Koupit knihy

Tomáš Džadoň

slovenská, 1981


Nahrávám...

Životopis

Tomáš Džadoň, neokonceptualní umělec, se stal známým svými reinterpretacemi architektury. Jsou to „stavební projekty“, které relativizují navyklé pohledy na socialistickou sídlištní zástavbu. Pro člověka narozeného v roce 1981 je socialistický modernismus už historií. Sám se narodil v paneláku a pro umělce tato architektura znamená už silnou tradici. Důsledně pracuje s lokálními regionálními kontexty rodného Slovenska. Často také mísí prvky panelákové architektury s lidovou tradicí slovenských dřevěnic. Prvním z řady panelákových projektů je instalace Can´t undo z roku 2008. Maketu paneláku nainstaloval umělec do vody, která je jakousi katarzní lázní paneláku.

Novodobá architektura je dána do kontrastu s přiléhající barokní budovou zámku. V objektu Je to atrakce nebo to padá (2009) je panelák nahnutý jako šikmá věž v Pise. Autor se ptá diváka, zdali přijme to, co existuje, nebo nedávnou tradici odmítne a paneláky se zbourají. V projektu Panelák? (2009) dekonstruuje panelákové stěny. A podobně je tomu i v instalaci Ztratil jsem návod… (2009). Zde je rozebrána paneláková jednotka do 17 panelů, z kterých byt sestává. Estetická stavebnice má reálné rozměry, včetně detailů oken a balkonu. Instalace Sídliště Ždiar (2008) je přesným modelem sídlištní zástavby. Modely paneláku jsou polepeny tapetou s dřevěnou konstrukcí lidové architektury. Jde o konflikt dvou tradic: sroubené lidové stavby a paneláku. Stejným kontrastem dvou kultur se zabývá i vizualizovaný projekt Památník lidové architektury (2007): na vrcholu paneláku nalézáme dřevěné roubenky a panelák je jejím piedestalem. Jde o absurdní setkání, jakousi koláž, která klade do souvislosti socialistický způsob života a domácí lidovou tradici.

Také ve vizualizaci Tradiční karavan (2006) zužitkovává Džadoň prvky lidové architektury: je to jakási roubenka v podobě karavanu. V tomto pojízdném skanzenu autor naznačuje, že vazba k místu je dnes popřena: člověk je nomádem v globální společnosti. Nostalgií po zašlých časech je poznamenán objekt Hyperlink (2006). V bílém boxu se smaží „slanina od mé babičky“ a dírou v horní části vychází opojná vůně domova ven do okolí. Jinou nostalgií je objekt Tesařské spoje (2006), v němž si autor pohrává s estetikou socialistických skříní (jedná se o dvě skříně spojené rovným přeplátováním). Zvláštní kapitolu tvoří „portály“. V galerii v Jelení vytvořil instalaci zárubní tak, že duplikoval a zvětšoval stávající zárubně do prostoru galerie, až vznikl jakýsi „gotický“ ústupkový portál (Území nikoho, 2009). Zásahem do veřejného prostoru města je Portál (2009). Na vstup do historického domu je naroubován vchod z oblíbeného umělcova repertoáru panelákové architektury. Pro Tomáše Džadoně je důležité prožívání doby současné i vzpomínek. Ve své tvorbě překonává vlastní pocity vykořeněnosti. Jeho architektonické objekty odkazují na historicko-politické změny postkomunistické střední Evropy a kladou si otázky spojené s hledáním vlastní identity ve vztahu k tradici, ať už k té starší či nedávno minulé.(zdroj životopisu: https://www.artlist.cz/tomas-dzadon-4401/)

Přidat ocenění

Ocenění

U autora není zatím žádné literární ocenění.

Populární autoři:

Johanna Lindsey

1952 - 2019