andrii24 komentáře u knih

... mezi námi, naladí, lahodí, hladí naši duši... Rádo popíjí mléčné, růžovoucí koktejly. Nenápadně hledí na mihotající se perličky v buketu archivních vín. Myticky šumivý rým. Meditačně očarovaný, rozčarovaný podzim, hodiny, které se zastavily, v ráji sladce laskajících koupelí.

13 28.12.2018

...třepotá se za mřížemi. Hledá průnik k přežití. I když mu dřou kůži, duši z těla, hleď, vzlétne jako Fénix z popela. S ikarovskou volností, s vůlí nepovolit. "Setřes strach, pot, pekelnej vězeňskej p/r/ach a pojď. Chystej se na útěk. Chytnem se, na úspěch."

My dva, vedle sebe, bez sebe. Mizející poutníci na cestě bez cíle, tak blízce semknuti se míjíme. Samotáři tělesnosti, nitro jako roztržené ticho zašumělo neprůbojně, příliš něžně. My zbloudilí ve svých životech dotýkáme se nedostižné naděje, uvrženi do podbízející se okolní netečnosti, apatie. Sami sobě jsme nevyřešenou hádankou, existencí plachého okouzlení, pocitového třepotání. Jsme jak sněhové vločky dopadající na zem tragédie. Nechat se unést tím zvláštním poutem přitažlivým, neprobádaným, tlukotem rozechvělým. Jsme o krok blíž či vzdáleni vzájemnému objetí? Je nám bráněno vyslovit se lásce naplno, oslovit ji. Jen tak vedle sebe dýcháme, přihlížíme, s ostychem nedostupní kroužíme. Jako by byl v dálce zmrazen ten hlas, který neslyší nás. Vždyť láska je ta křehká víla, která prostupuje mezi námi zahalena. Každým krokem, každým pohybem, každým očním kontaktem, nádechem i výdechem. Nechť duše, která jak smuteční stěna, prolomí se a polibkem odmění se. Já a ty, jedině s tebou, mlčet, niterně kráčet mihotající se samotou.

20 27.12.2018

Provětrané historky. Tu "pocukrované" sněhem, tu "přelité" slunečním svitem. Prověřené výletníky.

16 27.12.2018

Na počátku je dobrý nápad. Stačí tužka a papír. A dobrá látka - to pak jehla a nit. S výstavní aureolou, se značkovou vlnou. Zlaté, exkluzivní, hvězdné střihy v /m/ódě ženy. Oděvní kaviár a šampaňské.

12 05.12.2018

"Rozvinulo se poupátko..." Milenci v hříchu, milenci v mukách. Zakázaná láska tak přeci chutná. Provokativní, neposlušná, milovaná, nevyčerpatelně osudová. Mým tajemstvím je Lolita. „Světlo mého života, plamen mých slabin.“ Můj hřích, moje duše. Můj sen, zakázané ovoce. Můj svět, má zkáza, svědomí, má láska nejdražší. Byl jsem v ráji, který započal ódu i requiem, které sešlehaly plameny v máji. Já směl na „chvíli žít.“ Jen s tou jedinou jsem toužil k oltáři jít, s ní jedinou se soužit. Běduji, ach, běduji. Spatřil ji – šperk nevinnosti ceněný. Smyslná panenka rosená kapkami, polonahá koketa, dívčí bohyně s dokonalými křivkami. Sladká schovanka – bude má milenka? Večer co večer, předehra jiter. Sám a sám, já pisatel hříchu, přání mám. Přihlížím, lačně toužím. Z nedostatku lásky, kéž bych směl hladit vlásky, políbit tvář i ramínka nezletilé krásky. Jsem schopen milovat, tísnit se v blízkosti dívčích niter. Jsem provazochodec na laně bez jištění, fotograf zakázaných neřestí, milencem, který zhostí se její „panenskosti.“ Ten, který nepohrdne její rozmazleností. Jsem mentor, který odhalí tajemství slastných a náruživých nocí, podělí se o rozkoš, jak se sluší. Jsi nepolapitelným peříčkem, bonbónkem, světlem mých očí, motýlem přelétavým, omamně vonící mocí. Oslovilas mé srdce, opětuj mé přání. Vyveď mě z šedi večerů pod lampou. Ukolébej mě, usínal bych rád v tvé náruči. Pohled nevyzrálý, zato svůdný. Paraplíčko dětství odhodila. Maliny dozrály, závoj odhrnula, pod ním třpyt erotický, vůně ženy. Jsem prokletý, prokletý básník, vyhaslý, nedospělý, který ztratil schopnost slova veršovat, kterému došel inkoust i papír. Zajat představou, výtkou lechtivou, vinen touhou, obviněn z něžnosti, skutkem myšlenky, v rozpuku hříšné nevinnosti, půvab šibalský. Trestuhodných citů vznět, dostavil se lásky hněv, který znám nazpaměť. Soupeřím, žárlím, rivala revolverem srážím. Byl jsem připraven, přistižen, chyboval jsem, prohrál jsem. Pozůstatky vášně potácejí se mnou. Jsem krví potřísněn. Mám se mučit, loučit, vykřiknout? Já, zločinec pohoršení, cynicky horlivý, opuštěný. Paleta vyschla, korálky se rozkutálely. Zamyslil se, přiznal se. Miluje ji.

