Josef Liboslav Ziegler životopis
česká, 1782 - 1846
Životopis
Byl český kněz, pedagog, básník, překladatel a vlastenecký spisovatel.
Narodil se v Hradci Králové. Otec mu zemřel brzy a matka se znovu provdala do Chrudimi, proto se tam také stěhoval poprvé i malý Josef. V Hradci Králové díky přímluvě a finanční pomoci prefekta vystudoval gymnazium a byl už zde známý svým velikým zájmem o historii a literaturu. Poté začal se studiem filozofie a pak v Praze teologii na univerzitě. Souběžně navštěvoval přednášky české řeči a literatury a sám studoval slovanské jazyky. Studium zakončil 30. srpna 1806 vysvěcením za kněze.
Kněžské působení začal jako kaplan v Dobrušce, kde se spřátelil s F. V. Hekem (známý později jako F. L. Věk od A. Jiráska) , poté byl katolickým knězem v Českém Meziříčí a v Dobřanech. I později pokračoval ve studiích a když složil úspěšně zkoušky, získal uvolněné místo profesora bohoslovectví na semináři v Hradci Králové. Seznámil se s řadou národních buditelů, půjčoval knížky, srovnával texty svatých písem vč. hebrejštiny, pustil se do antických překladů. Zaváděl zpěv českých písní na bohoslužbách. Své přátele přesvědčil, aby si přidávali ke svému jménu druhé, české (proto např.Magdalena Dobromila Rettigová). Nutno připomenout, že tehdy byl jazyk český dosti odlišný od současnosti, takže i jeho jméno bylo Jozef Liboslaw Ziegler. Od roku 1817 zahájil přednášky z jazyka českého a literatury na bohosloveckém semináři v Hradci Králové. Začal s publikováním gramatických příruček, rozvíjel osvětovou činnost, prosazoval vydávání i klasiky. V roce 1818 byl mezi zakládajícími členy Českého muzea a téhož roku získal doktorát z bohosloví. V letech 1820-1822 vydal v pražské arcibiskupské tiskárně několik čísel čísla sborníku Dobroslav – aneb rozličné spisy poučného i obveselujícího obsahu v řeči nevázané . V oblasti pedagogiky přispěl řízením časopisu Přítel mládeže a v semináři zřídil pro studenty českou knihovnu. Přispíval i do jiných tehdejších časopisů, almanachů Milozor a Milín.
ThDr. Josef Liboslav Ziegler byl roku 1826, tedy ve svých 44 letech jmenován děkanem v Chrudimi místo zesnulého F. Urbana , proto z Hradce Králové odešel. Rodné město jej dodnes uvádí mezi význačnými rodáky. V Chrudimi setrval až do své smrti. V roce 1832 mu byl svěřen úřad vikáře a vrchního školního dozorce na Chrudimsku. Svěřené mu pedagogy vzdělával nejen v pedagogice, ale také v jazyce českém a historii českého národa. Překládal z latiny, psal historické články, zeměpisu, filozofie, geologie a vydával různé náboženské spisy. Ale s magistrátem v Chrudimi nebyl zadobře, dokonce byl v tvrdém dlouholetém sporu o nadační jmění tzv. Talacovského dvora ve městě. Spor vyhrál. Přesto v novém působišti je znám jako zachránce Cereghettiho kroniky. Svou knihovnu ve své závěti Chrudimi odkázal, dnes je v Okresním muzeu. Na průčelí hřbitovního kostela sv. Michala je pamětní deska u Zieglerova hrobu.
(zdroj životopisu: Wikipedie)