Aghatte komentáře u knih

Naprostá klasika, Oskara za knihu všech dob, kdybych opravdu musela vybrat na pustý ostrov jen jednu, byla by to ona. Je tam prostě všechno, je to naše, české, laskavé, inteligentní.
Poprvé jsem četla někdy na základce, od té doby milionkrát. Bála jsem se, že filmové zpracování knize ublíží, ale naštěstí nikoliv, je to stejně dobré a volba herců geniální.

"...ale to, že mi upírá fantazii, když ví, že se mi povedlo správně vyplnit úřední formuláře přiznání k dani důchodové, to mne opravdu překvapuje" :-))

56 31.08.2019

Velmi pěkná obálka, která je ale zavádějící. Nejde o další zaručenou dietu.
Je to zdařilá psychologická příručka a od "duchařky" velké překvapení. Četla jsem od Doreen kdysi něco o andělech, tak jsem se obávala podobně přeslazeného obláčkového dílka. Ale byla jsem velmi příjemně překvapena.
Přidala jsem si knihu při poštovném zdarma k nákupu jiných knih, jelikož stála pár desítek korun, takže i výprodejová cena mě dopředu varovala.
Nedávno jsem byla velmi zklamána knihou o intuitivním stravování - byla nepřátelská až zlá vůči všem těm slabochům tlouštíkům, kteří se nedokážou ovládat. Téma skoro stejné, a dá se podat úplně jinak.
Zde naopak autorka všechny chápe, všechno vysvětlí, srozumitelně i pro laiky (tedy nelékaře a nechemiky), podá pomocnou ruku a máte chuť s tím zatočit. Ale nejste zhnuseni, ani sebou, pokud se vás problém týká, ani ostatními, jako v případě výše zmíněné knihy.
A není to nuda. Přečetla jsem ji jako beletrii, každou kapitolu, každý řádek, na jeden zátah :-)

5 31.08.2019

Vypadalo to slibně, ale od půlky knihy už jsem jen přeskakovala. A taky jsem se bála :-)
Hlavní hrdinky mi bylo líto, v adoptivní rodině neměla na růžích ustláno (skončila u psychiatra mnohem dříve, než se do toho vložil masový vrah). Opět se musím opakovat, že kolikrát člověk "pochopí" spíše ty magory, a dokáže je i v skrytu duše politovat, než rádoby normální rodiče, které ale páchají na dětech nevratné zranění.
Vytáčel mě Evan, nesnáším kladné a za všech okolností chápavé hrdiny-muže snů, a stále jsem z jeho strany čekala nějakou zradu. Ta přišla v tak překombinovaném závěru, že mi to zkazilo celkový dojem na 3 hvězdy.

3 31.08.2019

Moje první kniha této autorky, neznala jsem ji, určitě má silný potenciál. Velmi mě bavily pasáže z lodi, ta bezstarostnost mládí a svobody, v kontrastu s vážností smrti a emigrace. Půjčím si další dílka, líbí se mi jazyk, a některé myšlenky jsem si i zapsala.

4 28.08.2019

Nemohla jsem ani spát, když jsem to dočetla. A vše ve jménu Alláha...
Vždy na mě dopadne ohromná tíha, když čtu knihy s podobnou tématikou, a cítím nesmírnou pokoru, vděk a .... Jsem prostě přešťastná, že já a mé děti žijeme v této době a v naší zemi.

17 28.08.2019

Nemám nic, co bych zašila do svého kabátu (který také nemám), ale připadala jsem si jako multimilionář. Jedu vlakem, čtu, dávám dětem svačinu, můžou si vybrat z narvaného batohu, voda, káva, čaj, pečivo, ovoce, sušenky... znáte to.
Syn mi říká, maminko, proč brečíš, tak to nečti, když je to tak smutný, proč čteš o takové hrůze, nečti to!, a tahá mi knížku z ruky...
Právě proto to musím číst, a měl by každý z nás, právě proto.

"Až zbytek světa zjistí, co Sověti páchají, udělají tomu všemu přítěž."
Vážně?

48 25.08.2019

Líčila jsem kolegyni v práci, jak jsem přečetla krásnou knihu Norské dřevo. A o čem to bylo? Ten umřel, ta umřela, ta spáchala sebevraždu, ten taky, ta měla deprese... Co je na tom proboha krásného? To si prostě musíš přečíst...
Můj TOP autor, líbí se mi jeho jazyk a jeho mistrovské umění přesně vystihnout, jak se kdo cítí, jak se cítí navenek, a jak uvnitř, jak přemýšlí v nejtajnějších zákoutích, a ještě to dá na papír a podepíše se pod to.
Film jsem neviděla.

