Ben Nevis komentáře u knih

Stalo se to, čeho jsem se po prvním dílu obávala. Přibývají stránky a děj se rozmělňuje. První kniha líčila události patnácti let, ale třetí kniha se odehrává v jednom měsíci. Většina knihy se táhne jako mexická telenovela. Postavy dokolečka diskutují své plány na velkou bitvu nebo řeší osobní spory. Naštěstí Brett umí psát čtivě a udržet pozornost (přirovnala bych ho ke G. R. R. Martinovi, oba mají své světy logicky rozvržené, různorodé postavy a události mají reálné důsledky). Přibylo sexuálních popisů, kterým se Brett doposud vyhýbal. Kam se poděla cudná Leesha?

Samozřejmě se všechno točí kolem hlavních postav Arlena a Jardira. Ostatní se zařadili mezi vedlejší postavy. Zatímco Jardir je postava téměř ježíšovská (kudy chodí, tudy uděluje rady, urovnává spory apod.), Arlen je nadále sólista, kterému sláva nedělá dobře. Ženské postavy však většinu času lezou krkem. Leesha a Inevera, obě panovačné, intrikaří každá podlé svých schopností, a Renna se zase chová jako malé děcko.

Závěr je dostatečně šokující a napínavý (nevěřím, že to bylo konečné řešení), ale trošku samoúčelný. Opravdu by ty intrikánky nečinně přihlížely, jak se důležití muži jejich života zabijí?
Každopádně se těším na další díl.

03.01.2014

Máme tu dva Osvoboditelé. Jeden se vypracoval sám a druhý byl k tomu veden celý život.
Jardirův příběh je zajímavý, protože si ho z předchozího dílu pamatujeme jako chamtivého zlořáda. Teď se dozvíme celou pravdu a plno věcí z Krasijské kultury.
Bohužel jakmile skončí Jardirův flashback, dostáváme se do současnosti, ze které není kam prchnout, a autor, vědom si toho, že má před sebou minimálně tři knihy a čtenáře jisté, zvolnil tempo. Dále se mi nelíbí zázračný posun schopností. V prvním díle Arlen tvrdě cvičí u mistrů a v druhém díle už vesničani za pár týdnů bojují jako rodilí krasijci a leckdo umí dělat lepší chrany/kouzla než Arlen. Lidé posílili, ale démoni taky vytáhli silnější zbraně.
Z Reniny linky mám rozpačitý pocit. Arlen se celou knihu brání odpovědnosti za lidi z pozice Osvoboditele, ale v Tibbetské Říčce jedná a vynáší soudy z pozice vyšší moci, přestože neví, jak to bylo doopravdy.

Závěr: Příběh začíná trpět syndromem velkých ság - rozmělňováním, ale stále je strhující a kvalitativně patřící mezi nejlepší. Koncept dvou Vyvolených se autorovi povedl.

05.12.2013

Knížečka líčí staročeské dějiny moderním jazykem, srší sarkasmem a utahuje si z tehdejších mocipánů.
Bohužel vtipnost se s přibývajícími stránkami vytrácí. Příběh začíná nudit, což je způsobeno neustálým opakováním rozhovorů (například Břetislavovy problémy s nárokem na trůn řeší všichni se všemi a když člověk po x-té musí číst o tom, jak je Břetislav levoboček, a proto si musí vzít Jitku, začíná uvažovat o zaklapnutí knížky). Humor spočívá v líčení hrdlořezů jako neškodných ťulpasů a zlehčování utrpení nevinných, takže nikomu se vlastně neděje nic špatného. Na začátku je naplánovaná akce, která se pak s minimem překážek realizuje a o všem jsme zpraveni dopředu, takže se nekoná žádné překvapení.

Dívka na vdávání nepatří mezi Švandrlíkovy nejpovedenější knížky, protože humor - jako jediná fungující složka - se brzo omrzí.

30.09.2013

Jak se naznačuje již v úvodu, co lekalo naše předky, nás už neohromí. Nevytýkám povídkám, že jsou málo hororové, ale spíš to, že název sbírky je zavádějící. Mohlo se to klidně jmenovat "Braky přelomu 19. a 20. století", protože v moderní době by se určitě dalo najít pár kvalitnějších kousků.

