tsal diskuze u knih

Mi--LADA: První díl byl poprvé vydán před 23 lety, tedy před celou jednou generací. Myslím, že časy, kdy se oblíbenost HP dala svést pouze na záležitost módy, krátkodobou mánii a intenzivní reklamu, jsou dávno za námi. Prostě jen máte odlišný vkus. To je všechno.

Ivan Kučera: O tom, že by Do tmy mělo být postapo slyším poprvé a to jsem o knize četla už dost diskuzí a článků. Nepletete si ji s jiným titulem? (Takhle z hlavy mě napadá jen Tma od Neffa).

1 12.05.2020

Nomia: "Pinkreatura" je tak přesný popis! Díky za něj xDD

11.04.2020

Tenebien: To se tu bohužel stává. Pokud je stránka otevřená delší dobu, tak se jakoby "vypne" a bez aktualizace nic neuloží. Delší komentáře nebo komentáře psané na delší dobu neaktualizované stránce proto doporučuji před odesláním zkopírovat nebo psát bokem. Taky jsem se to naučila těžší cestou.

Navíc Luo Ti Trisolaranům řekl, že na sobě má spoušť mrtvého muže - pokud ho zabijí, odvysílá se ze systému, který nechal tajně postavit v rámci nějakého bezvýznamného projektu ve Sluneční soustavě, automaticky signál, který prozradí jak polohu Země tak i Trisolaris. Spouštěč pak dle svých slov předal představitelům Země. Blokovat Slunce jakožto zesilovač a uzavřít se Zemí příměří bylo pro Trisolaris nejbezpečnější řešení.
Osobně mi to ale i tak přišlo dost na vodě.

03.02.2020

jaromír z: Asi vás to překvapí, ale lidé mohou znát i věci, které osobně nezažili (třeba jako vy dobu bez elektřiny). Říká se tomu písemné prameny, archeologické nálezy a studium historie. Data jsem si vycucala z anglické Wikipedie, která bere zdroje z mnoha míst. Například údaje za světové průměry let 1900, 1950 a 2017 odkazují na zprávy organizace WHO.
https://en.wikipedia.org/wiki/Life_expectancy

Střední délka života:

Klasické Řecko a Řím - 20 - 30 let
Šlechta pozdního středověku - 30 let
Raně novodobá Anglie - 33 - 40 let
Anglie počátkem 19. století - 40 let
Světový průměr roku 1900 - 31 let
- Británie roku 1900 - 47 - 50 let
Světový průměr roku 1950 - 48 let
Světový průměr roku 2017 - 72 let
- Severní Amerika, Evropa, Austrálie, Japonsko - 74 a více let
- Jižní Amerika, Severní Afrika, Asie - 65 - 75 let
- Střední a jižní Afrika – 45 - 65 let
- Angola, Zambie - 45 let a méně

Za prudký vzrůst střední délky života může industrializace, pokrok ve vědě (hlavně v oblasti medicíny a hygieny), zvýšení gramotnosti, záruka lidských práv, omezení rozsahu a důsledků válek. To první lidem umožnilo mít dost času a prostředků na získání a rozvoje těch ostatních. Až když si od východu do západu slunka do úmoru neužívali onen šťastnější a bezstarostnější život bez elektřiny na (obvykle cizím) políčku, mohli začít pracovat na zlepšení svých životních podmínek, nikoliv jen na jejich udržení.

Tohle idealizování dob minulých mě nepřestává překvapovat. Idealizování vlastního raného života člověk ještě pochopí, protože selektivní paměť. Ale jak si někdo může nezapamatovat vysokou mortalitu (hlavně dětí), hladomory, epidemie, války a porobu, když se na školách v dějepise neučí prakticky nic jiného, to mi hlava nebere.

Pavel.2: Jestli si pamatuji dobře, antikoncepce byla podávána právě v narkotikách. Internát byl zmiňován v tom smyslu, že dávkování bylo tak silné, že oddělalo plodnost už v době puberty na internátu. Takže vyřazení narkotik a tedy i antikoncepce by u mladších ročníků mohlo skutečně pomoci. Tady leží skutečná nelogičnosti - mladší ročníky už nebyly a řešení tedy přišlo s křížkem po funuse.

22.12.2019

r0st4: Sama jsem neměla v ruce, jen jsem sledovala debatu, protože mě tenhle titul taky zaujal. Tady Argo poslalo na svůj FB fotku: Vlevo kniha bez sešitu, vpravo se sešitem. Další fotky ukazují, jak ten sešit vypadá.

r0st4: Argo vadné kusy stáhlo z prodeje a hodilo zpátky knihy s vloženým sešitem, kde je daná část v černobílém provedení s textem. Prý není problém vyměnit. Takže vadné je to vlastně stále a navíc tam teď straší ten vložený sešit. Jinak to prý ale napravit nešlo.

Fakt hodnotíte knihu na základě svého názoru na určitou skupinu lidí? To už je taky taková menší diagnóza...

