1.Agness komentáře u knih

Příběh čtivý, imaginární, působí na všechny smysly. Autor čtenáři nabízí poznání množství minipříběhů a minisvětů, které v sobě nesou zajímavé, mnohdy filozofické myšlenky. Jde cítit inspirace pohádkami, mýty, což anotace knihy slibuje. Bavilo mě sledovat cestu hrdinů, i když celá druhá polovina knihy už nespěje k ničemu překvapivému. Bavilo mě, jak autor nastiňuje důležitá témata, i když je před čtenáře jen položí a už se běží zabývat nějakým jiným tématem. Ale dohromady na mě příběh působí jako první draft, nic mu nechybí, možná je v něm až příliš. Hrdinové putující malými uličkami už se nebyli schopní vrátit na hlavní cestu a z jednotlivých příběhů stvořit jeden svět, jednu myšlenku, jeden celek. Po dočtení jsem přemýšlela nad časovou osou a vlastně už se mi cesty obou hrdinů nechce spojovat... nechce se mi přemýšlet, jak cesta trvala dlouho a jak dlouho tedy ptáček musel čekat... Abych to shrnula: jako poklidnou exkurzi do světů fantazie doporučuju, nicméně cesta plná napětí to není.

1 02.05.2023

Překvapují mě komentáře i celkové hodnocení knihy, protože já jsem ji přečetla opravdu jedním dechem. Mé nadšení možná ovlivňuje fakt, že jsem po detektivce dlouho nesáhla, ale přesto jsem snad schopná svůj názor obhájit:
1. zaujalo mě originální prostředí, s nímž mě navíc vypravěč/ autor jen tak mimochodem seznamuje
2. přesto jsem se nenudila, právě naopak, byla to taková třešnička na dortu, mírné zpomalení ve všem tom zmatku
3. příběh svižně ubíhá, čte se úplně sám
4. detektiv má minulost, která logicky ovlivňuje jeho jednání - za mě propracovaná charakteristika hlavní postavy
5. zápletka možná jednodušší, ale dává smysl od začátku do konce, styl vyprávění mě neskutečně bavil.
No a abych nepřechválila, příběh mě bavil, jen mi autor nedal větší možnost zapojit se do pátrání spolu s detektivy, případ je před nás položený a sám se odvíjí. V porovnání se Synem, kterého jsem četla už dřív, je za mě Netopýr možná slabší detektivka. Zklamaná ale vůbec nejsem a určitě vím, že se jednou pustím i do dalších dílů.

10 16.09.2020

Koupila jsem si knížku náhodou a nelituju. Autorka je stručná, vtipná, výstižná, fejetony jsou k zamyšlení i k pobavení. Oslovily mě, samozřejmě některé víc, některé míň, podle toho, jak jsou stále aktuální. Některé jsem si poznačila a hodlám se k nim vrátit. Rozhodně stojí za to si výběrem fejetonů alespoň prolistovat, vybrat si to své téma. Jediné, co mi chybělo a co bych opravdu ocenila jako doplnění do kontextu, bylo datum zveřejnění, případně nějaké doplňující poznámky. Ale i samy o sobě jsou fejetony čitelné, pobaví. Autorka mě oslovila a v budoucnu se chci podívat i na její další díla, žánry.

24.08.2020

Tuším (možná spíš tajně doufám), že tenhle díl byl nejdelší. Nevím, jestli to je délkou knihy, nebo slabšími částmi v první polovině, ale fakt je, že mě kniha zhruba v půlce vyčerpala, potřebovala jsem si odpočinout od jejího světa a dát si pauzu. Během čtení jsem si nedělala žádné poznámky a už si vše nepamatuju přesně, ale mám pocit, že první polovina, možná až 3/4 byly plné politického pletichaření a děj tak rychle neubíhá. Na druhou stranu závěr pěkně odsýpá a jedna akce následuje druhou. Takže za mě trochu nevyvážené. Zvlášť v té první půlce bylo dost kapitol, na kterých jsem se vždycky zasekla (Davos), v té druhé části, tuším, převažovali moji oblíbenci. Nicméně i přesto, že jsem tuto část ještě viděla v seriálu, jsem četla s napětím a s větším pochopením k pohnutkám postav. Charakteristiku zvládá autor opravdu bravurně, postavy se stále vyvíjí a my jsme schopní vlastně pochopit činy každého z nich. Samozřejmě jsem zvědavá, co přijde dál...

