Drak spí
Michaela Klevisová
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/445610/bmid_drak-spi-fPH-445610.png
5
1842
1842
Josef Bergman série
< 7. díl >
"Některá tajemství je lepší zapomenout" V zapadlé jihočeské vesničce se před čtrnácti lety odehrálo něco, o čem Eliščina matka už nikdy nechtěla mluvit. Dospělá Eliška se teď vrací, aby dávné události pochopila. Po jejím příjezdu však zmizí mladá žena a další je zavražděna. Spojitost zločinu se starým nevyřešeným případem nakonec přivede na scénu Josefa Bergmana. A kriminalista během pátrání po vrahovi zjišťuje, že místní před ním tají temnou minulost i vlastní skříně plné kostlivců.... celý text
Přidat komentář
Pro mě je Klevisová srdeční záležitost, takže jsem ráda, že ani tato knížka nebyla vyjímkou. Uhádnout vraha bylo zase takřka nemožný. Všechno tak propojený a domotaný, že člověk akt chvilkama ani neví jak se jmenuje a skáče z jednoho jména na druhý a jednou je podezřelej ten a pak zase ten. Autorka to prostě umí. Jediný negativní u ní vidím to, že ty knížky vadává strašně pomalu. Je to pak o nervy čekat na další dílko.
Vůbec mi nevadil rozvážný začátek, kdy 100 stran čtenář čeká na to, až k něčemu dojde a začne akce. Já jsem si naopak užívala ty temné lesy, blata, tajemné pohraničí a ráda jsem se seznámila s tou hrstkou obyvatel opuštěné vesničky. Bavilo mě, jak se věci začaly postupně rozplétat a přesto jsem za pachatele považovala někoho jiného. Tento díl jsem si velmi užila a snad budou do budoucna i další knihy do série s Bergmanem a Sedlákovou.
Zajímavý detektivní příběh, kde jsem vraha vůbec neodhadla. V postavách jsem se trochu ztrácela, i když se mi to obvykle moc nestává. Rozhodně si přečtu i další detektivky i z toho důvodu, ze jsou české.
Pecka. Vesnice v pohraničí s několika domy je popsaná tak, že to má barvy a vůně. Jako bych tam byla, když kriminalistka Silvie o setmění potkala Hokra se psem za vesnicí. Postavy taky popsané tak živě, jako bych je znala. A ještě ta linie související s odsunem sudetských Němců jako třešnička na dortu. Za mě od autorky jedna z nejlepších.
Celou plochu snímku zabíral vytetovaný spící dráček. Nemít křídla, tělem by připomínal lišku stočenou v doupěti, zatímco krk s ostny a hlava by klidně mohly patřit leguánovi. Nebylo na něm nic zlověstného, bylo to milé, skoro dojemné stvoření...až na ostré drápy a dva dlouhé, téměř upíří špičáky.
Připadá to jenom mně, že je každá další kniha Michaely Klevisové ještě lepší? Zaujalo mě prostředí, kde se příběh odehrává - malinká vesnička u rakouských hranic. Dozvíme se něco o vysidlování německých obyvatel, je tam jedna vražda, která ale může souviset s vraždou v Praze před 14-ti lety. A lidi, kteří mají svoje tajemství. A co s tím má co dělat vytetovaný dráček?
Já knížku určitě doporučím.
Těšila jsem se, ale bohužel mě to moc nebavilo. Děj nemá spád, stále nějaké vztahové lapálie a vysvětlovací pasáže, napětí chybí. Dočetla jsem, abych věděla, jak to dopadlo, ale toto je kniha, kterou posílám dál.
Pro mě moc milé překvapení, čtivé, zajímavé, věrohodné.. první a stopro ne poslední kniha od autorky. Doporučuji!!!
Tak tohle je zatím nejlepší z pěti přečtených. Příběh má šmrnc, spád a pěkně se čte. Chytí a nepustí. Moc jsem si autorku oblíbila. Těším se na další.
