Tajemství
Radka Třeštíková
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/464122/bmid_tajemstvi-v8i-464122.jpg
4
832
218
Všichni občas potřebujeme někoho, kdo nás zachrání. Napínavé vyprávění o lidech v horách a horách mezi nimi, které už nejde obejít, ale dá se z nich spadnout a dá se v nich ztratit. Stejně jako v té šílené spoustě tajemství, co si v sobě pečlivě střeží dospělí i děti. Budete se modlit, aby vám aspoň někdo z nich něco prozradil a aby si řekl o pomoc hlasitěji než úplným tichem. Všichni občas potřebujeme někoho, kdo nás zachrání. Nejprodávanější česká spisovatelka současnosti Radka Třeštíková vystavěla ve své sedmé knize příběh plný napětí, bolestných otázek a charakterově dokonale vykreslených postav. Parta kamarádů a jejich dospívajících dětí řeší v odlehlé chatě staré konflikty, nové vztahy a neodpuštěné křivdy. Autorka vás ve svém zatím nejrozsáhlejším románu vezme na dlouhou cestu za tím největším tajemstvím.... celý text
Přidat komentář
Knížky Radky Třeštíkové čtu ráda, ale tahle byla pro mě zklamáním. Příliš mnoho postav, příliš mnoho tajemství.
Tak za mě asi nejlepší kniha paní Třeštíkové. První polovina mě úplně dostala, super, četlo se to samo a jednotlivé postavy se mi líbily. Druhá polovina mě sice trošku zklamala, čekala jsem daleko víc, chybělo mi rozluštění některých postav, ale i tak za mě její nejlepší kniha.
Kravina! Kniha začínala celkem slibně, více rodin na jedné chatě. I nádech tajemství. Od poloviny plno rozhovorů o ničem, zbytečně zdlouhavé. Ani vtipné.
Konec nijaký, čekala jsem více. Je to druhá kniha od této spisovatelky, kterou jsem četla a určitě poslední.
Kniha je velmi čtivá, to ji nemohu vytknout. 492 stran uteklo jak voda, ale ten příběh pokulhává. Kdyby kniha skončila po první části, byla bych spokojenější. Druhá půlka mi nic nepřinesla. Veškerá ta tajemství na mě byla přehnaná. Byl v té knize alespoň jeden charakter, který neměl problém? A zakončení ve stylu domysli si sám mám většinou ráda, ale tady mi to přišlo nedotažené. Celkově za mě ne a do dalších knih od paní Třeštíková se nepustím.
(SPOILER)
V knize měl každý nějaké své tajemství. Příběh je rozdělený do dvou částí, přítomnost a druhá část před rokem. Obě části mne bavili, příběh odsejpal. Bylo to místy hodně depresivní, ale to už jsme u této autorky zvyklý.
Je tam poměrně dost postav, několik rodin, které se každý rok setkávají na jedné chalupě v horách, kde společně tráví dovolenou. Někteří tam jezdily už jako děti. Teď sem jezdí se svou rodinou a dětmi.
Příběh se odehrává o tajemství o tom, co se stalo jednomu z nich. Kamarádovi Lukášovi. Je kolem toho spoustu tajemství, každý z kamarádů ví něco, ale dál to neříká.
Druhá linka je o tom, že jsou po roce na chatě, ale cestou se ztratí jedno dítě. A další část je o dvou záchranářích horské služby, které mají také své tajemství, co se v horách jednoho dne stalo... Ve druhé části se příběh spojí.
V průběhu je spoustu problémů ať už s dětmi, v manželství, v profesi. Takové ty věci, které jsou tajemstvími, např. Že je někdo gay, někdo nechce být holka, ale kluk, někdo má problémy s jídlem, že se přejídá, někdo zas má poruchu příjmu potravy a nejí nic... Těch problémů je v knize až dost!!!
Co bych ale vytkla a vadilo mi dost, že některé věci nebyli dovyřešený. A přitom nic nenaznačuje, že by měl být druhý díl. Víme jen co se stalo s Lukášem. Ale co Viky? Co ten požár, kdo ho založil. Jak to bylo v horách s Dušanem?
Jako kdyby autorka ztratila nit a nebo si řekla, že je jedno jestli to dopíše, stránek už to má dost. :-)
Od četby této knihy mě zprvu lehce odrazovaly negativní ohlasy čtenářů. Nicméně jsem se do knihy pustila a nelituji. Třeštíková má svůj osobitý styl psaní, který nemusí vyhovovat každému, ale mně se její "otevřené" minikapitoly, ke kterým se v průběhu děje vrací a postupně odkrývá, co je doposud skryto, líbí. Množství postav i přeskakování dějových linek může na někoho působit chaoticky, ale ve výsledku vše souvisí se vším a já obdivuji autorčino umění plynutí děje a zároveň smysluplné navracení k jednotlivým scénám a postavám. Lehké matení čtenáře je zjevně autorčiným záměrem.
