Kazimierz Przerwa Tetmajer životopis

polská, 1865 - 1940

Životopis

Mladý a plodný básník a romanopisec polský pochází zpod Tater. Ze všech příslušníků mladé polské literatury stojí nejvýše svou kouzelnou poesií.

Chmura a zamžení táhne jeho poesií, ráda bloudí jeho duše samotami až tklivými, kraji bezslunnými, avšak vždy jsou verše jeho tak měkké, jako básníkova duše sama. Co podal Polákům ve svých Čtyřech svazcích „Poezye“ (1897—1900), to už stačí, aby mu zajištěno bylo přední místo na Parnasse polském.

Všechna jeho chmurnost vyplynula však z jeho nitra a je mu tak vlastni, tak osobitá, že jinak ani býti nemůže. On, syn štítů taterských, odnesl si ji právě ze svého mládí. Jako ty nebetyčné vrchy taterské odstrašující svými srázy a roklemi, vždy skrývají pro cestovatele krásy nepoznané, tak i u básníka nacházíte výrazy a myšlenky, které až zarážejí. Ale toužíte-li po kráse ducha, vždy nacházíte v jeho verších živou, nepomíjecí krásu, byť poněkud zamženou, jako ty hřbety taterské.

Z části vinen tomu i život, plný zklamání a trudů, jak sám přiznává ústy hrdinovými v „Otchlani": „Nevím, jestli ještě kde člověk, jenž by byl s to, tak žal cítiti, jako já".

Avšak za to odměnila se mu veřejnost polská hned při prvém jeho vystoupeni na kolbiště literární r. 1891. Rázem dobyl si význačného místa a zvučného jména v mladé generaci polské.

Úspěch jeho spisů v Polsku je veliký, kruh ctitelů a čtenářů značný. Jeho spisy přicházejí na veřejnost vždy v několika vydáních. Je jedním z miláčků čtenářstva, jakým dosud nebyl žádný spisovatel v Polsku.

Mocně táhnou jeho poesií motivy pessimistické, ale nikdy nenarážejí, spíše poutají. Je básník individualista, nad jiné průzračný. Předstupuje ve svých dílech před čtenáře tak odhalen, tak čist a skutečný, že mimoděk vybaví se vám celý obraz jeho duše, až do detailů. Silný nádech melancholie (,Melancholia" do češtiny přeložil K. Rieger) a jemného smutku, touha po neznámém štěstí, jehož nemůže dosíci, to vše najdete v jeho osobě a tím i v jeho dílech, která mohutností obraznosti a vzletu, lapidárnosti výrazu vždy dokonale charakterisují autora-umělce.

Jeho filosofie hledá ty nejhlubší a nejspletitější otázky, zejména společenské. Je básníkem sociálním, obráncem nových směrů sociálních a vítězným jich průkopníkem.

Občas zavzní něco afektuosně, ale ne na dlouho. Brzy upoutá forma rozvášněnou mysl a vše končí uklidněno. Jsou to náběhy za novým životem, ale vždy jen na zkoušku, krátce trvající a spiše jako na výstrahu těm, kteří zabloudili do pustin, kde hrozí jim neodvratné zničení. Soucit, láska k davům vždy nachází v jeho pracích dosti místa a tím jej povznáší. Na ženu a lásku shlíží s pohrdáním, jako téměř všichni básníci moderní. A podivno to tím více, že naopak touží po tom, co zavrhuje a co neuznává. Je znalcem a ctitelem české literatury, jak vysvítá z četných věnování naším básníkům v jeho sbírkách básnických.

V románech a novellách není již tak svým; ale i zde vystižnost a jadrnost výrazu dovede nahradili to, v čem snad na druhé straně přiklonil se jinam, zejména k Sienkiewiczovi.

Je zdárným pracovníkem i na poli dramatickém. Již první jeho práce historické drama „Zawisza Czarny“ učinilo jej nejen oblíbeným, ale i slibným pracovníkem v dramatické tvorbě polské.

Zajímavým je při knižném vydání dramata i to, že vyšlo nádherně illustrováno a vyzdobeno bratrem autorovým Wladimierzem, jedním z nejgenialnějších malířů Polsky, který opustiv hluk velkoměsta, žije pod Tatrami mezi lidem venkovským, kdež se i oženil s dívkou venkovskou. Zde má svůj statek a v lásce, kterou mu projevují sousedé, pracuje barvami venkovský život ve všech jeho stinných i světlých stránkách.

Vzácný pomník postavil Tetmajer ideám a památce slavných básníků polských ve své sbírce básní „Hasla". Tam vystupuje před nás vše, co ušlechtilého a krásného odráží se v duši básníkově. (zdroj životopisu: V. B.)

Ocenění

Autor (zde) zatím nemá žádné hodnocení.