Na archaickou češtinu jsem si špatně zvykala, než jsem pochopila, že u některých povídek není chyba v dobovém jazyku, ale v autorovi. Proto se některé starší povídky paradoxně čtou lépe než novější.

Nejvíce se mi líbila O-Juva-Inari-Daimiodžin, nejméně Kometa. Arbesovo romaneto se zde nehodí nejen svoji délkou. I když mi úvod sliboval hororový zážitek, závěrečné vysvětlení bylo neuspokojivé a děj působí překombinovaně. S takovou bychom mezi horory mohli zařadit i Janu Eyrovou.

Závěr: Doporučuji studentům a nadšencům do češtiny 19. století. Milovníci kvalitních hororů ať se poohlédnou jinde - Erbenova Kytice nebo Švandrlíkův Draculův švagr českému hororu ostudu neudělají.

30.09.2013

Neměla jsem se dozvědět, čí je to syn, protože pak to svádí k prohlášením typu: \"King by to napsal lépe to, King by udělal ono...\"

Líbil se mi metalový motiv celé knížky. Stejně jako v death metalu tu máme krátký úvod a pak nastupuje nářez, který neúnavně vydrží až do konce, když pominu dovysvětlovací závěr.
Četla jsem už Rohy a jde poznat, který z těchto dvou románu je prvotina. Černa krabice občas trpí klišovitostí, postavy se chovají nesmyslně jenom proto, aby byl čtenář překvapený, a u některých pasáží jsem se nudila natolik, že jsem uvažovala o odložení knížky.

Pozvolný rozjezd mi tu chybí, protože jednak se tím ztrácí pocit z duchařiny (duch mohl být nahrazen živým psychopatem a na příběhu by se nic nezměnilo) a jednak má pak kniha problém udržet nastolené tempo. Hlavní devízou románu jsou dobře vykreslené charaktery, protože Judas Coyne (alias Jidášův peníz) je fakt zajímavá literární postava.
Průběh příběhu je předvidatelný (občas jsem si připadala jako při sledování béčkového hororu) a to, co se děje postavám, by nemohl přežít ani Rambo na vrcholku slávy.

25.09.2013

Je to přímé pokračování prvního románu, a tak nemůžeme čekat rozdíl v kvalitě děje nebo psaní. Zase se tu hodně filosofuje a zase nám autor podsouvá, co si on (nebo jeho hrdina) myslí a je to těžké číst, pokud s ním nesouhlasíte, protože román není vhodný prostor na polemiku. Místy je kniha těžkopádná a nemusela být tak rozvláčná. Hlavně závěr je natahovaný a rozuzlení slabé.

13.08.2013

Je to jeden z těch (nejen) scifi románu, kde se porovnává cizí morálka s tou, na kterou jsme zvyklí. Samozřejmě vždy vyhrává ta naše, protože jinou ani neznáme. A poklepáváme si s autorem po ramenou, jací jsme to my lidí borci, když uznáváme lásku a svobodu. Román mi tudíž přijde xenofobní, ale kdyby se oprostil od filosofování a věnoval se pouze příběhu a akci, neměla bych co vytknout.

Nechci porovnávat s Hlídkami, ale neodpustím si poznámku, že v Hlídkách mi přijde autor víc vyzrálý ve smyslu pro dobro a zlo a filosofování v Hlídkách bylo bližší mému smýšlení.

31.07.2013

Kvalita Hlídek nejde s každým dílem strmě dolů, jak to bývá u jiných ság. Anton je silnější než v Noční hlídce, proto plní náročnější úkoly. Už to není ten blbeček, kterého se obětuje, když se to hodí pro věc Světla, ale plnohodnotný a vážený člen Noční hlídky. V Poslední hlídce chybí pletichářské šarvátky mezi Geserem a Zavulonem, a stejně jako v Šeré hlídce je příběh spíše kriminální.

Nelíbí se mi však nedostatek autorovy fantazie na záporáky. Místo aby vymyslel novou postavu, tak raději odkrouhne někoho známého, koho jsme si už třeba stihli v předchozích dílech oblíbit. A tak se z nejnižších Jiných stávají mágové mimo úrovně - viz Šerá hlídka, která tento trend zahájila.

