blak komentáře u knih
Zvládl jsem až na podruhé. Krásná kniha. Po měsíci cestování po Evropě jsem si velice užíval pasáže, kdy Sal volá tetě o další peníze. Kéž bych měl taky komu volat. Skvělý román.
Hrozně hezky napsaná knížka. Krásný svět osmileté holčičky, nezatížené "rozumem" dospělého. Chtěl bych být jednou stejným otcem, jakým byl Atikus.
Poslouchal jsem jako Rozhlasovou audioknihu. Jsou to silné příběhy, ještě když si ráno v novinách přečtete, že "Kim čong un přiznal potravinovou krizi". Zajímavá sonda do života v KLDR. Všechna čest před odhodláním utéct od všech uprchlíků. U vyprávění nejstarší ženy jsem dumal nad tím, jak to náš vyspělý svět dokáže připustit. A vlastně to je stejné i dnes. Ať tam pošlou potravinovou pomoc OSN. Dyť je to děsivé. Hladovět v roce 2021. Kim nekim.
Předně díky Kecům&Politice za tip na čtení. Přečteno poprvé v pětadvaceti, těším se na opáčko za dvacet let. Zajímavá kniha, příběh. Vlastně mě hrozně překvapilo, kolik toho Garp za svůj život stihl. A hrozně se mi líbil konec. Dozvědět se, co se s každou postavou stalo. Hezké uzavření románu.
Skvělá prvotina, zajímavý příběh. Já osobně jsem netušil, že se bude jednat o lgbt příběh dvou chlapců (tak pokud o tom někdo nerad čte, pozor), ale zároveň se pouští do poměrně náročné tématiky života v komunismu jako mladý člověk - spolupracovat, ohnout se, nebýt sám sebou, "ještě chvíli to vydržet". Vždycky při takových příbězích uvažuju, jak bych se asi zachoval já. Ach, jak krásná je dnešní doba. Ve středu si odletím a nikoho se na nic neptám. Skvěle popsaná bezmoc obyčejného života. Skvěle naznačená nerovnost papalášů. Moc pěkný román!
Zajímavé čtení. Musím se podívat po dalších knihách o alkoholu. Příběhy kolegů Josefa F. z léčebny jsou různé, konec mají stejný.
Přečteno za dvě odpoledne na pláži v Řecku. Ke knize jsem se dostal naprostou náhodou, byla v knihobudce na Pankráci. Kniha, kterou bych přirovnal k Mnichovi, co si koupil Ferrari. Krátký příběh, který člověka donutí k zamyšlení, zda žije svůj život tak, jak vždy chtěl. Je tam pár zajímavých myšlenek, které však zmizí s pěnou dní obyčejného života. Na druhou stranu závidím, že kdysi tohle poselství nesla pouze kniha, dnes o "naplnění svého potenciálu/cesty života" mluví každý druhý influencer.
Jak se píše v závěru, chcete-li jednoduchý návod na život, zeptejte se sami sebe "a nezní to až moc dobře?!" Taky jsem ho chtěl, a čekal. Je to zajímavá kniha plná tipů, jak je třeba vyvážit život v mnoha jeho oblastech, aby člověk dosáhl lepšího zdraví.
Skvělá kniha, mám pana Etzlera moc rád, takže jsem spíš nekritický. Poutavé vyprávění, hodně zážitků a pro mě mnoho úvah, jestli jsem se svým životem spokojený, nebo bych raději něco akčnějšího.
Pro neznalce jako jsem byl já, jedná se o knížku příběhů o pár stranách. Některé povedenější, některé méně. Bukowski strašně dobře dokáže navodit atmosféru příběhu, člověka, u kterého se ocitáme. Vtipné, není to tak zbytečně vulgární jako byly ženský. Občas kromě sexu a chlastu řeší i dostihy, práci, své mládí. Dobrá knížka!
Četl jsem již předchozí Šumavské samotáře, tahle kniha mě bavila o něco víc (jako Moraváka jsem rád za příběhy o paní z Karlovic, chlapovi z Karpat). Jediné s čím jsem bojoval byly různé duchovní filozofie, kterým někteří věří. Na to jsem moc omezený, městský člověk, věřící jen faktům.
Věnoval jsem té knize asi dva měsíce života, chtěl jsem ji dočíst za každou cenu. Šílený proud mini příběhů nových a nových postav, všech se jménem Aureliano či Arcadio. Po čase se začnete ztrácet, v půlce přestanete řešit kdo je kdo a prostě domýšlíte o kom by se tak mohlo mluvit. Zvláštní knížka, v mých 22 mi zas tak geniální nepřijde. Ale kdo ví, čas vše mění.
Moje první knížka od Bukowského. Přečteno na pláži v Chorvatsku. Prvních 100 stránek je "Wow, jak někdo může psát takovýmhle stylem, žít takovýhle život", dalších 100 stránek "Hm, oka, stane se ještě něco?" a posledních 100 stránek je čistě "Chci to dočíst, ale nejsem si jist, jestli mě to vlastně nenudí". Ale mám v plánu Poštovní úřad, třeba bude lepší.
Kniha dokáže dobře vystihnout atmosféru a náladu, ve které se hlavní hrdina nachází. Je rozhodně zajímavá a čtivá. Jen jsem při čtení chytal únavu hlavního hrdiny, taky se mi teď chce spát vyčerpáním.
Místy jsem chápal jednání Marie i Rózy. Místy jsem ho nesnášel. Z konce jsem byl rozpačitý.
Popravdě docela zklamání. Asi už jsem takových knih přečetl moc, a všechny se opakují. Ale návod "jak začít" obsahuje, třeba to někomu pomůže.
Téma knihy přirozeně láká, na knížku jsem se těšil už od chvíle, kdy ji Apolena oznámila v podcastu SM. Zpracování i ilustrace jsou moc hezké. Rozhovory v Komunitě silné. Jen jsem koukal, kolik lidí zvládne z drog přejít zase do normálního života. Včetně (třeba intelektuálně náročné) práce. Těším se na další knihy z nakladatelství Alarmu!
Zase jsem byl trochu překvapený, příběh detektiva jsem nečekal. Proč ne? Klasické nenáročné letní čtení.
Skvělá knížka. Čtivá, upřímná, konečně oproti jiným, co jsem od Bukowského zatím četl, i míň vulgární. A příběhová. Doporučuji. Je třeba akceptovat alkohol, ženy a dostihy. Kdo čeká velkou zápletku je blázen. Prostě zápisky normálního člověka. A opět bych rád napsal, že šedesátá léta (i když v LA) byla dost podobná tomu, co můžeme zažívat dnes.