bábuška komentáře u knih
Toto je nejkrásnější kniha, kterou jsem od autorky dosud četla. Příběhem Hedviky sledujeme její návrat po válce do poničené a vykradené vily a pokračuje obdobím pro náš národ nejsmutnějším. Při četbě jsem se vrátila jako malé děvče do období mých rodičů, napjaté politiké situace, pronásledování prodemokratických politiků, rotahovačnost politiků komunistických, končící hromadnými zatýkáními, krvavými rozsudky a ztrátou Jana Masaryka. Nebylo divu, že závěr knihy končí odjezdem novinářky Marcie Davenportové a nakonec i útěkem Hedviky i mnoha dalších. Při četbě této knihy jsem se do tohoto období zcela vžila a smutně jsem si poplakala.
Přestože je tento román prvotinou mladé autorky, byla jsem velice mile překvapena. Krásný příběh mladé dívky který začíná krutým osudem v koncentračním táboře, po osvobození republiky pokračuje velice krátkou dobu radosti, aby se vrátil zpět do do nedobré doby padesátých let. Kniha osloví starší generaci, která prošla tou dobou, ale i mladí čtenáři by si měli připomenout dobu, kterou prožili jejich rodiče. Je to kus dějin našeho národa. Kniha se velice pěkně čte.
Část třetí. Boskovická svodnice.
I tato částt knihy se mi velice líbila, chválím pana Vondrušku za krásnou češtinu, to se pak čte samo.
Pomalu plynoucí čas jako řeka, ospalá vesnice během nacistické okupace. Příběh nervově nemocné matky a tří dětí, vydaných na pospas sami sobě. Dost psáno o vaření, což není moje doména. Nejmladší dcerka zcela propadlá rybaření v Loiře. Zaujala mně poslední část knihy, kdy Framboise je již starou ženou.
Knihu jsem dočetla, ale nijak mě neoslovila. Ženy na americkém maloměstě bez vyšších zájmů se vyžívají vyloženě v drbech o svých přítelkyních a začíná to i děvčat školou povinných. Muži mlčí a mlží, tchýně je jedovatá, prostě žádná radost.
Dočetla další příběh Jiřího Adama z Dobronína TICHÝ JAZYK. Za vlády Habsburků v Rakousku-Uhersku, českých krajích panovalo několik rodů, které mezi sebou soupeřily jak o větší moc nad ostatními, což mi dost připomímá současnost, že Češi se nikdy nepoučí. Stále se opakuje boj o moc. Ale početla jsem si hezky.
Zajímavý a pěkně napsaný příběh ze Sicilie. Hodně tajemna z minulosti a zlé jednání v současnosti. Krásné prostředí plné vůně květin, krásné moře, ale i zapáchající močály a uličky plné odpadků. Tolik napětí, že jsem četla nepřetržitě až do rána. Ani jsem nečekala, že mně kniha tolik zaujme.
Mám přečtený první příběh trilogie. Přestože čteme o našich předcích před několika stoletími, poznáváme, že povahově se člověk nemění a z chyb se nepoučí. Ale početla jsem si pěkně.
Vracím se k některým starým knihám a tím i k hodnocení příběhu. Musím přiznat, že tentokrát mě kniha mnohem více zaujala a proto jí přidávám i hvězdičky.
Příběh začíná chladným a studeným deštěm, který trvá a trvá, není divu, vždyť jsme v podzimní Anglii. Děj se střídá s trochou tajemna a trochou detektivním pátráním, hodně vzpomínáním na kdysi slavného dědečka hlavní hrdinky studentky Jenny. Celý ten děj se odehrává v domě U Zapadávajícího slunce s několika starými obyvateli a pár jejich vzpomínkami. Kniha mně nijak nenadchla.
Tak trochu příběh dvou sester, jejich nanicovatých lásek a nečekané dědictví po matce. Domek sice stojí v romantickém prostředí, ale má
i další nájemníky - duchy. Tím se příběh z romantiky přesouvá do děje
trochu tajuplného. Ale celkově se mi příběh líbil, hezky se četl a nakonec
vše dobře dopadlo. Prostě oddechová četba.
Ocitáme se v polovině 14. století v Brně. Autorka velmi pečlivě popsala období oné doby, kdy se žilo celkem dost neřestně, což mě dost překvapilo. Že na ulici Česká byly vymezené dva domy pro potěšení pánů movitějších, na rozdíl od vršku Puhlík za hradbami, kam chodili ti chudší. Že se tam děly i věci kruté je nasnadě. Příběh je částečně i detektivní, ale čte se hezky, dokonce jsem se i příjemně pobavila.
Má představa byla že se jedná o knihu z válečných roků, mé zklamání bylo veliké. Spíše to byly vzpomínky dívky Odile na práci mezi dalšími knihovníky např. Margaret nebo Droběnka, posléze se přidává Lily. Jejich omyly mládí, co to vlastně je pevné přátelství a j. Klidně to mohla být povídková kniha, tímto slohem mě nijak nezaujala, byla jsem zklamaná.
