Dívka v pavoučí síti
David Lagercrantz
https://www.databazeknih.cz/img/books/24_/248256/bmid_divka-v-pavouci-siti-KPA-248256.jpg
4
2168
2168
Milénium / Millennium série
< 4. díl >
Mikael Blomkvist a Lisbeth Salanderová opět spolu. Časopis Milénium má nové majitele a proslýchá se, že investigativní novinář Mikael Blomkvist je vyhořelý a uvažuje o změně zaměstnání. Pozdě v noci Blomkvistovi zavolá profesor Frans Balder, přední odborník na výzkum umělé inteligence. Balder mu sdělí, že pro něj má důležité informace a že se setkal s výbornou mladou hackerkou, která se podobá někomu, koho Blomkvist velice dobře zná. Mikael Blomkvist doufá v exkluzivní reportáž, kterou on i Milénium tak zoufale potřebují. Ovšem Lisbeth Salanderová má jako obvykle své vlastní plány. Nadešel čas, aby se jejich cesty ještě jednou zkřížily. ???Autor původní série Milénium Stieg Larsson bohužel zemřel nedlouho před vydáním Mužů, kteří nenávidí ženy a obrovského úspěchu svého díla se již nedočkal??? --- trochu scestná informace, když poté ještě stihl napsat 2 díly, ne? První díl byl publikován ve Švédsku v roce 2005 a zanedlouho se stal celosvětovým fenoménem. Trilogie vyšla v padesáti zemích světa a prodalo se jí přes osmdesát milionů výtisků, z toho jen v České republice přes čtyři sta tisíc. Milénium se dočkalo i úspěšných filmových zpracování — amerického a švédského. Příběh tajemné punkerky a nepřekonatelné hackerky Lisbeth Salanderové a investigativního novináře Mikaela Blomkvista nepřestává fascinovat fanoušky po celém světě. Především v Lisbeth Salanderové stvořil Stieg Larsson úplně nový typ hrdinky, která změnila moderní kriminální literaturu a stala se jednou z nejvýraznějších popkulturních ikon naší doby. Larssonův svět je tak komplexní a podmanivý a jeho postavy tak silné a živé, že si doslova vynutily pokračování. Napsání čtvrtého svazku se ujal úspěšný švédský spisovatel David Lagercrantz.... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi Thrillery
Vydáno: 2015 , HostOriginální název:
Det som inte dödar oss , 2015
více info...
Přidat komentář
Tohle mám ráda - tolik slov je vyřčeno (dokonce napsáno), aby vyjádřilo tolik různých názorů na jednu jedinou knihu. Představuji si, jak v Louvre před Leonardovou potměšilou dámou stojí zástupy lidí a dohadují se, jestli je to opravdu autoportrét, či zcela tutově podobizna autorovy matky, vždyť se na to podívejte, osobo, to je přece zcela jasné!! Podobně to vypadá v komentářích pod touto knihou, která vyvolala tolik rozporuplných emocí už dlouho před svým vydáním. Já jsem váhala, jestli si ji vůbec přečtu, Milénium přecejen nastavilo laťku vysoko. Ale nakonec převládla zvědavost. A jsem ráda, protože se mi hodně líbila. Radost mi autor udělal hlavní zápornou postavou, v předchozích dílech mi vyloženě chyběla. Příběh sám se mi líbil, podíl autistického dítěte na příběhu byl nevšední a připomenutí toho, že na síti rozhodně není řekněme bezpečno, taky není od věci. Lisbeth má možná trochu supermanovské vlastnosti, ale takovou prkotinu my, co máme slabost pro toho nezvladatelného notora odvedle, přehlížíme. Zkrátka - u mě dobrý, hodně dobrý!
Velice povedené pokračování Larssonova díla. Docela jsem se obával, jak moc to bude jiné, ale postavy mi seděli, stejně jako v originále. Autor v tomhle provedl výbornou rešerši a nikoho nezklame. Moc mi sedělo taky téma počítačů a šifrování, které v původní sérii bylo o něco méně významné. Celkově jsem s knihou moc spokojen a určitě ji všem doporučuji. Dokonce doufám, že by Lagercrantz mohl jednou tyhle postavy zase oživit, o výsledek bych se určitě nebál.
