Alaglesia komentáře u knih
To byla symfonie slov, pohlazení po čtenářské duši. Jakmile se začtete, začne se Vám promítat před očima příběh, který Vás naprosto vtáhne. King je Mistr slov. Příběh plynul, byl plný lidskosti, soucitu, tajemna a temných stránek. Temných stránek nejen lidských, ale i pohádkových. Po přečtení série Temné věže jsem měla s Kingovými dalšími příběhy problém. Nepřišly mi tak dobré. Tento byl. Natolik, že si ho pořídím do knihovny a budu se k němu vracet.
Knihy Ladislava Zibury mám ráda. Přečetla jsem je všechny. Když jsem otevřela tento cestopis, překvapila mě hustota a drobnost písma a obsáhlost samotné knihy. Kniha je psaná ale poutavě, takže její četba plynula. Autor popisuje především méně známá místa, která můžeme v naší vlasti najít. Některá mě zaujala natolik, že mám v plánu je navštívit. Ačkoliv se jedná o cestopis, je psán s humorem a čtenář se při čtení nejednou zasměje. Celou knihu doplňují opravdu pěkné ilustrace. Oceňuji také nápad, představit reálie, o kterých autor píše. Těším se na další vyprávění Ladislava Zibury.
Pro někoho povinná četba, pro někoho klasika, pro někoho neotřelé básnické dílo. Báseň Máj znám od základní školy, ale vztah k ní jsem si vytvořila až při vysokoškolských studiích. Líbí se mi i filmové zpracování. Vnímám to jako formu, jak přiblížit poezii mladým čtenářům.
Z knih od Hartla řadím tuto za zdařilejší. Líbila se mi, byla čtivá. Hlavnímu hrdinovi jsem fandila a vše prožívala s ním. Jediné, co bych autorovi vytkla byly až neuvěřitelné zápletky a tolik ran osudu, které prožívá pouze jeden člověk během života. To celkově ubíralo na důvěryhodnosti příběhu.
Na začátku až poetické čtení o zahradě a životní etapě postaršího muže. V polovině se objeví zápletka, kterou jsem zdaleka nečekala. Jako mamince dvou dětí se mi to nečetlo lehce. Autorka skvěle vykreslila viníka i oběť a poukázala na to, že vše není černobílé. A slovy doktora, jaké svině dokážou lidé být.
Příběh sourozenců Starkových, který otevírá celou sérii Hry o trůny jsem četla ještě předtím, než se vůbec začal natáčet seriál. Martin opravdu umí vykreslit postavy, navzájem je propojovat, ale dělat to tak, aby se člověk ve změti postav neztratil. Miluju příběh Hry o trůny. Líbil se mi i seriál, který se v určité fázi začal odklánět od knižní předlohy. A doufám, že Martin celou ságu jednou dokončí i v knižní podobě.
Bylo mi patnáct a tohle byl můj úplně první horor a úplně první kniha od Kinga. Pamatuji, jak jsem knihu četla během horkého léta na dece u vody, přesto jsem měla všude na těle husí kůži a po těle mi při určitých pasážích přecházel mráz. Bála jsem se i uprostřed dne, když jsem knihu četla. Osvícení řadím mezi klasiku, kterou by si měl přečíst každý, kdo chce číst Kinga, nebo kdo si chce přečíst hororový příběh. Tento román nastartoval mojí dlouholetou fázi čtení Kinga, kterou ukončila až série Temná věž, po které mi už od Kinga nepřišlo nic dobré. Uvidíme, jak si povede Pohádka, která má letos vyjít.
Tak těžké a bolavé téma, napsané s takovou lehkostí. To Tučková umí. Musím říct, že tenhle příběh se mi z děl Kateřiny Tučkové četl nejhůř a líbil se mi nejméně. Od poloviny knihy jsem si musela před pokračováním ve čtení dávat pauzy a vždy to odlehčit nějakým jiným příběhem. Přesto všechno je téma ženských řeholnických řádů v domě komunismu velmi zajímavé. Po přečtení jsem si samozřejmě googlila klášter i poutní místo a mám v plánu je v létě navštívit.
Po předchozím dílu jsem měla obavy, aby i tento díl nebyl propadák. Naštěstí autor chytil zase svůj obvyklý rytmus. Kniha plynula a byla velmi zábavná a skončila velmi napínavě, těším se na další díl.
První kniha od této autorky, kterou jsem četla a nemám slov. Bylo to pro mě pohlazení po duši. Příběh o velké lásce, životě a neštěstích první světové války. Vyvolala ve mně tolik emocí. Obdivovala jsem Sophii, snažila se pochopit Liv a fandila Paulovi. Už se těším, na další knihu od této autorky.
Mám syna s PAS, takže cokoliv napsané na toto téma, z pohledu lidí, kteří mají s PAS osobní zkušenost, mě zajímá. Kniha se skládá z krátkých zamyšlení/fejetonů. Některá jsou úsměvná, některá smutná, některá k zamyšlení. Myslím, že lidem, kteří nemají s PAS přímou zkušenost, to příliš nedá. Mně ano. Určitá uvědomění a pochopení. Přes dané téma, Martin Selner umí pěkně psát a vážná témata podat s lehkostí a humorem.
Další detektivní příběh mého oblíbeného Cormorana Strika. Opět jsem neměla celou dobu tušení, kdo je vrah a na konci byla překvapená rozuzlením. Perfektně vykreslený příběh sériového vraha z kterého jímala opravdu hrůza. Očekávala jsem progres ohledně vztahu Strika a Robin. Evidentně si ale budu muset počkat do dalšího dílu.