Jestli umíte anglicky, pár článků:
Tenhle ve stručnosti shrnuje základní klady a negativy pracovní kultury Japonska, aniž by se dotýkal zásadních společenských problémů:
https://www.japantimes.co.jp/community/2019/01/30/how-tos/thinking-working-japan-good-know-youre/#.Xa0xclKm270

Tady je zase shrnutí všech největších problémů - dlouhá pracovní doba, špatná rovnováha mezi soukromým a pracovním životem, povyšování na základě věku a odsloužených let místo pracovních výkonů, etc.
https://www.economist.com/asia/2018/08/02/japans-habits-of-overwork-are-hard-to-change

Práce přesčas je rozebrána tady, při příležitosti nového zákona na její omezení. (Pro srovnání, u nás se v soukromém sektoru může udělat max. 416 hodin přesčasů ročně, máme specifikováno, v jakých případech je lze nakázat, a lze nakázat jen 150 neplacených hodin ročně.)
https://hrasiamedia.com/featured-news/2019/new-labour-laws-to-address-japans-culture-of-overworking/

Častým problémem (zobrazeným i v této knize) je také šikana na pracovišti. Pro zajímavost – Japonsko šikanu zakazuje. Už nějak ale zapomnělo na trest, který by mě následovat, pokud se jí přeci jen dopustíte:
https://www.nippon.com/en/japan-data/h00495/survey-finds-harassment-a-problem-for-one-in-three-japanese-workers.html
https://www.japantimes.co.jp/news/2019/10/01/national/third-japanese-women-certified-mental-health-issues-say-workplace-harassment-cause-government-survey-shows/#.Xa07FFKm270

S tím krásně souvisí i kauza, která na povrch vyplula loni - zaměstnankyně se musela omluvit zaměstnavateli a kolegyním, protože otěhotněla, aniž by na ni přišla řada. Jop, v některých odvětvích je v Japonsku evidentně běžné, že vám zaměstnavatel na základě odpracovaných let diktuje, kdy se smíte vdát, otěhotnět a kolik máte mít dětí.
https://www.telegraph.co.uk/news/2018/04/03/japanese-couple-apologise-ignoring-work-pregnancy-timetable/
https://www.straitstimes.com/asia/east-asia/pregnancy-rotas-add-to-japan-working-womens-woes

Dalším problémem je stále zvyšující se poměr kratších úvazků na úkor plných. Obzvláště pro mladé je dost těžké najít plnohodnotné zaměstnání a i několik let stráví na brigádách, kde je tatáž pozice placená mnohem hůře než na plném úvazku.
https://www.nippon.com/en/features/h00133/regular-full-time-positions-increasingly-elusive-for-japanese-workers.html

Závěr: I když se Japonsko v oblasti pracovní kultury a výkonů často dává za vzor, v zásadě se dá říct, že opak je pravdou. Tím vzorem se stalo, když po 2. světové válce dostalo svoji ekonomiku v rekordním čase z nuly mezi nejlepší. Dosáhlo toho právě vysokou obětavostí a silnou pracovní morálkou, která se jen posílila v době krize po pádu bublinové ekonomiky. Z dlouhodobého hlediska se ale ukazuje, že takový přístup není udržitelný a dokáže ekonomiku pohřbívat stejně jako ji dostávat nahoru. V posledních letech se takřka neustále mluví o problémech souvisejících s pracovním prostředím a o nutné změně japonského přístupu k zaměstnání. Zaměstnavatelé totiž stále častěji naráží na mantinely, které si tímto chováním vytvořili – nízká flexibilita, snižující se pracovní síla, nízká motivovanost zaměstnanců, zvyšující se zdravotní problémy. Zaměstnanci pak za svou snahu získají pomalu rostoucí platy, snižující se benefity, neexistující soukromý život a ztrátu donedávna tradiční jistoty doživotního zaměstnání. Situace, v níž prohrávají všichni.

Zkuste si o tom něco načíst. Obdivujete tu japonskou pracovní kulturu na základě věcí, jež jí vůbec nejsou vlastní, a považujete za funkční něco, co sami Japonci vnímají jako zásadní celospolečenský problém, který je ekonomicky i sociálně táhne ke dnu.

S těmi cizinci ve vyšších vedoucích pozicích jsem nemyslela cizince na pobočce v Japonsku. Myslela jsem třeba Čecha na pobočce v Česku po několika letech práce. Zaměstnávat samozřejmě mohou, koho chtějí. Nedá se ovšem ignorovat fakt, že se tím sami připravují o profesionály, kteří by jejich firmám mohli zásadně pomoci. Proč bych totiž šla někam, kde nemám nejmenší šanci na povýšení nebo začnu směšně nízko, když jinde se o mě budou prát a dají mi, co mi na očích uvidí? Vysoký věkový průměr vyšších vedení a minimum inovací zvenku jsou jedním z důvodů, proč je japonská ekonomika často považována za zkostnatělou a proč ztratila schopnost rychle reagovat a válcovat konkurenci.