2 21.04.2020

Moje třetí kniha od Torey, čtu teď jednu za druhou, a tak se mi dobře srovnává. Tenhle příběh se vymyká tím, že Torey pracuje s adolescentem, popisuje jeho neskutečný příběh, který se mnou upřímně dost pohnul. Navíc mě kniha zaujala tím, jak autorka odhaluje do jisté míry i svoje soukromí, je cítit, že dětem se doslova odevzdává, věnuje jim velké množství svého času. Tím příběh posunuje opravdu na osobní výpověď, dokáže chytit za srdce a celý příběh prožíváte s ní. Obdivuju ji, kolik dětí a kolik projektů zvládá, jak psychicky, tak fyzicky...
V komentářích celkem často píšete, že vás kniha ze začátku nevzala. Je to rutinní, Kevin se vrací ve smyčkách tam, kde začínal, a Torey se s ním musí znovu odpíchnout ze dna. To podle mě dělá příběh opravdovým a jsem ráda, že autorka se se svojí prací touhle formou dělí, upřímně, otevřeně a celému světu ukázuje, že to hlavní, co uplatňuje je trpělivost a vytrvalost a nebojí se říct, že neví, co je dobře a co špatně. Ukazuje, že to nejdůležitější je se člověku věnovat, být s ním.
Trošku jsem od knihy očekávala, že mi ukáže, jak jednat se staršími problémovými dětmi, ale Kevin patří do úplně jiné skupiny dětí, kteří nepoznali dětství a nemůžou najít sami sebe. Nicméně Kevina jsem si oblíbila, držím mu palce a těším se na další nemluvňátko.

2 30.03.2020

Moje první a rozhodně ne poslední autorčina kniha. Je skvělá jak pro ty, kteří se rozhodli pracovat s dětmi, tak pro ty, kteří mají svoje vlastní. Autorka velmi čtivě popisuje své vlastní případy na oddělení s dětmi s elektivním mutismem, četlo se mi to svižně jako detektivka, přemýšlela jsem společně s autorkou, co se mohlo s stát s Cassandrou, jaké tajemství ukrývá Drakeova rodina. Text, který pobaví a zároveň dává vhled do lidských duší.

3 21.02.2020

Podle mých soukromých poznatků nedosáhla tahle Urbanova kniha popularity mezi obyčejnými lidmi, ani nezískala kladné hodnocení ve vyšší sféře, tedy od odborných kritiků. Přistupovala jsem tak ke knize s rozpaky, ale Urbanovy romány mám přečtené snad už všechny, a tak i Boletus Arcanus musel přijít na řadu. A musím říct, že nezklamal a dokonce i "urbanovský" konec do příběhu prostě patří, vždyť je celá kniha pod vlivem té zázračné houby... A propojení s politikou tomu dalo šťávu. Nejlepší, co můžete udělat, je prostě se do Urbana ponořit bez jakéhokoli očekávání, prostě se sklouznout na jeho vlně absurdity, sarkasmu, vtipu, a pak je to ten správný úlet :) Mezi nejlepší knihy Boletus nezařadím, ale pobavila jsem se a dala bych ho klidně znovu.

1 04.02.2020

Knihu jsem pořídila kvůli tomu, že získala cenu Magnesia Litera, a proto jsem měla i velká očekávání. Ta se bohužel nenaplnila, prostě jsem čekala mnohem víc, pointu, větší náhled do Japonska, vytříbený jazyk. I přes to mě ale příběh pohltil tak, že jsem s napětím otáčela každou stranu. Ano, část ze Šibuji už mi začínala připadat dost ohraná, ale pak se to zase rozjelo a celkově mi to dojem z knihy nijak nepokazilo. Navíc jsem si oblíbila postavy a styl vyprávění, takže se knížka četla opravdu dobře. Jako lepší oddechovou určitě doporučuju.

2 31.01.2020

Viewegh - často zmiňovaný jako nejznámější a nejprodávanější český spisovatel. Proč? Najel na populistickou scénu a knihy směřuje nejširšímu publiku. Tahle je ale ještě přemýšlivá a má něco do sebe. Výstižná 90. léta v politice i literatuře. Vtip i důvtip. Hra se čtenářem, s realitou a fikcí. Co je co? Hledej šmudlo, křičí na nás autor celým dílem.