V současné nabídce detektivek celkem průměr. A těch zvláštností a specialit v životech a dispozicích postav tam je (aspoň na mě) až moc.
Ano, není to Larsson, ale rozhodně se nemá autor za co stydět!!! Sakra dobrý!!! A jelikož mně docela mrzelo, že jsem trilogii dočetla a přitom vybízela k pokračování, tak jsem ráda, že si někdo na pokračování troufl a opět přivedl zpět mé oblíbené postavy. Doufám, že bude i další pokračování!
Na Larssona to navazuje asi tak ´šikovně´ jako Lars Kepler, jen s výhodou toho, že Lagercrantz může pracovat s postavami, které vymyslel jeho předchůdce. Ten je dokázal stvořit coby dostatečně poutavé a bizarní, ale přitom živoucí. Následovník už jen opakuje jejich typické rysy, ovšem pod jeho taktovkou zůstávají pouze figurkami na šachovnici. Vybírá si sice zajímavá témata (autismus, savantský syndrom, umělá inteligence, singularita), ale pak je ztvárňuje tím nejpovrchnějším způsobem typu: našel jsem si všechny potřebné informace na Wikipedii. Nehledě k tomu, že Balderův objev funguje v příběhu zcela trapně jako MacGuffin. Celý techno thriller je pak v závěru očekávatelně technofobní (Je to velký člověk, zničil svůj největší objev, aby nemohl být zneužit). Autor bere za svůj Larssonův občasný patos (zpravidla však v předchozích dílech průběžně odlehčovaný ironií), jenže zcela neohrabaným, někdy dokonce didaktickým způsobem, který je místy nechtěně vtipný. Navíc se dopouští se školáckých chyb, kdy vševědoucí vypravěč čtenáři přímo říká, co si má o které postavě myslet, místo aby to dynamicky ukazoval, nebo alespoň jen naznačoval popisem chování. Škoda, když už se chtěli přiživit, mohli to aspoň udělat dobře. Nikomu to ale vadit nebude, protože valná většina konzumentů nepřemýšlí (šťastně hltají své Keplery a teď i Lagercrantze), takže prodeje budou - už jsou - závratné a soukolí se povalí dál v duchu hesla Show must go on.
Slabounký odvar původní trilogie. Zápletka i děj postrádají jakýkoli původní nápad, zhruba po třetině knihy je tak nějak jasné, jak to celé dopadne a bohužel to tak opravdu dopadne. Postavy, které v původní trilogii byly něčím zajímavé a originální, jednají v této nastavované kaši šlablonovitě, a – navzdory neustálému zdůrazňování jak jsou všichni téměř geniální - nelogicky a pitomě. Lisbeth působí jak karikatura sebe sama, taková sloučenina Terminátora s Jamesem Bondem, ovšem bez vtipu a nadhledu. O ostatních postavách je pak úplně zbytečné mluvit, u těch autor už totálně rezignoval na jakoukoli psychologii.
Kniha jen parazituje na Larssonovi a neměla být nikdy napsána. Autor by se měl vrátit k psaní životopisů fotbalistů, tam to bude ok.
Já jsem od toho moc neočekávala, jelikož Milénium považuji za TOP ze skandinávské tvorby (která je na velice vysoké úrovni) a přesto jsem se neubránila lehkému zklamání.
Klobouk dolů před Davidem Lagercrantzem, který vytvořil dobrou komplikovanou zápletku, ve které vystupuje mnoho postav, tak jako by to udělal Stieg Larsson. Prvních pár stránek bych si ani nevšimla, že to píše jiný autor. Avšak Lagercrantz vložil značné usílí napodobit styl Larssona až zapomněl na postavy...Postavy mi přijdou lehce odosobněné, dalo bych se z nich vymáčknout víc.
Závěrem jsem také zklamaná, celý příběh začíná gradovat na posledních 100 stránkách, ale velmi brzy (cca 30-40 stran) je po něm. Tak useklé, vůbec nerozvedené finále za mě NE-E. Leccos bych autorovi odpustila, ale závěr by tedy skutečně slabý.
