Deník farářky

03.11.2021

Vlastně sem čekal něco jiného, ale nakonec jsem se dobře bavil. Deník farářky...tak to mě mohlo napadnout že to budou deníkové zápisky :) Měl jsem za to, že to bude trochu více filosofické a teologické a že se toho trochu více dozvím o myšlenkách, ke kterým sám nedospěji. Nakonec je to příjemně rozděleno mezi srandu a vážnost, což je fajn. Vážnější věci jsou pak přijatelnější pro nevěřící lidi a naopak. Projdeme tak církevním rokem, setkáme se s celebritami náboženského, podíváme se po světě, zamyslíme se, objevíme pár zajímavých knih apod. Uteče to ale bohužel jako voda, dalo by se to číst déle. Viktorii skládám poklonu, kolik toho vlastně už dokázala za tak relativně krátkou dobu ve své službě.

Trochu sem skřípal zubama nad tou grafickou "vtipnou" stránkou knihy, která se mi zdála zbytečná...ale tak, ok no.
Jo a btw. Myslím, že bude pokračování :)

29.10.2021

Jako všechny knihy, které vznikají z blogů, tak i tahle trošku nedrží pohromadě. Paní farářka staví až moc do popředí sama sebe (Tak už ta obálka...). Ale je tam spousta krásných myšlenek a námětů k zamyšlení. Zajímavé grafické zpracování.
„… Všechno, co se v životě děje dává dřív nebo později smysl. Někdy (a někdy taky častěji) v životě dávají smysl příběhy až teprve ve chvíli, kdy od nich kousek odstoupíme. Kdy přestaneme tahat za nitky a mermomocí o všem rozhodovat… Zas a znovu se učme počkat na ten význam, nedomáhat se pravdy dřív než všechno dozraje.“

28.10.2021

Ale jo, kniha splnila mé očekávání. Občas vtipné komentáře , ale i hluboké myšlenky k zamyšlení. V talk show se M. V. Kopecká hezky poslouchá a je to sympatická osůbka, s dobrými hláškami ale i tou moudrostí. I ta knižní obálka je super. A co se týče StarDance, držím palce !!

17.10.2021

Super, oceňuji úryvky biblických textů, ale i hloubku textu a zamýšlení se nad smyslem bytí.

17.10.2021

"Věřím, že na světě a v životě máme každý svůj úkol. Když posloucháme svůj vnitřní hlas, jdeme svou cestou a nebojíme se dělat něco jinak - Bůh nebo celý vesmír, chcete-li, nám pomůže to dokázat."

Za mě byla tahle knížka naprostá bomba. Na husitskou farářku Martinu Viktorii Kopeckou jsem narazila čirou náhodou - v podstatě jsem se o ní dozvěděla nedávno z médií, protože je to aktivní, inteligentní a schopná žena, která se nebojí vystupovat v televizi, píše vlastní blog, z něhož vychází i tato knížka, a vlastně boří stereotypy o vnímání žen v církvi, zejména v té husitské. Tohle je prostě žena moderní doby - farářka, která se ke svému povolání a vůbec "údělu", dostala čirou náhodou, prostě se rozhodla studovat teologii, protože se tam nemusí skládat přijímačky, pochází z čistě ateistické rodiny a nalezla svoje poslání. A přitom je to ještě navíc krásná baba, která nezapomíná na to sladit si rtěnku s lakem na nehty, nosí podpatky a ráda si dopřeje i sklenku něčeho dobrého. Zároveň boří mýty o zkostnatělosti církve, vždyť je to vždycky všechno o lidech.
Její myšlenky se mi moc líbily - nejsem věřící, jsem ateistka, ale otevřená a přístupná, a proto mě čtení tohoto textu bavilo. Je plný podnětných myšlenek i pro nás nevěřící Tomáše, jak se říká, a vlastně bych tuto knížku zařadila i mezi ty o osobnostním růstu. Takže za sebe knihu doporučuji všem s otevřenou myslí bez předsudků a přidávám ještě jeden citát z knihy:
"Církev nemá patent na rozum a našeho šéfa nikdy nikdo neviděl. A víra má své nahoru a dolů. Ale tenhle pohyb znamená, že je živá. To, co je živé, doopravdické, musí být křehké."

10.10.2021

Chtěla jsem nahlédnout do mysli věřícího člověka, tak jsem se nakonec pustila do deníku ženy-kněze. Vnímala jsem to čistě jako exkurzi ze zvědavosti, kdy jsem chtěla získat "ten druhý pohled" na věc. A to se splnilo. Rozbory křesťanských textů, stejně jako některé myšlenky o víře, šly naprosto mimo mě a přiznávám, že jsem jim prostě vůbec nerozuměla. Častokrát jsem přečetla text a vlastně netušila, co mi tady bylo řečeno. To přiznávám naprosto bez obalu. Prostě nejsem naladěna na tuhle notu. Ale jak říká moderní farářka, to vůbec nevadí. Každý z nás v něco věří, i když "to něco" označujeme každý jinak. Já nevěřím přímo v boha, ale občas věřícím závidím, že věří v něco nadpozemského a mají díky tomu naději. Ta mi občas jako přísnému, racionálnímu logikovi, zkrátka a jednoduše chybí. Ale i tak věřím, že tady přece nemůžeme být jen tak, po expiraci adieu, sbohem a šáteček, dopromítáno, nic dalšího nebude. Nebo se v to aspoň snažím věřit. Každopádně je určitě zajímavé přečíst si, jak vypadá takový běžný život ženy, která se rozhodla zasvětit svůj život víře a církvi.

28.09.2021

Patřím k těm, od nichž Martina Viktorie Kopecká slýchá "Nejsem věřící, ale..." (a Tomáš Halík pro ně vymyslel výraz "něcisté"). Nevadilo mi to nikdy, no a po přečtení Deníku farářky mi to nevadí už vůbec. Nejsympatičtější farářka pod sluncem totiž názorně dokazuje, že nezáleží na velkých a malých písmenech, že Víra a víra se od sebe neliší, že člověk se bez víry neobejde a čistě z psychologického hlediska je tohle ta síla, co úplně každého žene vpřed. Někdo věří v Boha, někdo v sebe, někdo v ostatní, někdo třeba v náhodu, ale pořád je to tentýž princip. Já osobně mám rád názor (bohužel už nevím, kde jsem na něj přišel), že stoprocentní ateismus je vlastně nesmysl, protože když popírám existenci něčeho, vlastně tím zároveň připouštím, že pro jiné lidi to existuje. Ale dost těch Hlav 22, protože bych se skoro nedostal k tomu, jaký Deník farářky je. Je totiž vtipný, je moudrý, je hloubavý, je milý, je překvapivý i konejšivý. Jsem přesvědčený, že přesně taková je i jeho autorka. Přál bych si, aby na světě bylo co nejvíc lidí jako Martina Viktorie Kopecká, a nejlepší na tom je, že to není nesplnitelné přání - stačí, aby to kromě mě chtělo i co nejvíc ostatních.