Deník farářky
Martina Viktorie Kopecká
O životě někde mezi nebem a zemí. Boží cesty jsou nevyzpytatelné a nekonvenční farářka Martina Viktorie Kopecká o tom ví své. Valnou většinu jejího života se nezdálo, že bude aspirovat na službu v církvi – a přesto je dnes výraznou postavou Církve československé husitské. Jak vypadá život moderní farářky? To se dozvíte v jejích zápiscích, které se odvíjejí v rytmu církevního roku a nabízejí neopakovatelný vhled do zážitků ženy-kněze: od bohoslužeb až po setkání s papežem Františkem.... celý text
Přidat komentář
Kniha mě zaujala nejen svým nápaditým zpracováním a krásnou obálkou, ale i formou jakou je napsaná. Deníkové záznamy jsou doplněny o kázání a niterné myšlenky autorky a to se mi moc líbilo. Samotný obsah mě bavil, poučil a donutil se zamyslet.
Martinu Viktorii Kopeckou mám ráda. Vyzařuje z ní radost a pohoda. Dle mého mínění může oslovit nejen věřící, ale i toho, kdo je ochoten zamyslet se nad životem vůbec - témata k zamyšlení, ale i běžný každodenní cvrkot. Každý si zde může najít myšlenku, poznámku i víru k povzbuzení.
Líbí se mi i formát knihy se zaoblenými rohy.
Poučná knížka plná zajímavých věcí k zamyšlení. Mám pocit jako bych farářku znala přitom jsem ji v životě neviděla. Knížka se dobře četla jsou tam krásně fotky a popisky. Doporučuji.
Četla jsem knihu po částech a vždy s vědomím, že je to deník. Je to zajímavě popsaný život jedné z nás. Jsem ráda, že jsem si ji přečetla.
Za mě je paní farářka nesmírně milá a zajímavá osobnost.
Kniha ale byla šáhnutím vedle. Nesedly mi popisování cestování na různé semináře v zahraničí a přepisy kázání, které paní farářka měla nebo jež si poslechla, když jednou byla na bohoslužbě někoho jiného. Navíc se už občas dost opakovala (napřed nám autorka sama povyprávěla o tom, jak se dostala k církvi a následně totéž sdělení musíme číst min. dvakrát v rámci úryvků z tisku).
Kniha však obsahovala i zajímavé informace, jen jsem s ohledem na popularitu knihy (přes rok čekání ve veřejné knihovně), jich bylo spíš poskromnu, což je škoda.
Mám zakoupenou druhou knihu paní farářky, tak snad bude lepší.
Poslechnuto v audioverzi. Po účasti Martiny Viktorie ve Star Dance jsem objevil i tuto knihu a osobnost i slovní projev paní farářky mne zaujal na tolik, že jsem si chtěl přečíst o čem vlastně kniha bude. Očekávání jsem neměl žádná, v podstatě jsem čekal, co vlastně kniha čtenáři sdělí. Objevují se v ní popisy cest na různé semináře, nebo setkání s papežem, itinerář běžného dne, myšlenky, které se svévolně honí autorce v hlavě a nebo náboženské popisy a myšlenky. Kniha mě až tolik nezaujala, právě pro náboženský základ. Jasně, tak autorka je přece farářka... :-) 2,5 *
Přiznám se,že to asi není úplně můj šálek kávy. Možná škoda,ale nějak se mi nechce dávat tomu šanci a dočíst to. Slečnu farářku mám ráda a dovedu si představit číst její zajímavé názory formou blogu,ale celou knihu nedávám.
Oproti knize Zpověď farářky je deník takový odlehčený a spíše "povrchový" náhled do života farářky. Povrchový dávám do uvozovek, aby to neznělo příliš kriticky, není to tak myšleno. Je to takové milé první seznámení s milou paní farářkou a je pochopitelné, že některá témata jsou tam odlehčená, jako by si paní farářka vytyčila hranici, za kterou už čtenáře nepustí - ostatně když se s někým poprvé seznámíte, také na něj nevychrlíte nejniternější pocity a myšlenky. Z mé strany to tedy není výčitka.