16 24.08.2019

Přečteno za jeden den. To, co se zdá jako letní románek, je životní cesta. Mladík X vypravěč - velmi sympatický, předčasně vyspělý, ironický i laskavý, nebojí se nazývat věci pravým jménem ( teď už si to ovšem může dovolit). Spousta nedokončených vět, otázek bez odpovědí.
Dokonce jsem zde našla nové (pro mě) slovní spojení " sublunární cesta", musela jsem zapátrat a vyšlo mi : Cestou k blaženosti je ctnost, která se získává učením, zkušeností a návykem...

5 24.08.2019

Hlavní hrdince fandím, chápu, rozumím, miluji.... dokonalé čtení. Moje oblíbená, dá se číst stále dokola. Humor, nadsázka, ironie, a hlavně hluboké pochopení.

5 24.08.2019

Jedna z nejpovedenějších knih, které se dají číst dokola, povinná výbava všech knihoven aspoň trochu gramotných žen! Vtipné, a hlavně MOUDRÉ!

3 24.08.2019

Fenomenální kniha! Moje oblíbená.

4 24.08.2019

Nápad dobrý, vynikající, ale přišlo mi, že se do toho autorka sama zapletla, příliš překombinovala a už nevěděla, jak z toho ven. První kniha byla výborná,nadšeně jsem skočila po druhé.... Ale toto jsem po nadšení z prvních stránek, kdy to vypadalo opravdu slibně, prolistovala a odložila, nebavilo mě to. Škoda, myslím si, že psát umí a dokáže vyplodit neotřelé myšlenky... Proto dávám hvězdy dvě.

3 24.08.2019

Prostředí komiků je mi cizí. Aghatu miluji, sbírám její knihy, čím starší vydání, tím lepší. Zaujala mě ta troufalost, ale pak jsem se musela omluvit. Nešlo o to se přiblížit či vyrovnat, ale "vzdát hold", což je rozdíl.
A také výborná obálka, hned zaujme.
Povedená detektivka se spoustou odporných hrdinů, kterých mi ani nebylo líto, že je po nich. Získala jsem představu, že udržet se ve světě "humoru" dokážou jen bezpáteřní hnusní jedinci, kterým není nic svaté. Nebo nuly, které musí klesnout až na dno a dělat ze sebe ještě většího debila, než už jsou. (Vzpomněla jsem si i na jedince z naší obrazovky)
Vstupy z představení mě nebavily a vůbec mi to nepřipadalo vtipné, spíš ubohé.
Ale nečekala jsem, že se budu u detektivky smát - ani jednou, nic tam není k smíchu.
Originální kulisy a prostředí, které je neokoukané.
Byla to dobrá kniha, a mně se to moc líbilo, bála jsem se, vraha jsem neuhodla a ani mě to nenapadlo. Přečteno za dvě noci a plný počet bodů. Aghata by autora určitě pochválila :-)
Byl by určitě hezký i film - opuštěný ostrov, výtah, tajemné úkryty, bazény, trezory, mrtvoly, absurdní skákací hrad, šílený smích v éteru a hystericky štěkající parodie na psa... Umím si to představit.
A jdu si přečíst Deset černoušků pro oživení paměti, ne pro srovnání.

7 24.08.2019

Dlouho jsem na ni čekala v knihovně v pořadníku, ale nic moc mi to nedalo. Psychorady, a v podstatě se nic člověk nedozví, ani kdyby byl ten přejídač co se nezvladatelně snaží nakrmit své emoce. Ani pro tyto osoby to není dobrá kniha. Hlavně pro ně není!
Je totiž nepřátelská a nudná.Takže mám obavy, že po přečtení povedou první kroky právě k lednici.... :-)

Tak mně to právě sedlo. Laskavost, to je správné slovo, čím to vystihnu. Velmi milá a laskavá kniha se spoustou podprahových mouder.
Já jsem si ji užila a bylo mi líto, že končí, ale asi skončila právě včas :-) Letní počteníčko, které ale dá víc něž obyčejná pubertální road movie.
Já ty poloautistické hrdiny pana Greena mám ráda.

6 24.08.2019

Já jsem tedy zklamaná, naprosto zbytečná knížečka, kdybych chtěla něco podobného napsat já, stěží bych našla vydavatele. Autorku neznám (herečka?), zaujal mě ten rozruch okolo. Dlouho jsem na knihu čekala v pořadníku v knihovně. Plácání matky od dětí, jako tolik jiných, každá považuje za originální se zesměšňovat, a nebo naopak "konečně vidět" ty krásy kolem nás... nuda.
Známe to všechny, někdo o tom dokáže psát laskavě a s grácií, v tomto případě cítím jen potřebu schvalovat vinu na ostatní, a přání líbit se.
Odloženo, s chutí vrátím, žádná "myšlenka" mě nezasáhla.