Po přečtení jsem se musela smířit s faktem, že moje milované Milénium je už skutečně mrtvé a ke vzkřísení nedojde.
Docela v pohodě knížka. Jen mi chyběla detektivní, řekněme pátrací část. Tahle knížka byla spíš něco jako techno-thriller. Taky výústění (závěr) příběhu bylo takové rychlé, z ničeho nic, na pár stránkách všechno zničehonic skončilo.. Kniha se mi líbila, znovu si ji nejspíš už nepřečtu, ale těším se na další díly :)
Kniha me mile prekvapila, necekal jsem, ze se autorovi podari az tolik priblizit Larssonovi. Nicmene Larsson to neni a nektere casti zapletky mi prisli az moc plytke.. Proste mi chybelo prekvapko a zvraty z dilu predchozich...
Dala jsem stejný počet hvězdiček předchozím dílům. Nejde o to, jestli Lagercrantz píše jako Larson. Důležité je, že je to v rámci žánru dobrá knížka. Podle mě je zachován "duch" předchozích dílů Milénia i charaktery postav. Líbilo se mi další rozvedení příběhu Lisbeth a její rodiny. Za co tedy hvězda dolů? Lisbeth a vlastně někdy i Mikael a někteří "padouši" mají až nadpřirozené schopnosti. To ovšem patří k žánru a u Larsona je to podobné. Nevím, jestli na jeden příběh není různě potrhlých géniů až moc. Dost věcí bylo snadno předvídatelných. Ale to vše jsou celkem drobné vady na kráse.
Za mě docela dobrý, kniha měla spád, dočítal jsem někdy po půlnoci a neusnul :) Ale Larsson to tedy rozhodně nebyl. Závěr si ponechal otevřená vrátka na další pokračování, což mě trochu zklamalo. A taky spousta věcí byla hodně předvídatelných.
Nejprve bych rád poděkoval za komentář od uživatele pankaplan. Takový perfektní komentář jsem zde na DK dosud u žádné knihy ještě nečetl. Nesnáším totiž komentáře některých držitelů odznaku "mladý čtenář", kteří tu ze sebe vydají pouze bojovnou agitku jako: "bylo to čtivé" nebo "už se na to moc těším".
Komentář panakaplana je srozumitelný a přitom nic neprozrazuje. Přeji tomuto komentu co nejvíce palců.
A teď můj komentář a hodnocení.
Splnilo se moje velké přání a já si znovu přečetl o geniální Lisbeth. Také jsem ze začátku chtěl přirovnávat Lagercrantze k Larssonovi, ale to opravdu nemůžete. Naopak smekám před Lagercrantzem, že dal svoji kůži na trh a odvážil se pokračovat v této superkrimi.
Obsah knihy je přizpůsoben k dnešní době, kdy všemu vládnou počítače, průmyslová špionáž, krádeže vědomostí a hlavně sledování nás obyčejných lidí. Kniha nám prezentuje pochmurný obrázek celé této společnosti. Je to smutné, ale předpovědi některých osob, že nastává čas kdy o nás budou opravdu vědět všechno, právě nastává.
Kniha možná není úplně perfektní, ale je rozhodně hodně, hodně nadprůměrná. Kdyby to nebylo Milenium, tak bych uvažoval o nižším hodnocení, ale takto dávám plný počet a nahoru ještě jednu hvězdu i s pruhem.
P.S. Nepochopil jsem co může někomu vadit na poslední větě, která zní: "Na nočním nebi padala hvězda".