Mezilidské a rodinné vztahy, včetně vztahu k sobě samým jsou hlavním tématem knihy. Důsledky jednání dospělých, jejich problémů a obav dopadající na křehký svět dospívajících dětí.
Třeštíkovou jsem ještě nikdy nečetl, plus ne moc oslavné komentáře na tuhle knihu, mě trochu zarazili ,ale nakonec jsem se pustil do čtení a musím říci, že se mi kniha velmi líbila. Hodně se v komentářích píše ,že je tam hodně postav, mě to nepřipadlo, spíše menší zmatek ve vztazích ,kdo s kým? Je dobré si na začátku čtení na papír napsat jména a vztahy ,a hned se to lépe čte. Je pravda ,že je to trochu zamotané ,ale dá se na to zvyknout. Jen mě mrzí ,že jsem se nakonec nedozvěděl ,jak to dopadlo s některými postavami, přesto knihu hodnotím velmi kladně a od autorky si ještě něco přečtu. Každý máme nějaké to tajemství.
Nedočetla jsem, i když jsem se snažila, ale bylo to TAK banální... achjo. Zbytečná knížka.
Všichni mají nějaké tajemství...od knížky jsem v podstatě nic nečekala, a musím říct, že mě celkem bavila...první část knihy byla pro mne zajímavější než ta druhá, ale i tak ve mne vzbudila touhu zjistit, co se vlastně stalo.
Tak po přečtení knihy musím souhlasit se zdejšími komentáři. Já se většinou fakt orientuju jak v postavách,tak v přechodech dějových linek,ale co bylo jako toto? Zamotané,milion postav,úplně jsem se ztrácela kdo je kdo a kdo ke komu patří.. některé linky ani podle mě nemají snad konec..české autory moc nečtu a Třeštíková mě přesvědčila,že už ani dál nebudu (s velkýma výjimkama teda).
Mám rozporuplné pocity. Kniha na mně působila tak nějak chaoticky, děj byl zbytečně roztahaný, občas jsem se ztrácela v postavách. Vlastně jen touha zjistit, jak to všechno dopadlo, mě donutila dojít až na konec.
Četla jsem zatím od R. Treštíkové všechny knížky a každá se mi svým způsobem něčím líbila. Ale tahle mi zkrátka nesedla a ani ne v půlce jsem skončila a nedočetla, i když jsem se snažila.
Příliš mnoho nic neříkajícího děje. Postavy jsem si pletla téměř do konce knihy. Děj dost zpřeházený. Přitom ostatní knihy od paní Třeštíkové se mi líbily. Jen tady u té jsem tak nějak mimo.
Líbilo se mi to moc, i když některé dějové linky jsem úplně nepochopila, no hold Třeštíková
Tak dějově se tam vlastně nestalo vůbec nic, jen si všichni o všech pořád něco myslí (a ano, jak už komentáře níže zmiňují, pořád se tam někdo ztrácí nebo hledá, ale pro příběh to ani není důležitý).
Knížka je plná připitomělých dialogů typu:
"Chceš do čaje citron? On má tak pěkný oči..."
"Ten citron?"
"Nee, Vojta.
Někdy jsem až měla pocit, že v ní jsou jenom takové dialogy...
Zajímavý příběh s otevřeným koncem. Ale zbytečně dlouhé. Musela jsem číst na etapy.
I přes sepsaný papír s poznámkami a mnohokrát se vrácení v textu a hledání děje na předchozích stránkách...... vlastně doteď nevím, kdo koho hledal, kdo koho našel, kdo přežil, kdo zemřel (či byl zavražděn), co jsem si měla domyslet a co mi vlastně bylo prozrazeno?????
Po dočtení jakékoli knihy mívám různé pocity.... štěstí, pokory, beznaděje, smutku.... U této knihy autorka ve mě zanechala pouze pocit, že jsem prostě hloupá. Což mě upřímně mrzí.
Knížku jsem dostala už z pomůckou, papírek, kdo ke komu patří a to mi pomohlo se hned od začátku v postavách neztrácet. Každý máme své tajemství a o tom příběh je. Čtivé, zamotené, s otevřeným koncem.
Štítky knihy
přátelství česká literatura tajemství rodinné vztahy psychologické romány hory a pohoří mezilidské vztahy rodiče a děti české romány
Autorovy další knížky
| 2016 |  Bábovky |
| 2017 | Osm |
| 2018 | Veselí |
| 2020 | Foukneš do pěny |
| 2023 | Kde jsi, když nejsi |
Knížky paní Třeštíkové mě hodně baví. Tragikomický příběh několika rodin s detektivní zápletkou dávající prostor pro vlastní fantazii mě bavil a četlo se mi výborně.