Abulafia
komentáře u knih
Šikmý kostel 3
Karin Lednická
Vážená paní Lednická, (já vím, že ty komentáře určitě čtete :) )
jako dítě jsem na rozdíl od svých spolužáků odmítla napjatě čekat na každý nový díl Harryho Pottera, ale na Váš Šikmý kostel jsem si počkala. A kdybyste měla start prodeje v Ostravě v knihkupectví o půlnoci, tak tak stojím ve frontě a snad si i ten kahan opatřím.
Jak mi přibývají roky, přestávají mě bavit romány a začíná literatura faktu. A víte co? Vy to zvládáte obojí. A to není vůbec lehké. Tak Vám děkuji za skvělé počtení, i za ty chvíle, kdy čtenář musel sedět s Wojtkem na schůzi a poslouchat "jakesi dřisty", aby pak nastražil uši a mezi řádky si cosi důležitého přečetl.
A taky Vám děkuji za silné ženské postavy a za to, že u Vás má historie taky ženskou tvář. Když jsem se postupně pročítala tíhou osudu, kterou některé Vaše hrdinky nesly, nemohla mi na mysli nevytanout Světlana Alexejevičová.
V neposlední řadě Vám děkuji za lekci historie a místopisu, která rozmetala celou řadu mých předsudků o Karvinsku.
Díky.
Kde zpívají raci
Delia Owens
Znovu jsem se přesvědčila, že naprosto klíčový pro úspěch knihy je marketing, nikoliv obsah.
Kniha má u mě plus za popisy přírody, biologickou linku, poezii a za silnou hlavní hrdinku.
Dějová linka už je slabší, stejně jako určitá černobílost postav.
Není to špatný román, ale dělá se kolem ní zbytečný humbuk.
Dědina
Petra Dvořáková
Paráda. Čtivé a autentické vyprávění. Každá jednotlivá osoba je uvěřitelná. Krátká vyprávění se bezchybně skládají v celek. Dědina jak na dlani.
Prašina
Vojtěch Matocha
Nalijme si čistého vína. Už jsem dost stará rachejtle na to, abych četla knížky pro děcka. Ale Prašinu jsem dočítala do půl 1 ráno, a to v noci vstávám k dětem a ráno v 7 mě tahají ta nohu z postele. Parádní dobrodružné vyprávění a za mě plus za silnou ženskou hrdinku.
Totál Balkán
Blanka Čechová
Na této knize je špatně jenom jedna věc - že nevyšla v době, kdy jsem se rozhodovala pro budoucí povolání v oblasti mezinárodních vztahů, hnána naivní představou, že vstupuju do světa naplněného ušlechtilými Raouly Wallenbergy, odhodlanými neúnavně bojovat za lepší svět. Kdyby mě někdo připravil o iluze už tehdy, mohl teď ze mě být třeba docela slušný mikrobiolog. Teď už mi při čtení nezbylo než konstatovat, že se toho za těch 10 let od napsání moc nezměnilo.
Hodiny z olova
Radka Denemarková
Nejlepší kniha, kterou jsem tento rok četla.
Klade sice na čtenáře nemalé nároky, ale to už tak hluboké lidské příběhy dělají. Jsou knihy, které se Vám líbí a přečtete je jedním dechem. Ale jsou tak trochu jako koláček, o kterém večer už ani nevíte, že jste ho slupli. A pak jsou knihy, které Vás stojí čas a úsilí, donutí Vás klást si nepříjemné otázky, ptát se po vlastních hranicích a integritě, a i když byste je někdy nejraději zahodili, rezonují ve Vás ještě 20 let po přečtení. Taková je Sofiina volba, Foucaultovo kyvadlo, Na východ od ráje nebo Absolone, Absolone! A pro mě jsou takové i Hodiny z olova.
Divoké palmy
William Faulkner
Číst Faulknera je jako hrát Čajkovského klavírní koncert B-moll. Je složitý, hutný a vyžaduje naprosté soustředění. Budete si stokrát nadávat, že jste si nevybrali něco snažšího, ale nepřestanete s tím, protože je z každé stránky cítit, že Faulkner vypráví víc než jen příběh. Jeho tvorba není jenom "četba", jenom dobře odvedené řemeslo - je to umění.
Honzeecheckův komentář pode mnou mě pobavil. Má úplnou pravdu v tom, že "Dát tohle jako povinnou školní četbu může jenom naprosto vylí....j k...n, kterej chce v dětech vyvolat nenávist ke čtení."
Dokonce si myslím že ji ze středoškoláků neocení skoro nikdo. Je do ní potřeba dorůst, mít něco načteno, něco zažito a být schopen dát té knize čas a péči.
Absolone, Absolone!
William Faulkner
Čtenářsky velmi náročné, ale stojí to za to.