Těžko se člověk odpoutá od porovnávání s Larssonovou trilogií, to prostě dost dobře nejde. Navíc známé postavy, které se v příběhu objevují, trošku zvyšují očekávání, zda bude s nimi vše dál tak jako tenkrát. Prvních cca 150 stránek jsem měla co dělat, abych knížku neodložila (a zase nevědět, že navazuje na Millénium, nic by mě nepřesvědčilo pokračovat dál). Autor vpustil do děje hodně figur, ke kterým měl potřebu dodat jakýsi medailonek o tom, kdo to vlastně je. Takže se pro mě čtenářsky nedělo nic, co by mě vtáhlo, téměř žádná akce, nedostatek dialogů, absence švihu, který k thrillerům patří. Zato jsem se musela proplétat přehršlí postav. Ale vydržela jsem a když se konečně začalo něco dít, nebylo to špatné. Bylo to napínavé, na čtení jsem se těšila, zápletka mě bavila. A zase do určité chvíle. Když se to jakože "vyřešilo", přišlo dalších mnoho stran, které mě nudily, jen sáhodlouze dovysvětlovaly a drajv byl zase tentam. Navíc, co Dívce v pavoučí síti opravdu znatelně chybělo, byla ta pomyslná třešnička na dortu, něco nečekaného, co Larsson dodat uměl. Prostě pořádný moment překvapení. Takže shrnuto: thriller to není špatný, v některých místech parádně šlapal, ale na své předchůdce nedosahuje. Možná kdyby měl míň stran, neměl takovou potřebu vysvětlovat, ozřejmovat, zapracoval na pointě. Pro mě nakonec spíš průměr. (A tu poslední větu si mohl odpustit.)
Byla jsem zvědavá na tuto knihu a musím říct, že jsem mile překvapená. Myslím si, že autor může být pyšný a vůbec se nemá za co stydět. Je to skvělá kniha, nemohla jsem se odtrhnout. Také mě bylo moc líto, že Stieg Larsson už nic nenapíše, protože jeho Milénium mě moc nadchlo a hlavní aktéři příběhu ještě neřekli všechno. Smekám před Davidem Lagercrantcem, že měl chuť a odvahu se této výzvy chopit. Moc se mi kniha líbí a dávám pět hvězdiček!
,,Ten, kdo šmíruje lidi, musí počítat s tím, že lidi začnou šmírovat jeho."
Z toho člověka až mrazí, jak to vystihuje současnou společnost-žádné zábrany, všechno dovoleno!
Ne. Tohle prostě ne. Opět se potvrdilo-čím větší PR tím horší kvalita.
Je to o ničem. Možná, pokud to někdo zfilmuje, pozmění scénář,aby to bylo aspoň trochu napínavé. Autor si totiž neuvěřitelně libuje v popisovaní veškerých osob, činů, situací, ale absolutně nezáživným způsobem, a hlavně úplně zbytečně. Je fakt, že už předcházející série měla sestupnou tendenci, ale tohle je odfláklá detektivka parazitující na dobrém jméně. Škoda času a peněz.
Malé obavy o pořekadle "dvakrát do stejné řeky ......."
Avšak zcela zbytečně.
Krásné, čtivé, naši hrdinové opět ve formě ----Nemohu se dočkat "doufám, že ano " pokračování..
Díky Švédi...:-)
Tak jsem vcera knihu precetl, ale nejak extra super dupr cupr se mi nezdala. Takovy prumer. Cetl jsem i predesle dily od SL a ty se mi zdaji o maly fousek lepsi.
Stvalo me, ze Lizbeth je takovej neprustrelnej Aljosa, Mikael je zase od zacatku do konce frustrovanej, vsichni jsou strasne moc vycerpani a unaveni atd. Bylo tam plno jinych nelogicnosti a klise. Konec na muj vkus hodne sladkej. Kniha je ale jinak dobre marketingove zmaknuta - konec vola po pokracovani, coz bude, podle me, do roka hotove. DL a jeho vydavatel si z toho muzou udelat zlatej dul, tak jak Rowlingova z Harryho Pottera.
Velky plus si autor zaslouzi za reserse ohledne zabezpeceni IT, matematiky a astrofyziky a dobre zakomponovani do samotneho pribehu. Obcas nejake vyjadreni Lisbeth o cernych dirach a o hackovani serveru je naivni az usmevne, ale je to vse fikce a ma to pobavit a tak to ma ctenar brat. Za me 3 hvezdy.
Od doby, co David Lagercrantz oznámil, že převezme po Stiegu Larssonovi štafetový kolík a napíše čtvrtý díl Milénia jsem napjatě očekával, co z toho nápadu vznikne. Že psát dovede, to jsem věděl. O čem jsem pochyboval bylo to, jestli se mu podaří proniknout do Larssonova vesmíru.