Autorka drží nastavenou kvalitu,. Má to vše co od detektivky čekáte, udrží vaší pozornost a chcete už vědět, jak to dopadne.
Kniha se mi líbila, autorku čtu moc ráda. Ale trochu víc se mi líbila předchozí kniha z Beskyd. Asi srdeční záležitost :-) Každopádně tak jako u předchozích knih oceňuji, že se nejdná o žádné drámo s potoky krve, takže knihu mohu doporučit všem, nejen milovníkům detektivky.
Knihy M.Klevisové mám ráda, ale tato se mi zdála trochu slabší. Teprve s nástupem detektiva Bergmana získal příběh větší spád a šmrnc. I tak se podle mě kniha řadí k tomu lepšímu v rámci české detektivky.
Čím dál tím víc mě baví tyhle vztahové detektivky. Polosamota, všichni se znaj, přesto se v tak idylickém prostředí pohybuje vrah. A dnes jsem si koupila další knížku od této autorky.
tentokrát mi to přišlo hodně natahované - zkrácení tak o třetinu by tomu dost prospělo; takový standard - neurazí, nenadchne;
Za mě jedna z nejlepších knížek od paní Klevisové. Začátek byl trochu rozvláčný, ale to je u téhle autorky zvykem a vlastně to ani není na škodu. Příběh mi přišel hodně originální, napínavý až do samého konce. Baví mě ta atmosféra, kterou paní Klevisová umí vytvořit. Tleskám!
U autorky mě velmi baví dlouhé úvody a vykreslení prostředí a postav, které samotné vraždě předcházejí. Člověk zprvu ani nemá pocit, že čte detektivku, a pak je napjatý až do samotného konce. Je to bravurní česká detektivka, která je podle mě určená širokému spektru čtenářů, nejen milovníkům detektivních příběhů.
Skvělá detektivka z prostředí malé osamělé vesničky, kde současná vražda může být propojená s minulostí. Opět krásně převyprávěná sonda do života lidí na malé vsi, jejich osudy a přání. Až mi bylo líto, že se na konci nedočtu, jak to s těmi lidmi dopadne dál :-D
Michaelu Klevisovou čtu ráda a detektivka Drak spí se jí hodně povedla. Vražda známé foodblogerky v malé jihočeské vesničce - nitky vedou na všechny strany: sociální sítě, psychické poruchy, dluhy, události z dětství i poválečný odsun Němců. Všichni si tu vidí do talíře a přesto má každý ze zdejších obyvatel nějaké tajemství a aspoň malý motiv...
Štítky knihy
vraždy detektivní a krimi romány incest blata vesnice jižní Čechy české detektivky sousedské vztahy poválečné odsuny Němců české romány
Autorovy další knížky
| 2020 |  Drak spí |
| 2021 | Prokletý kraj |
| 2017 | Zmizela v mlze |
| 2019 | Sněžný měsíc |
| 2023 | Vraní oko |
Michaela Klevisová prostě umí. Dobře vystavěný detektivní příběh, věrně vykreslená vesnice, kde si nutně musí každý vidět do talíře a přesto...
Minule moje oblíbené Beskydy, tady prostředí České Kanady a zaniklé příhraniční vesnice, zajímá mě tato oblast zase o kus víc, snad bude příležitost se tam jednou vydat..No a kromě detektivky i pár zajímavých úvah o životě, jak už to paní Klevisová umí a mám jí o to víc ráda.
" Bergman si to ani představovat nechtěl. Virtuální svět ho nezajímal, připadal mu ještě nepředstavitelně uší než vesmír. Vždyť ani fyzicky neexistuje, nedá se na něj sáhnout. Kde jako je? Některé lidi prý deprimuje, když nejsou neustále online - vadí jim, že se na internetu třeba právě děje něco bez nich. Bergman nechápal, jak se může něco dít v neexistujícím prostoru. Vždyť stačí, aby vypadla elektřina, a celý ten slavný virtuální svět zmizí. "