4 24.08.2019

Druhá kniha Charlese Martina, kterou jsem si půjčila. Nemohla jsem ji odložit, takže dnešní bouřková noc se hodila jako přesná kulisa. Přečteno do rána.
Opět trochu málo uvěřitelné lékařské zákroky jako v minulé knize, tam šlo pomalu o operace srdce, takže (ač sama zdravotník) neumím si to v reálu představit. Stejně tak si neumím představit to prostředí, ani popisy různých technických záležitostí mi moc nešly do hlavy - opět shoda s minulou knihou.
Ale, co je hlavní, šlo o dialogy. Tolik koncentrovaného dobra, lásky, naděje, v podstatě tam není nic špatně. Brečela jsem jako želva většinu knihy a promítala si do toho svoje vlastní démony. A to má správná kniha umět. Vtáhnout nás a vytáhnout z nás, co se dá. Donutit přemýšlet, analyzovat, vzpomínat, bědovat, brečet, křičet, smát se a běhat a tancovat. I bez nohou.
Tento pan autor to dokáže, takže plný počet bodů a nějaké nepřesnosti mu odpouštím. Ráda. A kouknu se, co dalšího pěkného nám napsal.

19 07.08.2019

Moje druhá kniha po Sedmilhářkách. Autorka píše velmi dobře. Líbí se mi její styl, nebojí se otvírat mysl postav a seznamovat nás s myšlenkami, které by měly zůstat utajeny. Umí být vtipná, sžíravá, chytrá i ironická. Jen romantika jí moc nejde.
Zápletka byla předvídatelná. Kdo už něco přečetl ( cca 8 knih týdně 40 let jako já... :-)) ), hned pochopil, co je obsahem dopisu. Zajímalo mě, jak si s tím aktéři poradí, jak se k tomu postaví. Přiznám se, že jsem taky v poslední třetině přeskakovala.
Milostná aférka s učitelem tělocviku byla ta trapnější část knihy...
Ovšem, a píšu to znovu, překvapuje mě, jak se autorka staví k "problematice" tlustých žen. Zřejmě projektuje nějakou svoji vlastní fobii, životní zkušenost, trauma..., nevím, co to je. Ale stejně jako v předchozí knize, kdo je tlustá mladá žena, je odepsaný! Proboha, proč ji na tom tak záleží to zdůrazňovat. V minulé knize bych to pochopila jako součást děje, zde však Felicity stála na pokraji, a bylo by celkem jedno jak vypadá nebo kolik váží.
Je zde cítit pochopení s vrahem, je zde cítit odpuštění a opět pochopení ženy oběti, která chtěla domnělého vraha také zabít, ale žena s nadváhou... Konečná. Bez života, bez lásky, bez přátel, odsunutá na pokraji společnosti, terč posměchu a odsouzeníhodná. Až když zhubla, život začal.
Tak to mi teda silně vadí. Na světě jsou miliony žen, které nemají velikost XS a žijí plnohodnotný život, ve kterém jsou milovány a milující. Vůbec nechápu ten důraz na to, proč by to tak být nemělo.
Půjčím si další knihu už jen proto, abych zjistila, zda to tam bude mát autorka opět :-)

11 07.08.2019

Kniha je plná rozumů o štěstí, o všem, co už víme, co známe a co jsme slyšeli tolikrát... První dojem.
Druhý dojem je hlubší, zasáhne a nepustí. Vypočítejme si, co všechno máme, a.... už nic dál nemusím vědět. Nic víc nechci.
Pohladím své krásné, zdravé, chytré, spokojené děti, které jsou hodné a veselé. Nikdo mě nebije, venku se nic neděje, pro jídlo jdu do krámu, nikdo nestřílí, těším se do práce, mám práci, mám peníze, nemám auto, ničeho se nemusím bát... Chápete? O tom to je. Celá kniha, celý život, celé to naše štěstí.
Jen dnes, teď a tady.
Co bylo, nezměním, co bude, nevím.
Jedu vlakem, čtu knihu o štěstí, nic mě nebolí, netrápí, netísní, nepálí... Jsem šťastná.
A Vy?

6 30.07.2019

Vůbec mě to nebavilo, nicneříkající popisné plácání, neměla jsem trpělivost dojít k jádru problému, po první třetině jsem koukla na konec a odložila. Zklamalo mě to, o autorce tam bylo psáno v superlativech, čekala jsem nějaký aaach, s ono nic...