyla jsem dojmu, že jsem vůbec nepronikla do autorčina myšlení v tomto příběhu a hodně mi z něj pro tentokrát zůstalo skryto. Škoda, jinak se mi líbí styl psaní, krátké kapitoly a strohé popisy.
Hluboká poklona panu Larssonovi a obrovská lítost, že předčasně odešel. Třetí díl byl pro mě trochu obtížnější v orientaci mezi jednotlivými aktéry, kterých bylo opravdu hodně. Závěrečný soud s Lisbeth byl však famózní. Tak geniálně vymyšlená zápletka, s takovým množstvím postav, z nichž každá měla své místo a účel, vystřelilo trilogii Milénium jednoznačně mezi to nejlepší, co jsem kdy četla.
Fenomenální. Jako u prvního dílu, čtivé, napínavé, dokonale promyšlená zápletka. Hodně postav, přesto všechny dílky skládačky přesně zapadly do sebe. Velmi povedené pokračování.
Tak tohle mě hodně bavilo. Přenést se přes pro mě nezáživný začátek, protože ekonomika není moje hobby a nerozumím jí, a jízda může začít. Dokonale promyšlené, detailně propracované, brilantně napsané. Mikael s Lisbeth jsou sympaťáci a jsem moc zvědavá, jak se jejich vztah bude vyvíjet dál.
Moje první knížka od autora (a určitě ne poslední). Objevena v rámci čtenářské výzvy. Rozhodně to není oddychovka, nutí člověka hodně přemýšlet. Úžasná psychologická sonda do života mladých lidí žijících na konci šedesátých let v Tokiu, všudypřítomný smutek, deprese a smrt, nevázaný sex. Velmi citlivé detailní vykreslení prožívaných emocí.
"Mysli si, že je život krabice sušenek. V krabici se sušenkama je spousta druhů sušenek a ty máš některý z nich rád a některý ne. A když sníš nejdřív ty, co ti chutnaj, zbydou ti nakonec jen ty nedobrý. Myslím, že se těm nedobrejm nedá vyhnout, takže když skousneš nejdřív je, zůstanou ti pak už jen ty lepší. A život je něco jako taková veliká krabice sušenek."
Smutný příběh s dobrým koncem. Prolínání dvou dějových linek, originálně promyšlená zápletka, v níž dopis hraje hlavní roli. Život dvou žen, jedna naivní, zmanipulovaná násilnickým manželem - tyranem, druhá doplatila na manýry tehdejší doby - dcera, která udělala rodině "ostudu", musí být "odejita".... "V tragédii jedné ženy se skrývá naděje druhé..."
Moje první knížka od autorky. Líbila se mi, pěkně se četla, povídky se postupně propojovaly. Jako celek působí smutně, i když u některých hrdinek občas svitla naděje na zlepšení jejich neutěšené situace. Společný jmenovatel ženy. Podřízené, manipulované, zneužívané muži, obětované rodině. Příběhy nejsou uzavřené, občas je jen tak matně nastíněné možné pokračování, které si můžete domyslet. Mám ráda příběhy s jasným koncem, proto za mě jedna hvězda dolů. Určitě však stojí za přečtení a zamyšlení.
Úžasná kniha mého dětství. Moje oblíbená s nádhernými ilustracemi Heleny Zmatlíkové. Četla jsem ji jako dítě a nyní znovu, s mým synem, kterému se také moc líbí. A já jsem se díky němu přenesla zase zpátky do svého dětství... Tato knížka by neměla chybět v žádné (dětské) knihovně.
Skvělé čtení, zvláštní neobvyklé prostředí deštného pralesa, výborná zápletka, děj měl spád, celý příběh byl velmi napínavý. Na čtení jsem se těšila a konec mě přímo šokoval. Tahle knížka se mi hodně dostala pod kůži, ještě dlouho po přečtení jsem nad ní musela přemýšlet. Za mě dokonalé.
Více dějových linek se zasloužilo o menší přehlednost příběhu, spousta postav, mrtvol, psychických "úletů". Vlastně skoro všechny hlavní postavy byly nějakým způsobem "ulítlé". Na konci se to všechno nějak spojilo a vysvětlilo. Konečně jsme se dozvěděli více o Rose, zbývá rozkrýt tajemství Asada. Jednotlivé díly série jsou značně nevyrovnané, připadá mi, že čím vyšší číslo, tím více zamotané.
Petera Maye jsem objevila díky databázi a jsem za to moc ráda. Ostrov Entry dosahuje úrovně trilogie z ostrova Lewis. Strhující, napínavé, působivé střídání dějových linek přítomné a minulé, nepředvídatelné rozuzlení. Vynikající.
Knížky paní Mornštajnové miluju a hrozně jsem se těšila na další. Totální zklamání, jak už někdo napsal přede mnou, jako by to ani nepsala ona. Nesedlo mi ani téma, ani postavy mě nijak zvlášť nezaujaly, nemělo to spád, byla jsem ráda, že jsem vůbec knihu dočetla. Snad se autorka vrátí ke svým skvělým knihám typu Hana nebo Tiché roky...
Příjemné oddechové čtení, někdy veselé, někdy smutné. Milé pohlazení na duši.
Typický Hartl. Hodně jsem se těšila a teď cítím rozpačitost. Začátek měl úžasný spád, byl skvělý, čtivý a knihu jsem nemohla odložit. Od půlky se začal příběh kazit, rozmazlená dvojčata Sára s Ellou mě rozčilovala, sobečtí spratci. Jak už je u pana Hartla zvykem, příběh se hemží samými VIP, kteří nemají absolutně žádné finanční problémy, stejně tak jako hlavní hrdina Aleš. Vánoční dárek pro dcery v hodnotě statisíců... Trochu mimo realitu pro normálního člověka. A když už by to vypadalo, že by na prestižní školy holek náhodou neměl, tak holky zdědí pohádkové jmění. Krom toho jsou obě neuvěřitelně nadané, vyhrávají jednu mezinárodní soutěž za druhou, prostě před jejich talenty klečí celý svět. A konec příběhu? Sentiment, aby i slzička ukápla. Škoda, podle mě opravdu mimo realitu všedních dní obyčejných lidí, ačkoliv právě tak se příběh tvářil...
Mně se příběh moc líbil, na čtení jsem se těšila. Mám od paní Klevisové přečtené všechny knihy, tohle není klasická detektivka, ale rozhodně stojí za přečtení. Krásná příroda, zajímavá zápletka z minulosti, jejíž rozplétání mě bavilo. Vztahy lidí, hledání sebe sama, psychologické úvahy. Za mě super.
Klasika pro všechny věkové kategorie. Nestárnoucí krásný příběh, který čtenáře zanese daleko od dnešní přetechnizované doby.
Poutavě napsané, ale moc smutné. Nevím jakými slovy popsat, co cítím. Úlevu, že jsem já ani nikdo z mých blízkých nic podobného nemuseli zažít. Útěchu, že snad nic podobného nezažijeme. Vděk, že žiju v dnešní civilizované době. Ale je to opravdu jisté, že je lepší, že to bude lepší? Cítím smutek, že tolik lidí muselo prožívat pro nás nepředstavitelné útrapy. A obavy, aby... Válka je zlá, nelítostná. Uvrhne lidstvo do bezbřehé beznaděje. Važme si toho, co máme, v čem žijeme, jak žijeme. Važme si každého dne, který můžeme v klidu prožít. Všichni takové štěstí neměli. Všichni takové štěstí nemají.