Dívka v pavoučí síti
David Lagercrantz
https://www.databazeknih.cz/img/books/24_/248256/bmid_divka-v-pavouci-siti-KPA-248256.jpg
4
2168
2168
Milénium / Millennium série
< 4. díl >
Mikael Blomkvist a Lisbeth Salanderová opět spolu. Časopis Milénium má nové majitele a proslýchá se, že investigativní novinář Mikael Blomkvist je vyhořelý a uvažuje o změně zaměstnání. Pozdě v noci Blomkvistovi zavolá profesor Frans Balder, přední odborník na výzkum umělé inteligence. Balder mu sdělí, že pro něj má důležité informace a že se setkal s výbornou mladou hackerkou, která se podobá někomu, koho Blomkvist velice dobře zná. Mikael Blomkvist doufá v exkluzivní reportáž, kterou on i Milénium tak zoufale potřebují. Ovšem Lisbeth Salanderová má jako obvykle své vlastní plány. Nadešel čas, aby se jejich cesty ještě jednou zkřížily. ???Autor původní série Milénium Stieg Larsson bohužel zemřel nedlouho před vydáním Mužů, kteří nenávidí ženy a obrovského úspěchu svého díla se již nedočkal??? --- trochu scestná informace, když poté ještě stihl napsat 2 díly, ne? První díl byl publikován ve Švédsku v roce 2005 a zanedlouho se stal celosvětovým fenoménem. Trilogie vyšla v padesáti zemích světa a prodalo se jí přes osmdesát milionů výtisků, z toho jen v České republice přes čtyři sta tisíc. Milénium se dočkalo i úspěšných filmových zpracování — amerického a švédského. Příběh tajemné punkerky a nepřekonatelné hackerky Lisbeth Salanderové a investigativního novináře Mikaela Blomkvista nepřestává fascinovat fanoušky po celém světě. Především v Lisbeth Salanderové stvořil Stieg Larsson úplně nový typ hrdinky, která změnila moderní kriminální literaturu a stala se jednou z nejvýraznějších popkulturních ikon naší doby. Larssonův svět je tak komplexní a podmanivý a jeho postavy tak silné a živé, že si doslova vynutily pokračování. Napsání čtvrtého svazku se ujal úspěšný švédský spisovatel David Lagercrantz.... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi Thrillery
Vydáno: 2015 , HostOriginální název:
Det som inte dödar oss , 2015
více info...
Přidat komentář
Lagercrantz se sice pouští do řady odborných témat, aby dodal svému dílu punc chytrého a aktuálního technothrilleru, nebo aby ukázal, jak jsou jeho postavy brilantní, ale dělá to poměrně ledabyle a dopouští se nepříjemných chyb či zjednodušení. Mám podezření, že své znalosti čerpal v mnohém tak maximálně ze čtení wikipedie + nějaká ta konzultace s odborníkem na faktorizaci. Takže není pravda, že není známa fyzika, která platí za horizontem událostí černé díry, jak se v knize píše. Neznámou „oblast“ pro vědce představuje z tohoto hlediska až samotná singularita, nikoli vše, co se nachází za horizontem. V tomto směru je také poměrně zavádějící tvrzení, že horizont událostí tvoří slupku singularity. Lisbeth Salanderová si čte nejnovější studii nějaké vědkyně týkající se detailního popisu kolapsu velké hvězdy do černé díry a zamýšlí se přitom nad tímto jevem – autor tak svoji geniální hrdinku poněkud hloupě nechává objevovat Ameriku: detailní popis kolapsu obří hvězdy do černé díry již před několika dekádami provedli fyzikové Chandrasekhar, Wheeler, Oppenheimer, Penrose, Snyder aj. Předpoklad, že poznáním zákonů v singularitě (kupříkladu u „nahých singularit“) bychom mohli propojit Einsteinovu relativitu a kvantovou mechaniku a dojít tak ke sjednocené teorii, napadl už celkem dávno i spoustu jiných fyziků – vlastně se v souvislosti s daným tématem již hodně dlouho skoro o ničem jiném tolik nemluví – moc tedy nechápu, proč Lagercrantz dělá, jako by to byl Lisbethtin originální, geniální nápad (stejně tak ona nahá singularita - nenapadlo to Lisbeth, jde o klasické téma). Stejně tak si moc nejsem jist, jestli autor chápe, že Kurzweilův pojem „technologická singularita“ je s fyzikální singularitou spojen pouze metaforicky – futurista Ray Kurzweil předpokládá na základě empirického Moorova zákona (výkon či kapacita počítačů se zdvojnásobuje přibližně každých 18 měsíců), že v roce 2045 budou počítače tak výkonné, že dojde k průlomu, v němž si umělá inteligence uvědomí samu sebe (nikoli, že bude inteligentnější, než člověk – to je v mnoha ohledech již dávno). Po tomto bodě již nelze nic predikovat – proto singularita. Frans Balder, „největší kapacita na pojem technologické singularity“ (co to vlastně znamená, když jde o Kurzweilovu metaforu hypotetické predikce?), však na své přednášce mele cosi o černých dírách a Lisbeth s ním diskutuje o nedostatečném matematickém popise černoděrných singularit bez jasné souvislosti.
Tolik k tomu, co ví autor o singularitě. Ostatně o ni v knize zase tam moc nejde. Co se týče fenoménu savantů, všechny příklady a charakteristiky, které autor uvádí, jsou skutečně obsaženy v uvedené Sacksově knize Muž, který si pletl manželku s kloboukem. Záludnosti Augusta, jako je mstivé rozbíjení lihovin svému otčímovi či sporadické mluvení s těmi, kdo jsou mu sympatičtí, jsou ovšem IMHO poněkud přitažené za vlasy a osobně jim moc nevěřím. Kromě toho se zdá, že Lisbeth to už asi trochu přehání s chlastem, jelikož její slavná fotografická paměť začíná blednout, když si „matně vzpomíná, že o fenoménu savantů někde cosi četla“ a musí si psát poznámky na okraj knihy.
S tím souvisí dost problematická charakterizace hrdinů – autor jim sice přiřkne určité vlastnosti a schopnosti, pak ale do jejich chování vnáší podivnou nekonzistenci – obvykle především tehdy, když potřebuje nějakým způsobem posunout děj. Např. „chodící logika“ a paranoidní génius Frans Balder z nepochopitelných důvodů neschová do panic roomu, přesto, že se obává, že bude zavražděn. Vlastně kdyby nám autor neřekl, že je Balder takový génius, z jeho poněkud přitroublého chování by to čtenář nejspíše nepoznal (jdu si pro syna – ale teď mě napadá, jak já to vlastně udělám, když toho Lasseho nepřeperu – to byl ode mě ale zase pitomej nápad). To je ovšem problém i dalších postav – nechci ovšem spoilovat. Pohyb děje tedy občas neplyne ze situace, ale z toho, že autor nějak potřebuje, aby se něco stalo, tak prostě někdo něco udělá (občas v duchu: vůbec nevím, proč mě to napadlo – byl to blbý nápad – ale stejně to udělám, i když nevím proč to dělám). Že by dával najevo, že jeho svět je dokonale umělý a pod jeho kontrolou?
Stylisticky jde o průměr – popisy a střídání hledisek v dramatických situacích. Horší než Larsson, o něco lepší než duo Lars Kepler (které ovšem v tomto směru patří mezi naprosté dno).
