Smrž Pavel životopis

česká, 1927 - 1983

Přidat do oblíbených Koupit knihy

Životopis

Pavel Smrž se narodil 16. 4. 1927 v jihočeské Soběslavi jako syn zedníka (ten zemřel, když byly Pavlovi 3 roky), matka prodávala v malém krámku. Po maturitě na gymnáziu v Jindřichově Hradci (1947) začal studovat Teologickou fakultu v Praze, ale po prvním semestru brzy po únoru r. 1948 musel narukovat téměř na tři roky na vojnu, a to jako politicky nespolehlivý k PTP na Šumavu. Po propuštění se r. 1951 odstěhoval do Liberce, oženil se a stal se otcem tří synů. Roku 1952 nastoupil v přírodovědeckém oddělení Severočeského muzea v Liberci (od r. 1954 byl vedoucím tohoto oddělení). Inicioval tam vznik stálé přírodovědecké expozice a vydávání přírodovědecké řady Sborníku Severočeského muzea. Roku 1954 byla oficiální znovuustavena Severočeská botanická zahrada, kterou P. Smrž zprvu řídil ze své pozice v Severočeském muzeu, a r. 1964 se stal jejím ředitelem.
V r. 1968 však podepsal politickou výzvu „Dva tisíce slov“. Za to na podzim po vstupu vojsk Varšavské smlouvy do Československa byl zbaven funkce ředitele a do konce r. 1969 směl ještě v zahradě pracovat jako odborný pracovník, avšak v následující době tzv. normalizace musel definitivně odejít. Naštěstí byl tehdy vyhlášen konkurz na místo inspektora Botanické zahrady UK v Praze, v němž Pavel uspěl (první z autorů s kol. Z. Pouzarem k tomu také trochu přispěli); nastoupil tam r. 1970 a pracoval za dosti stísněných podmínek až do svého předčasného skonu (v 56 letech), tj. 13 let.

Pavel Smrž, ač v botanice autodidakt, byl nejtalentovanějším mužem, který v té době řídil Botanickou zahradu Liberec (dříve Severočeskou botanickou zahradu). Byl nejen dobrým manažerem, ale tehdy i jedním z mála našich botaniků zabývajících se tropickými rostlinami; znal i jejich ekologii, bez níž je nelze udržet živé. Pavlovi byly nápomocny i znalosti cizích jazyků, také že četl literaturu darovanou hosty ze zahraničí, přebíral zkušenosti a získával sbírkové rostliny zejména ze sousedního východního Německa, které má v pěstování skleníkových rostlin dlouhou tradici.
Mladý Pavel Smrž nosil v hlavě myšlenku na znovuzrození liberecké Botanické zahrady již v době svého zaměstnání v Severočeském muzeu. Roku 1956 přibyl ke dvěma stávajícím skleníkům nový, v němž poprvé vykvetla proslulá viktorie – nikoli však královská, ale Cruzova (Victoria cruziana) – druh odolnější a dostupnější. Smrž tenkrát ohromil nejen liberecké občany, ale hlavně tehdejší „mocipány“ na svou dobu
efektní expozicí se zmíněným skvělým ústředním exponátem. Jeho aktivita gradovala v letech 1967 a 1968 zřízením komplexu akvárií, včetně prvních mořských u nás.
Jako ředitel se postupně obklopil schopnými pracovníky, zavedl pořádek, vyžadoval profesionalitu a poctivou zahradničinu. Jeho vizi ucelené soustavy skleníků s různými mikroklimaty převedl do stavebních plánů projektant J. Klein. Stavělo se svépomocí, a tak za pomoci brigádníků bylo v letech 1955–1980 postaveno celkem 8 expozičních a 4 veřejnosti uzavřené skleníky o celkové ploše zhruba 2600 m2. V nové administrativní budově (dostavěné r. 1964) dal vybudovat také laboratoř pro vysévání orchidejí ve sterilních podmínkách, která po modernizaci slouží podnes.
Jeho všestranná aktivita přinesla své plody v prudkém vzestupu návštěvnosti: zatímco v r. 1957 přišlo do Severočeské botanické zahrady 8 000 návštěvníků, v roce 1967 už jich bylo skoro 300 000.

V Botanické zahradě UK v Praze začal Smrž s modernizací interiérů skleníků, předal některé rostliny např. Botanickému ústavu ČSAV v Průhonicích, uvolnil prostory pro expozice, prosadil zpřístupnění skleníků pro veřejnost a prosazoval rozsáhlé změny i ve venkovních částech zahrady; třídil sbírky rostlin a zbavoval je druhů nepoužitelných pro expozice a nevyužívaných studenty.

Snad psychické tlaky, provizorní bydlení, dosti nuzná kancelář a hlavně trauma z potupného odchodu od díla v Liberci způsobily, že zdraví Pavla Smrže nevydrželo a někdy v letech 1971–1972 jej postihla první lehká mozková příhoda, která výrazně ubrala na jeho vitalitě.
Zemřel 13. 9. 1983 a je pochován v Liberci-Vratislavicích...“. (zdroj životopisu: https://botanospol.cz/cs/node/...)

Ocenění