Dívka v pavoučí síti je už několik dní venku a já ji právě dočetl. Před pár minutami, a pro ty nedočkavé z vás mám spoiler na začátku: Je dobrá. Sakra dobrá.
Pojďme ale na začátek. Je 9. listopadu 2004 a zemřel Stieg Larsson, respektovaný novinář, který byl na mušce kde koho; jeho časopis Expo nenechal na nikom nit suchou a hlavně “pravicoví radikálové” ho měli hodně rádi. Nicméně, spekulace o jeho smrti jsou liché, prostě dostal infarkt. Stihl už ale napsat tři díly své zamýšlené desetidílné série Milénium: první díl vyšel v roce 2005 a vzbudil hotové pozdvižení. Nejen ve Švédsku, ale všude po světě. Ze Stiega Larssona se stala posmrtná celebrita první třídy.
Pak vznikly švédské filmy a později i americký remake, který nenatočil nikdo menší, než David Fincher. Milénium už v té době byl celosvětový fenomén a začalo se mluvit o tom, že vznikne pokračování. To víte, vábení peněz je mocné.
Družka Stiega Larssona chvilku tvrdila, že koncept dalšího dílu má ve svém trezoru, ale nikdo ho nikdy neviděl a dodnes není jasné, jak to vlastně bylo. Jasné ale bylo, že práva patří dědicům a protože Stieg se svou milovanou Evou nebyl sezdán, právo rozhodovat o sérii a, pochopitelně, inkasovat peníze z prodeje práv značky Milénium, měla Larssonova rodina, se kterou Eva Gabrielssonová neměla a nemá dobré vztahy.
A tehdy padla volba na Davida Lagercrantze, ve Švédsku dobře známého a respektovaného spisovatele. A v té samé chvíli se začalo spekulovat. Má na to, aby jeho kniha byla důstojná a aby kvalita série neutrpěla? Nikdo nevěděl.
Když jsem knihu začal číst, pojala mne mírná skepse. Několik profesních klišé (krachující časopis zachraňuje nenáviděný koncern…) a především: výrazná změna stylu a žánru. Totiž, Milénium Stiega Larssona byl vlastně společensko-kritický thriller. Nebyla to detektivka, jak se často mylně říká. Tématem byly švédské tajné služby, pravicoví radikálové, švédský sociální systém, feminismus atd. Prostě, témata, která byla Larssonovi více než blízká.
Ovšem Lagercrantz stvořil něco, čemu říkám technothriller. Píše o americké službě NSA, o hackerské komunitě a pokud vás toto téma nebaví, první polovinu knihy budete vyloženě zpruzeni. Pak se ale téma poněkud rozkročí a my jsme zpátky ve “starém dobrém Miléniu”. Když jsem na Facebook psal průběžné dojmy, zhruba do poloviny knihy jsem totiž neměl pocit, že by se jednalo o pokračování. Zdálo se mi, že Lagercrantz prostě vzal postavy a základ série a na tomto půdorysu vytvořil vlastní dílo.
Druhá polovina ale výrazně mění styl, žánr a hlavně tempo knihy. No a hlavně: je jasné, že se jedná skutečně o přímé pokračování slavné série a pokračování osudů našich oblíbených postav. Další důležitá věc je, že Dívka v pavoučí síti (v originále se kniha jmenuje Co tě nezabije - jsme jedna z mála zemí, která nezachovala originální název knihy) osvětluje některá dosud neznámá místa v minulosti Lisbeth Salanderové a jakoby dovypravuje její příběh.
Teď můžete namítnout, že Lagercrantz parazituje na příběhu někoho jiného, ale já to vidím jinak. Koho z nás, co jsme četli Milénium, nemrzelo, že nevíme, co bylo dál s Lisbeth? Co bylo dál s časopisem a Mikaelem Blomkvistem? Navíc, do příběhu Dívky v pavoučí síti vstupuje jistá postava, která je s Lisbeth velmi úzce spojená a dotváří tak její svět.