Některé popisy mě ovšem zarazily svým neumětelstvím či nezáměrnou brakovostí – asi ve stylu románů Prestona a Childa, ovšem bez jejich zábavně přemrštěného zpracování (jsem zlý a namyšlený, tuhle holku porazím v šachách a pak ji brutálně opíchám a zmlátím – co to, ona vyhrává, jak je to možné, když jsem tady nejlepší – ona vyhrála, já se jí tak bojím, že se z toho snad poseru strachy). Kniha je zvláště v druhé polovině nesnesitelně patetická, didaktická a její prvoplánová morálka připomíná idiotské výchovně tendenční čtivo pro mládež (kdo je zlý, je zlý – je zlý proto, že je zlý – kdyby nebyl zlý, byl by hodný – kdo je hodný, je hodný a bojuje proti zlým). Kromě toho platí také to, že kdo je nesympatický, musí být hloupý. Přičemž kdo je hloupý, je hloupý, protože kdyby přece nebyl tak hloupý, tak by byl chytrý a pak by byl buď zlý, nebo hodný. Vlastně ten, kdo je hloupý, je vždycky zlý, ale ne tolik, jako ten, kdo je jenom zlý. Když je někdo hodný a udělá nějakou hloupost a stane se obětí, tak je buď naivní (ale jinak vysloveně chytrý), nebo udělal někdy něco zlého, takže si to tak trochu zaslouží.
Kniha je plná stereotypů a klišé (kupříkladu hackery lze poznat podle toho, že musí používat komiksové nicky). Když k tomu připočtu čistě komerční vykalkulovanost a vychcané využití náhlé smrti Larssona, který nenapsal závěť a práva tak nedostala jeho životní partnerka, tak ty dvě hvězdičky jsou možná až moc.
Kniha je napsaná dobře...nemá takovou šťávu jako předchozí tři díly, ale rozhodně do série zapadá.
Ako bolo nizsie pisane netreba porovnavat, podla mna je kniha super. Cita sa lahko, aj ked prva polovica sa rozbieha pomaly, ale aj tak vam pribeh nedovoli knihu zavriet a odlozit.
Ked som docitala poslednu vetu pribehu tak som chcela hned siahnut po pokracovani.
Až na tu poslední větu je to dobré. Doufám, že bude pokračování, protože jsem zvědavá na sestřičku!
Podle mého názoru skvělá kniha. Osobně doporučuji nesrovnávat s původní sérií, je to prostě něco jiného. Je to ale dobrá kniha, skvěle napsaná, první polovina možná trošku pomalejší, ale od půlky se to rozjede tak, že přečtete jedním dechem. Za mě pět hvězdiček a spokojenost.
S původní trilogií nejde toto vůbec srovnat. Autor se sice snaží, ale po pár stránkách mu dojde dech a pak jako by nevěděl co dál s dějem. Deus ex machina je přítomen snad na každé druhé straně, to co má vyznívat šokantně, působí spíše úsměvně, Mikael v podstatě nic neodhalí a ke všemu přijde jako slepý k houslím.
Sečteno a podtrženo, kdyby tato kniha vůbec nevznikla, svět by byl o malinko lepším místem :-)
Nedokážu ji dočíst. Jsem ve dvou třetinách a vzdávám to. Knížka mi přijde neskutečně nudná, nemá pořádnou zápletku, nic mě nenutí, abych chtěla číst dál. Je to tam samý hacker, ale Mikael ani Lisbeth nedostali pořádně prostor, aby se projevili naplno... Zlatana Ibrahimoviče od stejného autora si rozhodně přečtu a věřím, že mě bude bavit, protože tam to není o zápletce a napětí. Ale Larsson by si zasloužil pokračovatele, který má "koule" na thrillery, a tím Lagercrantz bohužel není.
Musím říct, že jsem se bála, jak nový autor naváže na skvělou trilogii. Ale jsem nadšená :) Doufám, že bude další pokračování...
Původní trilogii jsem četla před pěti lety a tak jsem si spoustu věcí už moc nepamatovala a musela jsem si oživit paměť (na wikipedii je dostatečně podrobné shrnutí všech třech dílů). Vzhledem k tomu ani nemůžu nějak zvlášť srovnávat styly obou autorů. Když to tak ale vezmu, tak Dívka v pavoučí síti je jednou z těch knih, které člověk začne číst a nepřestane, dokud nedojde do konce. Kniha byla opravdu strhující a přestože je tam těch konspiračních teorií až přehršel, tak to prostě perfektně funguje! Myslím, že se jedná o opravdu kvalitní a důstojné pokračování Stiegova mistrovského díla.
