Petr Novák životopis
česká, 1945 - 1997
Životopis
Petr Novák (6. září 1945, Praha – 19. srpna 1997, Praha) byl český zpěvák a skladatel, který proslul řadou popových hitů, kde uplatňoval svůj charakteristický vysoko položený hlas a melancholicky romantický projev.
Před maturitou byl vyloučen z gymnázia a v hudbě byl samoukem. V roce 1963 založil s kamarády první skupinu, která později dostala název George and Beatovens. Ve sklepě natočili několik svých písniček a dvě z nich publicista Jiří Černý vybral do svého hudebního pořadu Houpačka. Skladba Já budu chodit po špičkách se okamžitě stala hitem.
V roce 1966 nastoupil do skupiny Flamengo. S ní vydal první singl Já budu chodit po špičkách a Povídej. Následoval další úspěšný singl Náhrobní kámen. V roce 1967 vyhrává tato píseň 1. místo v anketě Zlatý slavík v kategorii Píseň (dnes se už tato kategorie neuděluje!). Singly Náhrobní kámen a Já budu chodit po špičkách vycházejí u hudebního koncernu Supraphon, pak už Novákovy desky vydává do roku 1994 Panton.
V roce 1984 se oženil s herečkou Evou Jakoubkovou.
Od počátku 90. let koncertoval se zpěvákem Karlem Kahovcem, s nímž účinkoval v 60. letech ve skupině Flamengo. V 90. létech natočil jediné a poslední řadové album s názvem Dávné sliby, kde se na textech mj. podílel i básník Pavel Šrut. Společně s Karlem Kahovcem také připravili album Rub a líc, kde si společně zazpívali tři duety. Byl si ale vědom, ze žádné z těchto desek se nepodařilo získat takový zájem posluchačů jako skladby, které napsal s textařem Ivo Plickou. A když skupina Olympic dostala nabídku koncertovat ve Švýcarsku, kde v té době Ivo Plicka žil, tak se rozhodl jet také. Za doprovodu skupiny Olympic tam zazpíval své staré a dobré hity jako Povídej a Náhrobní kámen. Po koncertě nejel s Petrem Jandou a spol. do hotelu, ale s Ivo Plickou k němu domu do Wallisellen. (Kt.Zurich) Tam se oba přes noc domluvili na další spolupráci. V plánu bylo nové LP autorů Petr Novák - Ivo Plicka. Na první straně LP se měla např. objevit už dávno hotová píseň Cesta za sluncem, která neprošla v 60. letech cenzurou. Dále nikdy nezveřejněná Krásná slečna a písně z Planety snů, které před lety také "nepřežily" schvalovací řízení. Druhá strana měla být naprosto nová. Finální skladbou tohoto LP měla být Píseň na rozloučenou. Oba autoři tak chtěli zavzpomínat a rozloučit se s kamarády, jako byli Miroslav Berka (1944–1987) nebo Jiří Schelinger (1951–1981). Petr se s textem k Písni na rozloučenou vrátil do Prahy a Ivo odletěl na Floridu do USA, kde se často přechodně zdržoval. K realizaci jejich plánu už nedošlo. Píseň na rozloučenou údajně zhudebnil, ale po jeho smrti se nenašel žádný notový záznam, ani nahrávka. Ivo dal proto text ke zhudebnění Vladimíru Zahradníčkovi, a v jeho studiu píseň také sám nazpíval. Za zmínku stojí, že všechny kytarové party pro tuto nahrávku nahrál Pavel Fořt, který jej kdysi doprovázel ve skupině Flamengo.
Po celou svou kariéru bojoval s velmi špatným zdravotním stavem. Moc nejedl, o to více kouřil a pil alkohol, mnohokrát musel být hospitalizován. Měl vyložený odpor k jídlu a dá se říci, že trpěl mentální anorexií. Měl výrazné problémy s chůzí, koncem 80. let spadl ze schodů a zlomil si nohu v krčku. Jeho zdravotní stav velmi zhoršila rozsáhlá trombóza v dolních končetinách. Několik týdnů před smrtí musel od lékařů dostávat injekce, aby na dvouhodinovém koncertě mohl fungovat. Jedno z jeho posledních vystoupení proběhlo v kostele, kde za doprovodu kytary a violy odehrál své největší hity. Zemřel 19. srpna 1997 ve spánku. Skonal tiše, bezbolestně na srdeční kolaps a celkové vyčerpání organismu.
(zdroj životopisu: https://cs.wikipedia.org)
Ocenění
Autor (zde) zatím nemá žádné hodnocení.
