andrii24 komentáře u knih
Gentleman se zlatou kšticí. Ford/lord mezi herci. Narozen ve znamení krále zvířat, v letním slunci. Na lince reminiscencí romantik na Ikarových křídlech. Hledač, rozkrývač všech /zá/bran, t. č. u Otce Ameriky. Noe s vervou, bez vertiga, když vítr, vlny "přejedou" přes bytí. Relativně Vše je ztraceno. Salonní šarmér. Průvodce v apelu za aparát hodnot. Nepřeberná studnice, shluk chytrosti a poctivosti, který nikdy nepodrazí, nesundá svůj intelekt.
(SPOILER) Až se přecedí přes s(m)ítka, všechna ta natržená, roztržená srdce se spojí s tím, kdo o ně stál, pro ně vstal. V dobrém i zlém. Přes kličky, /do/padnou svatební mašličky. Emoční rolničky. Mandlové koláčky k medovému čaji. Ruměnky pod slaměnkovými kloboučky gentlemanům s empatií. Spolu nasytí ten lidsky nezastupitelný třpyt rajské mety. Páj manželství.
Ležérní i austenovské rozmarýnky, cukřenky, které se neroz(u)tekly. Zachumlané, ženským plédem, do malebných objetí. Světa jarních beránků, letních vánků, podzimních draků, zimních ornamentů. Čajové Růženky, které se drží své citové kresby. Udržují myšlenku světla, i přes černé hodinky.
Není daleko od nás. Naladění. Čarokrásný čas. Čas naslouchat lidskému hlasu. Svátek smyslových dárků, jenž smysluplně naděluje. Klade lék na srdce, duši ponuré.
Rozezvučí srdce niv afrických, i to vaše. Ten v(d)ěčný cit, kdy, při němž si tleská. Lidská ruka a její velká, zlatá tlapka, která se spojit musí, a proto ji ta člověčí pomalu učí, otisknout se do míst původní stopy, která je jí vlastní. Svůj k svému. A vidět tak zblízka, kontakt scenérie kořenů.
... přitahují komůrky. Jen štiplavé, sychravé plamínky. Trpký, prázdný stav. Švestkový nach, a pak už je(n) tma. Polámané plaňky. Pád pláňky. Pod stínidla zlomyslné pohádky. Zdobné košilky do proutí mžitek. Zpod jabloňového oparu po proudu zrádných, rozštěpených světel. Klamný, plavý zápal uhasíná v popel.
(SPOILER) Krasosmutnění ruměnců pod prachovkou salonní oddanosti. Livrej = roucho, všechno. Komorní bytí. V klopě šero. Tam není žádné místo pro vonný šeřík.
Zanechal po sobě sirný gen, kterým neguje člověka. Zemřelo nebe. V ohni plápolá. Mysl unáší jediný možný ortel.
Když vlast nasadila králi králů korunu, naruby. Trny do hlavy. Sesadila jej do podzámčí, daleko, daleko, za brány úsměvů.
Černé královny, semišové kabátky zeleně, se usadily do chlopní. Guru fauny. Chopí se opí glorioly, gró země. Píle, síla, vůle. Proti tlupám nenechavých tlap. Klopí klopy se zlem, až jednou stinná silueta, fantom bez regulí tiše k hrdlu přistoupí...
(SPOILER) Kdo dráždí, provokuje? Rozprašuje červený jed na shodné počáteční iniciály jmen? Identický fantom. Rafinovaný rakvičkář. Hodně se "rozepisuje." Arbitr Bible Černé. Amen.
Naladit se na klam. Vykouzlit iluzi toho jména, a pak jí dostát v realitě, skutečností vztahů, v níž figuruje ona původní, prve zamýšlená pointa. To je vskutku ta pravá filipika valčíku slov a činů Prášilových gentlemanů, Amorova melodika.
Panská pukrle, poklonkovací me/to/dy. Osobní snahy a spěch, pro vlastní prospěch. Vzorné vizitky figurek zkazí, od plic zrcadlící se výsměch pravého lháře. Lidská komedie vás všech.
Krasopisné doteky, hrdliččina slova nesou listy léta, až najednou dojde náplň na další řádek, ale neodepisuj ten cit, i když si našel jiného adresáta. Stále stojí za to, ho číst. Do konce. P. S. Po sychravé próze let, rozepíšou se samy (s)loky básně, větvící se v zalepené medové obálce.
Kolotoč citu, růži do dekoltu. Milencům "z nedělní školy." Cukrovou vatu. Lásce. Ku/s/ taktu.
Vydá-li se. Líhat, bohatě střídat. Mizí lůzy. Blýskne se coby lehká múza. Pod nákladnými lustry, honosnými baldachýny. Hladí, hlídá si, hltá sametové měšce pod zdobnými kabátci, aby mohla lahodit jen jedinému /pří/stavu. Ale i ten nejslunečnější, když povolání zavelí, zahalí mlhy. Soukromý ostrůvek lásky zmaří dálky války. Život zasype tón slánky. Slzavým krokem dolů schod. Obtěžkána jen jedinou hojivou náručí.
Ó, pohleď, co proved.´ Jak stíní, siný. Jeho tělo, mysl zatíží. Mefistofelovské. Šeptající podlé jáství, které houpe gondolami. Šibeniční loutkář vede si. Očerňuje. Bazíruje na nitkách temnoty. Kypří falzy realitu druhých. Slovy, rétor jehel tká, smilstvo fata morgán. Rubínový rubáš apokalypsy.
Dráhy a břehy, podstatné podstavce drahé slečny s tulipány a pralinkami, k níž přistoupil, u které vílí Amor "zakročil." "Do hodiny" vykouzlil bytost éterické povahy, motýlkovských šatů, sněhurkovských vlasů, mléčné pleti, s červenkovými úsměvy.
... ztraceni. Mezi venkovskými stěnami. Všední dny zanechali. V závětří měst. Lapeni do koloritu líného času stavení. Dvoření se půdě, zeleni. Na dvorcích, zápraží. Nejen letní hosté. Při pikniku. Bytí na čerstvém vzduchu. Volná pole, poezie působnosti.
Zaklíněný, zprvu v líném, soudném letním dni. Spolu s ním, ale žádná komisní, jeho osobní klenot. V klání nažehlených obleků. Proti klanu lítého stylu, v týlu konání "přátel žehu."