Neplacené přesčasy také nejsou individulní volbou, jako je tomu třeba u nás. V Japonsku je to zkrátka norma a její nedodržování vás bude stát práci. Dokud neodejde šéf a kolegové, neodejdete ani vy. Došlo to tak daleko, že má Japonsko celospolečenský problém s upadajícím rodinným životem, nízkou porodností, stárnoucí populací a nedostatečnou pracovní silou. Doslova a do písmeen kvůli práci nemají čas na zakládání rodin.

A to je fajn, že jste si ten měsíc užila. Já takhle táhla 3 měsíce a taky jsem se na konci cítila euforicky. Víte proč? Protože takhle se projevuje stres a jeho opadávání. Teď si zkuste představit, že takhle pracujete 40 let v kuse. To si nepřeje fakt nikdo.

1 20.10.2019

Osobní zkušenost ne, ale ze zkušenosti spolužáků a ze všeobecně potvrzených faktů: Jedním z důvodů, proč efektivita japonské ekonomiky klesá, je to, že ať vystudujete cokoli, ať jsou vaše zkušenosti jakékoliv, jakmile nastoupíte u firmy, začínáte směšně nízko a povyšujete, jen protože někdo nad vámi vypadne (nebo umře). Nerozhodují vaše schopnosti, ale vaše pořadí nástupu a váš věk. A jedním z důvodů, proč práce v japonské firmě není pro cizince dlouhodobě perspektivní, je, že ať jsou vaše výsledky jakékoliv, nad určitou úroveň (obvykle střední management v dceřinné firmě v zahraničí) se nedostanete. Zbytek si drží Japonci pro sebe. Co tak čtu názory personalistů na místních i světových diskuzních fórech, kaizen vypadá dobře na papíře. V reálu nefunguje a drží ho na živu jen nepříčetné množství neproplácených přesčasů, které z Japonska dělají jednou ze zemí s nejvyšším počtem sebevražd na Zemi. A taky zemi, která aktuálně řeší problémy s vymíráním. Rozhodně nic, z čeho bych si chtěla brát příklad.

Skeeve: Nemám. Co přesně to mění na faktu, že tu někoho obviňujete z trestného činu?

Skeeve: Moje první příspěvky by se daly nazvat obhajobou svobodného výběru. Nebyla přijata, šla jsem dál. Moje dnešní emotivnější příspěvky se ovšem ani tak netýkaly knihy, jakožto spíš spravedlnosti a legálnosti. Ve chvíli kdy řeknu, že kniha cílí na pedofily nebo zprostředkovává dětem porno, vlastně říkám, že autoři by měli jít minimálně na několik let do vězení, protože se dopustili závažného trestného činu. A z toho mi prostě vstávají vlasy hrůzou, protože ta dvoustrana v žádném ohledu závažným trestným činem není.

Rodinné fotografie často zobrazují zcela odhalené děti. Jejich účelem ale není vyvolání sexuálního vzrušení, a proto je nevnímáme jako porno a jsou přijatelné. Odborné publikace jdou zase víc do hloubky a do podrobností textově a rozhodně vše neshrnou ve dvou nic neříkajících větách. Jejich účelem ale není vyvolání sexuálního vzrušení, a proto je nevnímáme jako porno a jsou přijatelné. Tato publikace si za cíl dala vzdělávat a nezobrazuje nic. Vůbec nic. Přesto je vnímána jako porno. Pokud vám stále uchází rozdíl, představte si fotografii dospělého muže a ženy ve stejných polohách se stejnou mírou odkrytí těla a podobně obsáhlým a popisným textem. Stále vám to přijde jako porno? Asi ne. Spíš jako úvodní fotka článku v nějakém magazínu.

Nelíbí se vám to? Ok, nekupujte. Vaše dítě se do kontaktu se škodlivým materiálem nedostane a je vyřešeno. Ale boha jeho, nesnažte se tu z autorů dělat zločince a perverzáky největšího kalibru.

Jestli je tohle dětská pornografie, tak co jsou potom běžné dětské fotografie prakticky v každé domácnosti? A budou pornografií i odborné knihy, které se dětskou masturbací zabývají? Ještě dokáži pochopit, že je to téma, které se mnohým v tomhle věku otevírat nechce (trvám si však na tom, že občas se rodičů zkrátka dítě neptá, jestli už se smí zeptat a prostě to udělá). Ale nazývat tohle dětskou pornografií už mi přijde vyloženě hysterické.

uziRM: Povídky obsažené v knihách Poslední přání a Meč osudu byly napsány ještě před romány. Chronologické řazení je tedy možností čtenářů, knihy tak ale neřadí ani český nakladatel ani sám autor.

