Josef Holub
česká, 1895 - 1953 |
Životopis
Josef Holub (2.8.1895 – 23.4.1953) se jako řadový československý legionář účastnil 1. světové války na ruské frontě - od bitvy u Zborova až po vylodění v Terstu.
Narodil 2. 8. 1895 v Kanině, okres Mělník. Obecnou školu (1901–1906) a měšťanskou školu (1906-1909) vychodil ve Mšeně u Mělníka. Následovaly dva roky Pokračovacího kursu (1909–1910) v Turnově a konečně Učitelský ústav (1910–1914) v Poličce.
V srpnu 1914 nastoupil vojenskou službu a uniformu odložil až po návratu z Ruska v roce 1920. Z toho strávil v československé legii dobu od 26.5.1917 do 2.2.1920. Několikrát byl během služby v druhé rotě (Vašátkově) prvního střeleckého pluku legií povýšen a vyznamenán (Československý válečný kříž, řád M. R. Štefánika „Sokol“ s hvězdou, Československá revoluční medaile, Spojenecká medaile).
Po návratu z 1. světové války pracoval jako odborný učitel na Měšťanské škole dívčí ve Mšeně až do 2. světové války. Staral se také o knihovnu, účastnil se činnosti zpěváckého spolku, byl místostarostou Sokola, zastával různé funkce v Československém červeném kříži a byl aktivním členem Svazu bojovníků za svobodu.
Dne 1. července 1941 (ve svých 46-ti letech) byl jako bývalý legionář převeden do trvalé výslužby (výnosem Zemské školní rady pro Čechy v Praze ze dne 24. června 1941). O to více se pak věnoval činnosti v odboji. Rozšiřoval časopis „V boj“ a byl ve styku s jeho vydavatelem, pomáhal skrývat v mšenských lesích lidi hledané gestapem a organizoval jejich zásobování oděvem, jídlem a léky.
Ke konci války byl příslušníkem partizánské brigády „Národní mstitel“ pod vedením P. A. Kaniševa. Spolupracoval také ve skupině Dr. Erbana a majora Teršla. Podílel se na vytvoření a poté vedl 4. okrsek (12 obcí) pro přípravu na osvobozovací boj. Jako velitel tohoto okrsku ve funkci nadporučíka a později kapitána se zúčastnil boje za osvobození od 5. 5. do 27. 5. 1945 a řídil odzbrojování Němců, kterých bylo na mělnicku velké množství. Několikrát byly použity i zbraně a padli lidé na obou stranách.
I když během války vězněn nebyl, čeští četníci ho opakovaně informovali o dotazech Gestapa z Mladé Boleslavi i z Prahy na jeho osobu. Nakonec ho zavčas varovali před zatčením. Musel se pak skrývat v mšenských lesích, kde si s nejbližšími spolupracovníky vybudovali tři skrýše. Jedna z nich, ve skále, byla pro 12 osob. Tyto skrýše použili i jednotliví partyzáni a rodina Eichlerova z Chotětova. Přechodně v ní byla i vysílačka.
Po válce (od 20. 5. 1945) pracoval jako ředitel měšťanské školy ve Mšeně. Dřív, než ho komunistická moc stačila znovu odstavit, onemocněl neléčitelnou rakovinou, které podlehl dne 23. 4. 1953.(zdroj životopisu: https://bit.ly/3yYC4lH)
Ocenění
U autora není zatím žádné literární ocenění.