O jednu hvězdu méně dávám z toho důvodu, že jsem si vzápětí přečetla Zpověď farářky, která je ve všech směrech mnohem vážnější a člověka více podněcuje k vlastní zpovědi nebo alespoň sebereflexi.
Co se mi trochu nelíbilo, byly některé rozhovory - měla jsem pocit, že redaktor/ka se na něco zeptal/a, ale odpověď paní farářky se otázky příliš netýkala. Ale snad to bylo jen mé osobní neporozumění.
Moc sympatická paní farářka. Zajímavé životní příběhy, ale pasáže s náboženskou tématikou jsem postupně přeskakovala. Není to můj šálek čaje.
Paní farářka je mi z deníku sympatická, myslím, že s ní bude legrace a byl to pro mě zajímavý exkurz do života druhé osoby, který je tak jiný než ten můj. V druhé polovině už mě to tolik nebavilo, ale jako oddechové čtení ke kávě při vánočním shonu to bylo místy fajn.
Zajímavá zkušenost při čtení tohoto deníku. Nejsem věřící člověk a byla jsem spíše zvědavá na tento druh literatury od člověka, který je dosti zmiňován v tisku i v televizi. Některé pasáže se mi líbily více, některé méně. Farářka je velmi pracovitá, stále na cestách v cizině, na konferencích, při zasedáních různých komisí a pod. Uvítala bych možná více podrobností o husitské církvi obecně, ale to by už asi nebyl deník osoby. Toto mě aspoň donutí zjistit si tyto podrobnosti sama. Za ztracený čas však četbu nepovažuji.
Byl jsem zvědav, jak popíše svůj život farářky dívka - žena, kterou jsem kdysi poznal osobně. Čtení bylo zajímavé, asi trochu neučesané, vždyť Martina není spisovatelka a navíc je to její prvotina. Díky tomu, že jsem pokřtěný husita a do kaple (občas) na bohoslužbu chodím, chápal jsem pasáže, které jsou možná pro někoho nesrozumitelné. Určitě deník stojí za přečtení a již se těším na osobní setkání příští týden...
No, tak já musím souhlasit s Twigxi, že je to neskutečně samolibé a povrchní. Ne vše je potřeba vydat... Ale chápu, že toto má jistý prodejní potenciál.
Jsem věřící a kniha pro mě byla nadějí, že se církev trochu posouvá pro mě tím správným směrem i když pomalu.
Čas, ticho - to jsou věci které dnešnímu člověku schází.
A jsou noci, které trvají tak akorát dlouho, abychom s úlevou mohli přivítat nový den.
Nejprve jsem přečetl knihu ZPOVĚĎ FARÁŘKY a jelikož se mi kniha líbila, rozhodl jsem se, že si přečtu také její prvotinu DENÍK FARÁŘKY a kniha se mi rovněž líbila.
V knize nalezneme kapitoly autorčina života, které se odehrály během tří let. Zápisky jsou ve formě deníku. Jsou poskládány okolo dějové linky církevního roku, který začíná časem adventu.
V knize nalezneme úvahy, vyprávění o cestách (New York, Čína, Budapešť, Soul, Řím aj.), zážitky a různá setkání. Autorka se také setkala s papežem FRANTIŠKEM. Najdeme zde také autorčina kázání, biblické citáty a odpovědi na různé otázky. Autorka psala knihu v době COVIDU, takže i toto téma v knize nalezneme. Autorka v některých částech píše odlehčeně a v knize nalezneme také humor. Autorka přiznává, že má ráda rum a doutníky.