Knížku jsem si vypůjčila v angličtině a první kapitoly jsem četla většinou tak dvakrát až třikrát. Přečetla jsem cca 1/3 a stále jsem se nemohla zbavit dojmu, že tomu, co se tam děje, rozumím jenom zčásti a jaksi zastřeně. Ze strachu, že mi utekla nějaká podstatná informace, jsem si Absolone, Absolone! vypůjčila i česky. Bylo to pro mě velké ponížení, neboť se mi ještě nestalo, abych se musela vzdát a hledat k anglické knížce český překlad. Pochyb o nedostatečné úrovni mé angličtiny mě zbavil první pohled na český text... ano, i ten jsem v některých částech četla dvakrát.
Teď si asi řeknete, že to muselo být něco příšerného a proč dávám pět hvězdiček knize, která se prakticky nedá číst. Ale už sama skutečnost, že jsem Absolone, Absolone! přes všechny překážky neodhodila v dál, o něčem svědčí. Zaujala mě od první stránky, má výborně vypracované postavy a rozměr antického dramatu.
Obtížný jazyk knihy není způsobený tím, že by Faulkner neuměl psát. Takhle knížka se nečte dobře proto, že se číst dobře nemá... Jde o temnou, krvavou historii amerického Jihu, demonstrovanou na neméně temné a krvavé historii jedné rodiny... a k rodinným tajemství se prostě zadarmo nedostanete.
Dívka ve vlaku
Paula Hawkins
Jedním slovem velké zklamání. Opětovně mě to přesvědčilo, že marketing dělá 2/3 úspěchu knihy. Je to průměrná detektivka šmrncnutá červenou knihovnou a la Bridget Jones.
Čas psychopatů
František Honzák
Na Čas psychopatů jsem se těšila. Přišlo mi však, že pan doktor Honzák nezachází s diagnózou psychopatie dostatečně opatrně. Místy to na mě působilo tak, že psychopatem je vlastně každý, s kým pan doktor nesouhlasí. Také se domnívám, že dostatečně nerozlišoval psychopatii (která je vrozená) od různých forem sociopatie (která je vychovaná) a v kapitole o historických osobnostech také kontext, ve kterém žily. Asi jsem měla příliš vysoké nároky, ale Čas psychopatů na mě nepůsobí jako kvalitní, populárně-naučná publikace, spíš jsem měla pocit, jako bych byla s panem doktorem Honzákem v pohostinském zařízení a on při řeči míchal svoji profesi s osobními dojmy.
Hrdinové kapitalistické práce v Evropě
Saša Uhlová
Během první vlny covidové epidemie museli němečtí politici vyřešit vážný problém: Kdo bude sklízet chřest, když cizinci nemůžou do země? A vymysleli, že to budou dělat němečtí studenti. Plán selhal a Němci si nakonec dováželi pracovníky z východní a jihovýchodní Evropy na výjimku. Němečtí farmáři tvrdili, že domácí studenti jsou líní. Studenti oponovali, že odmítají pracovat za otrockých podmínek. Když si přečtete Sašu Uhlovou můžete si udělat obrázek sami.
Za mě parádní reportážní kniha. Co se její koupě v předprodeji týče, tak lituji jenom toho, že jsem nepustila chlup a nezainvestovala do "piva s autorkou".
Ptáci bez křídel
Louis De Bernières
Výborně napsané, přeložené s péčí a umem. Čte se jedním dechem.
Mám ráda knihy, které v člověku rezonují ještě dlouho po přečtění. Tohle je rozhodně jedna z nich.
Probudím se na Šibuji
Anna Cima
Svěží, čtivé a s myšlenkou. Má to atmosféru, děj a díky autorčině znalosti japonské kultury i přesah. Doporučuju.
Vzpomínky na úhoře
Anna Cima
Po prvních stránkách jsem si říkala, že Anna Cima píše jako Murakami (a vnímala jsem to jako kompliment i výtku zároveň). Ve zbytku knihy ale dokázala, že je svoje a podařilo se jí vykouzlit naprosto výjimečný román, který se dotýká hned několika náročných témat (vymírání druhů, život mezi dvěma kulturami, rodinná tabu, ekologie). Těším se na další její knihy.
Quo vadis?
Henryk Sienkiewicz
Někdy si říkám, že klasiky by měl člověk číst na škole, když je ještě mladý a hloupý (rozuměj důvěřivý) a nemá vycvičené kritické oko. Quo Vadis je výborně napsaná kniha, z pohledu moderního čtenáře však plná nešvarů.
Nejvíc mi vadil naprosto zřetelný antisemitismus. Chápu, že v roce 1896, kdy byla kniha vydána, patřil k bontonu. Vzhledem k tomu, že ji ve školách velebíme dodnes, myslím, že by
to neškodilo zmínit. Další dobový nešvar by šel nazvat "cherchez la femme". Je dobře vidět např. také u A. Dumase (Tři mušketýři). Je-li v knize hlavním negativním pólem muž (Nero, kardinál Richelieu), je jeho spojencem žena, která je charakterem horší než on (Poppea Sabina, Milady). Do třetice je to nekritický obdiv ke křesťanství a mučednictví.
