Ava365
komentáře u knih
Tichý pláč
Lisa Regan
Rozhodně to byla zatím dle mého názoru nejlepší kniha od této autorky. Vypadalo to dokonce na 5*, ale závěr byl jedno velké klišé. Pozor spoiler!!! A to, jak Josie "vydedukovala", kde hledat Lucy, bylo skoro směšné, což u thrilleru docela vadí. Nicméně i za to, že si autorka odpustila (skoro) romance hlavní hrdinky, dávám 4*
Kůže
Mo Hayder
Tak nevím, jestli mám hodnotit, když zůstala kniha nedočtena. Ze všech autorčiných mi tato přišla nejslabší. Ve všech jejích knihách mi vadila dle mého zbytečná filozofická postava Chodícího muže, ale dalo se to překousnout. Tady mi to přišlo všechno bez nějakých souvislostí, vyšetřování se nikam neposouvalo, pouze jsme se dozvěděli pěkně detailně, co dělá Blecha s tlející mrtvolou. Veškeré její počínání mi přijde hodně za hranou uvěřitelnosti. A Caffery obávající se jakéhosi tokološe působí spíš komicky. Je jasný záměr dát tam něco rádoby tajemného a strašidelného, ale tady se to (alespoň u mě) absolutně minulo účinkem.
Jeden z nás
Shari Lapena
Shari Lapena je skvělá. Ve svých knihách dokáže velice rychle naznačit velké množství možností, kterými se může příběh ubírat. Umí skvěle popsat charaktery postav a vyzná se velmi dobře v problematice vztahů. Kniha je velice čtivá, neustále se nabízejí nové varianty a vy se snažíte přijít na to, co se stalo a proč. Přestože byl konec překvapivý, něco mi tam scházelo. I tak to byla ale po delší době knížka, na kterou se celý den těšíte. Dávám 5* a doporučuji.
První, která zemře
Victoria Jenkins
Rozhodně to nebyla kniha, na kterou se člověk celý den těší. Dočteno jen s velkým úsilím. Autorka se neubránila stereotypu, který je v současné literatuře asi nutností, takže si vyšetřující nesla životem stigma problémového vztahu s umírající matkou. A konec už byl jeden velkej maglajs - šíleně překombinován a za hranou uvěřitelnosti.
Mizející dívky
Lisa Regan
Oproti Dívce beze jména, která skončila nedočtená, tady došlo k jistému posunu. Ale stejně to nebyla žádná hitparáda. Chápu, že tento druh literatury není literatura faktu, ale přece jen by měl být autorem vyvolán dojem, že je příběh reálný. Tady je takové množství nelogičností a "kravin", že se příběh pak stává chvílemi až komickým. BACHA SPOILER! Např. Josie střelí Noaha kulovnicí, ale míří natolik dobře, že se mu vlastně nic nestalo a on jí tento "omyl" následně okamžitě odpustí - přece to není nic tak hroznýho :-)) Vážně by za to nebyla trestně stíhaná? Nejen, že nebyla, ale ještě ji jmenovali velitelkou. A takových věcí je tu bohužel víc. A o osobním životě protagonistky a ušlechtilém a dokonalém Lukeovi ani nemluvím, to byla spíš červená knihovna.
Rituál
Mo Hayder
Proti Ptáčníkovi a hlavně proti Vlkovi mi tohle přišlo slabší. Průměrná detektivka - neurazí, nenadchne.
Mrtvá ve vodě
Ann Granger
Průměrná detektivka, která vypadá, jako by byla napsaná mnohem dříve. Jsou tu některé věci dost na hraně. Například se mi nechce věřit, že existuje obec, kde je skoro každý spisovatel. Začátek celkem dobrý, ale pak mi tu chybí nějaké tajemno, napětí. Rovněž odhalení vraha přijde tak nějak samo a nekoná se žádné větší překvapení. A těch princezniček a holčiček od otce - kriminálníka- bylo už přespříliš :-)
Sagittarius
Václav Křivanec
Výborná česká detektivka. Odehrává se na Šumavě a místa příběhu jsou tu moc dobře popsaná. Stejně jako v předchozí knize "Dál nechoď" vyšetřují Horn s Bachovou. Tahle dvojka mě moc baví - nejen že se jejich vyšetřování ubírá logickým směrem, ale dokážou i pobavit. :-) Všechny postavy jsou skvěle vykreslené a dialogy naprosto uvěřitelné. Příběh byl napínavý a už se těším na další knihu od tohoto autora. Jasných 100% a doporučuji.
Poslední na řadě
Helen Fields
Tak co napsat? Nebyla to kniha, na kterou se celý den těšíte. Začátek byl super, prostředek byl hoooodně zdlouhavý a závěr byl lepší, i když zkušenější čtenář by dokázal vraha odhadnout. Pozor spoiler!: Autorka zvolila v závěru jinou cestu, než by byl logický a nabízející se happy end. Nevím, jestli udělala dobře. Bylo to divné, ale originální. Knihu celkově hodnotím tak na 3,5*, ale líbila se mi mnohem víc než Dokonalá tma, kterou jako by napsal jiný autor.
Soví hnízdo
Marek Ducháček
Celkem dobrá tuzemská detektivka, která se dočkala i své televizní verze.