Během válečných roků se setkáváme s židovskou rodinou Kolischerových v Praze, jejich malá dcerka Miriam měla štěstí, že se dostala do Anglie se skupinou dětí kterým pomohl Nicholas Winton. Další rodinou byli v Anglii manželé Pamela a Hugh Denisonovi. Postupem času Eva s Josefem prožijí kruté časy v různých koncentračních táborech, v Terezíně kde Eva hraje jako klavíristka se setkává s vyjímečně nadanou dívkou Hanou, ve které poznává svou druhou dcerku. Doba strávená v těch letech je popsána pravdivě a srdce nechápe zlovůli nacismu. Ukončení knihy je dojemným setkáním sester Miriam a Hany při společném koncertě, kde je provedena jako vzpomínka skladba jejich maminky Evy "Villanelle". Kniha krásná a dojemná.
Přestože je tato kniha román, zaujala mně, je to pohled z druhé strany a velice zajímavě napsaný, i když tam bylo mnoho krutosti. Příběh se mi velice líbil a opravdu si hodnocení zaslouží.
Oproti třem předchozím knihám mně tato tolik nezaujala, cesta do Ameriky v roce 1942 mi připadala nějak nepravděpodobná, hlavně to pronásledování nasazeným odsřelovačem. Pokud se příběh zakládá na skutečnosti, přiznávám, že neznám dokonale dění v těchto letech. Popis bojů na území Ruska je krutost sama, stejně jako všechny ostatní i v jiných knihách. Co mi připadalo zvláštní, je průpovídka, kterou my používáme když se nám něco nepovede, na př. "do háje zelenýho", v knize používáno "Pro lásku Leninovu". Nebo i toto špatně chápu?
(SPOILER) Velice pěkně napsaný příběh o nelehké době, jak z pohledu obyčejné německé venkovské rodiny, židovských obyvatel nahnaných do koncentračních táborů, i mezi nejvyšší nacistické pohlaváry. Na jedné straně rodina žijící na samotě v lesích, ochotná pomoci pronásledovaným a to bez obavy o vlastní bezpečnost, na straně druhé nelidské zacházení s těmi, kteří se ocitli v dřevěných barácích za drátěnými ploty. Vysoký nacistický důstojník Peter Hagen vyměnil kariéru za lásku, svůj omyl zjistil na úplném konci války, Rodina Sandnerových pomáhá kde může a mladá matka Hannah a malou dcerkou u nich nachází nový domov. Nakonec se ovšem Hannah ocitne v Osvětimi ve známém dívčím orchestru a po skončení války najde láskyplnou náruč opět na statku Sandnerhof, ovšem čeká jí ještě několikaleté pátrání po dcerce Melince. Budu se těšit na další pokračování na podzim.
V tomto příběhu se naše známá sestava pouští do případů padesátých let, kdy byli emigranti pronásledováni Pohraniční stráží, a to bez varovných výstřelů, ale docházelo rovnou ke střelbě, dokonce i do malých dětí. A pak dostávali pohraničníci i odměny a vyznamenání. Připomeňme si starou moudrost o "Božích mlýnech". Mohu knihu opět jenom pochválit.
Příběh začíná ve třicátých letech minulého století rodem Hanulíků, přidává se rodina Vágnerových, z okolí Uherského Hradiště, Zlína, Prahy a posléze Kanady. Je to vlastně vyprávění o československých dějinách, jak je prožívali Pavel, Anežka, jejich spolužáci, kamarádi a rodinní příslušníci v tom kterém období. Kniha je napsaná velice zajímavě a hlavně pravdivě, vždyť i já se narodila ve třicátých letech a tak jsem se sžívala s osudy hrdinů knihy, moje cesty byly podobné. Kdo ta léta prožil, jistě mi dá za pravdu. Poděkování autorovi náleží.
Příběh z období bombardování Londýna, kdy je nešťastně rozdělena matka se synkem. Ten jako ztracené dítě je umístěn v sirotčinci a poté s mnoha dalšími dětmi převezen "k lepšímu osudu" do Austrálie. Kde ovšem jsou na farmě Křesťanských bratří nuceni v nelidských podmínkách tvrdě pracovat a sen o škole, milých rodinách a pomerančích je pryč. Malý Jack je jediné dítě které se dostane do rodiny a jako dospělý začne osud malých přistěhovalců rozplétat. Na druhém konci světa hledá matka zraceného syna, úřady jsou nevšímavé. Celý případ se po mnoha letech dostane k soudu, vláda je nucena postiženým se omluvit, i matka se synem se shledá, ovšem skutečná pravda není známa. Krásný příběh o lásce a hledání, smutku i radosti.