"Čekali jsme několik negativních reakcí, a proto, jsme s vydáním tohoto tématu dlouho váhali, radili se s dětským psychologem a dalšími odborníky – pediatry, ale i maminkami. Takřka všechny reakce nás ale utvrzovaly v tom, že knihu má smysl vydat."

M. Svojtková v reakci na hodnocení zákazníka
https://www.svojtka.cz/shop/kniha/4723-co-to-tam-mam-moje-mala-proc

Skeeve: Vám to třeba nevyhovuje. Rodičům, kterým takhle malé dítě masturbuje a neví, odkud začít, to může pomoci. (Ze zvědavosti a s hrůzou jsem si zadala heslo do vyhledávače a zdá se, že s tím rodiče opravdu mívají problém. A že děti evidentně mohou masturbovat i od dvou let.) V každém případě, pokud čtyřleté dítě masturbuje, nemá cenu se tvářit, že se nic neděje, až do jeho patnácti let. Navíc předpokládám, že do určitého věku rodiče všechny zdroje informací filtrují, tudíž že se kniha sama od sebe nedostane k dítěti, jehož rodiče si nepřejí tuto otázku v tomto věku otevírat. Tedy se dostáváme do situace, když to mohou koupit ti, kdo knihu i s touto částí shledávají užitečnou, a nemusí to kupovat ti, kteří ji nepotřebují.

Skeeve: Když na to půjdu od lesa, není masturbace u dětí nic překvapivého. Jednak je hra na doktora stará jak lidstvo samo a většina z nás své tělo, jeho rozdíly a funkce objevovala i bez obrázkových knížek. Druhak se u tvora, jehož jedinou náplní je objevování a zkoušení všeho, k čemu má přístup, dá očekávat, že k tomu dojde sám. Přeci jen, je to tak nějak při ruce... A množství článků od dětských psychiatrů a pediatrů, na které jsem už za svůj život narazila, aniž bych je aktivně vyhledávala, tento můj dojmový závěr potvrzují. Často s varováním pro rodiče, že přísné tresty nebo naprosté ignorování (tzn. vůbec žádné vysvětlení problematiky) můžou dítěti do budoucna zadělat na vážné problémy.

Nosnou informaci ukázky tedy nevidím v tom, že si má dítě něco hladit, ale že to má dělat v soukromí. A také jako otevření tématu pro rodiče, aby jej nadále sám citlivě zpracoval.

Pro rodiče: Kniha velmi dobře zpracovává úvod do sexuální výchovy a všech otázek kolem narození dítěte. Je to citlivé, lidské a naprosto vhodné pro děti. Katka.Katoo je podle všeho jen trol, který chce rozvířit vody.

Zrovna čtu knihu Kupte si svou revoltu a zarazilo mě, že se zde zmiňuje Atlasova vzpoura (a Zdroj) ve spojitosti se znásilněním. Randová prý tento akt v obou knihách v zásadě popírá jako "pravidlo. které vykonstruovali slabí, aby mohli omezovat silné sexuální pudy jedince". Už je to nějaký ten pátek, co jsem Atlasovu vzpouru četla, ale fakt si na nic takového nevzpomínám (a tyhle věci mě obvykle žhaví doruda). Navíc mi přijde, že to jde totálně proti celé její filozofii (Neber víc, než kolik chceš dát. Neparazituj na druhých.). Jelikož má ale kniha 1000 stran, je hledání blíže nepopsané scény problém. Nejste někdo schopen mě nasměrovat?

26.08.2019

Naias: Já si říkala, že jsem to tam nějak nezaznamenala, protože jsem si na Wiki dodatečně dohledávala, jak moc je to autobiografické a jak dlouho s ním vlastně zůstala ("jestli" bylo docela jasné). V každém případě se mezi řádky dalo snadno a konstantně číst, že ve vztahu šťastná prostě nebyla.

1 23.08.2019

Zoja706: To fungující manželství, které tu dáváte za vzor a které autorku inspirovalo k sepsání knihy, se rozpadlo po čtyřech letech. Dá se tedy říct, že k těm, co život hlavní hrdinky považují za hrozný, patří i sama autorka ;)

23.08.2019

HŠ: Umět bavit muže tak, aby za vás dával deseti tísíce a to i několik let za sebou, je sakra umění. Pokud chcete důkaz, zamyslete se, proč většina běžných prostitutek musí spát i s několika muži denně, aby se uživila a po čtyřiceti jsou vyřízené a bez příjmu. Vzbudit a udržet takový zájem není snadné a nikdy nebylo. Bez nadsázky se dá říct, že je to schopnost, která se musí trénovat a pro kterou musí mít člověk talent.
Pokud jde o další složky profese gejši, už si nepamatuji, jak je to v téhle knize. Jsou to léta, co jsem ji četla. V realitě ale byla a stále je profese gejši od běžné prostitutky mimo jiné odlišena tím, že gejši umí něco navíc a neživí je prioritně jen sex (v současné době je sex nemusí živit vůbec, pokud nechtějí). Od mala se vyučují nějakému umění - hře na tradiční nástroje, tradičnímu tanci, zpěvu, poezii, umění konverzace (což znamená i sledovat dění v mnoha oblastech, protože musí být schopné zabavit všechny od dělníka, který si ušetřil na jeden pěkný večer, po šéfa nadnárodní firmy). Musí se umět pohybovat v nejvyšší společnosti a kulturním prostředí. Samozřejmě, ne všichni klienti jejich schopnosti využijí na maximum. Někteří ale ano. V současné době se dá říci spíš většina, protože krom cizinců (kteří bez japonštiny z večera moc mít nebudou) je největší oporou této vymírající profese klientela s citem pro vyšší tradiční kulturu.
Na Youtube je několik dobrých dokumentů, až budu mít čas, na nějaké sem hodím linky.