6 22.08.2019

Filmy jsem neviděla, a tak jsem se nechala nalákat na knížku, která je volně ke stažení na stránkách pražské městské knihovny. Překvapilo mě, jak je vyprávění čtivé, svižné a zábavné, i když děj je dost poklidný. Oddechovka na jedničku.

3 06.08.2019

Překvapují mě negativní, až nenávistné reakce tady v komentářích. I když bych si knížku nepořídila, protože podle mě neoplývá žádnou přidanou hodnotou, je bez nápadu a nelíbí se mi její celkové zpracování, tahle tematika i pro menší děti nám v knížkách chybí a určitě bych se nebála ji dětem ukázat. Přeci jenom je to stále svět kolem nás, se kterým chceme děti citlivě seznámit a knížky tohoto typu nám s tím jednoduše pomůžou. Proč bychom před dětmi tohle téma měli schovávat, bát se ho, bát se, jak na ně děti budou reagovat. Naopak je naučíme, že jsou mezi námi i lidé, kteří sice milují stejné pohlaví, ale milují stejně jako ostatní, i když jsou v menšině. Tyto příběhy ukazují dětem, kteří jsou vychováváni gay rodiči, že nejsou o nic horší, než ti, kteří mají "normální", tradiční rodiny. Tato knížka je právě pro ně, i když... Škoda toho zpracování...

6 27.07.2019

Urban je zpátky! Černý a gotický, má spád a napětí, erotiku a absurditu, chemii. Nakonec všechno absurdně zacvakne dohromady. Protože je hlavní postava spisovatel, můžeme se zase jenom dohadovat, kolik o sobě Urban prozradil tentokrát. A i když jsem zvlášť ze začátku vyčítala autorovi iracionální motivy spisovatelova příjezdu do města, doufám, že Urbana ještě nějaká ta múza oslní, během čekání bych se do KARlových Varů klidně vrátila znovu a našla v příběhu třeba druhý rozměr. Protože i tahle knížka je v první řadě hra, autorovo zúčtování s rodným městem.

5 30.06.2019

Zpočátku mě příběh moc nezaujal, první část jsem si pouze zvykala na autorčin styl... který je na mě asi příliš jednoduchý. A i když mě později osudy hrdinů vcelku chytli, na styl jsem si nezvykla. Vyškrtala bych půlku zbytečných a očividných poznámek a vnitřních monologů, které nemají žádnou výpovědní hodnotu. Autorka se často opakuje a když některé dialogy čtěte jen napůl, vůbec o nic nepřijdete a navíc se nemusíte tak často chytat za hlavu. A taky díky tomu se Osm čte pěkně svižně... Co se zápletky týče, po tak dlouhém příběhu a poznávání postav jsem čekala mnohem víc, klidně nějaký úlet, vzhledem k charakterům postav. Štítek "detektivka" je mírně matoucí, ale funguje - díky němu po knížce sáhne mnohem víc čtenářů než po profláklém románu pro ženy...

5 10.06.2019

Knihu teď hodnotím s velkým časovým odstupem, ale přesto ve mně zůstal ten pocit, který dokázal autor neuvěřitelně obrazně předat. Kdo si chce přiblížit Lidickou tragédii více než z holých fakt tady dostane pohled zhmotněných, krutě reálných lidských osudů.

2 21.05.2019

Psychologickou sondu první půlky jsem zhltla hned, u Mirandy jsem si už dala pauzu, tolik mě nevtáhla, zčásti proto, že zpočátku nepřináší do dané situace moc nového. Mirandina část je však sondou do společnosti vyšší sorty dané doby, ukazuje Mirandin osobní boj s touto společností, její vnitřní růst, snahu někam patřit, kterou zpětně hodnotí v situaci, kdy celý svůj život přehodnocuje. Druhá část má jiný ráz, ale díky ní teprve poznáváme Clegga i Mirandu. Nenechte se odradit zpomalením děje, zmírněním napětí, dočíst až do konce za to určitě stojí ;)

3 19.05.2019

Tomuto dílu jsem se vždycky vyhýbala, jako se vyhýbají všichni rozumní kříži u potoka. Stejně tak Světlé a dalším snaživým obrozenkyním. Snad od základky jsem si nesla, že se to nedá číst. Teď jsem se k němu dostala opět díky povinné četbě a vůbec toho nelituju. Je to patos, o tom žádná. Je až neuvěřitelné, kolik hlubokých myšlenek a sociálních ideálů dokázala autorka zakomponovat do jednoho příběhu. Člověk se pobaví nad její naivitou a někdy nad její neuvěřitelnou snahou všechny své ideály jasně prosadit. Je to propaganda, ale má spád, postavy jsou černobílé, ale chytnou za srdce, mě osobně dostal Ambrož. Ze začátku jsem se chvílemi ztrácela kvůli složitější kompozici, ale možná i právě proto se ke knížce ještě někdy vrátím.