Velmi podařená a čtivá kniha, která zajímavým způsobem pojednává o národní historii z oblasti Hrozenkova. Autorka poutavým způsobem vylíčila život tzv. bohyní a jejich nelehký osud. Zaujal mě samotný konec hlavní hrdinky Dory Idesové, to jsem opravdu nečekala. Také se mi líbilo, že v knize se objevila různá tajemství, která hlavní hrdinka postupně odhalovala. Určitě se k příběhu v budoucnu ještě několikrát vrátím.
Ačkoliv se jedná o fiktivní postavu, její příběh působil velmi reálně. Po dlouhé době kniha, která mě naprosto vtáhla do děje, vyvolala ve mně celou škálu emocí a nemám jí co vytknout. Příběh krásně plynul, líbily se mi odkazy na novinové články, které příběh dokreslily nebo ukázaly, jak celou věc vnímala veřejnost. Ať byla Evelyn jaká byla, myslím, že každému, kdo si přečte její příběh, se vryje pod kůži a je jen škoda, že si nemůžeme pustit žádný její film.
Další detektivní příběh, odkazující na baladu Erbena, s nádechem mystiky. Zápletka i řešení případu bylo zajímavé, ale od poloviny jsem už tušila rozuzlení. Přestože se děj odehrává v létě, místy mě mrazilo. Klekánice se mi líbila víc. Jsem zvědavá, zda autorka napíše detektivní příběhy na všechny balady z Kytice.
(SPOILER) Uf, to nebylo vůbec lehké čtení. Sama mám doma syna s PAS a postiženého bratra. Takže jsem naprosto chápala vypravěčskou rovinu matky, sourozence i samotného hrdiny s Aspergrem.
Jodi opět skvěle uchopila a vystihla určité téma. Kriminální případ vykreslila tak skvěle, že jsem to ve čtvrt knize nevydržela a nalistovala samotný závěr, abych věděla, jak to teda je. Samotné rozuzlení je v posledních třech kapitolách. A Jodi opět nechává, jako většinou, otevřený konec a dává tím prostor čtenáři, aby si dopsal příběh podle svého.
Skvěle vykreslila Jacobův pobyt ve vězení a celkově, jak nahlíží společnost na lidi s tímto postižením. Vypadají normálně, ale něco je s nimi v nepořádku. Jak říká kamarádka, která má syna s Aspergrem a zaznamenala jsem tu myšlenku i u jednoho z hrdinů knihy, kdo to nežije, nedokáže to pochopit
Velmi čtivá a svižná kniha, která začíná nádechem tajemna mystiky a končí upozorněním na hrůzné zločiny, které se dějí, ale není jim věnována přílišná pozornost. Líbil se mi odkaz na Erbena. Líbil se mi přímočarý styl autorky. Líbí se mi nečekané rozuzlení.
Do beletrie už příliš neinvestuji. Tady jsem se nechala strhnout mediálním boomem o tom, jak je kniha vulgární a nechtělo se mi čekat. I negativní reklama je reklama. Investovaných peněz nelituji a knihu si v knihovně rozhodně ponechám.
Autorka přišla s neotřelým konceptem zpřeházených kapitol. Čtenář tak dostává postupně dílek po dílku a čeká, jaký obraz mu z toho vznikne. Čtenáře to také vybízí ke knize se vracet a přečíst si ji znovu v posloupnosti, a potom třeba znovu s hubením podtextem na který autorka odkazuje.
Co je neobvyklé, že závěr příběhu se dozvíte myslím už ve druhé kapitole a indicie jsou tak nápadné, že Vám musí být jasné, kdo za tím vším stojí. Přesto to příběhu neubralo. Líbilo se mi, jak Daisy promlouvala ke čtenáři. Líbilo se mi, že jedna kapitola byla vyprávěna z pohledu manžela. Vlastně i děti měly možnost být vypravěči.
Téma o kterém kniha je, je z mého pohledu aktuální. Sama mám v okolí několik kamarádek, které žijí v manželství jako Daisy. Je to takové nenápadné, na povrch to vypadá, že je vše v pořádku, ale je to nebezpečné. Daisy mi byla sympatická, cítila jsem z vyprávění tu její bolest a bezmoc. V Jakubovi jsem viděla inspiraci v Nobodylistenovi.
A tím se dostávám k poslednímu bodu. I tím, že autorka zmínila, že její knihy jsou částečně autobiografické, Vás nutí při čtení přemýšlet, co vše z toho zažila, odžila?
Za mě nejlepší kniha autorky, jen tak dál. Těším se na další.
Už z doby na základní škole jsem milovala učení a vyprávění o Egyptě. Egypt mě vždy fascinoval svojí kulturou a vyspělostí. Proto, když se mi dostala asi v patnácti letech do rukou kniha Egypťan Sinuhet, s nadšením jsem se pustila do čtení. Tloušťka knihy mě opravdu neodradila. A lepší knihu, která Vás zavede do každodenního života starověkého Egypta, nenaleznete. Je to nádherný, strhující, dojemný příběh. Doporučuji přečíst každému.
Inferno mě z Brownových knih bavilo asi nejvíce. Autor píše stále ve stejném stylu - hlavní hrdina doprovázen kráskou musí v krátkém čase rozluštit zprávy v symbolech od padoucha. Inferno se zabývá aktuální otázkou růstu lidské populace. Myslela jsem si, že závěr je předvídatelný, ale nebyl. Dvakrát jsem se ve své domněnce spletla. Věřím, že díky této knize vzroste i počet turistů na zmiňovaných místech. :-) Knihu vřele doporučuji.