28.07.2019

Ke komentářům:
- Johnsonová nikoho s horlivostí fanatického kazatele nenutí k utírání zadku rukou. Samotná toto nepraktikuje, toaletní papír je jedním z mála zdrojů jejího odpadu a dotyčnou záležitost zmínila jen jako zajímavost z jiných kultur. Pokud někoho odradí jedna věta uprostřed knihy, asi knihu moc nečetl, jen bez větší pozornosti prolétl.

- Samovýroba v obchodech běžně dostupných produktů možná zní jako strašná ztráta času a práce pro hospodyňku na plný úvazek, ale když se nad ní člověk zamyslí, dojde k závěru, že vyrábět možná nelze vše (což nedělá ani Bea a dokonce předtím sama varuje!) ale dost na to, aby to mělo význam. Když zavařujete, neděláte jednu skleničku, ale zásobu na půl roku a zabere vám to odpoledne. Když si mícháte čistič, kosmetický výrobek nebo cokoliv jiného, neděláte jednu várku ale třeba lahev na měsíc a zabere vám to sotva pár minut. Když si plánujete nákupní trasu, plánujete ji jednou a pak už po ní prostě automaticky jezdíte. Když vaříte nebo pečete, neděláte jednu porci ale hned několik. Mně osobně napečení chleba, sladkého pečiva, domácího teplého jídla a domácí pomazánka na týden nezaberou více jak 6 hodin týdně. Samozřejmě, pro rodiny to bude více času, protože více porcí. Ale rozhodně je to slučitelné s prací, obzvláště když se doma jeden jen neveze a druhý nedělá za dva. A když se nemrhá čas nad zbytečnými aktivitami bez užitku (a skutečnou zábavu považuji za užitek). Jinou kapitolou je samozřejmě snaha o vlastní potravinovou nezávislost. O tom tato kniha ale není.

- Byť je pro průměrného Čecha domácí strava, oprava oděvů a menší využívání služeb běžnější než pro průměrného Američana, i u nás už se najde spousta lidí, kteří doma nevaří nebo jen jednou týdně, kteří neopravují, ale vyhazují, kteří kupují krabici papírových kapesníků za krabicí, protože ty látkové jsou nepraktické a nehygienické a na výlet si nebalí vlastní jídlo, ale cestou do lesa nebo na nádraží se v marketu staví pro balení toastů, sušenek a petku se slazenou vodou. USA v tomhle došly dál, ale ČR se je v posledních dvou dekádách jednoznačně rozhodla dohnat.

- S bezobalovým nakupováním teprve začínám, ale minimálně částečný bezobal je naprosto pohodový. Sáčky a pevnou tašku s sebou tahám všude v batohu. Nic neváží, prostoru moc nezaberou. A pokud jde o nádoby, já při příležitostných nákupech využívám krabičky, ve kterých si tahám svačinu do práce. V práci omyji, dám do nich zboží, jdu domů. Plné tam, plné zpátky. V případě plánovaných větších nákupů, pak nevidím problém v systému, jaký má zavedený Bea – nakupuji všechno v jeden den, tak si připravím tašku s nádobami a jedu do krámu. S basou prázdných flašek od piva Čech problém nemá. Tohle je totožná záležitost.

2 19.07.2019

Hedvika85: Kouření bylo prakticky celé 20. století opravdu silně módní, běžné a společensky naprosto přijatelné mezi všemi vrstvami obyvatel. A to nejen na Východě, ale i na Západě. V zásadě šlo o pozůstatek z dob, kdy bylo kouření znakem dobrého společenského postavení (cca. 18. - 19. století) v kombinaci s dlouhodobým nedostatkem objektivních lékařských dat a silného lobování ze strany tabákových společností. To se zlomilo až koncem 90. let 20. století a současná společenská nepřijatelnost kouření je záležitostí posledních 20 let.
Švejda tak není jediným kulturním továrním komínem. Podívejte se na jakýkoliv film natočený do první poloviny devadesátek a uvidíte nejen to, že tam kouří neskutečné množství lidí, ale že je to často staví do lepší pozice.