Pozitivní na knize je čtivost, velmi dobrá znalost římských reálií, silné ženské postavy ( což na konci 19. století není samozřejmost) a vícevrstevnost. Jako každý dobrý autor se Sienkiewicz neomezuje pouze na vyprávění příběhu, ale jednotlivé postavy je možné chápat i v symbolické rovině.
Závěrem: Určitě stojí za přečtení. Je ale potřeba neztrácet ze zřetele, že je to dílo, které odráží dobu a místo vzniku. Zároveň se jedná o historický román, takže se nemusí stavět ( a taky nestaví) k historii objektivně.
Všechny barvy nebe
Amita Trasi
Ve zkratce: dobrý příběh špatně napsaný.
Autorka zpracovává těžké (a bohužel stále aktuální) společenské a politické téma, a kdyby se jí to povedlo, tak je to pomalu na Nobelovu cenu. Jenomže to po stránce řemesla nezvládla a knížka vyznívá ploše a tak trochu jako "literatura pro ženy".
Text je plný klišé, emoční výlevy hlavní hrdinky jsou nedůvěryhodné, čtenář se ztrácí v tom, co kdo ví resp. co si kdo uvědomuje, děj je předvídatelný, vypravěčský styl Mukty a Táry se od sebe prakticky neliší... Přitom, kdyby byl příběh jinak strukturovaný a lépe napsaný, mohla to být knížka jako hrom.
Mám z toho asi takový pocit, jako když si necháte ušít šaty z kvalitního saténu u nezkušené krejčové, která neví, že se má stříhat našikmo, pečlivě žehlit a stehovat... Ona sice udělala všechno, co uměla a mohla, ale vy stejně nemáte krásné šaty, jenom drahý, nevzhledný, saténový pytel.
Hrozny hněvu
John Steinbeck
Bezútěšné, zoufalé a neskutečně lidské. Takové jsou Hrozny hněvu.
Rodiny vyhnané z půdy, kde žily po staletí, vytržené ze svých kořenů na cestě za novým životem, o kterém jim někdo slíbil, že bude lepší.
Čtenářsky to není jednoduchá kniha, nicméně trpělivost se u ní vyplácí. Velice se mi líbila její struktura, kdy každá první kapitola je obecným popisem situace/přírody a každá druhá kapitola vypráví příběh. Je to velmi originální a v případě Steinbecka to dává knize celou další dimenzi. Čtenář najednou nevidí situaci pouze z pohledu hlavních osob, ale globálně.
Četla jsem ji v anglickém originále a musím přiznat, že to vyžaduje dobrou angličtinu a hromadu trpělivosti, protože autor často používá nespisovaný jazyk nebo dialekt, jakým se tehdy mluvilo, takže zápis dialogů mnohdy odporuje dnešním gramatickým pravidlům.
Přijde kůň do baru
David Grossman
Nechtěla bych být divákem, který si koupí lístky na stand-up a dočká se hlubinné psychoanalýzy hlavního hrdiny. Přesto se jedná o strhující záležitost. Počátečním dusnem a stupňováním textu román připomíná novelu Mario a Kouzelník T. Manna, i když Dovele zde vystupuje v obou rolích zároveň - v roli ničitele i ničeného. Krok za krokem odhaluje Dovele svoji duši, ale zároveň také duši izraelské společnosti a ptá se po hranicích lásky a nenávisti, soucitu i krutosti, agresivity i ochoty pomoci.
Kniha se nečte příjemně. A v některých pasážích se čtenář cítí, jako by se sám octl na nevydařeném stand-upu a musel si sám začít klást nepříjemné otázky.
Vládce parazit
Carl Zimmer
Populárně naučnou publikaci Vládce parazit od Carla Zimmera doporučuju pro období splínu. Je totiž jedno, jestli vás deptá partner, šéf nebo hypotéka, po pár stránkách vám bude jasné, že žijete v ráji, o kterém se vašim vzdáleným předkům ani nesnilo; ve světě, kde parazita poznáte podle toho, že je na obrázku, ve formaldehydu nebo v Africe. Zbytek světa – od lidí v rozvojovém světě až po šneka doma na zahradě – tohle štěstí nemá.
Publikace se čte sama, i když to místy chce trochu silnější žaludek a radši si nic nepředstavovat. To je taky její jedinou nevýhodou. Doslov k ní napsal sám velký Flegr. Zimmer mimo jiné zmiňuje Flegrův výzkum vlivu toxoplazmózy na chování člověka. Nevím, jestli je profesor Flegr tak známý nebo Carl Zimmer tak pečlivý, že jeho zrak neopominul ani českou kotlinu.
V každém případě, pokud hledáte lehce děsuplné čtení plné zajímavých informací, je to skoro tak dobré jak Nesbøho detektivky. Ale varuju vás, na vašeho Mourka už se nikdy nepodíváte bez stínu podezření.
Cesta matky
Lisa Marchiano
Parádní kniha pro hloubavé matky. Proč je pro nás mateřství někdy tak těžké? Proč nás dokáže vlastní dítě tak vytočit? A jak z toho všeho vyjít jako silnější a lepší člověk? Kniha je čtivá a používá srozumitelný jazyk. Doporučuji.