Po přečtených recenzich jsem nemela moc velke ocekavani a mozna i proto jsem nebyla zklamana. Kniha nedosahuje kvality originálu, ale stojí za to si ji přečíst. Moc příjemně napsaná kniha, která se dobře čte a je napínavá.
přes počáteční rozpaky, nedůvěru a zklamání, že to není Larsson po oproštění se od recenzí a komentářů a toho, že to není Larsson, mi nezbývá než konstatovat, že to bylo skvělé
tie pasáže kde skáče z postavy na postavu mi prišli ako prerušovaná súlož .... nie a nie sa dopracovať k výsledku. Navyše celé sa to skomercionalizovalo, ten otvorený koniec ala Sherlock Holmes verzus Moriarty je dosť priehľadnou príprava na ďalších 10 dielov...
Kniha se mi moc líbila. Opravdu povedené "pokračování". Za mě není co vytknout. Pokud bude další, těším se již teď.
Přečetla jsem to jedním dechem, to je pravda. Oceňuji odvahu autora pustit se do toho, ale...ta jedna hvězdička dolů je prostě pocit "nastavované kaše". V závěru se otevírá prostor pro další díl, zase ho přečtu, ale už nebudu mít oči navrch hlavy jako u první tří dílů.
Nebyl jsem zklamaný, ale nebyl jsem ani nadšený. Původní autor to není a nikdy nebyl a být nemůže. Co mě na knize vadilo?
Jednak přehršle hackerů. Hacker, kam se podíváš, jakmile by něco vyžadovalo náročný popis nebo by nebylo možné, šup tam hackera. Kouzlo původní předlohy bylo to, jak to dělala Lisbeth. Teď to tak dělá ona a armáda další a to už rozhodně není cool.
Dále takový ten heuréka moment. Mám pocit, že ve chvíli, kdy autora přestala bavit nějaká dějová linka, dal tam "náhlé prozření" kohokoliv ve smyslu "...a v tom mu to došlo" a hurá, příběh může jít dál. Jednou - OK. Ale v téhle knize je to asi čtyřikrát a to už je i na mě dost.
A poslední - Lisbeth je tady prostě měkota. To, jak nechá vyváznout toho šmejda herce - to není Lisbeth. Ta by se s ním takhle nemazlila. Jsme od ní zvyklí na pořádnou nakládačku tomu, kdo si to fakt zasloužil a tenhle šmejd si to zasloužil násobně. A ona mu jen udělá "tytyty" a dá mu do zubů? Sorry Davide, ale tohle prostě není Stiegova Lisbeth. Jako by na to neměl koule. A přitom sám v knize několik postav zmiňuje, jak je tvrdá a neumí odpouštět.
Co se mi na knize líbilo? Dobře se čte. Příběh je vlastně docela fajn, má napětí, má spád. Kniha nemá hluchá místa a baví od začátku do konce.
Přečetl bych si další díl? S největší pravděpodobností ano.
Štítky knihy
zfilmováno špionáž hackeři Švédsko milénium savantský syndrom
Autorovy další knížky
| 2015 |  Dívka v pavoučí síti |
| 2017 | Muž, který hledal svůj stín |
| 2019 | Dívka, která musí zemřít |
| 2022 | Temnota |
| 2014 |  Já jsem Zlatan Ibrahimović |
Co mají společného:
@ britský vrtulník z druhé světové války,
@ krátký film z roku 1915,
@ satirický časopis ze San Franciska z devatenáctého století,
@ zkratka pro bílé anglosaské protestanty,
@ název jedné Aristofanovy komedie,
@ a nakonec superhrdinka z Marvelových komiksů?
Kdo ví?
Pak ví, že: " Žijeme ve světě, kde paranoidní jedinci mají víc rozumu než ti normální."
JAN BUBLANSKI "BUBLINA"
PS: Domnívám se že to ještě neskončilo $;o) jupííí