05.07.2019

Lenka.Vílka: What the hell? Listování jsem na začátku zkoušela a přišlo mi, že se čísla mění s každou stránkou, ale asi jsem blbě koukala. Teď jsem to zkusila znovu a vážně zůstávají. To je velmi... originální... a taky asi dost zbytečné. EReading dneska zkouším poprvé a začínám mít pocit, že mezi mé oblíbené appky asi patřit nebude. Svatá pdf.
V každém případě díky za odpověď.

Rozečetla jsem Posvátné lži přes službu EReading a trochu mě zarazil počet stran e-verze. Zatímco papírová kniha se evidentně roztáhla na 400 stran, e-verze jich má pouze 69, přičemž font je dost velký, počet slov na stránku rekordy rozhodně netrhá a text se zdá být po zběžném prolistování kompletní. To je papírová verze nějak drasticky nafouknutá (široké okraje, spousta prázdných stran, fakt hodně, hodně velký font) nebo je chyba na mé straně? Nemá tu někdo možnost porovnat?

28.04.2019

hanpari: Sice jsem stále v procesu čtení (a ještě dlouho budu), ale díky za doporučení. HPMOR nemá chybu a letos ho nejspíš kvalitativně překoná jen velmi málo knih včetně samotného HP.
Jinak doplňuji info, že s požehnáním autora vzniká i český překlad. Podle rychlého prolítnutí dost kvalitní.
https://archetypal.cz/2016/harry-potter-a-metody-racionality/

Julkas: Řekla bych, že nejspíš ano. Není tam nic explicitního a příběh není ani zbytečně komplikovaný. Pokud tedy dívčině nebude vadit, že se tam polovinu času řeší vztahy.

01.04.2019

Jde o obraz Poutník nad mořem mlhy od Caspara Davida Friedricha.
https://cs.wikipedia.org/wiki/Romantismus#/media/File:Caspar_David_Friedrich_-_Wanderer_above_the_sea_of_fog.jpg

Tak tak. S povídkami jsem začala předtím, než (u nás) vůbec vyšly romány, problém nebyl. Jeho povídky hodně vycházejí z pohádek, jak motivy tak stylem psaní. Proto mi to fungovalo. V pohádkách taky nemáte popsáno, jak ježibaba apod. vypadá, prostě je zlá a basta, jede se dál. Od toho má čtenář fantasii, aby si domyslel podrobnosti.

Druhak jsme pak opět u toho folkloru. Pokud autor vychází ze všeobecně známých věcí, tak je zkrátka nevysvětluje. A Sapkowski vychází ze všeobecně známých věcí. Češi/Slováci, kterým se alespoň někdy četli klasické pohádky s tím nemůžou mít skoro žádný problém. Naše mytologie a folklor se s polskými prolíná, vykrádá a vzájemně obohacuje. Spoustu věcí je stejných, byť se občas více či méně liší názvem. Nikdo z nás tu také není Amík, který neumí najít Severní Koreu na mapě, takže tenhle argument je trochu mimo.

Stejně tak je dost mimo předpokládat, že autor má povinně počítat s tím, že jeho literatura překročí hranice a kultury. Jednak se z vlastního přání může rozhodnout psát jen pro ty své a zbytek ať se stará, neb je mu upřímně ukradené, jestli ho v USA budou nebo nebudou číst. Druhak se východní autoři na západ dostávají jen horko těžko, natož autoři fantastiky. Upřímně pochybuji, že Sapkowskiho na přelomu 80. a 90. let při psaní napadlo, že se vůbec dostane z Polska. V ohledu původního cílového publika nesmíte na ty povídky nahlížet dnešní optikou úspěšné série, kterou do světa dostala oblíbená herní série. Musíte na ně koukat optikou menšinového žánru menšinového jazyka. V tu chvíli se vám ze světového konzumenta stává úzká skupina polských fantastů. Takže ne, když něco píšu, fakt mi nemusí být jasné, že to za 30 let budou číst Amíci.

Jinak, každý má samozřejmě právo ty povídky nemít rád. Nikdo nečeká, že sednou každému. Jedna věc ale je, když text a osobní vkus neštimují nebo mi od autora sedne víc románová forma než povídková, apod. Druhá, když někdo povídky odepíše jako mizerné, protože on sám nezná běžně známé věci nebo protože povídky nejsou román.

@Ponyo: Je fakt, že povídky jsem už nějaký ten pátek nečetla. Tvrzení: "(tvorové a příšery) nepřípomínají nic dosud čteného někde jinde," mi ovšem přijde hodně odvážné. Jestli ona spíš nebude chyba na straně nedostatečné znalosti slovanského folkloru, z něhož Sapkowski vychází, než na straně autora. Po Erbenovi taky nikdo nepožadoval podrobný popis vodníka, páč se předpokládá, že ho všichni znají.

ydnac: Protože se Grr Martin rozepsal a co původně plánoval jako jednu knihu mu vyšlo na knihy dvě. Z půlky linií proto udělal Hostinu pro vrány a z druhé Tanec s draky.