26 30.10.2018

V toku moku horké i ledové "kúry." Poezie /s/ chutí, shůry. Po nostalgii nekonečno žízní. Kde bohémové popíjejí, meditují. Krásní blázni lapají do mysli múzy v prostoru /s/novém, v oparu kofeinovém... Kde stačí usednout ke stolku, k šálku s atmosférou bytí nevšedního bezčasí. V umělcově kavárně. "NA SAMOTĚ."

16 23.10.2018

...voní po archivní eleganci Francie. Bedekr rýmů, rytmů a ducha. Každodenní setkání srdce a atmosfér. Souznějící cinkot dvou sklenek, drobných radostí "hudby múz," zdobných momentek.

17 21.09.2018

"...a tak se dáma česká vyzula... z komfortu domoviny, z vysokých podpatků velkoměsta." Pro ten luxus podzimu citů, naplno se, francouzskou láskou nechat ovívat. Duši "naboso" prokrvit rajskou rosou. Proplouvat atmosférou dní a nocí v lůně matky přírody. Leč ne vždy se přísady správně zváží, dostatečně dobře /d/ochutí, lehkost se zcela vytratí, a mlsný čtenář konzumuje pouze suchý chléb bez přítomnosti "sestřičky" soli, bez šťavnaté hodnoty.

20 06.09.2018

Magnetizující, švarný černý rytíř božské polohy, korzující od úsvitu k soumraku po plátnech stříbrných. Šarmantní nápadník ze staré školy, kavalír romanticky založený. V klopě zvonivý tulipán, v mysli Filipa. Dvorní miláček dívek a dam. Korunní princ, monarcha jevišť. Éterický, květnatý, vábivý básník, klasik herectví.

21 12.08.2018

Perlí jako šampaňské. Život sám. Mňam! Bonbonky od mistra.

22 27.07.2018

Přišly na mysl chvilky. Chvilky předané, vlastní nitru intimity. Magický vějíř. Rozevřený... tu slunci, tu luně. Náladě poezie, tajné maně, melancholii, citlivosti laskavé nostalgie. Motýl na polštáři. Motýl v pavučinách. Múza na „planetě Bergman.“ Život živ Liv, v metaforách.

19 18.07.2018

Cestami, stezkami, zkratkou. Po značkách - soukromí, divadlo, film, televize. Já, stověžaté to matičky dcera. "Shelley Winters česká."

20 27.06.2018

Zapálené interview. Osobnostní "pelmel" intelekt. Osobité odpovědi. Autorsky vytříbené eseje. Zamyšlení nad proudy v oceánu bytí, moře moudrosti, kapka nostalgie.

19 09.06.2018

Muž jako hora. Jménem, výškou svou i svých děl. Když vás bere umění na vrcholu, stoupejte, zdolávejte. Svěřte se mu do rukou.

19 06.06.2018

S gustem. Šarmér figur/ek/. Kavalír pláten stříbrných.

17 01.06.2018

Tímto domem tepe smrtící historka. V něm nenajde se žádný anděl ani svatá socha. Ze stěn prýští rudá žeň, inferno krve, vzrůstající chlad, vzrušující pach morbidity. Račte dál. S princeznou temnoty přes nevyzpytatelný práh bizarních nálad, stíny zanícených, rodinných komnat.

19 18.05.2018

Něžná, křehká, láskyplná. Grácie z Philadelphie, která půvabem a šarmem nešetřila ani ve svém jméně. Hollywoodská porcelánová panenka. První dáma Monaka v elegantních šatičkách. Leknínový květ. Perleťová pleť. Labutí šíje, před níž taje, před níž se sklání, z lóže modré krve, i samotný kníže.

20 28.04.2018

Tam, tam na kouzelném vršku nad Prahou... je ráj filmařův.

17 14.02.2018

Dívat se jinak. Čtenáři - diváku, nehleď jen po stříbrném pozlátku. Popřemýšlej o řeči užité. Rozeber každý obrazový zvrat, každý záběr i detail.

17 07.01.2018