05.06.2013

Po shlédnutí filmu jsem se rozhodla doplnit čtenářský deník Tolstojem, kterému jsem se doposud vyhýbala, protože romantické příběhy mě tolik nebaví. Stejně jako ve filmu se mi však víc líbil Levinův příběh, v románu navíc doplněný filosofickými a politickými úvahami, díky kterým můžeme poznat carské Rusko. Je tu například cítit obdiv ruské šlechty ke všemu evropskému, což je krásně vidět na přezdívkách a mluvě cizími jazyky.

Trochu mi vadilo, že jsou všechny postavy popisovány jediným pozorovatelem, ale autorovi se podařilo vytvořit barvité charaktery, kde každá postava je jiná, má své silné stránky i slabůstky. Postavy kvalitou hodně převyšují děj, protože ruská smetánka nic nepodniká (kromě Levina), maximálně cestuje za příbuznými nebo po lázních.

Anna je jako ženská postava popsána dobře, ale není to sympatická postava, protože se nechá vláčet osudem a neví, co chce. Druhá hlavní postava Levin je postava silná a charakterní. Za svým cílem nejde přes mrtvoly, přestože miluje stejně vroucně jako Anna. Román není politická agitka za práva žen (i když se filosofuje i na toto téma), pouze sociologická sonda do tehdejších poměrů. Naopak mi připadalo, že autor trochu straní jejímu manželovi Kareninovi, zatímco Vronskij je popsán jako člověk ctící pokřivené hodnoty. 90%

29.04.2013

Mysteriózní prvky bych u Bachmana nečekala. Líbil se mi víc stejnojmenný film, kde to končí trošičku jinak a některé věci dávají větší smysl.

02.01.2013

Nedá se říct, že by to byla špatná kniha. Některé věci nefungují, konec je tak překombinovaný, že už jenom chybělo přistání UFO, ale jako akční detektivka se to dobře četlo a je to napínavé. Odmysleme si marketing a o knížce a Brownovi by vědělo pár lidí. Prostě by zapadl mezi davy pisálků, kteří se snaží na pár hodin zabavit čtenáře.

Není to nejlepší antologie hororových povídek, na kterou jsem narazila, protože se omezuje na 20. století a ještě ne celé. Je to ale výborný výběr, panu Korbařovi tleskám.

09.11.2012

Víc to bude bavit kluky, protože po většinu románu akce stíhá akci, honičky, výbuchy, střelba, agenti... Ty nadpřirozené schopnosti tam ani nemusely být.
Další věc, co může odradit, je nedostatek sympatických postav. Jsou tam pouze tři kladní hrdinové, ale musíme přetrpět i pohledy sobeckých a někdy šílených psychických upírů.

05.11.2012

Martin zde dělá, co umí nejlépe - popisuje vnitřní svět své hrdinky, její tužby a překonávání překážek. Líbí se mi originální scifi svět, reálný popis kastovnictví, strach ze společenského úpadku. Bohužel je to rozplizlé a některé pasáže jsou nudné.

05.11.2012

První část, jak hlavní hrdina zápolí se svými schopnostmi, se mi celkem líbila, druhá část je taková nemastná neslaná. Ocenila bych neortodoxní milenecký vztah, ale z těch tlapiček a tlamiček mám osypky ještě dneska.

25.10.2012

Cítím tu dost velkou inspiraci Sapkowskim.

25.10.2012

Čte se to dobře, ale nijak extra neobohatí ani univerzum ME ani čtenářský zážitek. Naštěstí kniha nemá takový rozsah, aby příliš nudila. Čtivo pro milovníky paperbacků na cesty.

25.10.2012

Nezaujalo mě to ani jako protiválečná agitka ani jako akční střílečka. Čekala jsem víc emocí, víc informací o hlavním hrdinovi, ale hlavní část knížky se věnuje boji proti nezajímavému protivníkovi. Scifi svět, ve kterém hrdinové žijí, by mohl být hlouběji zpracovaný. Samotné "štěně" je nakonec jenom okrajovou záležistostí, možná drobným katalyzátorem motivací.

24.10.2012

Chybí fantazie z Hlídek a tím se Zlá doba pro draky degraduje na průměrnou fantasy zaměřující se na vyvolené hrdiny a akční řežbu.

24.10.2012