Vraždy v hotelu
Zora Beráková
Tři detektivní povídky jsou napsané stylem, ze kterého lze jen stěží uhodnout, v jaké době se příběhy odehrávají. Podle dialogů by člověk tipoval na první republiku, ale podle některých indicií se jedná o současnost. Druhý příběh Policejní kocour s jeho závěrem lze směle zařadit do červené knihovny a raději nebudu hodnotit úroveň děje, ve kterém je tolik nesmyslů a náhod, že spíš vyvolává úsměv. Vzhledem k tomu, že jde o tuzemskou autorku přidávám jednu hvězdičku.
Přestaň se bát
Iveta Svobodová
Bohužel nedočteno. Mrzí mě to, nechce se mi dávat tak nízké hodnocení tuzemským autorům, ale tohle vypadalo, jako když se žákyně základní školy pokusí napsat detektivku. Kostrbatý sloh, postavy působící nereálně a dialogy jak z jiného světa, takto se snad nemluvilo ani před sto lety. A k samotnému příběhu se ani nemá cenu vyjadřovat. Pravopisné chyby vypovídají leccos i o práci odpovědného redaktora. Jednu hvězdičku dávám za moc hezkou obálku.
Ztracená dcera
Rick Mofina
Knížka mě hodně bavila, příběh byl promyšlený a napínavý, svým způsobem i originální, a proto i přes ten "americký happyend" dávám plný počet.
Perníková chaloupka
Carin Gerhardsen
Pěkný, čtivý thriller. Možná by si zasloužil plný počet hvězd, kdyby si ovšem autorka odpustila ta klišé, která jsou zřejmě v severské literatuře z této doby povinná. Alespoň jeden z vyšetřujících je "neseveřan", švédská společnost je plná předsudků vůči imigrantům, kteří jsou bezproblémoví a kladní. A tu dějovou linku s Petrou a jejím znásilněním si spisovatelka mohla odpustit. Ta byla naprosto nevěrohodná a nelogická a hlavně pro hlavní příběh zcela zbytečná. A jinak byla pěkně popsaná práce vyšetřující policie, kdy k odhalení došlo poctivou prací a ne nějakým zázračným prozřením jednoho geniálního mozku.
Loutkové divadlo
M.W. Craven
Tady půjdu silně proti proudu. Ten název knihy odpovídá celému příběhu:-). Začátek byl celkem slibný - brutalita, za kterou by se nemusel stydět ani Chris Carter s Johnem Lutzem a Mo Hayder dohromady. Pak se vše rozplizlo a následovalo nudných 200 stránek. Nebýt vtipných replik Bradshawové, hrozilo, že knihu přiřadím k ostatním v kategorii nedočteno. Vnímavější čtenář musel již zhruba od poloviny tušit, o čem to celé bude. Pořád tu ale byla naděje, že to tak nebude. Bohužel bylo. Po přečtení celé knihy bylo zřejmé, že nechutné popisy brutality zde byly užity samoúčelně a pouze na efekt, takže se minuly účinkem. A třešničkou na dortu této slátaniny, plné jednoho klišé za druhým, bylo sladkobolné vysvětlení jména Washington. A ještě jedna věc stojí za zmínku. Takové množství zkratek a vysvětlivek pod čarou se hned tak nevidí.
Případ pro exorcistu
Michal Sýkora
Úvod jako od Chrise Cartera...bohužel jen úvod. Pak to sklouzlo k českému průměru. Kapitánka Výrová mi nebyla příliš sympatická. Vadily mi některé skoky z jedné postavy ke druhé a pak k další. Chvílemi kniha ztrácela na tempu a zasloužila by si zkrácení. Škoda, námět byl dobrý, dalo se z toho vytěžit více. Z mého pohledu byla lepší detektivka Pět mrtvých psů.
Lovec stínů
Camilla Grebe
Zajímavě napsaná kniha, která mapuje několik desetiletí vyšetřování hrůzných zločinů. Vlastně zde bylo předestřeno několik chronologicky na sebe navazujících příběhů. Bohužel charaktery jednotlivých postav si byly dosti podobné, takže se v tom člověk ztrácí. A samotné vysvětlení mi přišlo hodně přitažené za vlasy a tak nějak "odfláknuté". Takže tak 3,5*
Promlčení
Jiří Březina
Z mého pohledu se nejednalo o detektivku. Byl to příběh odsunu a jak jinak - stejně jako většina podobných děl literárních i filmových vyzněl tak, že zlí Češi ubližovali při odsunu nevinným Němcům. To je stereotyp polistopadové doby a asi se nelze divit. Ale k samotné knize. Některé věci jsou tak naivní a nelogické, že je snad nelze ani komentovat. Navíc první část knihy byla pro mě hodně nepřehledná a rovněž ve jménech, přestože jich nebylo moc, se člověk špatně orientuje. Autor se snaží psát "moderním" stylem používáním krátkých vět. Tady je to ovšem dohnáno až do extrému, takže se to míjí účinkem. Oproti Polednici mi ale přišla tato kniha přece jen lepší, takže přidávám hvězdu.
Kdo je bez hříchu
Bo Svernström
Výborná kniha od mně do té doby neznámého autora. Text je dělený do krátkých kapitol a i díky tomu se dobře čte. Přestože jde o severskou kriminálku, postavy jsou tentokrát vcelku normální. I když už brzy tušíte, jak některé věci v příběhu jsou, stejně nejspíš neodhadnete celou pravdu, kterou se dozvíte až v překvapivém závěru.