25.01.2019

Překlad Noci v osamělém říjnu je naprosto katastrofický. Z okavidných důvodů nikde neuvedený překladatel zcela ignoruje Zelaznyho styl psaní a jede si po svém. Zelazny je trochu bipolární autor, který jednou šetří slovy, volí spíše krátké nerozvité věty a nezabývá se popisem míst, lidí či emocí, a po druhé se oddává popisným odstavcům, v nichž se se svou bohatou slovní zásobou doslova předvádí a souvětí jsou dlouhá přes půl galaxie. Dá se tedy říci, že pokud je někde stručný, chtěl být stručný. A pokud něco popsal, chtěl to pospat. Překladatel nesmyslně rozvíjí holé věty a vynechává bližší popisy a adjektiva, které tam autor chtěl mít. Rozděluje nebo spojuje věty, jak se mu zamane, a velmi podobně občas nakládá i s odstavci. Zcela tím tedy mění vyznění i tempo vyprávění.

Stejné nedbalosti se však dočkáváme i na úrovni obsahové. Překladatel neuměl dobře anglicky a navíc byl i líný nebo v šíleném časovém pressu, vůbec nic si neověřoval, většinu věcí jel nejspíš na první dobrou, a nikdo po něm to nezachytil. Často tak dochází k drobné nebo dokonce markantní záměně významu vedoucí ke zmatení čtenáře. Což je u krypticky psané knihy, která hodně sází na to, že si čtenář podle náznaků domyslí celek, opravdu terno. Níže pár pasáží, které jsem namátkou vybrala (protože chyba je prakticky na každé stránce) v originále, knižním překladu (K) a v opraveném překladu (O).

(Psí společník Jacka Rozparovače se baví s kočičí společnicí Bláznivé čarodějky:)
"At our place, yes," she replied. "But I heard there was a killing in town earlier. Your work?"
"No. We were in town, but it was different sort of work we were about."
---K---
"U nás jo," odpověděla. "Ale slyšela jsem, že ve městě bylo v noci nějaké pozdvižení. Snad vražda. Tvoje práce?"
"Ne. Byli jsme sice ve městě, ale to není náš styl práce."
---O---
"U nás jo," odpověděla. "Ale slyšela jsem, že se v noci ve městě zabíjelo. Vaše práce?"
"Ne. Byli jsme sice ve městě, ale kvůli něčemu jinému."
str. 25

(Psí společník se snaží zahnat osvobozeného démona:)
The wardrobe doors were open. The Thing stood before it.
"Free!" it announced, flexing its limbs, furling and unfurling its dark, scaly wings. "Free!"
"Like hell! I said, curling back my lips and leaping.
---K---
Dveře šatníku byly otevřené. Před nimi stála Věc.
"Jsem volná!" oznámila mi, protahovala si nohy a roztahovala a zase stahovala černá křídla. "Volná!"
"Jako v pekle!" zařval jsem, vycenil zuby a skočil po ní.
---O---
Dveře šatníku byly otevřené. Před nimi stála Věc.
"Volná!" oznámila mi, protahovala si končetiny, stahovala a natahovala tmavá šupinatá křídla. "Volná!"
"To zrovna!" zařval jsem, ohrnul pysky a skočil po ní.
str. 43

A pak je tu zcela nepochopená záležitost s Rastovem a jeho hadem Quicklimem, který čas od času žil v Rastovově žaludku:
"I prowled last night after my walk," I said. "I was near your house beyond the hill. I saw Quicklime, the black snake who lives in the belly of the mad monk, Rastov."
---K---
"Já jsem se ještě včera po procházce trochu proběhl," začal jsem. "Byl jsem na kopci nedaleko vašeho domu. Viděl jsem tam toho černého hada, co žije v brlohu toho bláznivého mnicha Rastova."
---O---
"Já se včera v noci po procházce ještě trochu plížil kolem," začal jsem. "Byl jsem za kopcem nedaleko vašeho domu. Viděl jsem tam toho černého hada, co žije v břichu bláznivého mnicha Rastova."
Str. 19

Through the opened door of a gin mill I saw Rastov seated at a table, alone, save for a bottle of vodka and a glass (I wondered what happened to Quicklime on these occasions, if he's gone internal).
---K---
Otevřenými dveřmi hospody jsem viděl Rastova, jak sedí sám u stolu a společníka mu dělá flaška vodky a sklenka. Zajímalo by mne, co v těchto chvílích dělá Quicklime, jestli se převtěluje ve vnitřního přítele a pomocníka.
---O---
Otevřenými dveřmi hospody jsem viděl Rastova, jak sedí sám u stolu a společníka mu dělá flaška vodky a sklenka. Zajímalo by mne, co v těchto chvílích dělá Quicklime, když je zrovna uvnitř.
str.75

