Rudolf Šubík životopis

česká, 1923 - 2011

Přidat do oblíbených Koupit knihy

Životopis

Rudolf Šubík - zahradník
Mládí prožil v Čelákovicích, kde se vyučil zahradníkem. V roce 1941 nastoupil do Botanické zahrady UK v Praze, kde se zpočátku staral o tropickou sekci. Od roku 1947 měl na starosti sbírku kaktusů, kterou však v prvních letech ošetřovat vůbec nechtěl. Pod nátlakem profesora Nováka však u kaktusů zůstal a „z odříkaného chleba se stal nejlepší krajíc.“ Z Rudolfa za pár let vyrostl velmi úspěšný pěstitel sukulentů a pražské botanické zahradě v ulici Na Slupi byl věrný až do roku 1983, kdy odešel do důchodu. Služební byt BZ UK v Praze užíval v letech 1947 až 1996, kdy ho byl nucen opustit a díky svému andělu strážnému (př. Václavu Jakubcovi) se přestěhoval do Luštěnic u Mladé Boleslavi. Luštěnický starosta a známý kaktusář by měl dostat medaili za zásluhy, neboť se celá ta dlouhá léta o Rudolfa staral tak, jako by to byl jeho vlastní otec.

Rudolf Šubík - fotograf a spisovatel
Ano, při vyslovení tohoto jména si drtivá většina přítel společné záliby vybaví mnoho skvělých fotografií různých exotických rostlin. Až do nástupu digitální fotografie patřil mezi naše nejlepší amatérské fotografy, který měl především úžasný cit pro záběr, úhel pohledu na fotografovaný objekt. Jeho snímky zdobí řadu knih a stovky článků v odborných časopisech. Na textové části knih se podílel ve dvou případech (viz bibliografie v závěru) ale po roce 1970 už odmítal psát texty a věnoval se jenom fotografování. Do posledních dnů svého života se Rudolf věnoval svému bohatému archívu, který si neustále prohlížel a pokoušel se ho přehledně uspořádat. Snil o tom, že mu někdo pomůže sepsat a vydat jeho zážitky z cest, nebo že se někdo ujme velmi obtížného úkolu a převede do digitální podoby alespoň základ jeho sbírky barevných diapozitivů 6x6 cm.

Rudolf Šubík - cestovatel
Rudolf byl opravdu nadšeným cestovatelem, který se nebál jít vstříc neznámému dobrodružství. Za K+S podnikl celkem 12 výprav do obou částí Ameriky, na Kubu, do Jižní Afriky a na Kanárské ostrovy. Poslední cestu za kaktusy podnikl do Mexika v roce 2002, kde přímo v terénu oslavil s kamarády své 79. narozeniny (!) Při přípravě již zmíněné memoárové brožury mi doslova nadiktoval: „Já to počítám tak, že v opravdovém důchodu budu, až mi bude osmdesát! Chtěl bych znovu cestovat. Hrozně rád bych jel třeba do Argentiny, nebo znovu do Bolívie, taky se mi dosud nepodařilo podívat se do Amazonie, i když jsem byl už na okraji této oblasti při druhém pobytu v Peru.“ Za doslova památnou lze považovat jeho první cestu do Mexika v roce 1977, kam se dostali jako jedni z prvních Čechů (kteří nezůstali v emigraci) v poválečné historii republiky. (zdroj životopisu: http://www.cact.cz)

Ocenění