4 08.05.2019

Stín katedrály není obyčejná detektivka. O vraždu vlastně vůbec nejde. To jen pro upřesnění, co od knihy (ne)očekávat. Jako u všech autorových děl je nejlepší, když ke knize přistupujete s čistou hlavou a neočekáváte vůbec nic. Pak si ji můžete užít. Složité výklady architektury a umění, kterými nás zahlcuje Rops, střídá Klářina obecná čeština s vulgárními výrazy a odfláklou interpunkcí. To mi nedělalo žádný problém. Když jsem knihu četla poprvé, plochá rovina vztahu dvou protagonistů mě bavila, ale knihu jsem zavřela a moc si z ní nevzala, protože jsem vlastně moc nepochopila proč to všechno. Urban ale má dílo velmi dobře promyšlené, navazuje na Dantovu Božskou komedii a Fulcanelliho Tajemství katedrál, obě knihy jsou v příběhu několikrát zmiňované a mají svoji úlohu. Díky znalosti těchto knih je možné porozumět motivům vražd, charakteristice postav i jejich činům. Rozluštěním těchto intertextuálních vztahů dostává příběh naprosto jiný ráz, a je dokonalý.

1 29.03.2019

Jako vždy se mi Ládíkovo vyprávění líbilo, ocenila jsem naučné části a zajímavosti, upřímně jsem se nad knihou zasmála. Bohužel můžu srovnávat a v porovnání s předchozími mi přišla kniha trochu slabší. Jak jsem četla v dalších komentářích, nejsem jediná, komu kniha přišla trochu repetitivní. Na druhou stranu, Zibura píše o tom, co zažil, takže očekávat pokaždé strhující vyprávění možná pak jen zbytečně kazí celý dojem z knihy. Já jsem se i přes to od knihy nemohla odtrhnout. Autor se při své cestě tentokrát více sžil s lidmi, strávil s nimi více času i díky stopování, a tak je jeho kniha plná lidských příběhů, které s ním lidé sdíleli spolu s lahví vodky. Zibura ukazuje společnost těchto národů, jejich rozdíly, vystihuje postavení žen. Co mě rušilo, byla občasná nekoherentnost textu, ztrácela jsem se při přechodu mezi odstavci, kdy jedna příhoda nebyla ukončená a bez úvodu začínala druhá. Místy tak text působí jako výčet událostí. Abych nekončila negativně, humor Zibura neztrácí, a tak jako oddychovku a sondu do společnosti Arménie a Gruzie rozhodně doporučuju.

4 26.03.2019

Zajímavý a poutavý příběh o tom, že smrti se nemusíme bát. Smrt tu je teprve začátkem, stejně jako v knize Bratři lví srdce Astrid Lindgrenové, která odstartuje doslova nebezkou jízdu zábavy. Příběh má ale i pár situací, nad kterými jsem se pozastavila - např. jezero zapomnění při zpáteční jízdě jaksi nefungovalo? Proč? Příběh by byl mnohem silnější. Přesto si myslím, že příběh je dítěti blízký a to hlavní splňuje - pochopit, že život je limitovaný smrtí, ze které bychom sice měly mít respekt, ale také bychom ji měli vnímat jako přirozenou součást života.

2 28.02.2019

Komentářů je tu spousta, a tak jen v bodech:
Krátký příběh nabitý velkými myšlenkami.
Jednohubka.
Filozofie života podaná zábavnou a odpočinkovou formou.
Hra - ať je to hra života, osudů, imaginace nebo autorova hra se slovy.
Hledání - hlavně toho smyslu života, tygra, nebo smyslu autorových slov, což spolu souvisí.
Podobně vrstvený příběh jako je dobrodružství Malého prince. Říká si o to, abychom se k němu znovu po čase vrátili a našli další tajemství.
Kdo by nechtěl svýho tygra, parťáka na život i na smrt.
Jinými slovy - doporučuju.

11 03.02.2019