(Následující den po návštěvě hospody:)
"I want to die. I want to die, "came a small voice almost from underfoot.
"Quicklime, what's the matter?" I asked.
"The master was sick right here," he said. "I took advantage and got out. I want to die."
---K---
"Já chci umřít, já chci umřít," zaslechl jsem od země.
"Quicklime, co se děje?"
"Ale, pán mi onemocněl, tak jsem využil příležitosti a vydal se ven. Teď chci umřít."
---O---
"Já chci umřít, já chci umřít," zaslechl jsem od země.
"Quicklime, co se děje?"
"Ale, pánovi se tu udělalo zle, tak jsem využil příležitosti a dostal se ven. Teď chci umřít."
str. 77

2 03.11.2018

baacinka: Ač se to může zdát divné, obyčejní Němci o mnohých zvěrstvech svých vojáků a vojevůdců skutečně nevěděli. Existenci koncentračních táborů a poměry v nich Hitler totiž tajil i před nimi, protože jsou věci, které by neprošly ani milovanému vůdci. Samozřejmě věděli, že lidé mizí, a tušili, že nejedou do nějakého ráje na zemi. Jenže jedna věc je tušit a druhá věc je představit si promyšlené tábory smrti, v nichž lidské násilí dosáhlo v historii dosud nevídané míry. Také se musí brát v potaz, že většina (37/54, z toho všechny vyhlazovací) táborů byla mimo území dnešního Německa a že ani Němci sami neměli na růžích ustláno. Po první světové válce šlo o zbídačený zlomený národ bez budoucnosti a když Hitler začal s čistkami, začal s nimi právě mezi Němci. Takže ano, Němci viděli své sousedy a blízké mizet "na Východě". Je ovšem otázkou, kolik z nich nepříjemné otázky neotevíralo, protože souhlasili, a kolik z nich mlčelo, protože se báli o život vlastní rodiny. Čímž nechci činy tehdejšího Německa obhajovat. Jen chci připomenout, že věci nikdy nebývají černobílé a že když Sovětský svaz posílal do svých pracovních táborů a popravoval své politické vězně, v Čechách a na Moravě se proti tomu národ nebouřil podstatně delší dobu.

Harris tedy příliš nefantazíroval.

Zajímavý článek závěrem: http://neviditelnypes.lidovky.cz/osvetim-otevrena-rana-v-radu-lidskeho-byti-f20-/p_zahranici.aspx?c=A150126_110754_p_zahranici_wag

2 17.08.2018

Elsinor024: "Ty hele, Pepo, v Horní Dolní včera nějakej chlap znásilnil mladou holku. Není ti to blbý?" Přesně takhle zní vaše vyžadování pokory od autorky, přestože ona, její blízcí a nejspíš ani nikdo v její místní komunitě se nikdy ničeho špatného nedopustil. Právě váš postoj je tím důvodem, proč tu knihu napsala. Protože ona sakra nemá proč být pokorná. To, že nějaký magor ve městě, kde nikdy nebyla, odbouchne bombu nebo barák, s ní nemá vůbec nic společného. Ano, sdíleli víru. Ale každý z nich věřil naprosto odlišné větvi a věřte, že Amáni je pro dotyčné magory stejným nepřítelem jako vy. Možná větším.

Bylo by fajn muslimy začít soudit úplně stejně jako každého jiného. Mezi běžným křesťanem a fanatikem, útočícím na ženy před gynekologickými ambulancemi a zakládajícím incestní sekty někde v lese, je rozdíl. Mezi psychicky vyrovnaným sebevědomým mužem a šovinistou, který znásilnění považuje za společensky přijatelné chování, je rozdíl. Mezi běžným občanem demokratické republiky a magorem, který své hodnoty do cizích zemí vyváží raketami a vojáky, je rozdíl. Všude ho vnímáme. Tak proč je sakra takový problém vnímat ten rozdíl i mezi muslimem a islámistou? Já vám řeknu proč. Protože se bojíte, máte vztek, ale na skutečného viníka nemůžete a ani byste si netroufla (což nemyslím jako urážku). Jenže strefovat se, byť jen na dálku a verbálně, do holky jen proto, že má šátek, je tak snadné a tak hezky po ruce...

Takže když už jsme u té pokory, co takhle vyjádřit pokoru i z vaší strany? Za "slušné lidi", kteří napadají holky s šátky a v dlouhých sukních, kteří vyžadují svobodu víry požadavkem zákazu jedné z nich a kteří zlé a krvežíznivé muslimy chtějí bez soudů nejlépe věšet, střílet a upalovat přímo na ulicích? Za ty zachránce demokracie, kteří k násilným činům skutečně sáhli a stříleli do nevinných nebo je strčili pod vlak. Za naše liberální demokratické vlády, které uměle udržují války na několika kontinentech. Však s nimi sdílíte podobné hodnoty, stejnou národnost či vyznání, jste součástí jejich kultury a tudíž jejich názory jsou vaše názory a jejich činy jsou vaše činy.

08.07.2018