A jak to je s nadpřirozenými vlastnostmi Lisbeth a Mikaela? Také v tomto Lagercrantz pokračuje v tradici Stiega Larssona. Kdo jste četl Dívku, která si hrála s ohněm si jistě dobře pamatujete, co všechno byla Lisbeth schopná přežít a zvládnout. Tentokrát se sice nedostáváme k takovému extrému, nicméně i tentokrát má naše milá hackerka z pekla štěstí.
Ale to ji rádi odpustíte, protože Dívka v pavoučí síti je sakra dobrý román. Milá družka Stiega Larssona může donekonečna brojit k bojkotu proti této knize a označovat ji za tančení v Larssonově hrobě, ale jedno je nezpochybnitelné: vznikla skvělá kniha, která dělá čest žánru, která dělá čest sérii Milénium a především: dělá čest Stiegu Larssonovi. Lagercrantz navíc nenapsal kopii série, napsal vlastní, svébytný román, kterým vzdal otci této série hold.
Byla by škoda, kdyby tato kniha nevznikla (ať už byl na samém počátku zájem třeba komerční). My, co jsme si zamilovali Lisbeth, Mikaela, Eriku a další postavy máme znovu co číst, co prožívat. Té knize nemám vůbec co vytknout. Užil jsem si jí, jak už dlouho žádný thriller. Možná Policii od Joa Nesbøho.
A protože jsem Policii dal úplné hodnocení, musím ho dát i Dívce v pavoučí síti. Je to klasická pětihvězdičková kniha, na kterou bude svět dlouho vzpomínat.
A na konec si zavěštím: Hádám, že se dočkáme dalšího dílu, protože tahle kniha se musí dobře prodávat a autor se nemá vůbec za co stydět.
Navázat na Larssona je asi těžké, kniha je zajímavá, dobře se čte, ale Larsson to prostě není, chybí napětí a dopředu se dá trochu předpokládat, co se bude dít, chybí překvapení, Lisbeth vyznívá trochu moc slušně, ikdyž se autor snaží, ale je vidět, že to ve svém naturelu nemá. Také bych ho, jako v předešlých komentářích, přirovnala spíš k Brownovi nebo Berrymu. A nevím měla jsem pocit, že na konci už chybí jen svatba.
Štítky knihy
zfilmováno špionáž hackeři Švédsko milénium savantský syndrom
Autorovy další knížky
| 2015 |  Dívka v pavoučí síti |
| 2017 | Muž, který hledal svůj stín |
| 2019 | Dívka, která musí zemřít |
| 2022 | Temnota |
| 2014 |  Já jsem Zlatan Ibrahimović |
Na Dívku v pavoučí síti jsem se hodně těšil. Dokonce tak moc, že jsem zvažoval půlnoční vstávání, abych byl mezi prvními šťastlivci, kteří si ji zakoupí. Očekávání byla vysoká, to se obecně dalo očekávat - původní trilogie Milénium je fenomén, jedna z nejvýraznějších pojmů severské krimi a severské literatury vůbec. Dalo se tedy jen předpokládat, jak se David Lagercrantz s nelehkou rolí popere. Předesílám, že jsem se s autorem nesetkal poprvé, tento rok jsem od něj již přečetl "Já jsem Zlatan Ibrahimović", životopis slavného fotbalisty, reprezentanta Švédska.
Nuže. První část se nese v duchu technokracie, takového vykonstruovaného technokratického románu-thrilleru, ani ne tak nepodobnému Digitální pevnosti od Dana Browna. Ale těsně před půlkou knihy Lagercrantz ukázal, že umí - zde obzvlášť vystihl srdce a duši předchozích tří dílů. A v podobném duchu pokračuje až do konce, je to strhující, nadupaný thriller, který nenechá člověka vydechnout a nutí hltat stránku po stránce. Přesně jako originální trilogie.
Závěr shrnu do několika bodů - píše David Lagercrantz stejně jako Stieg Larsson? Ne. Mělo původní pokračování vypadat takhle? Pravděpodobně také ne. Chci si přečíst Milénium #5 od tohoto autora? To se teda sakra vsaďte, že chci. Už jen za to, že jsem se znovu mohl setkat s Mikaelem a Lisbeth, má David Lagercrantz můj obrovský dík. A tak díky.