Nikolaj Rimskij-Korsakov životopis

Přidat do oblíbených Koupit knihy

ruská, 1844 - 1908

Životopis

Nikolaj Andrejevič Rimskij-Korsakov, rusky: Николай Андреевич Римский-Корсаков (18.3.1844 — 21.6.1908) byl ruský hudební skladatel, pedagog, dirigent, hedební kritik a veřejný činitel.
Narodil se v Tichvinu v Petrohradě do aristokratické rodiny jako syn gubernátora. Ve své autobiografii Kronika mého hudebního života (Летопись моей музыкальной жизни) napsal, že se u něj jeho hudební nadání projevilo velice brzy: „Ve dvou letech jsem již rozeznal všechny melodie, které mě matka zpívala, a ve třech nebo ve čtyřech jsem dokázal doprovázet svého otce při hraní na klavír údery na buben.“ V šesti letech se naučil hrát na klavír a stále u něj rostl zájem o partitury, které našel doma, včetně Glinkovy opery, Život za cara. Jeho první skladba vznikla v jeho deseti letech a byla to „předehra“ pro klavír. Jelikož v rodině existovala námořnická tradice, a hudba nebyla v té době tak považována, ostatně i jím samým, šel tedy Korsakov ve stopách svého bratra a tak v roce 1856 vstoupil do školy pro námořní kadety v Petrohradě, kde jeho bratr, který byl mimochodem o celých dvaadvacet let starší než on, se měl krátce po Korsakovém odchodu v roce 1862 stát ředitelem.

Jeho studentské povinnosti mu však poskytovaly dostatek času věnovat se hudbě, chodit na hodiny hry na klavír a mimo jiné navštěvovat i nejrůznější opery a orchestrální koncerty, k nimž patřily hlavně Beethovenovy symfonie a hudba jeho krajana Glinky, hudba, která ho fascinovala svým charakterem a brilantním zvukem orchestru. Když bylo Korsakovovi osmnáct let, v posledním roce školy, ho jeho učitel na klavír seznámil s třemi, už v té době známými skladateli: s Balakirevem, Kjujem a s Musorgským. Balakirev viděl v Korsakovovi velkého skladatele a když mu Korsakov ukázal svůj první pokus o operu, začal na něj naléhat, aby ji dokončil. Do roku 1862 vznikly pod Glinkovým vedením dvě a půl věty.

Přitažlivost hudby byla nyní pro Korsakova tak silná, že chtěl opustit námořní kariéru, ale rodina mu to nedovolila, a tak více než dva roky cestoval po moři a navštívil města včetně New Yorku, Rio de Janeira a Londýna, kde v Covent Garden navštěvoval operní představení, a dokončil pomalou větu své symfonie. Po návratu do Ruska jako (jeho vlastními slovy) „diletanský důstojník občas provozující nebo poslouchající hudbu“, znovu se setkal a obnovil přátelství s Balakirevem a nakonec v říjnu 1865 dokončil svou symfonii a poté ji sám řídil na Nový rok.
Obraz od Repina z roku 1893

Po zbytek desetiletí spojoval Korsakov své námořnické povinnosti na souši s působením hudebníka, autora několika nových skladeb včetně programové druhé symfonie s podtitulem Antar. V červenci 1871 se mu podařilo, ač byl stále námořním poručníkem bez formálního vzdělání v kompozici, učit na petrohradské konzervatoři, kde se musel učit potají, aby byl alespoň o krok před svými studenty.

V červenci 1872 se Korsakov oženil s Naděždou Purgoldovou, která byla nejen krásná, ale i vynikající sopranistka. Ta pak nadále svého manžela v hudební kariéře stále podporovala. Opustit námořní kariéru se mu podařilo až v květnu roku 1873, když pro něj ministr pro námořní dopravu, jeho přítel, vytvořil dobře placené místo námořního inspektora, které zastával v letech 1873-1884. V pozdější době se začal Korsakov zdokonalovat a získal si i určité jméno. Komponoval hudbu v několika žánrech, ale především psal opery a symfonickou hudbu. Své znalosti a energii obětavě věnoval hudbě svých přátel, mezi které patří mimo jiné i Musorgský, který po své smrti v roce 1881 zanechal svou hudbu ve značném nepořádku. Korsakov ji připravil k uvedení a uveřejnění. Dále do této skupiny patří také Borodin s dílem „Kníže Igor“, které bývá v Korsakově verzi uváděno dodnes.

Ke konci svého života, kdy trpěl angínou pectoris, na kterou i zemřel, vytvořil taková dokonalá díla, jako je Šeherezáda nebo opera Zlatý kohoutek. Mezi jeho žáky patřily například osobnosti jako Glazunov nebo Stravinskij, který si svého učitele velmi vážili. Nikolaj Andrejevič Rimskij-Korsakov zemřel v Ljubensku v roce 1908 a byl pohřben na Ljubenském hřbitově v Petrohradě. Korsakov zanechal velké dědictví, z kterého žila jeho vdova Naděžda až do konce svého života. (zdroj životopisu: česká wikipedie; https://bit.ly/3rKXsGU)

Ocenění

Autor (zde) zatím nemá žádné hodnocení.