Kniha se četla stejně dobře jako Deník farářky. Je to kniha, při které se můžeme zamyslet nad spoustou věcí. Autorka ukazuje, že je člověkem z masa a kostí a má také různé problémy, které musí řešit jako každý jiný člověk. Myslím si, že autorka vnesla svěží vítr v církvi a mnoho lidí může svými knihami motivovat k tomu, aby se začali zajímat o víru, kladli si otázky a hledali na ně odpovědi. Samozřejmě některé lidi může také odradit svým vystupováním a vizáží a nesouhlasí s tím, aby pracovala jako farářka.
Líbí se mi názor farářů, který se nachází na zadním obalu: „V této knize má věřící i nevěřící možnost prožit církevní rok s báječnou husitskou farářkou. Ale ne ledajakou. Farářkou, která propůjčuje Bohu lidskou tvář se vším všudy – s radostmi i starostmi, jistotou i pochybnostmi, s rudou rtěnkou i doutníkem a rumem, hlubokou vírou i všedností běžného dne.“
Kniha je pěkně graficky zpracovaná. Kniha má kvalitní papír, obsahuje barevné fotografie a různé ilustrace. Kniha má pěknou obálku.
Tato kniha je příjemným zastavením se v dnešním surovem, uspechanem, konzumním světě. Je to čas se zamyslet, čas se nadechnout...za mě mile napsané!
Martina Viktorie je úžasná. Na čtení Deníku jsem se moc těšila, ale asi jsem čekala trochu něco jiného. Každopádně myšlenky a názory autorky jsou velmi zajímavé, určité části mě donutily zastavit se a zamyslet. O světě, životě, lidech, víře, kterou autorka nenásilně, často vtipně, přibližuje i “obyčejným smrtelníkům. Díky ní jsem o krok blíž pochopení.
Hezká knížka, do které jsem se pustila hlavně z důvodu autorčina působení ve Stardance, kde si svým milým vystupováním získala mé sympatie.
Mé pocity z poslechu jsou takové smíšené, občas asi trošku protichůdné. Těšila jsem se hlavně, že se dozvím něco víc z takového toho každodenního života farářky. Toho se mi ovšem dostalo jen pomálu. Ale zase některé pasáže byly popsané tak hezky s nadhledem a humorem, že mi to nedalo a musela jsem se zasmát - třeba kapitola na poště.
Čeho mi tam naopak přišlo až moc, bylo duševní samomluvy. U některých pasáží, namluvených paní Kostkovou, jsem se vyloženě nudila a měla tendenci přeskakovat. Ale když přišlo ke kázáním, namluveným reálným hlasem paní farářky, tak to bylo úplně jiné kafe. Ten její neskutečně uklidňující, pro mě až hypnotizující hlas s krásným přednesem, v kapitole "Kázání vánoční vigilie v pravou půlnoc", byl pro mě opravdu zážitkem. Až do té míry, že jsem zatoužila po účasti na jednom z jejích vánočních kázání. To musí být přímo pohádkové.
Jsem upřímně zvědavá i na autorčinu druhou knížku, která momentálně vychází. Určitě si také přečtu.
"Advent znamená věřit ve světlo, i když nás zatím obklopuje tma."
"Vidí nás svět, když si zakryjeme oči? Vidí nás země, když ji slepí devastujeme a jejích darů si nevážíme? Vidí. Vidí a pláče."
"Jak dokončit práci na celý měsíc během několika minut? Sníst naráz celý čokoládový adventní kalendář."
Úterý 11.prosince 14:02:
"Vole já už tady čekám přes 2000 let", praví kdosi komusi ve frontě na poště. Zpozorním, zdali to není Pán. Není to Pán. Teda asi.
Štítky knihy
faráři ekumenismus církevní rok názory a postoje Církev československá husitská
Autorovy další knížky
2021 | Deník farářky |
2021 | Vánoční Tradinář: Od Dušiček po Hromnice |
2023 | Zpověď farářky |
2022 | Píseň písní |
2022 | TraDiář 2023 |
Moc to nechápu ten jejich svět...tak chlapi mají celibát a ona si může žít a vrzat se ženskou??? A to jako proč, v čem je jako rozdíl???
nesympoš čůza už od pohledu čili nelíbí